Je tu dnešní dávka pro závisláky, tak si ji užijte ^^

Když jsem se probudil, Iki vedle mě už neležel. Zprvu jsem se hrozně vyděsil, protože jsem se lekl, že jeden z těch snů byl skutečný, ale když jsem na nočním stolku uviděl snídani se vzkazem, oddechl jsem si. Možná bych měl přestat tak přehánět, vždyť to třeba vůbec nemusí mít s Ikim žádnou souvislost. Ti dva, co zemřeli, nemuseli být ani jeho bývalí kolegové, jen prostě známí. Jenže pořád tu byl ten Iato a i o toho jsem měl strach. Když jsem dojedl, vyhrabal se z postele a došel do kuchyně, která byla prázdná, tudíž byl Iki u Iata. Umyl jsem špinavé nádobí a chvíli přemýšlel, jestli tam mám taky jít nebo raději počkat, ale starost o Iata byla příliš velká, a tak jsem za chvíli už ťukal na dveře pokoje, kde Iato přes noc spal. "Ahoj." pozdravil jsem je oba a pokusil se alespoň o lehký úsměv.

"Odpočatý?" zeptal jsem se ho.
"Jo. Děkuju za snídani." řekl prostě, trochu se usmál a odložil talíř i sklenici po snídani na noční stolek. Chvilku na to vešel Yuu.
"Ahoj." řekli jsme jednohlasně a já poklepal vedle sebe, aby se taky posadil na okraj postele.
"Omlouvám se za ty přidělané starosti." řekl tiše Iato.

Posadil jsem se na postel, jak mi Iki naznačil a pozornost stočil k Iatovi. "Nemáš se za co omlouvat. Vždycky ti rádi pomůžeme, když to bude v našich silách." odpověděl jsem mu na to. Nechtěl jsem a nechtěl to určitě ani Iki, aby si Iato myslel, že nás tím snad nějak obtěžuje. Je to náš společný přítel a přátelé si mají pomáhat.

"Pako přerostlý, takhle nemluv." podpořil jsem Yuua a povzbudivě se usmál. Bylo fajn, když se Iato lehce uchechtl.
"Zrovna ty máš co říkat." oplatil mi s úsměvem.
"No jo no." usmál jsem se.
"Jste zvědavý, že jo. Asi bych to měl vysvětlit." koukl lehce do země.
"No... zvědavý určitě jsme, ale nemusíš se do toho nutit. Klidně ještě počkáme." položil jsem mu ruku na rameno.

Byl jsem opravdu rád, že je na tom už lépe, jak včera, protože to vypadal opravdu hrozně. "Jo, jestli se na to necítíš, tak to teď nech být a řekneš nám to popřípadě později." potvrdil jsem Ikiho slova. Rozhodně by pro něj nebylo dobrý, kdyby se do toho nutil, ještě by se z toho mohl znovu zhroutit a to rozhodně nikdo nechce.

Na to jen lehce pokýval. "Chceš tu zůstat i dnes nebo chceš za Arady?" zeptal jsem se ho. "Arady je na týden u rodičů, ale obtěžovat vás tady nebudu. Půjdu domů, stejně to tam potřebuju poklidit." řekl.
"No tak to prr. Neobtěžuješ a neříkej hlouposti. Samotného tě doma nenechám, takže... vítej dočasně u nás." uchechtl jsem se a dloubl ho prstem do ramene.
"No, ale... ah. Tak jo. Děkuju." snažil se z počátku vykroutit, ale nakonec to vzdal.
"Hodnej. Dojdu ti pro led na to oko. Vůbec to nevypadá dobře." oznámil jsem a šel do kuchyně.

Musel jsem se taky uchechtnout, ale byl jsem rád, že nakonec dál neprotestoval, protože by pro něj rozhodně nebylo teď dobrý zůstat samotný. Takhle se alespoň trochu odreaguje no a my snad taky. Iki zapomněl vzít do kuchyně nádobí, tak jsem ho vzal a donesl ho tam a rovnou umyl.

Vzal jsem led, který jsem dal do pytlíku a ten ještě zabalil do utěrky. Chvilku po mě přišel i Yuu a umyl nádobí, na které jsem zapomněl. "Ježiš. Děkuju brouku." usmál jsem se na něj, políbil ho lehce na krk a pak odnesl led Iatovi, který si ho přiložil na oko.

"Není zač." broukl jsem a usmál se, když mi od něj přistál polibek na krku. Domyl jsem všechno nádobí a vrátil jsem se zase zpět za Iatem, který si už držel na oku led. "Chceš ještě něco? klidně si řekni." zeptal jsem se ho s úsměvem.

"Ne, děkuju mami." usmál se a zakroutil hlavou. Musel jsem se uchechtnout.
"Kluci, co mám udělat k obědu?" zeptal jsem se, abych potom mohl hned začít vařit. Iatovi se pomalu ale jistě vracela jeho nálada a to znamená, že bych měl udělat jídlo, protože on jí snad víc než já.

