Jaký vyřkne soud rozsudek? Bude to rozsudek, který rozdělí Demi a Kay na dlouhou dobu? Nebo jím soud vyjde vstříc a Kay vyjde s podmínkou? A co Brian? Vyjde z toho nanečisto?

Z pohledu Kay:

Když vyslechly každého kdo by mohl něco říci a přinést něco zajímavého tak nás soudce poslal na chodbu. Hned jsem zamířila k Demi a nechala jsem se pevně obejmout.

,, Demi, jak mohl něco takového říci? Víš, že lhala, ne? Nikdy mi o tvoje peníze nešlo." Řekla jsem a se slzami sledovala Demi, která se usmívala.

,, Kay, vím to moc dobře. Studio vydělává dost, nebyl k tomu důvod. A sama jsem překvapená tím, co z tý pusy vypustil."

,, Demi, co bude s námi když mě zavřou a bude to na dlouho?"

,, Co by s námi mělo být? Budu za tebou chodit a pokusíme se tě odtamtud dostat. Kay, miluju tě. A neopustím tě kvůli tomu, ano?" Řekla Demi a poté mne políbila. Zdálo se mi, že ten polibek trvá snad celou věčnost.

,, Našla jsi ty klíčky? Dopis? Balíčky?" Zeptala jsem se a Demi kývla hlavou.

,, Chci, aby jsi si je rozbalila. A mám ještě jeden dárek, který jsme měli absolvovat spolu."

,, Já vím Kay, ale do toho nejdu. Až budeš doma tak to zaplatím a skočíme si to spolu, ano?" Odpověděla a já cítila trochu zklamání. Ale věděla jsem, že to takhle skončí. Tušila jsem, že beze mne do toho nepůjde.

,, Ale to ostatní uděláš ano? Chci, aby jsi ty věci viděla a využila je." Požádala jsem Demi, která mne znovu a tentokrát o dost vášnivěji políbila. Kdybych měla možnost jí vzít někam pryč věděla bych jak pokračovat. Ale tuhle představu jsem si musela nechat jen pro sebe.

,, Ano, to ostatní udělám, ale musíš stále doufat, že do vězení nepůjdeš. A pokud ano tak mě musíš napsat na návštěvy ať za tebou každý víkend mohu chodit." Odpověděla mi a já se usmála. Stále jsem měla malou naději, že se vše může obrátit v dobré.

Soud začal znovu asi po dvou hodinách. Demi mi stačila dojít pro jídlo a stihli jsme se dokonce najíst. Briana od nás drželi dál, protože obě by jsme byli schopné mu jednu vrazit. Nesnášely jsme ji za ty lži, co vylezli z jeho úst. První vešel dovnitř on a my stále čekaly uvnitř. Kdyz vyšel měl na rukou pouta a odváděla ho policie.

,, Oni jo vážně zatkli, Kay." Řekla až skoro radostně Demi. Já jen pokrčila rameny a vydala se do soudní síně. Než jsme se každá posadila na svá místa tak Demi ještě mluvila s právníkem a následně s policií. Nevěděla jsem, co řeší, ale vypadalo to důležitě. Poté se všichni postavili na místa jim určená a vyčkaly na příchod soudce. Stále jsem v rukou svírala medvídka od Demi.

Když mne soudce uznal vinnou všech bodech obžaloby, už jsem snad nedoufala, že by jsem vyšla s menším trestem. Podívala jsem se směrem kde Demi seděla a po tváři mi stekla slza. Přišla jsem si jak nějaké děcko, které jen pořád kvůli něčemu brečí. Ale měla jsem pocit, že můj svět se bortí jako domeček z karet. Obrátila jsem pohled na advokáta, který se mě úsměvem pokusil uklidnit, ale pravda byla, že se mu to vůbec nedařilo.

,, Obžalovaná, chcete před vynesením rozsudku ještě něco říci?" Zeptal se mne soudce a já se postavila.

,, Jen vás požádat, aby jste mi umožnili se rozloučit než mne odvedou. Mrzí mě, co se stalo a kdybych to mohla vrátit, udělám to." Řekla jsem a utřela si tváře. Právník mi podal kapesník a já jej ihned využila.

,, V tom nevidíme problém. Ve vašem případě to umožníme rádi. Je to vše?"

,, Ano, tohle je vše." Řekla jsem a znovu se posadila. Napila jsem vody a všichni jsme se postavili, aby mohl být vynesen rozsudek.

,, Zde obžalovaná je vinná ve všech bodech obžaloby. Provinila se paragrafem číslo 283 odstavec 1 tím, že distribuovala značné množství omamných látek. Dále se provinila paragrafem 284 odstavec 2, tím, že u sebe doma přechovávala zbytek množství drog. K tomuto se obžalovaná ihned přiznala a zbytek drog odevzdala. Odevzdané množství byly dva kilogramy kokainu. Nic nezapírala a uvedla osoby, které se postaraly o další distribuci. Nikdy nebyla ještě  trestána  a toto byl  její  první trestný čin. Činu velmi lituje  K tomuto bylo nahlíženo jako k polehčujícím okolnostem, které značně dopomohly k uložení trestu. A tímto se odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s možností podmínečného propuštění. Obžalovaná se zařazuje do věznice s dohledem. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15-ti dnů." Dořekl soudce a odešel. Chvíli mi trvalo než mi došlo, že jsem dostala ten nejnižší trest, který jsem dostat mohla.

,, Slečno Bay, radil bych vám to nechat takto. Jeden rok ke dobrý a za půl roku by vás mohly pustit na podmínku."

,, Nebudu se odvolávat. Děkuji vám, jste moc hodný. Tím, že jsme odstranili Briana mi dost snížili trest a teď odpusťte. Chci se ještě rozloučit." Odpověděla jsem a rozešla se k Demi. Tami hned padla kolem krku a pevně mě svírala v objetí.

,, Já to nezvládnu. Rok je dlouhá doba." Šeptla mi se slzami do ucha a já se oddálila.

,, Nechám tě zapsat, aby jsi mohla chodit za mnou. A právník říkal, že mě můžou za půl roku pustit na podmínku. Miluji tě a moc." Odpověděla jsem a políbila jí. Polibek mi opětovala a marně se pokoušela o úsměv.

,, Dávejte tam na sebe pozor zlato. Ano? On tě bude chránit a já budu chodit každý víkend. Nechci být bez tebe déle než je to nutné." Odpověděla mi a já věděla, že i pro mne to bude těžké. Sevřela jsem medvídka ještě v pevnějším objetí a podívala se na policistu, který mi dával najevo, že by jsme měli jet.

,, Miluji tě Demi. Uvidíme se brzy. Na sebe i méďu dám pozor." Šeptla jsem a naposled jí políbila. Poté jsem odešla k policistovi se, kterým jsme se vydali pryč.  Pohled, který jsem viděla naposled byl pro mne tolik zničující, že jsem měla chuť se otočit a utéct k ní.