Ano,je to tak. Máme tu další část příběhu. Jak se to asi bude vyvíjet? To je otázka nejen pro vás, ale i pro mě. A chci moc poděkovat těm, kteří mě svými komentáři a hlasy dávají naději, že nejsem tak špatný autor :-)
Veronikaobrov  a další, kteří mi bohužel nejdou označit :-)

V noci jsem moc nespala a tak jsem ráno byla dost unavená, ale přesto jsem se těšila do studia. Každou chvíli jsem se budila a přemýšlela nad tím, co mi říkala Kaylee. Měla pravdu v tom, že se určitě někdo objeví, ale nevěděla, že to je ona kdo se mi vryl do paměti. Že za to mohou její krásné oči. Vstala jsem už kolem sedmé ráno a podívala se zda na telefonu nemám nějaké zprávy. Bylo tam opět jen několik upozornění. Nevím zda jsem byla zklamaná, nebo jsem za to byla ráda, ale jedno jsem věděla. Až moc jsem se těšila do studia. Měla jsem celý den strávit s Kaylee a měli jsme zkoušet, aby se pak mohlo nahrávat na čisto.

,, Briane?" Zkusila jsem ho zavolat, protože v kuchyni nebyl.

,, Ano? Byl jsem před domem. Stalo se něco?"

,, Ne nestalo. Jen jsem si říkala, že je divné, že tu nejsi. Kdy vyrážíme?"

,, Ještě je dost času. Není třeba někam spěchat. Nějak moc se tam těšíš ne?" Zeptal se a šel dělat kávu. Věděl moc dobře, co ráno potřebuji, abych nebyla nepříjemná.

,, Tak nějak normálně. Něco se ti nezdá?" Zeptala jsem se ho a on nad tím jen mávl rukou a usmál se. Nevěděla jsem na co tím naráží a možná bylo lepší to nevědět. Kafe jsem si od něj vzala ráda a hned se napila. Znovu jsem si přemítala včerejší rozhovor s Kaylee. Doufala jsem, že si nebude pamatovat moji větu o tom jak je krásná. Styděla jsem se za to, protože už dlouho jsem nic takového nikomu neřekla. A já to řekla osobě, kterou jsem znala pouhý den.

,, Briane, já včera asi něco provedla. A nevím zda si to bude Kaylee pamatovat nebo ne."

,, Políbila jsi jí?" Zeptal se překvapeně a vykulil oči. Já se musela zasmát, protože jeho nikdy nic nic jiného nenapadlo.

,, Možná to by bylo lepší, ale spíše jsem řekla, že je to velmi půvabná žena." Řekla jsem a on nad tím zakroutil hlavou.

,, To by jí mělo jen potěšit. Myslím, že na tohle by nezapomněla žádná žena.
Bojíš se snad něčeho?"

,, Moc jsi mě tedy neuklidnil. Jo třeba se mě na to bude ptát a já...Prostě asi nejsem na žádný vztah ještě připravená."

,, O vztahu tu, ale mluvíš jen ty. A raději už pojedeme ať jsme tam včas." Odpověděl Brian a vzal ze stolu klíčky od auta. Já si vzala všechny potřebné věci a následovala ho. Vidět jsem se s ní musela a věděla jsem, že mě nemůže potkat nic tak strašného.

Na místě jsme byli za asi patnáct minut a deset minut před tím, než jsem měla dorazit. Pohlédla jsem na budovu a zhluboka se nadechla. Musela jsem tam jít a čelit tomu, co jsem udělala předchozí den.

,, Briane zase se ozvu. Jeď kam potřebuješ, protože dříve jak v pět rozhodně neskončíme."

,, Dobře. Zavolej až mě budeš potřebovat. A ještě něco. Myslím si, že by jsi měla zapomenout a začít znovu žít. Tvoje srdce si to určitě přeje." Řekl s já bez jakého koliv slova vystoupila a odešla k domu. Když Brian odjel tak jsem zazvonila a čekala, že se ozve, ale místo toho mi hned otevřela dveře a já tak mohla zamířit rovnou do studia kde už jsem měla také otevřeno. Podle otevřených dveří jsem poznala, že je v odpočinkové místnosti a tak jsem se vydala hned za ní.

,, Ahoj, neruším?" Zeptala jsem se když jsem zjistila, že je zabrána do notebooku.

,, Ne nerušíš. Vždyť jsme byli domluvené, že dorazíš." Odpověděla pohotově a usmála se. Její úsměv byl jako paprsek slunce, který se mě snaží zahřát. Jako měsíc, co mi svítí na cestu když je tma. Ano takhle jsem ten její krásný úsměv začala přirovnávat. Po chvíli jsem si uvědomila, že stále stojím ve dveřích a rozhodla jsem se posadit vedle Kaylee. Jiná možnost se mi v tu chvíli nenaskytla.

,, Co to děláš?" Zeptala jsem a sledovala jak něco upravuje. Vypadalo to, že dělá ještě nějakou práci navíc, protože se na to hodně soustředila.

,, Musím v tomhle programu upravit trochu zvuk a možná to ještě o něco vylepšit." Odpověděla a já sáhla po druhém jejím sluchátku. Byla jsem zvědavá o co jde. Nijak neprotestovala a pustila, co měla. Chvíli jsem poslouchala a pak jí sebrala notebook. Udělala jsem pár úprav a pak jí to vrátila

,, Zkus tohle. Mě by se to líbilo." Řekla jsem a podívala se na ní. Byli jsme takový kousek od sebe. Natáhla ruku a položila jí na tu mojí. Rukou jsem okamžitě ucukla. Nebyla jsem na taková gesta zvyklá a netušila jsem, proč to udělala.

,, Promiň. Nemyslela jsem to špatně. Půjdeme teda zkoušet? A za tohle děkuji. Už jsem si s tím nevěděla rady."

,,V pohodě. Není za co. A ano. Měly by jsme začít. Ať dneska něco stihneme." Odpověděla jsem s společně jsme si vydali dělat to, co bylo v plánu. Začaly jsme obvyklými písněmi a ona mě několikrát zastavila. Musely jsme vše nastavit tak, aby to znělo dobře. Celou dobu jsem se soustředila jen na ni.

Pokud se vám kapitola líbila, tak budu ráda za komentář nebo hlas :-) jste úžasní víte to? To vy jste zodpovědní za to, že mě tohle tolik baví :-)