Ráno pro mne bylo stejně nepříjemné jako každé jiné. Vzbudila jsem se něco okolo třetí celá spocená a rozhlížela se kolem sebe. Od doby, co se to stalo, jsem se takhle budila pravidelně a měla jsem problém znovu usnout. Už jsem uvažovala i nad lékařem, aby mi něco napsal, ale vždy jsem to zavrhla. Vzala jsem do ruky telefon a rozhodla se napsat Brianovi. Doufala jsem, že bude vzhůru. Býval v tuhle hodinu vzhůru.

Od: Demi
Pro: Brian
,, Briane, jste vzhůru?"

Od: Brian
Pro: Demi
,,Ano jsem, děje se něco?"

Od: Demi
Pro: Brian
,, A mohu za vámi přijít? Nemohu spát."

Od: Brian
Pro: Demi
,, Jistě, jsem venku před domem na schodech."

Tahle odpověď mě potěšila a rychle jsem se začala oblékat. Byla jsem ráda, že je Brian tady, protože sama bych se tu asi brzo zbláznila. Odešla jsem z pokoje a po schodech sešla do chodby a vyšla hned ven. Na schodech skutečně seděl Brian. Posadila jsem se vedle něj a on mi nabídl skleničku s whiskey s ledem. Ráda jsem jí přijala a usmála se.

,, Briane,já to nezvládám. Včera mě Kaylee pozvala na skleničku, aby jsme se mohly více poznat a vše probrat. A já jí poslala dost rázně někam."

,, Aha, proč jste to udělala? Teď mi říkáte, že o nic víc nešlo."

,, Pořád se mi vybavuje ona. Nikomu nedokážu už věřit."

,, Demi, ale musíte to zvládnout. A věřím, že to zvládnete. Už je to za vámi a máte celý život před sebou. Nechcete Kaylee napsat a omluvit se? Ona nemůže za to, co se vám stalo a ani to neví."

,, Já nevím Briane. Asi mám strach. Bojím se, že se objeví a znovu mě zničí...A víte, co je nejhorší? Že mám kvůli tomu včerejšku výčitky svědomí."

,, Už se nevrátí Demi. Je pryč a už bude navždy. Mela by jste začít znovu žít. A pokud mohu poradit. Zavolejte Kaylee a domluvte se na schůzce. Klidně půjdu s vámi."

,, Dobře. Během dne jí zavolám a domluvíme se." Odpověděla jsem a poté jsem vypila už několikátou skleničku. Zvedla jsem se a vydala se zpět do postele. Trocha spánku mi rozhodně neublíží a Brian mě ohlídá. Je to snad jediný člověk, kterému jsem začala věřit od doby, co mě Katherine den, co den bila.

Ráno bylo velmi nepříjemné. Bolela mě děsně hlava a měla jsem pocit, že můj žaludek bude dnes stávkovat. Na telefonu jsem měla jen několik upozornění z internetu,kde mě fanoušci podporovaly a držely mi palce, abych se z toho dostala. Potěšilo mě, že o mě mají takovou starost. Protože rodinu jsem ztratila v den kdy sem jim představila svojí teď už ex přítelkyni. Vyšla jsem v županu z pokoje a vydala se do kuchyně.

,, Dobré ráno, jak vám je?" Ozvalo se hned po mém příchodu. Mělo mi být jasné, že tam bude Brian.

,, No myslím, že by to mohlo být lepší. Žaludek mám jak na vodě." Odpověděla jsem a Brian mi hned podal na stůl prášek a vodu.

,, To vám pomůže."

,, Děkuji. A Briane? Napadlo mne..Nechtěl by jste mi týkat? Víte o mě vše a jste skoro jak můj bratr."

,, Moc rád. Takže už ti mohu tykat?"

,, Jistě, že ano. A teď mi dej chvilku. Zavolám té Kay, zda by nešla na kafe." Odpověděla jsem a Brian kývl a odešel. Zůstala jsem tam sama a v telefonu hledala číslo do studia. Chvilku jsem váhala zda to skutečně vytočit nebo ne, ale nakonec jsem se rozhodla, že ano. Nemohla jsem tím přeci nic zkazit. Chvíli to vyzvánělo a už jsem myslela, že to nezvedne, ale najednou se v telefonu ozval její hlas.

,, Ahoj Demi, děje se něco?" Ozvalo se a já chvilku přemýšlela, zda tohle nebyla hloupost. Ale vychovat z toho už nešlo.

,, Ahoj Kaylee, ne neděje se nic. Jen, mohla bych tě pozvat na kafe? Asi bych ti měla něco vysvětlit."

,, No mám dnes času dost, ale vysvětlovat mi nic nemusíš. Chápu, že jsi nikam nechtěla jít."

,, Musím ti to nějak vysvětlit. Můžeš za hodinu v té kavárně u studia?"

,, Dobře. Za hodinu budu tam. Těším se." Odpověděla a já se usmála. Nedokazala jsem říci zda sdílím stejné nadšení. Vůbec jsem netušila jak to vysvětlit, protože vracet se zpět do minulosti sem vážně nechtěla. O chvíli později jsem se vydala s Brianem ke studiu. Cesta nám měla zabrat zase něco okolo dvaceti minut, ale nakonec to trvalo o dost déle. Jely jsme v největší špičce a zůstaly jsme v koloně. Dorazila jsem o pět minut dříve a tak jsem se domluvila s Brianem, že mu zavolám až tam skončím. Objal mě a popřál hodně štěstí. Nevím vlastně proč, ale byl velmi milý. Když jsem vešla do kavárny tak jsem se rozhodla zda už tam je. A znovu jsem šla skoro do kolen. Vypadala úžasně. Občas jsem si přála,abych vypadala jako ona.

,, Ahoj, nečekala jsi dlouho?" Zeptala jsem se s úsměvem.

,, Ne nečekala. Byla jsem tu dříve." Odpověděla a když jsem znovu zahlédla ty její nádherné oči, musela jsem se usmát.