Tak a jsem tu s další kapitolou. Doufám, že se vám bude líbit stejně jako předešlé.

Po přátelském podání ruky jsme se posadily a já si objednala Latte. Měla jsem ho moc ráda a v době kdy jsem byla s Katherine jsem si ho nestihla nikdy vypít. Teď jsem měla šanci si ho dát a to pěkně v klidu.

,, Proč jsi vlastně změnila názor a na to kafe se mnou šla?" Zeptala se najednou Kaylee a já se pousmála. Podívala jsem se ven a maličko se usmála. Když jsem chtěla začít mluvit, akorát mi servírka donesla Latte a mile mne požádala o autogram. Když jsem to vyřídila tak jsem pohled nasměrovala zpět ke Kaylee.

,, Byla to hloupost. Měla bych se omluvit. Aspoň jsem ti mohla říct proč, ale nešlo to."

,, To je v pohodě Demi. Znáš mě chvíli a tak se mi nemusíš zpovídat. Důležité je, že ti nebude vadit spolupráce se mnou."

,, Ne, s tak půvabnou ženou mi to rozhodně vadit nebude..." Chtěla jsem pokračovat, ale uvědomila jsem si, co jsem vypustila z pusy. Kaylee vypadal dosti zaskočeně a pak se zasmála.

,, Děkuji za kompliment. Demi vím, čím jsi si prošla. Chápu,že jsem tě tím pozváním možná vyděsila, ale já ti neublížím."Odpověděla a usmála se. Mě se v tu chvíli ulevilo, protože jsem věděla, že to nebudu muset znovu vyprávět. Nerada jsem o tom mluvila, protože jsem toužila na to zapomenout. Chvíli jsem i měla tol období, kdy mi scházelo se vedle někoho probouzet a usínat vedle někoho.

,, To jsem si ani nemyslela Kay. A omlouvám se. Občas rychleji mluvím než myslím." Odpověděla jsem a upila znovu ze svého Latte. Kay se jen usmála a dál se věnovala kávě. Daly jsme se do probírání věcí, které se týkaly pouze nahrávání. Nevím zda jsem jí vůbec poslouchala celou dobu. Celou dobu jsem totiž pozorovala pouze její oči a hýbající se rty. Občas jsem sjela na její ruce. Bylo poznat, že je dost nervózní. Jen jsem nevěděla proč. Neměla přeci důvod být nervózní.

,, Takže souhlasíš, že první týden bude spíše o několika zkouškách a až ten další začneme nahrávat?" Zeptala se a já se musela vrátit zpět do reality. Zjistila jsem, že vůbec neví o čem mluví. Ano, neposlouchala jsem jí.

,, Ehm, co jsi říkala?" Zeptala jsem se s úsměvem. Ona jen zakroutila hlavou.

,, Tys mě vůbec neposlouchala?"

,, Promiň. Ale vypadá to, že ne." Odpověděla jsem a rukama si zajela do vlasů.

,, Tak znovu. Říkala jsem, že týden budeme jen zkoušet, abychom vše vypilovaly a až poté budeme nahrávat na čisto ano?"

,, Jo jistě. S tím zcela souhlasím. A víš co? Piješ whiskey?"

,, Piju všechno. Zveš mě?" Zeptala se a já kývla. Objednala jsem jí dvakrát s ledem a zaplatila předem za dalších šest skleniček. Potřebovala jsem se uvolnit a s Kay mi bylo celkem příjemně. Aniž bych sama měla v plánu mluvit o minulosti tak jsem se o tom rozpovídala.

,, Nikdy nepochopím proč to udělala. Nikdy jsem jí neublížila a ona se ke mě takto zachovala. A od té doby vlastně nikomu nevěřím a nikoho jsem neměla."

,, To je těžké soudit, proč to dělala. Někdo si mohl zažít v dětství něco ošklivého a takhle se to na něm projevilo. Nebo má psychickou poruchu a neléčí se s tím." Odpověděla a já si otřela stékající slzu.  Stále jsem měla před očima to jak přišla opilá a bezdůvodně mě uhodila.

,, Ona nic takového nezažila a neměla. Vždycky se opila a když přišla domů tak si našla vždy něco za, co mě mohla uhodit. Byla jsem kvůli tomu i v nemocnici, ale řekla jsem, že jsem spadla ze schodů." Odpověděla jsem a Kay jen sklonila hlavu. Poslouchala mě a to bylo dobře. Byla jsem ráda, že jsem se mohla se vším svěřit a s někým si o tom promluvit. Snad mi bylo i lépe.

,, To je mi líto. Ale věřím, že si najdeš někoho kdo tě bude skutečně milovat." Odpověděla a já se musela usmát. Vypila jsem to, co jsem ve skleničce ještě měla a mávla na obsluhu ať donese další. Povídaly jsme si další dvě hodiny a mě přišlo, že ji znám věky. Byla mi čím dál tím bližší a to mě zrovna ne málo děsilo.

,, Nejsem si jistá jestli ještě o někoho budu stát."

,, Určitě ano. Jen to chce čas." Odpověděla a já jí musela dát za pravdu. Rozhodla jsem se už zavolat Brianovy a ten pro mne hned vyrazil.

,, Tak já půjdu. Uvidíme se zítra v devět ve studiu ano?"

,, Dobře. Budu se těšit." Odpověděla a já o chvíli později sedla do auta a vyrazila zpět domů. Potřebovala jsem si odpočinout a utřídit si myšlenky.

Tak co říkáte? Mohlo by to pro Demi dopadnout dobře? Nebo se stane opak a ona se bude bát dalšího vztahu?