Jen jsem se nad tím jeho označením ušklíbl a dál to neřešil, byl jsem rád, že se vrací zase do své kůže. "Mně je to jedno, nechám to na našem hostovi." pokrčil jsem rameny a koukl se zase směrem na Iata.

Na to Iato zbystřil a ušklíbl se. Hned mi bylo jasné, co by chtěl. "Jo jo, jdu na nákup, abych ti to mohl připravit." řekl jsem dřív, než stačil odpovědět a vydal se obléct tak, abych mohl mezi lidi.

Trochu nechápavě jsem koukal na Ikiho, který kolem mě právě prošel na chodbu a mířil do ložnice. "No... a mám třeba něco připravit nebo tak?" houkl jsem ještě na něj. Sice to v kuchyni moc neumím, ale třeba by se našlo něco, co bych zvládl udělat a usnadnil mu práci.

"Nejdřív musím nakoupit vše potřebné, bez toho nic neuděláš, ale můžeš vyndat hrnec, mísu a pánev. Do půl hodiny jsem zpět." zavolal jsem, v ložnici se převlékl a už šel na nákup.

"Dobře." přikývl jsem a než jsem se nadál, už se za ním zavíraly vchodové dveře. Došel jsem do kuchyně a vyndal vše, co vyjmenoval a ještě rovnou doutřel mokré nádobí, které jsem nechal na odkapávači a pak ho uklidil.
"Nedáme si partičku?" ozval se Iato za mnou a v ruce držel balíček karet.
"Jasně, proč ne?" pousmál jsem se a sedl si s ním ke stolu, kam si na chvíli odložil led na oko a rozdal nám karty.

Spokojeně a v klidu jsem pomalu došel do krámu, kde jsem začal do košíku házet vše potřebné na kari. A aby jsme se z toho všichni vůbec najedli, nákup byl velký. Iatovi jsem ještě koupil jeho oblíbené solené arašídy a Yuuovi čokoládu.

Dobře jsme se bavili, i když mně dnes štěstí zrovna nepřálo, takže jsem většinou prohrál. Ale stejně to byla sranda. Čas utíkal tedy docela rychle, takže jsem už vyhlížel Ikiho, protože by měl už každou chvíli přijít.

Vše jsem zaplatil a šel už domů, ale cestou jsem se ještě zdržel ve zverimexu, abych kočkám koupil žrádlo, protože už jim docházelo. Za patnáct minut jsem dorazil domů. "Jsem doma." ohlásil jsem se a zul si boty.

"Ahoj." zavolal jsem na něj z kuchyně a přiřítil se k němu, abych mu s nákupem pomohl. "Teď už budu moct pomoct?" zeptal jsem se, když jsem tašku odložil na linku.

Uchechtl jsem se. "Jasně, že můžeš ty můj pomocníčku." prohrábl jsem mu vlasy a z tašky vyndal čokoládu i arašídy, abych je uklidil zatím do špajzu. "Tohle až po jídle, vy žrouti." broukl jsem při pohledu na jejich výraz stylu: "To chci!!!"

Nadšeně se mi rozzářily oči, když jsem spatřil čokoládu a Iato při pohledu na arašídy na tom nebyl jinak. Oba jsme taky najednou nesouhlasně zamručeli, když nám bylo zakázáno spořádat ty své dobroty hned, ale okamžitě na to jsme se zasmáli. Pak jsem ale pozornost stočil tedy zpět k Ikimu, abych vyslechl nějaké jeho instrukce.

Vše bylo připravené a tak jsme mohli začít. Vždy jsem Yuuovi řekl, co a jak má dělat a aby si z toho vaření třeba i něco zapamatoval, říkal jsem mu tedy i to, co dělám já a vysvětloval, proč to tak má být. Iato nás pozoroval a pak mě vyrušil.
"Ikimo, vzal bys mě potom jen na rychlovku domů? Potřebuju si vyzvednout důležité dokumenty." řekl a já souhlasil.
"Tak jo." odpověděl jsem krátce protože jsem se soustředil na svou činnost.

Dělal jsem vše, co mi Iki řekl, ale zároveň poslouchal a sledoval, co dělá on. Takhle to netrvalo vůbec dlouho a my měli na stole jídlo.

"Dobrou chuť." popřál jsem jim při podávání příborů.
"Dobrou chuť." oplatil Iato, ale hned jak to dořekl, měl v puse první sousto. On prostě miluje kari. S chutí jsem se do toho taky pustil a myslím, že tentokrát jsem si nabral víc, než bylo třeba... ups.

"Dobrou chuť." popřál jsem i já a okamžitě se do toho pustil, protože jsem měl opravdu už docela hlad.

Netrvalo dlouho a Iato dojedl. Chvilku po něm i Yuu, ale já se s tím pořád nějak pral.

