Z pohledu Demi:

Už od brzkého rána jsem seděla u počítače a hledala možnosti jak Kay pomoct. Seděla jsem takhle už od pěti od rána. Nemohla jsem moc spát a Chris klidně spala. Ani jsem nevěděla, že je už vzhůru, dokud se mi před očima neobjevil hrníček s kávou.

,, Dobré ráno, zlato." Řekla klidně a políbila mne do vlasů. Já se jen usmála a opřela se do opěradla židle.

,, Od kolika tu sedíš? Nemáš hlad?" Zeptala se objala mne okolo krku.

,, Asi od pěti od rána. Nemohla jsem spát tak hledám možnosti jak jí z toho nějak dostat."

,, Demi, obávám se, že z toho ty jí nedostaneš. Pokud neznáš dobrého právníka tak není šance." Řekla Chris a já zpozorněla. Vzala jsem do ruky telefon a začala hledat v seznamu kontaktů jedno důležité jméno.

,, Znám jednoho právníka, který mi kdysi řekl, že kdybych potřebovala pomoct tak se na něj mohu obrátit. Je hodně drahej, ale myslím, že by jí mohl dost pomoct."

,, A myslíš si, že bude mít čas? A proč se jí snažíš tak moc z toho dostat? Tvoje přítelkyně už to není, musí si poradit sama." Řekla Chris, ale já už měla vytočené číslo na právníka. Chvíli trvalo než to vůbec zvedl, ale nakonec jsem se mu dovolala. Začala jsem mu vysvětlovat celou situaci od začátku a prosila ho, aby Kay nějak pomohl.

,, Ještě dnes se stavím na policii a vyžádám si okamžitě celý spis. Nejsem si jistý, že mě k ní pustí ještě dnes, ale mohly by posunout soud. Případně se za ní stavím před soudem a rychle to s ní proberu." Řekl najednou a já nevěděla, zda mám začít jásat. Byla jsem ráda, že si na to udělá čas a pomůže mě i Kay. Sice jí neznal a pomoc slíbil jen mě, ale byl to chlap se srdcem na pravém místě.

,, Moc děkuji. Jste opravdu laskavý, že si na to uděláte čas. Skutečně mi na tom záleží. Je mi jedno, co to bude stát, ale jde mi to, aby dostala, co nejnižší trest."

,, Udělám, co bude v mých silách. A platit nic nechci. Stačí když vezmete moji dceru sebou na koncert." Řekl a já nadšeně souhlasila. Když jsem telefon položila tak jsem se musela posadit. Napila jsem se kávy a pohlédla na Christinu, která posmutněle sledovala své nohy. Pomalu jsem vstala a došla k ní.

,, Chris, co se děje? Stalo se snad něco?"

,, Ty jí stále miluješ. Poznám to na tobě. Nikdo jiný, co by kvůli ní zažil to, co ty, by jí už pomoct nechtěl." Řekla a pohlédla mi do očí. Já jí pevně objala a pokusila se o nucený úsměv.

,, Chris, dělám to jen proto, že jsme spolu hodně zažily. Nemohu jí v tom nechat. Snažila se to vyřešit sama, ale nevyšlo to. Musím jí pomoct." Řekla jsem a snažila se zadržet slzy, které se mi draly z očí. V tuhle chvíli jsem si opravdu nebyla jistá tím, co ke komu cítím. Mátla mě Chris i city, které jsem chovala ke Kaylee.

,,To chápu, ale neděláš až moc?"

,, Ne. Naopak si myslím, že dělám málo. Že by možná šlo udělat mnohem více. Chris, ona byla první holka do, které jsem se zamilovala od doby, co jsem se dostala od holky, která mě mlátila. Ani ty nedokážeš pochopit věci, které jsme s Kay zažily." Odpověděla jsem a sedla si znovu k počítači, který patřil Kay. Jen ze zvědavosti jsem najela do historie. Zajímalo mne, zda na počítači vůbec byla a, co na něm dělala v den, kdy mne unesli. Než stránka naběhla tak jsem odešla do kuchyně za Chris. Chápala jsem její obavy a to, že se mě snaží přesvědčit o citech, které ke Kaylee chovám, ale nevěděla jsem zda dokážu na tohle zapomenout.

,, Chris, nezlob se prosím. Snaž se mě pochopit." Řekla jsem a objala jí ze zadu.

,, Já se nezlobím. Vlastně tohle neberu nijak vážně. Osobně si myslím, že ty a Kay k sobě patříte. Ale mám tě ráda a ať tohle dopadne jakkoliv tak tě budu mít ráda." Řekla a usmála se. Políbila mne do vlasů a dala se do přípravy snídaně. Začala dělat vajíčka se slaninou a k tomu tousty. O tom, že mi někdy někdo bude nosit snídani jsem si vždycky mohla nechat jen zdát.

,, Ty tousty mi udělej dva prosím." Šeptla jsem jí do ucha a poté se vrátila k počítači. Když jsem začala projíždět historii tak jsem narazila na stránku s nabídkou adrenalinových zážitků.

,, Proboha, ona se asi zbláznila." Řekla jsem ve chvíli kdy jsem stránku otevřela. Nevěřila jsem tomu, že zaplatila něco, čeho jsem se bála ze všeho nejvíce.