„Já prostě nevěřim, že sem se k tomu nechal přemluvit. Muselo mi normálně přeskočit. Postihlo mě náhlý pominutí smyslů. Hodláš tu sedět eště dlouho? Připadám si tu jako kachna na rybníce."

„Jestli nezmlkneš, tak asi ano. Potřebuji se soustředit a dvoje večné stížnosti mi to rozhodně neusnadňují," odpověděl Daren klidně. Ani se při tom nenamáhal otevřít oči, natož aby se podíval Karlovým směrem.

Karl zamručel cosi nesrozumitelného a odsunul se do zákrytu výtahové šachty, jediného místa, které v jejich současném postavení jakýs takýs kryt skýtalo. Ne, že by na tom až tak moc záleželo. Byli jediné dvě živé bytosti na tomhle světě. Přesněji řečeno jediné dva životy jakéhokoliv druhu. Tenhle svět už prostě Polykač strávil a vyplivl mrtvý, takže tu čněli jak maják na útesu tak jako tak. Že jsou navíc usazení na vršku dvacetipatrového věžáku situaci už vcelku zhoršit nemohlo.

Tedy - Karl mrkl na svého společníka a nespokojeně se zaškaredil – Daren byl usazený. Velice spokojeně se uvelebil na samém kraji ploché střechy v pozici lotosového květu a zjevně hodlal meditovat. Karl netušil proč, a bylo mu to popravdě řečeno úplně jedno. Jediné, o co stál, bylo odsud zmizet dřív, než je najdou Čmuchalové. Nebo případně něco ještě horšího. Kdo ví, co muže mít Polykač v zásobě. Kdo ví, jestli není nějak s tímhle světem pořád spojený, když už ho jednou měl v moci.

Nervózně si poposedl a znovu mrkl na Darena. Účetní auditor vyvoleným spasitelem. Kdo by to byl řekl. Když ho představil ostatním skokanům, zírali na něj jako na zjevení. Očividně přemýšleli, jestli mu z toho věčného útěku nepřeskočilo. Nezlobil se na ně, na jejich místě by se tvářil stejně skepticky. Nicméně trval na svém a podařilo se mu několik kolegů přesvědčit, aby se spolu s ním ujali Darenovy výuky. A navzdory všem pochybám se Daren ukázal jako talentovaný žák. Předávané informace vstřebával neuvěřitelnou rychlostí a dokonce je i rozšiřoval. Jenom škoda, že to co ho pohánělo vpřed při studiu ho taky hnalo do zkázy. Daren totiž navzdory všem snahám jeho učitelů trval na tom, že se pokusí zachránit Liz ze spárů Požírače.

„Jsi si jistý, že po nás nikdo nejde?" nevydržel Karl potichu dlouho.

„Klid," zamručel Daren. „Kdyby se na nás někdo chystal, zjistil bych to dřív, než by mu došlo, o čem přemýšlí."

„Jen aby," zamumlal Karl a opatrně se rozhlédl kolem. Přišlo mu divné, že tu už jsou tak dlouho aniž by se objevilo nějaké Požíračovo stvoření. Věděl, že Daren má opravdu skvělý cit pro Čmuchaly, ale co když na ně Požírač pošle něco jiného? Když se ale s těmihle obavami Darenovi svěřil, dočkal se jen přezíravého úšklebku a povznesené rady, ať je v klidu. Jenže to se snadno řekne buď v klidu. Roky strávil tím, že před Požíračem a jeho poskoky utíkal a ukrýval se a teď mu má vlézt málem do tlamy a při tom zůstat v klidu?

Téměř nostalgicky si vzpomněl na dny, kdy měl starost jenom o to, jak si udržet náskok před Čmuchaly, případně jim vyfouknout co nejvíc lidí z ohrožených planet. Že se, blbec, nechal naverbovat na to hledání vyvoleného. A nejen to, on ho musel najít. S povzdechem se pokusil co nejpohodlněji uvelebit na holé betonové desce.

„Bejvals milejší víš," zamumlal napůl pro sebe s pohledem upřeným na Darenova záda. „Když jsem tě poprvý potkal, byl jsi skoro roztomile vyplašenej bažant. Teď jsi akorát protivnej, sebejistej parchant."

„Lezl bys Požíračovi pod nos raději s vyplašeným bažantem, co reaguje čistě instiktivně, nebo se sebejistým skokanem, který ví co dělá a svoje instinkty dovede řízeně využívat?" Prokázal Daren kvality svého sluchu.

„Radši bych sem nelez vůbec," odsekl Karl. „Vo co se tady vlastně pokoušíš, hmm? A proč k tomu potřebuješ mě?"

„Pokouším se zmapovat strukturu Požírače, abych přišel na to, jak se dostat k Liz a zachránit ji."

„A ta druhá votázka?"

„Proč tu potřebuji tebe? Nejspíš proto, aby mě měl kdo rušit. Protože ty prostě nezmlkneš a nezmlkneš, i kdyby ti to život mělo zachránit."

„Ha ha. Měl sis vzít želvu, ta by tě nerušila."

„Víš, možná se tě to dotkne, ale v tuhle chvíli by tvou roli tady zastala želva stejně dobře, možná i líp. Vlastně jakýkoliv živý organismus, který bych mohl použít pro komparaci proudů."

Karl zaťal zuby a v duchu si několikrát zopakoval, že skopnout toho hajzla ze střechy je pod jeho úroveň.

„Tak proč si ji nevzal," zavrčel, když konečně věřil svému sebeovládání natolik, že si troufl promluvit.

„Říkal jsem si, že by tě to mohlo celé zajímat," pokrčil Daren rameny ležérně. „Nebo ti je jedno, že bychom kromě Liz mohli dostat zpátky i Debris?"