Ve které dojde k ... Ale víte co? Nechte se překvapit.

„Přísahám, že jsem vám řekl všechno, co jsem vám říct mohl! Nemáte žádné právo mě tu držet."

Mužík se celkem marně pokoušel vyprostit z Karlova sevření a prskal při tom jak vzteklý potkan. Daren si všiml, že se mu dokonce cuká špička nosu, takže připomíná krysu ještě víc, než doposud. Za jiných okolností by mu to přišlo přinejmenším zajímavé, ne-li směšné, ale aktuálně měl dost práce přebrat si tu spoustu informací, které právě obdržel, takže děj okolo sebe vnímal jen napůl, asi jako scénu z televize, kterou si pustíte jen tak na pozadí, zatímco děláte něco úplně jiného.

„Mám právo, nemám právo. To jsou kecy," oponoval Karl agentovi nevzrušeně. „Vidíš tu snad někoho, kdo by mi v tom zabránil? Prostě sedni, drž tlamu a vysyp cos vynechal."

„Nejdřív si rozmyslete, co byste radši. Mám držet tlamu, nebo mám, jak vy říkáte, sypat co jsem vynechal. Oboje najednou je fyzicky neproveditelné."

„Nesnaž se hledat kličky, víš dobře, jak jsem to myslel."

Daren složil hlavu do dlaní a pokusil se probíhající hádku ignorovat. Snažil se soustředit, ale jeho mozek si právě tuhle chvíli vybral pro násilný pokus o opuštění dutiny lebeční. Přinejmenším mu to tak připadalo, vzhledem k bolesti, která mu tepala ve spáncích.

„Alespoň mě nechte dojít pro můj klobouk. Jestli se ztratí, budu mít obrovské problémy."

„Zapomeň. Sám nikam nepudeš a já se tam s tebou taky plancat nebudu. Však on tam eště chvilku vydrží. Kam by se ztrácel asi? Kolik myslíš, že se tu poflakuje lidí, chtivejch blbýho klobouku."

„Tady opravdu nepřijde nikdo jak je den dlouhý," přidala se se svým dílem Liz. „Leda strejda a ten by na takový klobouk nesáhl ani klackem. Jediné, coté vaší hučce hrozí, je že ji přežvýká ovce, jestli se zase uvolnily vrátka."

„Bože, to ne!" v agentově hlase se ozvala nelíčená hrůza. „To by bylo ještě horší. Nemáte ponětí, jaký by to mohl být průšvih."

„Pro tebe, nebo pro tu vovci?"

„Vzato kolem a kolem pro oba. Je to složitá technologie, kdo ví, jak by se na tom zvířeti mohla projevit."

„Já pro něj klidně dojdu, ale už proboha mlčte!" Že to vykřikl, si Daren uvědomil, když se kolem něj rozhostilo překvapené ticho.

„Jsi v pořádku miláčku?" špitla Liz vyjeveně.

„Ne, nejsem. Právě jsem se dozvěděl, že jsem akorát lepší pokusná krysa a navíc mě neskutečně bolí hlava, takže bych vážně ocenil trochu ticha."

Přítomní si vyměnili váhavé pohledy.

„No, hele, koneckonců, klidně pro tu tvou pohlavní vozdobu dojít můžeme, když tak vo tom přemejšlim," zamumlal nakonec Karl, vytáhl mužíka na nohy a oba svorně zmizeli v hloubi lesíka.

Kdyby mu nebylo tak zle, možná by Darena překvapilo, kde se vzala ta náhlá ochota, ale zrovna teď mu to bylo jedno, hlavně že zmlkli. Znovu spustil hlavu do dlaní. Liz mu starostlivě sáhla na čelo, nebo alespoň na tu část čela, ke které se přes jeho ruce dostala.

„Vždyť ty úplně hicuješ," lekla se. „Potřeboval by se napít něčeho chladného. Ale mošt nám vyzunkl ten krysoagent. Vydrž, skočím ti alespoň dolů k ohradám namočit kapesník, aby ses mohl ochladit."

„Jak namočit?" zasténal Daren do dlaní. „Necháš ho olíznout ovci?"

„Hlupáčku. Je tam funkční napajedlo. Hned jsem zpátky."

Daren osaměl se svou bolestí hlavy. Náhle pocítil divný tah. Jako by po něm někdo chtěl, aby  někam šel. Překvapeně zdvihl hlavu a rozhlédl se kolem sebe, ale nikdo tam nebyl. Karl s agentem kdesi stále ještě hledali klobouk a Liz se právě přetlačovala s několika ovcemi o přístup k napajedlu. Navzdory bolesti hlavy i neustávajícímu pocitu tahu se při tom pohledu zasněně usmál. Napadlo ho, jak neuvěřitelné má štěstí, že našel Liz. Ona byla jeho spása. Jeho kotva, která mu bránila se zbláznit. Nedokázal si představit, co by dělal, kdyby o ní přišel.

Tah náhle zmizel a s ním i bolest hlavy. Bylo to tak prudké, že se sním svět na okamžik nekontrolovatelně roztočil. Když se mu konečně podařilo znovu zaostřit, zjistil že ovce už se netlačí u napajedla. Místo toho s vyděšeným bečením pobíhaly po ohradě, případně se ji pokoušely přelézt nebo prorazit. A co hůř, u napajedla už nebyla ani Liz. Zmateně si protřel oči, ale nepomohlo to. Liz nebyla ani v ohradě ani na cestě od ní nazpátek. Nebyla nikde v dohledu. Jako by se prostě vypařila.

„Kde je! Kde je ten hajzl! Já už má dost, pořád před ním utíkat!"

Karl z lesíka přímo vyletěl a divoce se rozhlížel kolem sebe. Za ním z křovisek vyklopýtal tajný agent, klobouk přitištěný na prsou jako ztraceného plyšáka. I on rychlým pohledem zkontroloval okolí, ale pak svou pozornost zaměřil na Darena.

„Pane Božetěchovský, jste v pořádku?" staral se. „Vypadáte hrozně. Tedy ještě hůř než před naším odchodem a to je co říct."

Daren mátožně zdvihl ruku a ukázal k ohradám. „O, o, o," vyrážel ze sebe.

„Co O? Jaký O? Co se tu stalo?" štěkl Karl netrpělivě. „A kde je ta tvoje slečna?"

„Ona zmizela!" zaúpěl Daren a sesypal se v zoufalém pláči.