O tři roky později:

Emma sfoukla svíčky u narozeninového dortu.
,,Mami, tati."
Všichni zatleskali a usmáli se na dnešní oslavenkyni.

,,Tak pověz, princezno, co sis přála?" zeptal se Rejpal.

,,Nic. Vše, co chci, mám zde."
Jakmile to Emma řekla, věděla, že to není pravda. Snažila se usmívat, ale nešlo jí to.

Babička luskla prsty a do sálu se nahrnuly sluhové s jídlem. Emma celá skleslá se opřela o zeď. Sněhurka k ní okamžitě přišla.

,,Zlato, něco se děje. Co?"

Emma si povzdechla.
,,Zdál se mi sen."

Sněhurka povytáhla obočí.

,,Zdálo se mi o jednom muži.
Jmenoval se Hook. Jako kdybych ho už potkala. Ten sen byl tak živý. Neumím to popsat."

,,A proč tě to trápí?"

,,On byl tak galantní."
Nikdy už nepozná takového muže, pomyslela si Emma.

Sněhurka na prázdno polkla a nervózně pohlédla na Krasoně. Ten k ním hned přišel.

Emma poznala matčiny rozpaky, a tak se zeptala:
,,Co se děje?"

,,Emmo musíme ti něco říct," ujal se slova Krasoň.

Emma ho napjatě poslouchala.
,,Emmo, ty víš jaká je teď situace s Bílou čarodějnicí."

Blondýnka přikývla. Od Emminých dvacátých pátých narozeninách se děly strašné věci. Čarodějnice zaklela celou zemi. Nikdy nebylo jaro, léto nebo podzim. Celé roky byla krutá zima.

,,Král Jamie má velkou armádu, abychom tu čarodějnici porazili. Pomůže nám, když si vezmeš jeho syna."

,,Syna?" zakoktala Emma.

,,Ano," přikývla Sněhurka.
Sněhurka okamžitě chytla Emmu za ruku.
,,Nemusíš si ho brát, Emmo.
Můžeme vymyslet něco jiného."

Emma udržela chladnou tvář.
,,Jak se jmenuje?"

,,Princ Robb."

,,Pozvěte ho sem," řekla Emma, ,,ať ho poznám."

,,Dobře."

,,Teď mě prosím omluvte," zamumlala Emma.

Potřeboval být sama a přemýšlet. Má si vzít cizího muže. Měla buď dvě možnosti: Vezme si ho, nebo ho odmítne. Co by ale neudělala pro rodinu? Vždyť i Neal si vzal princeznu Misty. Emma byla už rozhodnuta. Bloudila po zámku. Nějaká síla jí táhla do vězení. Nikdy tam nebyla, a tak šla po schodech dolů.

Z konce tmavé chodby se ozval jízlivý smích. Emma došla, až k onomu žaláři.
,,Emma," řekl někdo, než se znovu zasmál.

,,Kdo je tam?" otázala se.

Ze stínu vyšel muž s dlouhými vlasy po ramena. Tvář měl zelenou a ohavnou jako krokodýlí kůže. Znovu se zasmál a zatleskal si.
,,Ale, ale princeznička sem zabloudila."

,,Promiňte, ale my se známe?"

,,Och omlouvám se Emmo, jsem to ale nezdvořák."
Netvor se pousmál. Pak se uklonil.
,,Rampelník jméno mé."

,,Rampelník? Vy jste otec Baelfira?"

Muž prudce chytl mříže a zatřásl s nimi.
,,Bae! Můj syn. Kde je?"

,,Umřel. Je mi to líto," odpověděla upřímně Emma.
Přišla jsem omylem, chtěla říct vzápětí Emma, ale Rampelník ji předběhl.

,,Já vím, proč si přišla. Chceš vědět víc o proroctví."

,,O jakém proroctví?" zeptala se Emma.

,,Přeci o tom, jak zachráníš celou zemi."

,,Já?" podivila se Emma.
,,Já nejsem žádná spasitelka."

Rampelník se opřel o mříž vezení.
,,Má malá Emmo, bylo předpovězeno, že až ti bude dvacet osm, zachráníš celou zemi před kletbou."

,,A jak?" vyhrkla Emma.

,,Na to musíš přijít sama."

,,Jak?" zopakovala Emma.
,,Tím, že jsi vezmu prince Robba? A on se svojí armádou porazí Bílou čarodějnici?"

Rampelník se znovu zasmál, až Emmě přeběhl mráz po zádech.
,,Pamatuj, že krása se ukrývá uvnitř," zachichotal se znovu.

Emma ho nechápala. Než stačila cokoliv říct, Rampelník zmizel ve stínech své žaláře.

Ahojky! Jak se Vám líbila kapitola? A co říkáte na Rampelníka?
Vaše AnetPilaov