Tak a jsem tu s další kapitolou. Předešlá kapitola byla trošku překvapením nebo ne? Čekaly by jste policistku v utajení? To čekal asi málo kdo. A abych nezapomněla :-) Nápad s únosem a drogami nebyl tak úplně můj, velké díky totiž patří  jedné z mých čtenářek Agronce. :-)

Z pohledu Briana:

Během večera jsem odnesl Kay do postele a přikryl jí dekou. Do obýváku jsem mě a policistovy donesl alespoň deku, aby jsme se mohly vystřídat ve spánku. Měly jsme strach, že by se mohly vrátit pro Kay a to nikdo z nás nechtěl. První jsem si vzal hlídku já, protože policista byl vzhůru celý den a potřeboval si také odpočinout. Upozornil jsem ho, že mám u sebe zbraň tak mám možnost i včas zasáhnout. On jen pokývl hlavou a natáhl se na gauč. Takto jsme se střídaly ještě několikrát a vždy po třech hodinách si šel jeden z nás lehnout.  Kolem osmé ráno už jsme byli vzhůru všichni a já donesl snídani z blízkého obchodu.

,, Také si dojdu koupit něco k jídlu, zvládnete to tady?" Zeptal se policista a já na něj nechápavě koukal. Zřejmě si myslel, že vše, co jsem donesl sníme s Kaylee samy, ale tušil jsem, že Kay nebude mít moc chuť k jídlu.

,, Neblázněte, tohle samy nesníme." Řekl jsem a ukázal na místo u stolu. Kay přišla z koupelny a sedla si k nám. Vypadala, že skoro celou noc nespala, ale naopak plakala.

,, Myslíte, že jí tam dají najíst? Napadlo mne zda ještě vůbec žije. Měly sebrat mě a ne jí." Řekla najednou a utřela si stékající slzu. Podíval jsem se s pochopením na policistu a ten jen sklopil hlavu.

,, Záleží jací jsou. Jsou případy, kdy se o své oběti únosu staraly únosci přímo ukázkově. A pak jsou případy, kdy nedostaly ani najíst ani napít. Je to případ od případu. Ale jsem si jistý, že žije."

,, Jak to můžete vědět? Co když se něco stalo a zabili jí?! Vy furt doufáte, že se ozvou, ale nic neděláte!" Zvýšila hlas Kay a já hned vstal a došel jsem k ní. Pevně jsem jí objal a snažil se jí uklidnit.

,, Slečno, věřte, že děláme, co je v našich silách, ale více dělat nemůžeme." Odpověděl policista a Kay chápavě pokývala hlavou a s nechutí se zakousla do rohlíku s máslem a upila z hrnku kávy. Policistovy začal zvonit telefon a tak se s omluvou zvedl a vydal se za dveře hovor vyřídit. Když se vrátil tak ve tváři neměl téměř žádný výraz.

,, Stalo se něco?" Zeptala se Kay a sledovala policistu, který se posadil ke stolu.

,, Volala nám jedna policistka z utajení. Bohužel to nesouvisí s tímto případem, ale prý má informace, které nás mohou zajímat. Nevím, co to má být, ale přijede za čtvrt hodiny." Řekl a já se nechápavě podívala na Briana a ten jen pokrčil rameny. 

,, Jako, že má informace o tom, kde může Demi být?"

,, To netuším, nemůže mluvit dlouho, protože je v utajení, takže je to pro ní nebezpečné." Odpověděl policista a Kay znovu jen sklopila hlavu. Začínala vážně ztrácet naději.  Neuběhlo ani patnáct minut a policistovy se ozval telefon. Rychle vstal a odešel otevřít dveře. Do bytu dovedl dva muže a jednu ženu.

,, Pane Collinsi, slečno Bay, tohle je Christina  Carterová. Je to naše policistka, která pracuje v utajení na jednom z případů.  Christino, naznačila jsi mi, že máš nějaké informace. Dáš si s námi kávu?" Zeptal se policista a žena kývla hlavou.

,, Díky Tome. Ano, je to až zvláštní, ale nějaké informace bych měla. A týká se to vašeho případu." Odpověděla a všichni jsme zpozorněli. Kay jí ukázala ať se posadí poblíž ní a nalila jí kávu. Christina se usmála a s vděčným úsměvem se kávy napila.

,, Abych uvedla na čem pracujeme. Jsem v utajení u muže, který nepatří zrovna mezi nejmilejší. Daří se mu za hranice dovážet drogy, ale nemáme na něj nic. Musím ho donutit k chybě. Tu ovšem udělal teď."

,, Počkat, jak to myslíš? A jak to souvisí s tímto případem?" Zeptal se policista a Christina zvedla ruku a tím policistu umlčela.

,, Kaylee, našla jsem vás jen díky Demi. Dala mi adresu, kde bydlíte. Sam jí unesl se svými muži a drží jí na druhém konci města. Nemusíte mít strach, je v pořádku. Pokud se nepočítají modřiny v obličeji a spálená zápěstí od provazu. Rány jsem jí ošetřila a včera večer a dnes ráno jsem jí donesla pořádné jídlo a teplý čaj. Chtěla, abych vám to řekla." Řekla najednou Christina a Kay jí s pláčem objala. Christina jí objetí opětovala a usmála se.

,, Děkuji, moc děkuji, že jste nám přijela říci. Můžete jí odtamtud dostat?" Zeptala se Kaylee a Christina sklopila hlavu.

,, To nemohu. Moc ráda bych jí odtamtud dostala, ale v tuhle chvíli to nejde. Hlídají jí. Dostanu se k ní jen s jídlem a s lékárničkou. Ale mohu vám slíbit, že nedovolím,a by jí ten šmejd ještě ublížil."

,, Christino, prosím, jak jí odtamtud teď můžeme dostat a jeho zatknout? Napadá vás něco?" Zeptal se policista a podíval se na ní.  Christina upila z hrnku kávy a posadila se s Kay znovu na židli. Vypadalo to, že se snaží vymyslet, jak jí dostat pryč, ale stejně tak vypadala bezradně.

,, Každý krok je teď riskantní. Buď pro mě a nebo i pro ní. Vyčkejte na telefonát. Zítra vám bude Sam volat. Domluvte se na čase a místě předání tašky. Tam budete mít možnost, ale stačí jedna chyba a jsme já i Demi mrtvé." Řekla rázně a zvedla se ze židle. Teď mě omluvte, ale musím se vrátit." Řekla a Kay se za ní rozeběhla.

,, Děkuji vám, že na ní dáváte pozor. Vzkažte jí, že udělám vše proto, aby se vrátila zpět ke mě. A dejte jí za mne pusu na tvář." Řekla Kay a Christina s úsměvem odešla. Odešli s ní i muži a za chvíli jsme jen slyšeli zvuk motoru odjíždějícího vozu. Odteď jsme byli o něco klidnější. Věděli jsme, že je částečně v bezpečí.