Z pohledu Kay:

To ticho mezi námi musel někdo prolomit. Bylo zničující a nevěděla jsem, co bude dál.

,, Jess? Myslíš, že mě můžeš teď vyslechnout?" Zeptala jsem se a sledovala její unavené oči. Jen kývla hlavou a posadila se ke mě na postel.
Chytla jsem jí za ruku s usmála jsem se.

,, Chci se omluvit. Skutečně jsem to nemyslela tak jak to vyznělo. Ano, máš pravdu, Demi stále miluji. Hrozně moc jí miluji, ale ona mě ne. A už když jsem tě poznala, jsem měla takový zvláštní pocit. Jako bych se znovu zamilovala. Ano, vím, že jsem to podělala, ale myslíš, že by jsi mi mohla dát druhou šanci?" Zeptala jsem se a opatrně se posadila. Její obličej i tělo jsem měla tak blízko. Stačilo jen se přiblížit a mohla jsem naše rty spojit v jeden polibek, ale stále jsem váhala. Tuto mezeru mezi námi uzavřela Jess. Její polibek mi vrátil chuť do života.

,, Příště se na tebe vykašlu a nepřemluvíš mě." Odpověděla a já se usmála. Polibek jsem jí s radostí vrátila. Měl to být jen jeden polibek, ale ona rozhodla o pravém opaku. Bylo to nečekané, ale o to víc krásné. Vůbec se nebála, že někdo otevře dveře a uvidí nás. Chvílemi to i vypadalo, že byla se strážnými domluvená.

Den poté:

Ráno jsem se probudila vedle Jess. Překvapilo mne to, protože nás nikdo nevzbudil, aby jsem šla k sobě. Jess už byla vzhůru a četla si nějakou knížku. Ani nezaregistrovala, že jsem se vzbudila a nevěnovala mi žádnou pozornost.

,,Jess? Dobré ráno. Hned mám prosbu." Řekla jsem a přivřela oči bolestí. V noci mi pro prášek byla dvakrát a ráno jsem jí musela otravovat znovu.

,, Dobré ráno i tobě. Co by si přála má princezna?" Zeptala se a já se pousmála. Bylo jí zřejmě jasné, že prášek budu potřebovat a tak se natáhla jen ke stolku a podala mi pití i lék. Hned jsem si ho zapila a znovu si lehla.

,, Asi jsi se moc nevyspala, co?" Zeptala jsem se a Jess odložila knihu na stůl.

,, Vyspala jsem se lépe než si myslíš. Dokonce jsem dostala nápad. Mám tu na pokoji dvě postele a ty potřebuješ pomáhat." Odpověděla a mě došlo kam tím míří. Měla pravdu. Sama jsem měla problém udělat cokoliv. Na nohu jsem moc chodit nemohla a prášky mi strážný nemohl nosit pořád.

,, A myslíš, že by svolily, abych byla tady? A co oko? Mám tam monokl nebo ne?" Zeptala jsem se a Jess se mi na oko pořádně podívala. Usmívala se, tak jsem tušila, že je to v pořádku.

,, Máš tam jen malou modřinku. Než ti přijede ta tvoje, tak to nebude skoro vidět." Odpověděla a trochu mi pocuchala vlasy. Nakonec se zvedla a začala se oblékat. Nechápavě jsem jí sledovala a snažila se pochopit proč odchází.

,, Za chvíli jsem zpátky. Jdu za poradcem, aby schválil to stěhování." Řekla a já se znovu uvelebila v posteli. Zpátky byla skutečně za chvíli a usmívala se. Nic mi neřekla. Jen mi donesla čisté oblečení a já se začala oblékat. Měla hlad a tak spěchala na snídani, to jsem odhadla podle zvuků jejího žaludku.

,,Půjdeš sama nebo tě mám do jídelny odnést na rukou?" Zeptala se Jess a já k ní natáhla ruce. Chytla jsem jí kolem krku a ona mne zvedla do vlastních rukou.

,, Nejsem moc těžká?" Zeptala jsem se a Jess mne políbila. Udělala to na chodbě. Na místě kde nás mohl každý vidět a jí to nevadilo. Chovala se jako Demi. Ta dělala to samé. Nosila mě na rukou a políbila mne kde se jí zlíbilo.

,, Nejsi těžká. Jsi lehká jak peříčko. Dojdu ti pro jídlo." Řekla a posadila mne na židli. Sledovala jsem jak odchází a usmívala jsem se.

,, Tak, co? Jak se cítíš? Vyšla jsi z toho bez trestu." Ozvalo se vedle mne a já zpozorněla. Poznala jsem hlas jedné z žen, které Nicole podporovali.

,, Nechte mne napokoji. Nemám důvod se s tebou o tom bavit."

,, Tak se o tom budeš bavit! Půjdeš říct, že jsi to byla ty, která si začala a Nicole se sem vrátí. Rozumíš?"

,, Myslím, že by jsi měla jít. Kay jim řekla vše a rozhodnutí bylo poradci. Vidíš jak vypadá? Vzpamatuj se a vypadni." Řekla Jess. Položila na stůl jídlo pro obě a postavila se čelem k ženě. Ta jen nad tím zakroutila hlavou a chtěla Jess udeřit, ale jeden ze strážníků zasáhl a odvedl jí dal od nás. Byla jsem mi vděčná, protože bych se Jess nedokázala zastat a nechtěla jsem před návštěvou vypadat ještě hůř.

,, Děkuji Jess, bez tebe by to dopadlo špatně. A hlavně děkuji za to jak jsi mi pomohla včera." Řekla jsem a natáhla k ní ruku. Ona mi ruku stiskla a usmála se.

,, Neděkuj mi. Byla samozřejmost ti pomoct. To já bych ti měla poděkovat. A to hlavně za tu noc." Odpověděla tišeji a já se dala s chutí do jídla.