Z pohledu Demi:

Hned ráno jsem se sebrala a vydala se do nemocnice kam Kay odvezli. Už by měla být vzhůru a já věděla, že mám jedinou možnost jí požádat o odpuštění a druhou šanci. U nemocnice jsme s Dereckem byli za patnáct minut a já hned vyběhla na lůžkové oddělení. Zastavila jsem se až u dveří za kterými jsem zaslechla hlas Kay. Něco odmítala, ale nakonec to přijala. Nechápala jsem oč jde, ale ve chvíli kdy jsem otevřela dveře tak jsem stanula tváří v tvář lékaři. Ten vypadal překvapeně, ale nakonec se usmál.

,, Ne to je dobré. Zřejmě jí moc nezajímám." Řekla Kay a já nechápavě pohlédla na lékaře. Ten jen bezradně pokrčil rameny a uvolnil mi cestu. Rukou mi naznačil ať se za ním pak zastavím. Kývla jsem, že rozumím a vešla do pokoje.

,, To se pleteš Kay. Zajímáš mne více, než si dokážeš představit." Řekla jsem smutně a zahlédla překvapený výraz Kay. Zřejmě nečekala, že bych skutečně přišla.

,, Demi? Co tady děláš? Myslela jsem, že..."

,, Myslela jsi si, že jsi mi lhostejná. Ne, Kay. Nejsi. Přišla jsem, abychom si promluvily." Řekla jsem a vzala si židli. Kay mne sledovala a nespustila ze mne oči. Pohledem se zarazila na ruce, kde byl prstýnek, který mi dala.

,, Nemáme o čem mluvit." Odpověděla Kay a já sklopila hlavu. Věděla jsem, že budu muset začít mluvit já, protože ona to bude jen poslouchat.

,, Ale je. A víš to moc dobře. Kay, aspoň mě vyslechni." Požádala jsem jí a chytila jí za ruku. Nestiskla jí, ale ani neodporovala. Předpokládala jsem, že tohle je dobré znamení.

,, Asi máš pravdu. Máme si o čem promluvit. Ale začni." Pobídla mne a já se usmála.

,, Měly jsme dost času na to si vše srovnat v hlavě. Já si čím dál více uvědomovala, že bez tebe neodkazuje být. Ten pocit, když se sem se vzbudila a nebyla jsi vedle mne. Pocit, který mě ničil když jsem tě nemohla každé ráno políbit a obejmout. Kay, bez tebe prostě nejsem úplná. Ze srdce mi zbyla jen půlka a já bych vážně moc stála o to, aby to bylo jako dříve. Vím, že jsem to celé podělala, ale i přesto si moc přeji, aby jsi mi dala druhou šanci. Miluji tě." Řekla jsem a snažila se v očích Kay vyčíst, co si o tom myslí. Snažila jsem se vyčíst, že mi odpustí a vše bude jako dříve. Místo odpovědi jen koukala a neříkala nic. Brala jsem to jako odmítnutí.

,, Chápu, já radši půjdu ať si stihnu sbalit věci a odejít." Řekla jsem a chystala se zvednout, ale ruka Kay mne zadržela.

,, Neodcházej. Protože pokud odejdeš tak už vážně nemá nic smysl. Cítím to stejně Demi. Jen jsem čekala kdo z nás udělá ten první krok." Odpověděla a já se posadila k ní na postel. Měla jsem na jazyku tolik slov, který bych jí ráda řekla. Ale tu šanci jsem nedostala. Její ruka si mne přitáhla k sobě blíže a spojila naše rty v jedny. Byla jsem překvapená, ale šťastná. Polibek jsem jí opětovala a rukou jí pohladila po tváři.

,, Jestli se někdy bude něco takového opakovat. Tak ti přísahám, že další šanci nedostaneš. Je to tvoje jediná šance, kterou jsi právě dostala."

,, A já ti přísahám, že další nebude potřeba. Ale ty už prosím nedělej žádné hlouposti. Nechci, aby mi tě zase vzali." Odpověděla jsem a pevně Kay objala. Rukou jsem jí přejížděla po zádech a zaslechla jak popotahuje. Plakala a já k tomu neměla daleko, ale držela jsem se. Stačilo mi, že jsem dostala tu poslední šanci, kterou jsem tak potřebovala.

,, Už se nic takového nestane. Mam podmínku a nehodlám jí jen tak porušit. Bez tebe bych to tam už nezvládla." Odpověděla a já se usmála. Byla jsem ráda, že budeme zase spolu a nic nás neoddělí. Pokud jedna z nás neudělá nějakou chybu.

,, Demi? Je vše v pořádku?" Zeptal se Dereck, který zrovna vešel do pokoje. Kay se na mne tázavě podívala a já jí chytila za ruku.

,, Derecku, tohle je Kay. Moje přítelkyně. A Kay, tohle je Dereck, který je mojí novou ochrankou." Řekla jsem a Kay vypadala, že se jí ulevilo. Oba si podaly přátelsky ruce a já ukázala na volnou židli, kterou Dereck přijal.

,, Teď mě omluvte, ale chtěl semnou mluvit lékař. Za chvíli jsem zpět." Řekla jsem a políbila Kay na tvář. Ta vypadala opravdu spokojené a já se v klidu mohla vydat za lékařem, který jí měl na starosti.