Tohle je přímo úžasné. Za pár dní to bude měsíc, co jsem toto začala psát. A kolik vás už toto čte? Skoro 800 :-o Moc moc děkuji za přečtení a hvězdičky :-) dělá mi to velkou radost. Teda pokud jsou hvězdičky upřímné :-)

Z pohledu Demi:

Nevím jak dlouho jsem byla mimo, ale byla tma. Přemýšlela jsem nad tím, zda je Kaylee v pořádku a zdá se o mně vůbec bojí. Miluje mě natolik, že mě bude vůbec hledat? Nebo jsem jí zcela lhostejná? A co Brian, co bude s ním pokud se mi něco stane. Ptala jsem se v duchu sebe a po tváři mi stekla slza. Zaslechla jsem zavrtání dveří a uslyšela kroky.

,, Kdo jste? Proč držíte mne a ne Kaylee? Nemám vám, co dát!" Řekla jsem a ucítila jak mi někdo sundavá šátek. Jaké bylo mé překvapení když jsem nezahlédla muže, ale ženu.

,, Donesla jsem vám něco k jídlu a ošetřit ty rány na obličeji a rukou. Nic vám neudělám." Šeptla a rozvázala mi ruce. Zápěstí jsem měla od provazu spálená a na dotek dosti bolestivá.

,, Co jste zač? Nebijete mne, nesete mi jídlo a chcete mě ošetřovat. To je divný." Řekla jsem a žena se přátelsky pousmála.

,, To vám teď říci nemohu. Ale brzy to zjistíte. Je to sice jen chleba s máslem a čaj, ale aspoň něco." Odpověděla a já se snažila pochopit sílu jejich slov. Nechápala jsem nic z toho, co se v tuhle chvíli děje. S chutí jsem se dala do jídla snažila se zahřát horkým čajem z termohrnku. Žena mi hned na to začala ošetřovat rány na obličeji a obvázala mi zápěstí. Dala tam nějakou mast, která příjemně chladila jak byla studená.

,, Nic nechápu. Proč se tohle děje? Proč já?" Ptala jsem se a žena se mile usmála.

,, Jestli vám mohu něco doporučit, tak prosim, neodporuje. Nechci, aby jste vypadala ještě hůř. Odpovídejte klidně a já se pokusím, aby vás už neuhodil. Ale nemohu mu v tom zabránit. Hned jak to půjde, informuji policii o tom, kde jste." Řekla a já na ní zírala jakoby spadla z višně. Položila mi prst na ústa a já pochopila, že musím být potichu.

,, Rozumím. Přijdete zase zítra? A dáte vědět Kay a Brianovi?" Zeptala jsem se a žena si zapsala obě adresy. Neslíbila mi, že jim něco řekne, ale byla jediná komu jsem mohla důvěřovat.

,, Musím jít. Šátek a provaz na ruce ti zase musím dát, protože by to nemuselo pak dobře skončit. Přijdu zase zítra." Řekla a já jí poprosila, aby mi pomohla ještě na toaletu. Žena mi to ráda umožnila a pomohla mi tam dojít. Poté mě zase přivázala a zavázala mi oči. Ruce nechala volněji, aby se mi provaz nezařezával a dala se k odchodu.

,, Jak se jmenujete? Řekněte mi to prosím."

,, Tady jsem Stella. Venku Christina. Ale neoslovuj mne pokud tu nebudeme samy." Řekla a já s úsměvem kývla hlavou. Trochu jsem sykla bolestí, protože jsem měla natržený ret. Zaslechla jsem pouze zavření dveří a cvaknutí zámku. Bylo mi z toho smutno. Opět jsem tam byla svázaná a sama.

Nevím jak dlouho trvalo ten klid, který okolo panoval. Cítila jsem se vyčerpaná a chtělo se mi spát, ale ve chvíli kdy jsem pocítila jak usínám tak se ozvaly dveře.

,, Tak, co? Už víš kde je to, co vám nepatří? Tvoje přítelkyně se po tobě moc neshání." Ozval se opět ten protivný mužský hlas a já na sucho polkla.

,, O ničem nevím. Tudíž nemohu vědět, kde je vaše zboží. A určitě shání, ale jen o tom nevíte." Odpověděla jsem a zaslechla jak se ke mě blíží těžké kroky.

,, Lžeš! Žijete spolu, takže víš kde to je!" Zvýšil hlas a já opět pocítila jeho ruku na své tváři. A znovu to byl bolestivý dotek, který mne donutil pootočit hlavu do strany.

,, Same, dost! Tím, že jí budeš mlátit, nic nedostaneš. Stačí, že jsi jí unesl. Nemusíš jí zabít." Zaslechla jsem znovu žen ženský hlas. Byla tam a bránila mu v tom, aby mne uhodil. V jejím hlase byl slyšet strach i zlost.

,, Nebudeš mi říkat, co mám dělat? Když jí budu chtít praštit tak to udělám!" Zakřičel a já očekávala další ránu. Měla jsem přivřené oči, ale nic se nedělo.

,, Jestli jí ještě jednou praštíš, tak poznáš sílu mé pěsti. Jestli z ní chceš něco dostat, musíš na to jinak. Ale pokud nic neví, tak ti nemůže nic říct." Řekla a já jen tiše poslouchala. Snažila se mi pomoct a zabránit tomu, aby mne mlátil. Skutečně jsem nic nevěděla a tak jsem nemohla říct nic. Pokud se mnou zacházel takto, měla jsem strach, co by se mohlo stát Kaylee. Zabil by jí tak, abych to viděla. Tohle dělali zločinci ve filmech. Zaslechla jsem jenom zavření dveří a poté už bylo jen ticho. Měla jsem zřejmě štěstí. Unesl mě někdo, kdo nevěděl, že má ve svých řadách policistku.

Doufám, že se vám dnešní porce písmenek líbila a pokud ne, budu ráda za komentáře o tom, co je špatně. Těšíte se na pokračování?