Bude skutečně Demi brát vztah s Chris jen jako přátelství, nebo se stane něco, co tento pohled změní? Zvládne skutečně žít zcela bez Kay a nebo bude potřebovat objetí a lásku jiné?

Z pohledu Demi:

Večer jsme se s Chris daly do přípravy večeře. Dlouho jsem nikým nepřipravovala večeři a tak jsem byla ráda, že se něco mění. Za celou dobu jsme spolu neprohodili téměř ani slovo.

,, Chris, děje se něco? Většinou bys pusu nezavřela a teď mlčíš a jen se soustředíš na jídlo." Zeptala jsem se a Chris se nepatrně usmála.

,, Ne neděje se nic. Mělo by se něco dít? Jen se snažím, aby jídlo bylo skvělé." Odpověděla a já zaslechla otevření dveří. Trochu jsem znejistilo a drkla do Christiny, aby zjistila, kdo to je. Opatrně šla do obýváku a zahlédla pouze Derecka.

,, To je jen Dereck. Chlape, dej si věci do pokoje, vybal si a dáš si s námi jídlo ano?" Řekla Chris a já si slyšitelně oddechla. Nevěděla jsem proč, ale od chvíle kdy mne unesli jsem byla nesvá. Pak se Chris vrátila zpět a já pokračovala v obalování masa.

,, Neměj strach. Jsem tu já a teď i Dereck. Kdy budeš vypovídat proti tomu chlapovi?" Zeptala se najednou a já se rukama zapřela o linku. Nechtěla jsem na to teď myslet. Každá vzpomínka na tuto událost mě děsila.

,, Příští týden ve středu v devět je soud. Celkem se toho bojím, protože nejsem nadšená, že ho znovu uvidím. Chris, nechci se o tom bavit. Nejraději bych na to zapomněla."

,, Jistě. Promiň, už se o tom nebudu zmiňovat. Demi, promiň, že se zeptám, ale jaký je důvod k tomu, abych tu byla? Máš tu Derecka tak není důvod." Řekla Chris a já se zarazila. Doufala jsem, že se na tohle nezeptá a budeme se bavit o jiných věcech. Skutečně jsem netušila, co na to říci, protože v tuhle chvíli jsem byla zmatená city. To, že bude pro mne těžké Kay odpustit, to bylo více než jasné. U soudu jsem jí dala naději naše vztahu, ale sama jsem věděla, že tím, co provedla, zničila skoro vše. Moji důvěru i lásku, kterou jsem k ní cítila. A sama jsem pochybovala zda se to může někdy vrátit.

,, Musíme to řešit teď? Mám hlad a chci, co nejdříve jíst. Připrav skleničky a stůl a já udělám jídlo." Řekla jsem a i když chtěla Chris protestovat tak jsem ji nedala možnost se dal ptát. Vymýšlela jsem, co jí na to říci, protože jsem věděla, že se znovu zeptá a já se z toho jen tak nevykroutím. Jídlo jsem měla hotové během několika minut. Chris mi s tím pomohla a pak už se jen posadila ke stolu. Stále mě sledovala a nespouštela ze mě oči. Když bylo jídlo na stole tak zavolala Derecka a ten se s poděkováním usadil k nám. Vzala jsem skleničku s vínem a pozvedla jí.

,, Derecku, chci tě tady přivítat a doufám, že mne nezklameš. Budu se na tebe spoléhat. Též doufám, že ti budeme žít jako jedna rodina a vzájemně si pomůžeme. Vítej v nové práci."

,, Demi, Chris, taky něco řeknu. Tuhle práci dělám už osm let. Normální chlap by si zařídil rodinu, ale já po ní nikdy netoužil. Doufám, že vaši důvěru nezklamu a budete s mojí práci spokojení." Řekl a poté jsme si přitukli a upili ze skleniček. Bylo to zvláštní. Seděl tam člověk, kterého jsem neznala, ale měla jsem z něj jen ten nejlepší pocit. Nervózní jsem byla jen z Chris. Její úžasné oči a pohled, který mi vždy věnovala ve mně probouzeli pocit, který jsem na jeden rok, chtěla schovat. Původně jsem měla v plánu moc nepít, ale dnešek jsem hodlala neřešit. Byl to těžký den a já se potřebovala uvolnit. Dereck šel spát už kolem desáté, ale já se rozhodla ještě dívat na televizi.

,, Demi? Něco jsme nedořešily a já to dořešit chci." Ozvalo se vedle mne a já otočila svojí hlavu směrem ke Chris.

,, Myslím, že není, co řešit. Ty máš pocit, že ano?" Řekla jsem a trochu se k ní naklonila. Původně jsem měla v plánu jí jen obejmout, ale ona můj plán dočista změnila. Spojila naše rty v jeden dlouhý nekončící polibek.