Z pohledu Kay:

K ránu jsem ucítila doteky na svých zádech. Bylo to příjemné a tak jsem se ani nepohnula. Milovala jsem když mě někdo hladil po zádech. Na rukou mi naběhla husí kůže a já se pousmála.

,, Dobré ráno, Kay. Jak se spalo?" Zeptala se Jess a já se k ní opatrně otočila. S bolestmi jsem se už pomalu učila žít a tak jsem je vnímala o dost méně. Ale i přesto jsem věděla, že se to nelepší.

,, Nemít bolesti, strach a nebýt tady, tak bych řekla, že překrásně. Ale jelikož jsi tu semnou ty, tak mohu říci, že úžasně." Odpověděla jsem a přitáhla si Jess do polibku. Ta mi polibek ráda opětovala a k tomu mi rukou zajela do vlasů.

,, Z čeho máš strach?" Zeptala se a já se opřela o lokty. To, že jsem se bála Catherine a Nicole věděla moc dobře. Netušila jsem čeho jsou schopné. Dne měl vypršet termín, který mi Catherine dala.

,, Těch dvou a hlavně z toho, že by mi mohli prodloužit trest. Dělám jeden problém za druhým."

,, Z nich strach neměj a pokud nic neprovedeš tak se prodloužení trestu bát nemusíš."

,, Mám z nich strach. Dnes uplyne doba, kterou určila a já nevím, co čekat. Jess, co když tě pustí dřív?" Zeptala jsem se a Jess si mě stáhla k sobě do obětí. Jakoby se ničeho z toho nebála.

,, Nepřemýšlej nad tím, ano? Za čtyři roky mě nepustili a teď by měli? To je hloupost, Kay. Maximálně by mohly pustit tebe. A co se týče těch dvou. Nesmíš se nechat vyprovokovat. Prostě je ignoruj a když by se mělo něco stát tak ti pomohu."

,, Tak mě určitě nepustí. Jess, co ke mě opravdu cítíš?" Zeptala jsem se a Jess se mi zadívala do očí. Její oči mě neskutečně přitahovaly. Byli jako magnet,který přitahuje svůj kov.

,, Miluju tě, Kay. A myslím to vážně." Odpověděla a dlouze mne políbila. Polibek jsem jí opětovala a usmála jsem se. Můj žaludek se začal hlásit o jídlo. Jess se tomu začala smát, protože hlas mého žaludku byl vskutku hlasitý.

,, Taky tě miluju Jess." Odpověděla jsem a donutila Jess vstát. Poté jsem se posadila i já sama a začala sbírat ze země své oblečení. Stihly jsme se obléknout jen tak tak.

,, Dámy, můžete na snídani. A pro vás mám vzkaz od poradce." Řekl strážný a ukázal na mne. Trochu jsem znervózněla a pohlédla na Jess. Ta stejně jako já pozorovala strážníka.

,, Tak nás nenapínejte. Co se děje?"

,, Slečno Bay, pokud uděláte nějaký další průšvih tak soudce je připravený vám trest prodloužit." Řekl strážník a poté odešel. Já jsem jen překvapeně koukala na Jess a snažila se pochopit proč to mám odnést já.

,, Sakra, proč já? Nic jsem neudělala a mě hrozí prodloužení trestu?" Zeptala jsem se spíše sebe a rukou si zajela do vlasů. Přišla jsem si tak bezmocná proti někomu, kdo dokázal zařídit i to, abych se odtud jen tak nedostala.

,,Klid zlato. Teď se musíme postarat, aby jsi se nenechala vyprovokovat. Nesmíš na ní ani sáhnout. Ano?" Řekla Jess a já se schoulila do její náruče.

,,Víš jaká jsem. Nedokážu to, prodlouží mi trest a přijdu o tebe." Řekla jsem téměř nešťastně a promnula si oči. Jess chápala mé obavy. Alespoň jsem si to myslela.

,, O mě nepřijdeš, protože vyjdeme z tohohle kriminálu spolu. Pohlídám, aby se to už nestalo." Odpověděla a poté mi podala berle. Opatrně jsem se zvedla a po boku s Jess se vydala do jídelny. Za námi se držel strážník, který nás měl hlídat a případně zabránit problému. Doufala jsem, že je schopný a opravdu se mu to povede.

,, Strážníku, můžeme vás poprosit zda by jste nám jídlo donesl? Chápete, že tam nechceme jít." Zeptala jsem se a posadila se na naše místo. Jess se posadila naproti mě a usmála se. Strážník něco šeptl svému kolegovi a zmizel nám pro jídlo.

,, Kay, promiň, že tě ruším. Nechci ti ublížit. Ani já a ani tady spolubydlící." Ozvalo se z levé strany a já zpozorněla. Neměla jsem dobrý pocit z toho, co se začínalo dít a dle pohledu Jess, tak ani jí.

,, A, co teda chcete? Nemám nic, co bych vám mohla dát."

,, Jsem Francesca a tohle je Jane. Nic nechceme. Opravdu. Jen jsem zaslechla, že Catherine na tebe něco chystá. Chceme ti pomoct." Odpověděla a já nechápavě pohlédla na Jess. Ta bezradně pokrčila rameny a usmála se na příchozího strážníka. Ten nám položil jídlo na stůl a postavil se o kousek dál.

,, Proč, by jste mi měli pomáhat?"

,, Protože Catherine známe a samy na ní nestačíte. A poslal nás i poradce. Nechce, aby vám prodloužily tresty." Odpověděla a já si s oběma podala ruce. Jess vypadala o něco klidněji a také se s nima dala do řeči. Stále jsem nechápala proč nám mají pomoct, ale  byla jsem ráda, že na to nejsme s Jess samy.

,, Jinak, aby nedošlo k omylu. Já a Jess spolu chodíme. Takže mi na ní nesahejte."

,, To už tady ví každý. A já osobně jsem ráda. Konečně našla někoho kdo to myslí vážně." Odpověděla Jane a já spokojeně chytla Jess za ruku. Ta vypadala ještě víc šťastně než několik hodin před tímto setkáním.