A jsem tu znovu a budu tu ještě x-krát. Je to krásny pocit,když vidíte jak čísla stoupají. Je to 10 dní, co jsem tuto povídku začala psát a už jsme na čísle 200. Moc děkuji za komentáře, přečtení a hvězdičky. Díky vám se posouvám dál a snad se i lepším v tom, co mě baví.

Strávila jsem s Kay téměř celý den. A to hlavně zkouškami, které byli velmi důležité. Trochu jsem znejistila, když jsem se podívala na hodinky. Začala jsem dávat dohromady své věci s tím, že už pojedu domů.

,, Už odcházíš?" Ozvalo se za mými zády a já se s leknutím otočila. Neměla jsem ráda, když mě někdo lekal a proto jsem byla i částečně naštvaná.

,, Musím domů. Byla jsem tu už dlouho a potřebuji i čisté oblečení."

,, A nechceš tu ještě zůstat? Klidně ti nějaké půjčím. Myslím, že by to bylo." Řekla Kaylee a pomalu ke mě došla. Obmotala své ruce kolem mého krku a tím si mě přitáhla blíže k tělu.

,, Kay, jsi moc hodná, ale tohle by nebyl zrovna dobrý nápad. A byla jsi to ty, kdo mě požádal ať na tebe nespěchám."

,, Já vím, ale byla bych šťastnější. Klidně ti ustelu ve vedlejším pokoji. Nechci, abys takhle večer někam jela a ještě k tomu sama." Odpověděla a objala mě ještě pevněji. Musela jsem se usmát a také jsem jí pevně objala. Bylo krásné jak se o mě bála. Ale věděla jsem, že bude lepší odjet.

,, To je v pořádku. Zavolám si taxi a nechám se odvézt až domů. Nic se mi nestane." Řekla jsem a usmála jsem se. Její úsměv byl, ale mnohem hezčí. Nikdy jsem snad hezčí neviděla. Jen u ní.

,, Dobře, ale napíšeš mi až dorazíš domů, ano?"

,,Jistě, že ano." Odpověděla jsem a políbila jsem jí. Co jsem nečekala bylo, že mi polibky začne vracet a rukou mi zajede pod tričko. Byla jsem překvapená, ale líbilo se mi to. Byla opatrná a zároveň vášnivá. Na to jak byla nezkušená se odvážila a začala semnou couvat kamsi do zadu než jsem se ocitla opřená o zeď.

,, Kay, co to.." Nestačila jsem ani doručit větu a její rty jsem znovu pocítila na svých. Musela jsem to nějak zarazit. Nevěděla jsem jak, ale bylo to nutné. Nechtěla jsem, aby toho pak litovala. Po chvíli jsem svoji hlavu oddálila a usmála jsem se.

,, Prosím tě, neber to teď nějak špatně, ale nechci nikam spěchat. Miluju tě, ale pak bys mohla toho všeho litovat."

,, Ne, já se omlouvám. Nevím, co mě to najednou popadlo. Na tohle musí být ten správný čas." Odpověděla a já jí ještě políbila. Hned poté jsem si došla pro telefon a zavolala si taxi. Auto mi mělo dorazit za dvě minuty a tak jsem se rychle rozloučila a vydala se ven. Chtěla jsem tam zůstat, ale bylo by to moc uspěchané a to jsem nechtěla.

Když jsem otevřela dveře od domu tak jsem si povšimla, že je všude tma. Kromě obýváku, kde se svítilo a hrála tam televize. Hned jsem se tam vydala a zahlédla Briana, který byl zabraný do nějakého filmu. Ani si nevšiml, že jsem ve vnitř, což u něj bylo neobvyklé.

,,Od kdy koukáš na romantické filmy?" Zeptala jsem se on leknutím nadskočil. Tím mi potvrdil to, že o mě skutečně nevěděl.

,, Nic jiného nedávají a tak jsem se na to nějak zadíval. Ale ty jsi se vrátila domů, což se divím po dvou dnech."

,, Téměř po dvou dnech. Ale ty jsi prý někoho sbalil. Tak povídej." Pobídla jsem ho a posadila se vedle něj. Nakonec jsem musela začít já. Chtěl, abych mu vyprávěla, co se vše stalo a nestalo. Byl překvapený, co se dělo a nejvíce ho překvapilo, co udělala Kay před tím, než jsem odjela. Slíbil mi, že to nikdy nikomu neřekne.

,, Co si o tom myslíš?" Zeptala jsem se ho a on se mile usmál.

,, Nemyslím si nic. Jsem hrozně rád, že to dopadlo takhle. A, že jste rozumnější než já." Odpověděl a já jen nechápavě pozvedla obočí. Nevěděla jsem, co tím myslí.

,, Jak to myslíš? A vůbec, co ty a ta tvá nová láska?"

,, Jmenuje se Carol a je úžasná. Hrozně milá a hodná. Nevím, co ti o ní říct. Podle mě to byl osud."

,, Přeju ti to, ale jen tě o něco požádám."

,, Jistě, stalo se něco?" Zeptal se a já se jen usmála. Nevěděla jsem jak bude reagovat, ale chtěla jsem, aby jí vodil do domu, než jí lépe pozná.

,, Chtěla bych tě poprosit, aby jsi jí zatím nevidím sem. Jsou tu drahé věci a neznáš jí dlouho." Řekla jsem a Brian se stále usmíval.

,, To je v pořádku. Tohle by mě ani nenapadlo. A samozřejmě bych vás jako první seznámil." Odpověděl a já byla nesmírně ráda, že tohle chápal. Ale nad mnohem více mě těšilo, že je konečně šťastný a na chvíli se bude soustředit i na jiné věci než je práce.

Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila a jste s ní spokojený. A pokud by jsem měla něco změnit, nebojte se to napsat :-)