Z pohledu Demi:

Sledovala jsem jak Chris odchází do ložnice a zaslechla jak otevírá skříň. Měla jsem potřebu si s ní promluvit s případně se omluvit za vše.

,, Chris, můžeš se ke mě posadit, abychom si mohly promluvit?" Zeptala jsem se a sledovala jak si ní věci. Otočila se na mě a já zahlédla její slzy na tvářích.

,, O čem chceš sakra ještě mluvit? Řekla jsi mi vše nebo ne?" Zeptala se s já pohled stočila k fotografii Kay. Usmívala se na mě jakoby byla za tohle, co dělám pyšná.

,, Posaď se prosím." Pobídla jsem jí znovu a ona mne tentokrát uposlechla a posadila se těsně vedle mne.

,, Tak, prosím mluv. Sice nevím, co mi chceš ještě říci, ale budiž." Odpověděla a já se zmohla na jedno jediné gesto. Objala jsem jí a doufala, že pochopí, aby zůstala.

,, Demi, pusť mě s řekni mi, co po mě vlastně chceš." Řekla a když jsem jí pustila tak jsem se dívala na své ruce. Dělávala jsem to vždy, když jsem byla nervózní.

,, Chris, je mi tohle celé líto. Věř, že kdybych tohle nenašla a ona mi nepotvrdila mojí domněnku tak se tohle neděje. Ale nemohu jí být nevěrná, když má takové plány."

,, Dems, myslíš si, že by se to dozvěděla? Já neměla v plánu jí o tom říci. Tak nějak jsem tušila, že se k ní vrátíš, protože jí odpustíš. Bude lepší, když odejdu a zapomeneš na mě." Odpověděla a já sklopila hlavu. Cítila jsem se jako největší podrazák a někdo kdo láme srdce dalším. Dala jsem jí naději a tu jsem teď zničila.

,, Chris, ale ať je to jak chce, nemusela by to vědět ani od tebe. Mohla by to vědět od někoho dalšího, co ty víš."

,, Od koho? Myslíš, že jí někdo napíše a řekne jí to v dopise? Každému je jedno, co se děje. Nikdo to neřeší." Odpověděla a sledovala mne. 

,, Chris, tebe nikdo možná neřeší, ale mě ano. Jsem slavná a píšou o mně i v novinách. Fanoušci sledují téměř každý můj krok a vědí, co dělám. Stačí, aby nás někdo vyfotil a druhý den to bude všude." Odpověděla jsem a přešla k oknu. Venku bylo pod mrakem. Byl podzim a tak teploty už nesahaly tam, kde byli před několika měsíci. Listí poletovalo po trávníku i chodnících a někteří už měli zimní bundy.

,, A právě proto je tohle jediné možné řešení. Nezlobím se na tebe. Srdci prostě neporučíš. Chci, aby jsi byla šťastná Dems." Řekla a dala se znovu do balení věcí. Nebránila jsem jí, protože i já věděla, že je to správné. Jediné mě mrzelo, že jsem na tohle nepřišla mnohem dříve a vědomě podváděla Kay.

,, Děkuji, že se nezlobíš. Šťastná mohu být jen s ní. Patříme k sobě a to se jen tak nezmění. Chris, napadla mne jedná věc. Nechceš pro mne dost ochranku na koncertech? Dva lidi jsou lepší než jeden." Řekla jsem a Chris zvedla na postel tašku s věcmi. Došla ke mě a chytila mé tváře do svých dlaní. Už jsem nevěřila, že by s tím souhlasila. Ani já nevěděla zda je to správné. Ale cítila jsem nutnost jí nějak finančně zajistit.

,, Moc ráda. Další máš zítra ne?" Zeptala se a já kývla hlavou na souhlas.

,, Dám ti 600 dolarů po každém koncertu. A těch je hodně takže si vyděláš." Odpověděla jsem a ona se usmála. Poté vzala své věci a odešla do kuchyně kde se rozloučila s Dereckem. S tím, kterého ona mi sehnala. Naposled se na mne ohlédla, položila na stůl klíče a být opustila.

,, Derecku, myslíš, že jsem udělala správnou věc?"

,, Udělala jsi dvě správné věci. Tou druhou je, že jsi jí nabídka práci. A Kay by byla pyšná na to, co kvůli ní děláš." Odpověděl a já se cítila mnohem lépe. Dereck na stůl položil snídani s kávou a já u toho otevřela notebook.

,, Co děláš? Snad nechceš pracovat u snídaně?" Zeptal se překvapeně a já jen kývla hlavou. Měla jsem plnou pusu a tak jsem nemohla mluvit. Na notebooku jsem otevřela kalendář s mojí emailovou adresou a začala zapisovat data koncertů. Jen v listopadu jsem jich měla naplánovaných jedenáct.