Tak, co říkáte na průběh? Docela šok, že?

,, Počkej, tohle jsi nemyslela vážně, viď?" Zeptala jsem se překvapeně a pohlédla do jejich nádherných očí.

,, Myslím to vážně. A nelituji toho. Protože to skutečně, bylo to nejkrásnější, co jsem zažila."

,, Kay, proč jsi mi to neřekla? Mohla jsem být více něžná, nebo jsem mohla udělat něco jinak."

,, Demi, chtěla jsem to a nelituji. Byla jsi úžasná. Kdybych to nechtěla, tak to celé zastavím. Miluji tě." Odpověděla a já se znovu přitulila. Byla jsem ráda, že se nestalo nic, co by nemělo. Tulila se ke mě a pevně mne objímala. 

,, Tak doufám, že už předmnou nic neskrýváš. A pokud ano, tak mi to řekni teď."

,, Moji rodiče o tomhle nesmí vědět." Řekla a já se na ní nechápavě podívala. Tušila jsem, že by to nemusely přijmout, ale také by mohly.

,, Proč ne? Stydíš se za to?"

,, Ne, ale nevím, co by na to mohly říct. Mohly by mne zavrhnout a to nechci." Řekla a já nevěděla, co udělat. Měla jsem to snad chápat, nebo chtít, aby jim to řekla.

,, Nechci tě do ničeho nutit, ale myslím, že by bylo lepší kdyby jsi jim to řekla. Pak se může stát, že nás někdo vyfotí, bude to v novinách a
pak bude těžké něco vysvětlovat." Řekla jsem a pohladila jsem jí po tváři. Ona se ke mě naklonila a políbila mě.

,, Já vím, ale dokud to nebude nutné, nechci říkat nic. A navíc, na seznamování je myslím dost brzo." Odpověděla a já musela uznat, že má opět pravdu. Brzy na to bylo. Neznaly jsme se tak moc dlouho, aby muselo dojít k seznámení. Ale bylo to dost dlouho, abych se zamilovala.

,, Nemáš dnes s někým nahrávat?" Zeptala jsem se a Kay se na chvíli zamyslela.

,, Myslím, že ne. Proč se ptáš?"

,, Jen, aby jsi na někoho nezapomněla.  A nejsem si teda jistá, ale mám pocit, že bouchly dveře."

,, To asi sotva. Protože od těch mám klíče jen já a moje rodina. A ta mi volá předem." Odpověděla a začala mne líbat. Polibky jsem jí začala vracet a rukou jí zajela do vlasů. Líbilo se jí to, protože se do polibku usmála. Začala sjíždět na krk a já jí nechala. Chtěla jsem vědět, kam až je schopná zajít. Nenutila jsem jí a užívala si každý její dotyk. S polibky sjížděla stále níže a přitom mě držela z ruce.

,, Nemusíš to dělat. Víš, že tě nenutím." Řekla jsem a ona mne umlčela dlouhým polibkem. Poté se vrátila tam kde byla a já pouze zavřela oči. Byla tak opatrná a něžná. Taková, jak jsem to nepoznala.

Spala mi už nějakou dobu v náručí a já se snažila stále rozdýchat to, co se před necelou hodinou stalo. Bylo to dokonalé a úžasné. Až jsem měla pocit, že nic lepšího už zažít nemohu.

,, Kaylee? Myslím, že bychom měli vstávat. Je dost hodin a já začínám mít hlad." Řekla jsem a Kay otevřela s úsměvem oči.

,, Já už tu, ale nic nemám. Objednáme si něco?"

,, Mám lepší nápad. Co si někam zajít?" Zeptala jsem se s Kay se opřela o lokty. Pohlédla na mě a pak na sebe. Nechápala jsem proč a tak jsem tázavě pozvedla obočí.

,, To se, ale musíme obléknout. A mě se moc nechce." Odpověděla a já se začala smát. Tušila jsem, že něco takového prohodí, ale netušila jsem jakým způsobem.

,, Tak já objednám pizzu, co ty na to?" Zeptala jsem se a Kay nakonec přikývla. Ve chvíli kdy jsem chtěla vytočit telefonní číslo jsem zaslechla bouchnutí dveří a následně další od bytu.

,, Tohle mi už nevymluvíš, že bouchly dveře." Řekla jsem a chystala se zvednout. Kay mě, ale stáhla zpět a sledovala celkem vyděšeně dveře.

,, Pokud nechceš, aby tě viděli nahou tak zůstaň ležet." Řekla Kay a v tu chvíli se otevřely dveře. Nečekala jsem, že bude mít pravdu. Než bych na sebe cokoliv oblékla, dveře by se otevřely.

,, Ahoj mami, můžeš počkat v obýváku?" Řekla rychle Kay a já na ní nevěřícně koukala. Když se dveře zavřeli tak jsem se začala rychle oblékat.

,, Neříkala jsi, že ti dají vědět předem? Protože, teď jim budeme muset tohle vysvětlit."

,, Ty, nemusíš vysvětlovat nic. Tohle nech na mě. Možná by bylo lepší, kdyby jsi odešla." Řekla a já na sebe natáhla tričko. Došla jsem k ní a chytila jí za obě ruce.

,, Nepůjdu nikam. A víš proč? Protože tě miluji a kdyby náhodou něco, tak se budeš mít o koho opřít a já to budu moct nějak vyřešit."

,, Ale..."

,, Kay, žádné ale. Prostě to bude takhle. Teď tam půjdeme a rozumně si o všem promluvíme." Odpověděla jsem, chytila ruku Kaylee a společně jsme vyšli z pokoje.