Z pohledu Kay:

V noci jsem skoro nespala. Pořád jsem musela přemýšlet nad tím, co se mezi mnou a Jess stalo. A hlavně proč se to stalo. Skutečně jsem jí dala najevo, že ona je až ta třetí? Nevěřila jsem tomu, že to mohlo takto vyznít. Začínala jsem si uvědomovat jednu věc. Věc, kterou jsem si nepřála zažít. Alespoň ne tady.

,, Máte jít na snídani. A po snídani se oblečte, jde se na dvůr." Řekl strážník s já se smutkem v očích kývla hlavou. Nebyla jsem z toho nadšená a na snídani se mi ani nechtělo. Věděla jsem, že se mi bude vyhýbat. Vydala jsem se směrem do jídelny. Šla jsem dost pomalu a v hlavě si dávala dohromady slova, která bych jí mohla říct. Napadalo mě toho spousta, ale jako bych věděla, že o to stát nebude.
Vešla jsem do jídelny a pohled mi utkvěl na prázdném místě kde seděla vždy Jess. Nevím, co jsem čekala, ale doufala jsem, že tam bude sedět, ale přání zůstalo nevyslyšeno. Vzala jsem si jídlo a usadila se ke stolu. S nechutí jsem se dala do jídla a rozhlížela se kolem sebe. Jess sem nikde neviděla a trochu mě to znervózňovalo. Už jsem měla skoro dojedeno, když jsem zahlédla Jess. Vypadala hrozně. Zřejmě celou noc nespala a plakala. Oči měla zarudlé a pod nimi kruhy. Cítila jsem se jako největší podrazák.

,, Jess, stůj prosím." Rozešla jsem se za ní a chytila jí za ruku. Ona jí, ale vytrhla a zadívala se mi do očí.

,, Nech mě být. Nemluv na mě. S lhářem a intrikářem si nemám, co říct."

,, Jess, prosím. Aspoň mě vyslechni. Nic víc nežádám." Řekla jsem a stále zadržovala slzy. Do cesty mi vstoupila jiná z vězeňkyň a odstrčila mne od Jess.

,, Ty jsi jí asi nerozuměla, co? Řekla ti jasně, že jí máš nechat na pokoji." Řekla jakási žena a nenávistně mě sledovala.

,, A tobě do toho nic není. Tohle je naše věc. Tak mě nech být." Řekla jsem a rozešla se opět za Jess.

,, Jess, vím, že mě poslouchat nechceš. Ale vážně jsi moje slova..." Nestačila jsem doříct, protože jsem se ocitla na zemi. Jess mi nevěnovala ani jeden pohled. V jejich očích jsem viděla slzy, ale neudělala nic.

,, Jestli máš dojedeno tak okamžitě vypadni. Ona nestojí o tvoje omluvy nebo něco." Řekla žena a já se zvedla ze země, držela jsem se za ruku a měla problém jsem s ní pohnout.

,, Vážně Jess? Myslela jsem, že jsi rozumná." Řekla jsem a dala se k odchodu, ale evidentně tohle neskončilo.

,, Tul se ke svému medvídkovi děťátko. Jsi tu jen každému k smíchu!" Ozvalo se za mými zády a já v tu chvíli měla temno před očima. Dělaly si srandu z plyšáka, který byl darovaný. A tohle jsem nesnášela. Bleskurychle jsem se vrátila a svoji pěst nasměrovala do obličeje té, co si ze mne utahovala. Ale rána se mi vrátila v mnohem větší intenzitě. Začaly jsme se rvát jak psy. Žena mě urážela a mě tekla krev snad ze všech míst. V ruce mi křuplo a já skončila v něčím náručí. Jediné, co jsem si pamatovala bylo, že vězeňkyni odvádí strážník.

,, Au!" Zařvala jsem když jsem na obličeji ucítila studený hadřík a doteky na ranách. Jedno oko mi chladil jakýsi obklad a tak jsem byla schopná otevřít jen jedno.

,, Klid, už bude jen dobře. Za chvíli jedeme do nemocnice." Šeptla osoba u, které jsem nedoufala, že by se o mě starala.

,, Jess, co tu děláš?" Zeptala jsem se a sykla bolestí. Zřejmě jsem měla natržený ret a několik dalších ranek.

,, Asi tě ošetřuji. Co tě to napadlo se tak rvát."

,,To, protože si ze mě utahovala a nechtěla mě za tebou pustit. Ruply mi nervy." Odpověděla jsem a Jess se podívala ke dveřím. Vzala mě do náruče a donesla mne k převozovému vozidlu. Dokonce jela semnou a za to jsem byla neskutečně ráda.

,, Říkala jsem ti, aby jsi se nenechala vyprovokovat. Dělají to rádi. Až přijedeme tak musíme za poradcem. Máme pěkný průšvih." Řekla a já se opatrně opřela o její rameno. Mrzelo mne, že se do toho připletla i ona, protože, to se stát nemělo. A také jsem věděla, že tenhle incident naše vztahy nesrovnal.

Z nemocnice jsme se vrátily asi za hodinu. Měla jsem předepsané léky na bolest, ortézu na ruce a lehký otřes mozku a ortézu na noze, kvůli natrženým vazům v kotníku. Pod okem se mi rýsoval monokl a čekala nás konverzace se zástupcem.

,, Dále!" Ozvalo se po zaklepání a já s pomocí Jess vešla do kanceláře. Posadila jsem se na židli a zhluboka si oddechla.

,, Můžete mi, vy dvě, vysvětlit, co se to tu stalo? Prý jste se rvaly jako psy! A váš stav tomu odpovídá." Řekl a ukázal na mě. Už jsem chtěla začít mluvit, ale Jess mě zastavila.

,, Celé jsem to viděla. Začala si Nicole. Nejdříve jí bránila, aby zamnou šla a shodila jí na zem. Nechtěla jsem zasahovat, protože jsem doufala, že si to vyřídí, ale pak jí začala urážet, posmívat se jí a to ostatní už víte. Kay se už potom jen bránila. Kdyby strážníci zasáhli dříve tak nedopadla takhle." Řekla a já na ní zírala jako na svatou. Nejen, že neřekla kdo za to může, ale ještě k tomu to hodila na strážníky.

,, Kay, vy si uvědomte, že i když máte určité výhody, které dáváme i Jess tak příště to půjde do zápisu. Ať už se to neopakuje." Řekl a já sklopila hlavu.

,, Vyjdu bez trestu? I když jsem jí natáhla první?" Zeptala jsem se a poradce si dal prst na pusu.

,, Tohle nikde neříkejte. A už běžte. Budu dělat, že se to nestalo." Odpověděl a Jess mi pomohla na nohy. Společně s ní jsem dokulhala do pokoje a sedla si na postel. Bylo mezi námi až divné ticho.