Už jsme měli dojedeno... tedy, až na Ikiho, ale toho jsem si všiml až tehdy, když jsem mu chtěl vzít talíř, abych ho umyl, protože většinou měl dojedeno dřív, nežli já. Bylo vidět, že krapet přecenil úložný prostor svého žaludku, což jsem si ani nemyslel, že je u něj možný. "Nechceš si to nechat třeba na později? vždyť se ti valí už oči z důlků." uchechtl jsem se a začal mýt alespoň můj a Iatův talíř s příborem.

Měl jediné štěstí, že jsem měl plnou pusu a tak jsem se rozhodl tu poznámku ignorovat. Vždyť už zbýval jen kousek!! To zvládnu!! Zabejčil jsem se a cpal to do sebe pomalu dál, ale pak mi talíř zabavil Iato, kterého jsem za tuto akci probodl pohledem.
"Vypadáš jako křeček." uchechtl se a v mžiku dojedl mou porci. Pomalu jsem spolkl to poslední, co jsem měl v puse a zkřížil ruce na prsou.
"Já bych to zvládl." upozornil jsem ho.
"O tom nepochybuji, pane plné břicho." usmál se. Jen jsem si povzdechl, sebral mu prázdný talíř a šel ho umýt.

Pobaveně jsem ty dva sledoval a neodpustil si nějaké to uchechtnutí a ani menší rejpavou poznámku. "No jo. Jsi si udělal teď pořádnou zásobu, tak to tě nebudeme muset alespoň týden krmit, co?" ušklíbl jsem se a zatvářil se jako neviňátko.

"Správně. A to znamená, že nemusím vůbec vařit a ani nakupovat jakékoliv jídlo." broukl jsem a když jsem talíř domyl, opřel jsem se zády o linku.
"Vy jste moc nespali, že?" prohodil Iato, když si nás prohlédl.

"No, v noci jsem se trochu budil." Nechtěl jsem, aby si to třeba nějak vyčítal, tak jsem to nechtěl nijak moc rozebírat. "A promiň, že jsem tebe v noci vzbudil." řekl jsem provinile, když jsem se otočil na Ikiho.

Iato jen pokýval hlavou a já se musel usmát. "Ne, to je dobrý, ale co budeme dnes dělat?" nahodil jsem zamyšleně.

"Včerejšek byl podle mě, tak se dohodněte mezi sebou, co chcete dělat. Mně je to jedno, klidně se přizpůsobím." uchechtl jsem se.

Jen jsem se lehce uchechtl a pocuchal mu vlasy, zatím co Iato nechápavě svraštil obočí. "Co se na něco kouknout..?" zeptal se nakonec.
"Mně to nevadí." broukl jsem.

"Taky nemám nic proti." usmál jsem se a tak jsme došli do obýváku. "Mrknem na něco z televize nebo DVD-čko?" otočil jsem se k těm dvěma, kteří šli za mnou.

"V televizi nikdy moc věcí nedávají. Takže CD?" usmál se Iato a já kývl směrem k poličce, aby se podíval, co mám. Jen kývl a už se tím začal prohrabovat.
"Tak cooo?? máš tady i nějaké porno??" uchechtl se a zkoumal každé cédéčko.
"Ne, nemáám!" vychrlil jsem ze sebe a trochu zrudl.
"Ale kecááš. Já ho najduu." broukl a pokračoval v hledání a tak jsem jen protočil očima a posadil se na gauč. Ještě, že se známe tak dlouho. Potkat se s ním až teď, nenáviděl bych ho za tyhle věci.

Posadil jsem se na gauč k Ikimu a uchechtl se. Opravdu se divím, že Iato s Ikimem těch několik let přežil.

Dlouze jsem vydechl, trochu se od Yuua odsunul a položil si hlavu na jeho klín. Po chvilce Iato vytáhl jedno cédéčko.
"Tohle je určitě porno!! Je to vypálené a nepodepsané!" usmál se vítězně.
"Víš, na tom jsou všechny fotky a videa s Kim a Teiko..." řekl jsem tišeji a zavřel oči. Opět to trošku zabolelo, ale díky Yuuovi jsem byl v klidu.
"Oh... promiň." omluvil se Iato, cédéčko uklidil a raději vybral už konečně film. Bylo to něco akčního podle obalu.

Tentokrát mi hned došlo, o koho jde, a tak jsem mu okamžitě vjel rukou do vlasů, aby na to zase co nejrychleji zapomněl. Pak už ale Iato konečně něco pustil a tak jsme všichni přesunuli pozornost k televizi.

"Mmmhh..." zavrněl jsem spokojeně a usmál se. "Díky Yuu." šeptl jsem, ale stejně to asi neslyšel a pak už jsme sledovali film. Byla to i docela sranda na to, že šlo převážně o akci.

Bylo to něco na způsob Rychle a zběsile a byla to docela sranda, takže jsme se občas i docela zasmáli. Není to vůbec tak špatný den, kterého jsem se popravdě docela bál.