„Nebolelo to, když jsi spadl z nebe?"

Byla to běžná dvořící fráze používaná zde na Midgardu. Lokimu se zdála vzhledem k situaci... trefná.

Tony Stark se bleskurychle otočil s otevřenou dlaní namířenou k Lokiho nohám. Vypadal strašně. Proč vyměnil tuhle díru za své pokoje s výhledem na celou svou zem, bylo Lokimu záhadou. Měl být mrtvý. Celý Midgard nad jeho zmizením truchlil. Přesto byl zde. V bezejmenné vesnici v bezejmenném baru, s příšerným plnovousem a dílnou, ze které odcházeli spokojení obyvatelé se svými mechanickými zařízeními, které se v ničem nerovnaly Starkovým zázrakům.

Stark si ho s podezřením prohlédl, ale Lokiho kouzla fungovala dobře. Nepoznal ho. „Nemáš ani ponětí," řekl Stark a otočil se zpět k baru a ke své břečce, které Midgarďané vydávali za pivo.

Loki si sedl na vysokou stolici vedle něj. „Smí být další tvůj nápoj na mě?"

„Nemám zájem," zabručel Stark a usrkl ze své sklenice.

„Myslím, že máš." Po baru prstem posunul svou navštívenku.

Stark ji prstem posunul zpět, ani se na ni nepodíval. „Nemám zájem ani o vás, ani o vaši organizaci. Zmizte."

Tiše se zasmál. „Anthony, Anthony. Přiznávám, že jsme nevykročili nejlépe, ale věřím, že máme společný cíl."

Stark se napůl otočil k němu. Ruku s dlaní připravenou.

„Mám pro vás zprávu." Zdálo se mu to, nebo slyšel bzučení? Jako by blízko byl roj včel nebo...

Stark se usmál. „Možná bych si ji měl převzít venku." A mrkl na něj a sklouzl ze stoličky. Prošel kolem baru a vydal se chodbou ke dveřím, které by měly vést ven.

Loki ho následoval. Venku to rozhodně bude rozumnější. A podle tichého bzukotu Starkovy elektřiny i zajímavější. Usmál se. A neodolal Midgarďanům přiznat jejich um v tkaní a šití oděvů. Stark možná vypadal zpustle a od kolomazi, ale jeho kalhoty nabízely mnohem lepší pohled. Vyšel ven. Stark se už opíral o stěnu špinavé uličky. Alespoň že o odpad se Midgardďané v této díře starali lépe, než ve Starkově bývalém městě.

Stark se na něj usmál a ledabyle se rozkročil. „Tak co pro mě máš?"

Kdyby byl ohař, cítil by past na sto honů. Naklonil hlavu na stranu a úsměv mu opětoval. „Zlatovláska má pro tebe vzkaz." Thorův výraz, když Banner navrhl, aby použil toto jméno, byl k nezaplacení.

Starkův úsměv nepatrně ztuhl. „Vážně? A Popelka pro mě nemá nic?"

„O ženě z popela nic nevím." Nikdo z jeho družiny nehořel, pokud si to dobře pamatoval. „Ale ten nejsilnější z vás si přeje, abych mu přinesl jeho brýle na čtení. Prý je pro něj máš často v opatrovnictví."

Stark se odrazil do zdi. Všechny masky byly pryč. Stál v bojovém postavení. Jeho zbroj Loki nikde neviděl, ale už věděl, že to nic neznamená. „Mluv."

Usmál se a zavřel za sebou dveře. „Naposledy jsi mi nabídl pití. Zdálo se mi vhodné ti tvou pohostinnost oplatit. Můj bratr o tobě mluví s nejvyšší úctou. Zprávy o tvé smrti ho zdrtily. Ovšem, to i zprávy o ty mé. Zdá se, že zprávy o smrti obecně bere těžko." Zasmál se. „Znáš ho. Ale až ti povím o tom, jak bojoval s tím nejsilnějším z vás v aréně, jistě se pobavíš." Přiložil si dlaň na hruď. „Já jsem se bavil určitě. Nicméně, můj bratr, Zlatovláska, a ten nejsilnější z vás, který potřebuje brýle a jeho jedinou silnou stránkou může teď leda jeho mysl či kontrola, mě za tebou posílají. Či spíše pro tebe."

„Už ti někdo řekl, že mluvíš moc?"

„Jistě o nic více než tobě. Nuže?"

„Loki."

Usmál se a uklonil se. S úklonou nechal svou masku sklouznout, přesto zůstal v Midgardském oblečení. „Z masa a kostí."

„Kde je Bruce?"

Povzdychl si. Ukázal na oblohu. „Na lodi. Společně s mým bratrem. Máme drobný problém." Prsty naznačil, že je opravdu malinký. Pak zaváhal a spojil ruce dlaněmi k sobě. „Můj předchozí... jak jen to říct. Myslím, že zde na Midgardu tomu říkáte zaměstnavatel. Když musíte někomu sloužit výměnou za vše potřebné k životu. Nuže, můj zaměstnavatel, jehož bitevní předvoj jsi měl tu čest zničit, míří k Midgardu. Jistě, je teprve na cestě, ale na lodi máme všechny přeživší z Asgardu a můj bratr měl v plánu požádat Midgard o azyl. Dokud se nedozvěděl, že jsi mrtev. Načež začal truchlit." Povzdechl si. „Nezdálo se mi moudré jeho truchlení přerušit dokud jsem si nebyl jist, že žiješ. A že nezemřeš, dokud tě nespatří. Banner byl jiného názoru s ním diskuzi nedoporučuji. Překvapení mu tedy zkazil. Přesto by jeho náladu jistě zlepšilo, kdyby tě spatřil vlastníma očima. Tak tedy, můžeme jít?"

