Dojely jsme domů kolem třetí hodiny odpoledne a já zamířila hned do kuchyně. Dala jsem se do vyndávání jídla a z tašky vytáhla i tři lahve Whiskey.

,, Demi, tohle myslíš vážně? To chceš zase pít? Stalo se tam snad něco?". Zeptal se Brian a sledoval jak dávám jídlo do ledničky.

,, Dáš si palačinky?" Zeptala jsem se a on se posadil.

,, Já se tě na něco ptal. Ale děkuji, dám si palačinky. Co se tam stalo?"

,, Briane, nestalo se tam nic! Nic, co by mi mohlo dát, alespoň malou naději, že si vše uvědomí. Přišla jsem tam a měla puštěnou mojí písničku. Dokonce si jí i zpívala. Pak se mi snažila vyhýbat pohledem. Při odchodu jsem jí chtěla políbit, ale utekla jak malé dítě!" Řekla jsem a posadila se na židli. Několik slz mi stékalo po tváři. Byla jsem v tom až po uši a Brian si toho byl vědom.

,, Ale tím, že budeš pít, tak tím nic nevyřešíš. Naopak, můžeš znovu do toho spadnout, pokud budeš pít v tomhle množství."

,, Je mi to jedno, Briane. Chtěla jsem jí a ona chce mě, ale brání se tomu. Mě už na ničem jiném nezáleží." Odpověděla jsem a zvedla se. Dala jsem se do přípravy palačinek, aby jsme jedly, co nejdříve. K tomu jsem si nalila skleničku a v klidu se snažila udělat večeři.

,, Kdy tam jedeš znovu?" Zeptal se a já se na něj tázavě podívala.

,, Asi zítra, proč?"

,, Tak si s ní promluv. V klidu to proberte. Myslím si totiž, že jak jsi jí políbila a ona to nečekala,tak byla jen v šoku."

,, Ty se prober. Kdyby to bylo tak jak říkáš, tak už si semnou promluvila dneska. A pokud narážíš na tu skleničku tady, tak do toho ti nic není." Odpověděla jsem a po chvíli dala dělat první palačinku. Během jejího smažení jsem napsala Kaylee zprávu. Nemohla jsem jí zítra vidět, potřebovala jsem čas.

Od: Demi
Pro: Kaylee
Ahoj, moc se omlouvám, ale zítra nedorazím. Není mi nějak dobře.

Od: Kaylee
Pro: Demi
Dobře, tak se uvidíme až ti bude lépe.

Odepsala a to téměř hned. Jakoby čekala, že ji budu psát. Nebo si zrovna v tu chvíli psala s někým jiným. Otočila jsem palačinku a podívala se na zamýšleného Briana.

,, Nad čím přemýšlíš?" Zeptala jsem se jí a dala dělat další palačinku.

,, Nad tím, jak tohle vyřešit než se vrátíš tam, odkud jsem tě dostal."

,, Jak to myslíš?" Zeptala jsem se znovu a on obrátil pohled ke mě.

,, Aby jsi nespadla znovu do závislosti na alkoholu. Demi, copak to nevidíš? Piješ čím dál více. A to jen kvůli tý holce."

,, Neboj, závislá na tom znovu nebudu. A to zítřejší nahrávání jsem zrušila."

,, Proboha, proč?!"

,, Nechci jí teď nějakou dobu ani vidět. Musím se přes to nějak přenést, potom jí mohu znovu vidět." Odpověděla jsem a Brian nad tím už mávl jen rukou. Bylo vidět, že už nemá sílu to řešit a tak se raději věnoval svému telefonu. Po několika minutách jsem měla palačinky hotové a tak jsem je dala na stůl. Podala k tomu džem a čokoládu a usadila se naproti Brianovi. Oba se daly s chutí do jídla a Demi byla ráda, že chutná i Brianovi.

,, Zítra za Kaylee zajedu a vyřeším to s ní. Nerad vidím, že se tak trápíš. A ona tohle nevidí. Myslí si, že jsi v pohodě a to vážně nejsi." Řekl najednou Brian a já na něj koukala zřejmě jak na zjevení. Ze všeho nejméně jsem chtěla, aby to řešil on. Nic mu do toho nebylo a přesto se o to staral.

,, Ne, nikam nepojedeš Briane. Tohle není tvoje starost a nepřeji si, aby jsi se do toho pletl. Rozumíš?"

,,Demi, chci ti jen pomoct. Třeba by mě pochopila a konečně si to uvědomila."

,,Nebo také ne a bylo by to ještě horší. A to přeci nechceš ani ty a ani já." Odpověděla jsem a pousmála jsem se. Věřila jsem, že se všechno dá dohromady i bez Briana. Doufala jsem, že třeba zavolá ať přijedu, že semnou musí mluvit. Nebo, že přijde a vše si vysvětlíme.

,, Briane, mohu se tě na něco zeptat?" Zeptala jsem se a dojedla jsem palačinku.

,, Jistě, ale nevím, zda ti budu moci pomoct."

,, Myslíš, že třeba někdy zavolá a nebo přijde a řekne, že to byl omyl a, že mě miluje?"

,, I to se může stát. Jen musíš věřit a ne vše vzdát." Odpověděl a usmál se. V tu chvíli jsem dostala novou naději. Nevím jak to vždy dokázal, ale měl pokaždé jen pozitivní myšlenky.
Večer jsme ještě něco málo popili a povídali si. Byla to jediná možnost jak chvíli přemýšlet o něčem jiném.