A jsem tu s další kapitolou. Jak jste zatím spokojení?

Ráno jsem se vzbudila o dost později, než bylo pro mne obvyklé. Vydala jsem se hned do kuchyně, kde jsem měla připravenou snídani a z obýváku se ozýval zvuk televize.

,, Briane?" Zavolala jsem a o chvíli později zaslechla kroky, které se ke mně blížili.

,, Ano? Copak se děje?" Zeptal se a v ruce držel můj telefon. Nevěděla jsem proč, ale věřila jsem, že mi ho jen nese.

,, Chtěla jsem vědět, kde mám telefon. Ale vidím, že mi ho neseš, takže děkuji." Odpověděla jsem a natáhla k němu ruku, ale Brian dál ruku stranou a pokynul mi ať se posadím.

,, Ten telefon tu zvonil stále dokola tak jsem ho vzal k sobě a pak ji zvedl."

,, Kdo volal?" Zeptala jsem se a upila z hrnku kávy. Poté jsem si začala dělat rohlík s máslem a s chutí se do něj zakousla.

,, Volala Kaylee. Žádala mě, abych tě dnes dovezl, že potřebuje ještě jednu zkoušku. Pak budete prý nahrávat na čisto a musí to znít dokonale."

,, A, co jsi jí řekl?"

,, Že jí to neslibuji, ale pokusím se tě tam dovézt. Nebudu tě nutit Demi, ale nemůžeš se jí vyhýbat."

,, A jak se jí mám podívat do očí? Mám dělat, že se nic neděje, i když vím, že moje srdce říká něco jiného? Tohle mám dělat? Předstírat, že je vše v pohodě?"

,, Ne Demi, ale buď jí donutíš, aby jste si promluvily, nebo to nebudeš řešit." Odpověděl a já se napila kávy. Měl pravdu, že vyhýbat se jí nemohu, ale netušila jsem, jak se mám dívat do očí někomu, kdo mě odmítl.

,, Nutit jí nemohu, protože k tomu řekla své. Nezbývá mi nic jiného, než se s tím smířit a dělat to, co umím nejlépe. Dojdu se převléknout a vyrážíme." Odpověděla jsem a vydala se do pokoje, abych se převlékla. Přemýšlela jsem nad tím, co se bude dít. Zda se odemne bude držet dál, nebo bude dělat, že se nic nestalo. Oblékla jsem si černé dlouhé kalhoty a červené tričko. Vlasy jsem sepla do culíku a vydala se ke dveřím.

,, Můžeme jet?" Zeptal se Brian a já se strachem, co bude, kývla hlavou na souhlas.

Za necelých dvacet minut jsme byli na místě a já přemýšlela zda byl tohle dobrý nápad. Nevěděla jsem, co mi řekne a jak se ke mě bude chovat. Přála bych si, aby mi řekla, co ke mě cítí, ale tušila jsem, že tohle zůstane jen mým přáním.

,, Chceš, abych šel s tebou, nebo to zvládneš?"

,, Asi to zvládnu sama. Kdyby se něco dělo, mohu zavolat?"

,, Jistě. Budu někde poblíž. Asi si zajdu na jídlo a někam se půjdu projít." Odpověděl a já mu byla nesmírně vděčná. S díky jsem vylezla z auta a vydala se do studia. Šla jsem, co nejpomaleji to šlo, abych se připravila na tohle setkání. Došla jsem ke dveřím a zkusila zda jsou otevřené. Když jsem zjistila, že ano tak jsem vešla. Zaslechla jsem zvuk muziky, která mi byla dost známá. Byla to písnička, kterou jsem zpívala na svém posledním koncertě. Pouštěla si Let it go. Došla jsem za zvukem hudby a zahlédla jí v odpočinkové místnosti. Měla zavřené oči a lehce pohybovala rty. Lákalo mě k ní přijít a políbit jí, ale něco mi říkalo ať to nedělám. Zaklepala jsem na dveře a usmála se. Lekla se mě a muziku rychle vypnula.

,, Promiň, nevěděla jsem, že..."

,, V pohodě. Jsem...Jsem ráda, že se ti ta píseň líbí." Odpověděla jsem a odložila si věci.

,, Chceš začít? Nebo si chvíli odpočineš?" Zeptala se mě a já zavrtěla hlavou. Sklopila hlavu a prošla kolem mě. Snažila se mě aspoň trochu ignorovat, ale chvílemi mi věnovala svůj pohled. Pohled, který říkal něco jiného než ona. Odešly jsme do místnosti, kde jsme mohly začít s prací. Rozhodla jsem se začít s písničkou, kterou měla před chvílí puštěnou.

,, Vážně chceš začít tímto? Nechceš něco jiného?" Zeptala se mě a já se pousmála. Bylo vidět, že je nervózní.

,, Ano, chci začít tímto. Je s tím nějaký problém?"

,, Ne, vůbec s tím problém nemám. Jen jsem se ujišťovala, že to opravdu chceš." Odpověděla a já počkala až to vše nastaví a budeme moci začít. Když na mne mávla tak jsem začala a stále svůj pohled upírala na ní. Nakonec svůj pohled odvrátila ona a věnovala se tomu, čemu musela. Zahlédla jsem, že i s někým telefonuje a poté popravila trochu zvuk. Vadilo mi, že se na mě ani nepodívá a snaží se, aby se na mě nemusela dívat. Zkouška trvala asi dvě hodiny a já si došla jen pro pití a začala si sbírat své věci.

,, Kdy mám zase přijít? Zítra?" Zeptala jsem se a dívala se na ní. Stála ve dveřích a svůj pohled směřovala ke svým botám.

,, Jo. Klidně můžeš zase zítra, ale zase jen dopoledne. Odpoledne tu mám někoho jiného."

,, Tak v devět?" Zeptala jsem se a došla k ní. Jednou rukou jsem se opřela vedle její hlavy a donutila jí, aby zvedla hlavu. Naklonila jsem se k ní, odhodlána jí políbit. Ona  najednou ustoupila a vracela se zpět do zkušebny.

,, Zítra v devět! Dveře budou otevřené." Řekla a zmizela mi z očí. Napsala jsem Brianovy, že jsme skončily a může mne vyzvednout. Napsal, že dorazí za 15 minut. Rozhodla jsem se zatím stavit v obchodě a koupit si to, co mi teď pomáhalo zapomenout. Alkohol a jídlo.