Pink a ostatní šli chvilku a narazili na les. (Roda šla samozřejmě po předních a tahala za sebou zadní nohy) Vešli tam a Pink vesele řekla ,,Panstvo a od téhle chvíle sme divoké kočky!". ,,Když dovolíte, to sme tady my." řekl černý kocour, který vyšel zpoza stromu - Lios. Hned za ním vyšli Firon a Cab. ,,Ach, tohle je váš les? Promiňte, chtěli sme jen.... Utekli sme od lidí a chceme se stát divokými kočkami." vysvětlovala nervózně Pink. ,,Divokými kočkami se nemůžete stát." řekl pobaveně Lios ,,Musíte se tak už narodit. Vy ste se narodili, jako lidský mazlové a těma i zůstanete. Ale já vás varuju: Tady se s váma nikdo mazlit nebude.". ,,Co je tohle? Takovou kočku sem teda ještě neviděl!" řekl se smíchem Firon a obešel Piku. ,,Vypadá jak ti pokomoni, jak nám o nich ..." řekl Cab, ale nedořekl to, protože po něm Lios střelil pohledem. ,,My tu dokážeme přežít!" bránil se Tygr. ,,Dokažte to!" řekl vyzývavě Lios. ,,Co navrhujete?" zeptala se Pink. ,,Pokud tu přežijete zimu, smíte zůstat a les si rozdělíme." řekl Lios. ,,A kdy začíná zima?" zeptala se Pika. ,,Pikaču promluvil." řekl pobaveně Firon. ,,Sem Pika! Ta Pika!" řekla rozzlobeně Pika. Pak se ale soustředila na malou bílou vločku, která ji studila na nose. ,,Teď." řekl Lios a odešel i s Fironem a Cabem.

Pink a ostatní chvíli hledali a našli pěknou mýtinku vedle jeskyně. Uprostřed mýtinky byla skalka. Vešli do jeskyně a usnuli.

Když se vzbudili, bylo venku bílo. Sněžilo celou noc. Byla jim trochu zima, ale na tu si později zvykli. Rozhodli se, že prozkoumají jeskyni.
Bylo tam celkem dost chodbiček, které vedly do menších jakoby místností.
Každý si vybral jednu (jen Pika a Tygr měli společnou) a největší vybrali pro porady.
Pink si vybrali, jako vůdkyni a pojmenovali svůj klan. Klan Zpřetrhaných obojků. Jako symbol toho názvu si všichni strhli obojky. (Kromě Tygra - ten obojek neměl)
Pink potom rozdělila úkoly. ,,Tygr a Vinnetou půjdou do lesa a uloví nebo k jídlu. My ostatní to tady trochu zůtulníme." řekla vůdcovským hlasem Pink a všichni se poslušně vydali vyplnit příkaz. Pink a Pika sesbíraly v lese klacíky a spadlé listy a společně s Angel z nich udělaly pohodlné pelíšky. Asi za půl hodiny se Tygr a Vinnetou vrátili z lovu a každý táhnul jednoho zajíce. Všichni se pustili do jídla. Najedli se jak nejvíc to šlo a to, co zbylo schovali do zásobárny. (další malé místnosti)

,,Co že si udělal?" zeptala se přísně Mia. ,,Neboj se, zimu nemají šanci přežít." řekl s klidem Lios. ,,Právě proto se bojím. Proč si je nepřijal do klanu? Kam se poděla tvá dobrosrdečnost?" řekla Mia. ,,Kam? Kočky by se mi vysmáli, kdybych sem přitách takový stvoření!" ohradil se Lios. ,,Harmony si přece taky přijal. Taky přece bývalá domácí kočka." řekla Mia. ,,Ta ale aspoň vypadá normálně! Navíc to že mě udělalo dobrosrdečného hrdinu, který zachránil ubohou týranou kočičku. Ale za tohle by se mi všichni akorát tak vysmáli." vysvětlil Lios. ,,Umíš myslet taky na něco jinýho, než na svoji pověst?" řekla naštvaně Mia. ,,Musím myslet hlavně na to Mio, protože jinak ztratím autoritu a uznání a vyšoupou mě z pozice." řekl Lios a něžně se k Mie přitulil. ,,Aspoň mě nech je poznat. Chci se s nimi setkat." řekla Mia. ,,Co?!" řekl překvapeně Lios. ,,Slyšels dobře. Vezmu sebou Caba a Firona. Čekej mě k večeru." řekla rozhodnutě Mia a odešla z dřevěné chatky.
V sídle klanu Válečných koček bydlely kočky v "domech" které samy udělaly. Byly tu domky z klacíků, které byly slepené smůlou.
Pak tu byla díra v zemi s poklopem z větví, ve které byly zásoby na zimu. Bylo tam maso, ale i nějaké plody.
Sídla klanů byly od sebe celkem daleko. Byla to možná hodina cesty krokem. Mia, Firon a Cab došli až k sídlu klanu Zpřetrhaných obojků...

😆😆😆😆😆😆😆
Božínku to je dlouhý!
Tohle mě fakt baví psát!
Ale vůbec sem nevěděla, kdy přestat.
Nikdy mi to nepřišlo, jako vhodná doba. 😐
Nakonec sem to prostě usekla, protože sem si řekla, že už je to dost dlouhý. 😄