Emma seděla ve studené žaláři. Neuvěřitelně to tam páchlo a ani nemluvě o těch krysách, co cupitali po zemi. Asi po půl hodině přišlo Zvíře a odemklo žalář. Emma vstala a pronesla:
,,Jestli mě chceš zabít, tak do toho. Ale myslím si, že by jsi toho nebyl schopný."

,,Proč si to myslíš, Krásko?" zavrčel.

,,Protože pod tou ohavnou slupkou se skrývá dobrý člověk," odvětila Emma a usmála se.

Zvíře jako kdyby ve své mysli svádělo vnitřní boj, ale pak přikývlo.
,,Máš pravdu."

,,Takže? Co bude teď, když mě nechceš zabít?" otázala se Emma.

Zvíře jen pokrčilo rameny.
,,Budeš tu žít a sloužit mi."

Emma vztyčila hlavu, a pak jí zvíře odvedlo do pokoje, kde měla strávit zbytek svého života.

Ahojky! Dneska trošku kratší kapitolka. Snad nevadí. A jak se Vám líbí Zvíře?
Vaše AnetPilaov