To, že jsem prospala celý den, jsem nějak nevnímala. Nevadilo mi to, byla vedle mě ona. Ta do ,které jsem se tak bláznivě zamilovala. Ta, která si musela uvědomit, že cítí to samé. Věděla jsem, že leží vedle mne. Celou dobu jsem jí pevně objímala a trochu jsem pospávala.

,, Demi, spíš?" Ozvalo se vedle mne a já se pousmála.

,, Už ne, proč? Už mě chceš zase vyhodit?" Zeptala jsem se a podívala se na ní. Ona ke mně natáhla ruku a pohladila mě po tváři.

,, Ne, to vůbec. Jen, že je sedm ráno a já začínám mít hlad. Ty ne?" Zeptala se a já už nadobro otevřela oči. Nevěděla jsem, zda jsem v šoku z toho, že je už ráno a nebo mě zarazilo zakručení v břiše.

,, Hlad? Jo, myslím, že mám hlad. Takže už asi pojedu domů, abych se najedla."

,, Pokud ti stačí pečivo, sýry, máslo, salám a káva, tak můžeš snídat semnou. A já bych byla ráda." Odpověděla a já se k ní natáhla s plánem polibku. Ale zarazila mě rukou.

,, Stalo se něco?"

,, Ne, jen na mě nepospíchej. Chce to semnou trpělivost." Odpověděla a já se stáhla zpět na své místo a chytila jsem jí za ruku.

,, Promiň. Jen jsem prostě po dlouhé době šťastná. A půjdeme si dát tu snídani?" Zeptala jsem se a pomalu se posadila. Ona se zvedla o něco rychleji a vydala se ven z pokoje. Hned jsem jí následovala, protože jsem se tu moc nevyznala. Dokud se nezvedla, tak jsem ani nevěděla, že krom trička s spodního prádla na sobě nic nemá. Věděla moc dobře, že jí pozoruji, protože kroutila boky a zřejmě si to užívala.

,, Káva asi rozpustná, že? Zeptala se najednou a já se musela pořádně probrat.

,, Co jsi říkala? Jsem tě teď nevnímala." Přiznala jsem a prošla kolem ní. Letmo jsem se dotkla jejích boků a usmála jsem se.

,, Zda chceš rozpustné kafe nebo obyčejné."

,, Jo, rozpustné s mlékem. Jiné ani nepiju. Mohu ti nějak pomoct?" Zeptala jsem se a postavila se vedle ní. Byla značně nervózní. Nevěděla jsem proč, ale vypadala u toho roztomile.

,, Myslím, že bude lepší když si sedneš a počkáš." Odpověděla a já nad tím zakroutila hlavou. Bylo až vtipné jak je nervózní. Přitom spala vedle mě, ale stát vedle mě jí znervózňovalo mnohem víc.

,, V tom případě se ty, ale oblékni. Něco po mě chceš, ale přitom tu chodíš skoro nahá."

,, Jsem doma, takže mohu. Máš s tím nějaký problém?"

,, Já s tím problém nemám, ale ty by jsi ho mít mohla."

,,Jak to myslíš?" Zeptala se a po očku mě sledovala. Dělala nám oběma kávu a já stále postávala vedle ní.

,,Mám ti snad ukázat, co by jsi mohla mít za problém?" Řekla jsem téměř do jejího ucha, aby cítila můj dech na svém krku. Na chvíli se pozastavila a usmála se. Vypadalo to, že snad na chvíli přestala dýchat.

,, Ne, děkuji. Takže se posaď a počkej, ano?" Zopakoval a já až poté odešla. Snad mě i trochu mrzelo, že odmítla, ale nechtěla sem nic uspěchat.

,, Tak fajn. Sednu si a budu tě stále pozorovat. Protože ty, jsi se stále neoblékla." Podotkla jsem se smíchem a poté svůj zrak obrátila k oknu. Byl to krásný podzim. Venku stále svítilo sluníčko. Už moc nehřálo, ale to mi vážně moc nevadilo. Teď mě hřála láska, kterou jsem ke Kaylee cítila.

,,Tady je káva a něco k jídlu. Snad to bude stačit." Řekla a položila vše na stůl. Daly jsme se společně do jídla  a já ani na chvíli neuhnula jejímu pohledu. Nevím proč, ale sledovala mě a chvílemi to vypadalo, že nad něčím přemýšlí. Horší bylo to na, co jsem myslela já. A kdybych jí tak moc nemilovala tak bych se nedržela zpět.

,, Na, co si teď myslela?" Zeptala se mě najednou a já se zakousla do rohlíku.

,, Na nic zásadního. A ty? A neříkej, že na nic, protože si nad něčím přemýšlela."

,, Nad tím, proč to muselo trvat tak dlouho. Proč sem tě nemohla poznat dříve. A nad tím, jak dlouho to vydržíš s někým, kdo nikdy holku neměl." Odpověděla a já se v tu chvíli zvedla a obešla stůl. Sedla jsem si do podřepu, abych byla v úrovni jejích očí a dlaní jí pohladila po tváři.

,, Kay, tak dlouho, dokud to vydržíš ty. Kdybych s tebou nechtěla být, tak bych nikdy nevyjádřila své city." Odpověděla jsem a krátce jí políbila.

,, A řekneš to někomu o nás?" Zeptala se a já na chvíli sklopila oči. Věděla jsem, že tohle jednou novináři zjistí a nebudu jim to muset říkat, ale teď jsem to neměla v plánu.

,, Řeknu to takhle. Já to nikomu nebudu říkat,pokud to nebudeš chtít ty. Ale problém jsou lidé a novináři. Ty si zjistí vše a pak tomu nezabráním."

,, Demi, i kdyby jsi to někomu řekla, nebudu se zlobit. Názor druhých, je mi ukradený. Důležitější je to,co cítíme my."

,, To máš pravdu, ale stejně. Dokud to nebudeš chtít ty. Tak to oficiálně nikde neřeknu. Miluji tě, Kay." Odpověděla jsem a znovu jí políbila. Kaylee mi polibek opětovala a já věděla, že jsem našla ženu, kterou budu milovat navěky. Ženu se, kterou se budu vždy cítit v bezpečí a budu vědět, že já jsem pro ní ta jediná tak jako ona pro mě.