Hudbu doporučuji pustit především k odstavci začínajícímu: „Ty ne," ..., pro zvýšení dramatičnosti situace :D.

„Debris?!" Karl doslova nadskočil a veškeré starosti ohledně Požírače a jeho pohůnků byly v tu ránu zapomenuty. „Co víš o Debris? Jak vůbec víš o Debris? Jsem si naprosto jistý, že jsem se o ní slůvkem nezmínil."

Daren opustil pozici lotosového květu a otočil se ke svému společníkovi.

„Ty ne," připustil. „Ale jsou i jiní, kteří vědí. Že jsi měl ženu. A že zůstala na světě, který je právě teď v moci Požírače. Nedostal jsi ji ven, když přišel čas. Nemohl jsi. Protože jeden Skokan dokáže v jedné chvíli dostat ven jen jednoho člověka a ona byla tak nějak dva lidi v jednom, protože byla čerstvě těhotná. Vzalo tě to. Moc tě to vzalo. Tak moc, že jsi chtěl jít za ní nazpátek. Když nemohla ona ven, chtěl jsi být ty uvnitř. S ní. Jediné, co tě nakonec přesvědčilo, abys to nedělal, byla naděje na pomstu. Legenda o Vyvoleném. A co když ti nabídnu místo možnosti pomsty možnost záchrany?"

Karl na Darena němě zíral, pěsti zaťaté až se mu nehty zarývaly do dlaní. Mohl to čekat. Pár Skokanů vědělo a někteří z nich byli mezi těmi, kteří souhlasili, že pomohou s Darenovou výukou. Před Karlem si dávali pozor, aby ty události nezmínili, ale před Darem se zjevně tak nehlídali a někomu z nich něco ujelo. Možná mu to dokonce řekli schválně, na tom teď nezáleželo. Záleželo na tom, že Daren ví. A že tvrdí, že by mohl svou uženu dostat nazpátek.

Bylo to šílené. Byl to nesmysl. Ale co kdyby. Ne, ne to není možné ..

„To není možný," vyslovil Karl nahlas. „Nejde to. Snad před pár lety, čerstvě po, po ... Teď už to prostě nejde. Můj svět je mrtvý. Má žena je mrtvá. A Liz nejspíš taky, nerad ti to říkám."

„No, aktuálně mi to říkáš docela rád. Ale v pohodě, chápu tě. A chápu i tvoje námitky. Navíc jsem dokonce ochoten připustit, že máš pravdu. Ohledně svého světa, Debris a možná dokonce i Liz. Teď. Až s Požíračem skončím, může to celé vypadat jinak."

„Přeskočilo ti. Prostě ti přeskočilo. Žalem, nebo možná zoufalstvím. Chápu tě. Sám jsem k tomu tenkrát neměl daleko."

Daren lehce pokrčil rameny.

„Když tomu chceš věřit," nepřel se.

„Co já. Ty to musíš pochopit! Jsi šance pro všechny světy, které ještě požírač nedostihl a ty se snažíš spáchat sebevraždu kvůli jednomu člověku!"

„A co chceš abych tedy udělal?"

Ta otázka Karla zaskočila tak, že na chvíli ztratil řeč. Rychle ji však zase našel.

„Zničit Požírače, co asi? Nebo ho přinejmenším zastavit v postupu," jal se přesvědčovat Darena snad po milionté. Tentokrát se ale zdálo, že ho Daren konečně poslouchá. Zamyšleně naklonil hlavu na stranu, oči upřené kamsi za Karlovo rameno.

„Zastavit říkáš? Nebo dokonce zničit? A co bys raději?"

„Zničit, samozřejmě. Když ho jen zastavíš, pořád je možné, že se dá někdy v budoucnu znovu do pohybu."

„Pravdu díš. Dokonce bych řekl, že je to spíš jisté, než možná. Takže zničit. Dobrá. A jak si takové zničení představuješ?"

„Jak to mám vědět? To ty jsi tady vyvolený, ne já."

„Že by?" nenechal se Daren vyvést z klidu. „No, vidíš to, asi ano. Takže chceš abych přišel na to, jak ho zničit a pak to udělal? Chápu to správně?"

„Co to tu předvádíš? Účetní audit?" vyprskl Karl podrážděně, jak mu pomalu ale jistě začínala docházet trpělivost s Darenovým povzneseným klidem.

„Zajímavé označení. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o konečné zúčtování s Požíračem, klidně tomu tak říkej, i když já bych se aktuálně držel označení analýza situace. Odpovíš mi na moji otázku?"

„Na kterou?" zamrkal Karl nechápavě, aktuálně naprosto zmatený situací.

„Jestli to mám být já, kdo vymyslí jak Požírače zničit a následně to provede."

„Aha, no ... Jo? Teda přinejmenším to první. Ideálně oboje, ale jestli jen vymyslíš způsob a bude reálný, že to udělá někdo jinej, proč ne?"

„Fajn, jsem rád, že jsme si to vyjasnili. Mám pro tebe mimochodem dobrou zprávu, už jsem to vymyslel. A teď, řekl bych, je nejvyšší čas jít," kývl Daren a vstal, zjevně se chystaje skočit z téhle hrobky pryč.

„Hej," Karl hbitě taky vyskočil a popadl Darena za ruku. „Jak vymyslel. Jako že víš, jak Požírače zničit? A jak se to dá udělat?"

„Vlastně je to celkem prosté. Nevýhodou je, že to mohu udělat jen já a musím se dostat do samotného Požíračova srdce."

Karl uvolnil svůj stisk a zůstal na Darena zírat.

„To jsme v prdeli," zašeptal. „Vlez mu do hájenství a udělá z tebe sušenou placku dřív, než se k jádru dokážeš přiblížit na dohled. Jiná možnost není?"

„Ne, není, ale být tebou, tak se zase tak moc nebojím. Dostanu se tam."

„Jo? Jak si můžeš bejt tak jistej?"

„Protože mě tam nakonec pustí sám. Jakmile mu dojde, že dřív mě zničit nemůže. Lépe řečeno může, ale ne dokonale. Jestli mě spolkne dřív, zůstane po mě stín, jako ostatně po každém Skokanovi, kterého dostal. Měli jste pravdu víš, ti Čmuchalové, to jsou pozůstatky Skokanů, kteří se dostali Požírači po spárů. Jenže ze mě nebude obyčejný Čmuchal, jako vyvolený jsem na to příliš silný. Nedokáže mě úplně ovládnout, takže pro něj budu vždycky znamenat nebezpečí. Jediný způsob, jak se mojí hrozby zbaví, je nechat mě dojít k srdci a tam mě pohltit dřív, než zničím já jeho. Legrace, co? No nic," poplácal Karla konejšivě po ruce. „Tady jsem už skončil, měli bychom jít, než nás tu Požírač najde."

***

Dva muži se rozplynuli v nekonečnu světů a vzápětí ze z poza výtahové šachty vynořil mihotavý stín, vzdáleně připomínající lidskou postavu. Stín si dopřál chvilku, aby pečlivě vysál veškeré zbytečky životní energie, které tu po návštěvnících zůstaly, pročež strnul a natáhl svou mysl hluboko mezi Požíračem ovládané světy.

Pane, tvůj Pátrač splnil úkol, který jsi mu zadal, vyslal ke svému tvůrci. Našel způsob, jak zničit Vyvoleného.