„Ne."

Přikývl. „Myslel jsem si to."

Rychle k němu přikročil, chytil ho za paži a teleportoval je na loď. Pak ho stejně rychle pustil a teleportoval se pryč a dostatečně daleko od čehokoliv, s čím Stark mohl přijít.

Ať se s ním vypořádají Thor s Bannerem, kteří se k němu s nadšením hnali.

XXX

„Vyhodil jsi mě z okna."

Vzhlédl od knihy, kterou četl. Stark stál nad ním se založenýma rukama. Zdálo se, že si svou výškovou výhodu užívá.

Pousmál se. „Přišel jsi rozjímat nad společně strávenou historií?"

„Potřebuju zpátky. Thor řekl, že mě tam dostaneš."

Jako by byl Thorovo páže. „Jistě. Smím dočíst kapitolu?"

Stark zaváhal. „Fajn."

Sedl si naproti Lokimu a zamračeně ho sledoval.

Nebylo těžké potlačit úsměv, ale Loki neviděl, proč by měl. Není jeho vina, že Stark neví, že tento starodávný spis není dělen na takové směšnosti jako kapitoly. Starkovy to vydrželo dvacet tři stran. Loki byl ohromen. Thor by nevydržel ani pět nadechnutí.

„Kolik ti ještě zbývá?"

Podíval se na padesát a čtyři sta stran. „Jen ještě chvíli."

„Co čteš?"

„Tomu bys nerozuměl."

Přečetl nahlas dvě věty. Jazyk to byl komplikovaný a krkolomný. Zbytečně květnatý pro některé, pro jiné, jako pro Lokiho měl své kouzlo.

Starkův pohled nezeskelnatěl jako pohled kohokoliv, s kým Loki sdílel své texty. „Zní to dobře. Ten kdo to napsal, má talent, ale když přijde na epické báje, dávám přednost těm o Batmanovi."

„O tom mi budeš muset někdy říct více." Netopýří muž zněl jako někdo, koho by bylo zajímavé si znepřátelit.

„Seženeme ti komiksy, neboj. A můžeme už jít? Potřebuju dolů. Nemůžu jen tak zmizet?"

„Proč ne? Já to dělám stále a nikdo si nestěžuje."

„Thor si stěžuje v jednom kuse."

Protočil oči a zavřel knihu, kterou pečlivě schoval. „To je pravda. Ten si stěžuje pořád."

„Hej! Tak jsem to-"

Rychle ho chytil a přemístil zpět do uličky.

„Tohle musíš přestat dělat!"

Loki neviděl důvod proč.

XXX

Zjistil důvod Starkovy předstírané smrti. Loki měl dost nepřátel, často i ve vlastních řadách. Přesto ho zrada, která byla jasně vepsaná v Midgardské historii, překvapila.

Věděl, že zaset svár mezi Starka a Kapitána Ameriku bude jistý způsob, jak Midgard oslabit. I proto si dával záležet, aby během své invaze nic takového nepodnikl. Koneckonců, neuspět byl jeho cíl. Ale že tento svár zaseje sám Kapitán?

Ne...

Bylo v tom více. Úkladná vražda rodičů rukou Kapitánova přítele z dětství, jehož kovovou ruku ovládala devitihlavá bestie.

Neklid probuzen v nitru Starkovy mysli čarodějnicí s červenou magií. S magií Kamene nekonečna. S magií Kamene síly.

Bolest. Zrada. Vztek. Smutek. Ztráta.

Již mu dávalo smysl, proč se Stark stáhl do ústraní a stal se pouhým kovářem. Mechanikem .

To ale neznamenalo, že ho Loki nechá. Ne. Starkova mysl byla příliš bystrá pro drobnou vísku uprostřed ničeho. Loki potřebuje Starkovu mysl i prostředky. Nic nesmí ležet ladem, pokud mají mít proti Thanosovi šanci.

Bojovat s Titánem bylo Lokiho nočním terorem. Ale jestli se tak má stát, stane se tak po Thorově a Starkově boku.

XXX

Během dlouhých týdnů plných horečné aktivity toho o Starkovi zjistil víc, než kdy tušil, že je možné. V jednu chvíli vysvětlil, jak přesně to bolelo pokaždé, když spadl nebe. A Loki mu oplatil tímtéž.

Neměli naději, přesto si ji nalhávali. Loki byl bůh lží a klamů, ale Stark byl ten, kdo si tento titul zasloužil v těchto dnech víc.

Byly momenty, kdy Loki Starkovi téměř věřil.

A byly chvíle, kdy si troufal říci, že Stark téměř věřil Lokimu.

KONEC

(Poznámka: podle mě je Loki škarohlíd a Tony ví, co dělá.)