Ahoooj! ^^

Dnes přidávám později než obvykle, tak snad vám to moc nevadí. Páni, je až neuvěřitelný, jak blízko jsme ke sté kapitole. Vážně jsem na začátku netušila, že budeme takoví aktivisti xD Každopádně si myslím, že vám to asi nikomu nevadí a naopak vás potěší, když vás ujistím, že bude ještě spooooousta čtení i po té sté kapitole. Doufám tedy, že vás naše dílo, které společně s @Dezzinou tvoříme baví a nadále bavit bude.
No, to jsem se zase rozkecala, tak už dál nebudu prodlužovat, přeji příjemné počteníčko :3

Zvedl jsem se a ještě si ho prohlídl. "Umm... vezmi si na sebe něco, co máš rád a je ti to pohodlný." mrknul jsem na něj. Chci ho vzít na místo, který mám hrozně rád a dlouho jsem tam nebyl. Vždy se tam skvěle uvolním a personál tam je velmi milý a vstřícný.

Opět mě tím trochu vykolejil, takže jsem ani nic neřekl, ale kývl jsem a usmál se na něj. Pak jsem mu dal ještě pusu a šel se převléct. Když jsem ze skříně tahal své oblíbené věci, stále jsem přemýšlel nad tím, co má asi v plánu. Nakonec jsem se vrátil ve svých šedých kalhotech, bílém triku a černo-modré košili. To bylo moje nejoblíbenější oblečení. "Nějak takhle?" zeptal jsem se a usmíval se.

Mezitím, co se převlékal, vzal jsem si od něj nějaké peníze. Až si najdu brigádu, tak mu je vrátím a ještě dnes mu o tom řeknu, ale teď ne, protože nechci, aby vůbec tušil, že bych ho mohl někam vzít. Když se vrátil, tak jsem si ho prohlédl a zamračil jsem se na oko. "Neřekl jsem, aby jsi se oblékl tak, aby se na tebe ženský lepily, jako vosy na bonbón." uchechtl jsem se a přistoupil k němu. "Sluší ti to." zavrněl jsem, natáhl se k němu a políbil ho.

Musel jsem se uchechtnout, ale zároveň jsem se trochu začervenal. "Nemůžu za to, že jsem neodolatelný." broukl jsem, pak mu poděkoval za pochvalu a políbil ho.

"Tak pojď, jdeme." vybídl jsem ho a vzal za ruku, ale před dveřmi ho hned zase pustil, aby jsme z toho neměli nějaký problém, tedy hlavně on. Jak rád bych se vychloubal tím, že on patří mně a já zase jemu, ale na to si musím ještě pár let počkat.

"Tak joo." zavrněl jsem a poslušně ho následoval. Ještě, než jsme vyšli ven, dal jsem mu pořádnou pusu jak bylo naším zvykem a pak už jsem šel jen za ním. Pořád mi hlavou lítaly různé otázky a já byl hodně zvědavý, ale ani jednu otázku jsem nevyslovil.

Chvíli jsme se prostě jen procházeli a o něčem si povídali, ale pak už jsem ho zavedl do jedné takové zapadlejší čtvrti. Nebyla to žádná špinavá část města, naopak, ale před zbytkem města byla spíše ukrytá, takže o ní nikdo moc nevěděl. Vešli jsme do jednoho z domů, který se zvenku od ostatních moc nelišil. Když jsme ale vešli dovnitř, uvítala nás milá postarší paní, která nás na moje přání dovedla do malého 'salónku', který se ukrýval o patro níž, dá se říct, že ve sklepě. Místa a chodby určené pro zákazníky byly osvícené svíčkami a jen velmi tlumeným světlem, což právě v mnoha lidech vyvolávalo takový ten příjemný pocit klidu a pohody. Když jsme scházeli schody, chytil jsem Ikiho za ruku a naklonil se k němu. "Neboj, tady nikoho známýho nepotkáme a ani nás tu nebude nikdo soudit." usmál jsem se a stiskl mu ruku. "Tak vítej v čajovně." pravil jsem, když už jsme seděli ve svém salónku plném polštářů, na nichž jsme seděli a mohli si udělat pohodlí a malým konferenčním stolkem, který byl uprostřed. Měli jsme tady i jejich menu, takže jsme si mohli vybrat, co by jsme si dali. "Byl jsi už někdy v čajovně?" zeptal jsem se zvědavě.

Procházení se mi moc líbilo a když mě zavedl do části města, kde jsem to neznal, ze zvědavosti jsem se pořád rozhlížel. Po milém uvítání v domě, kam mě Yuu odvedl, jsem se musel pořád zvláštně usmívat, bylo to ze štěstí a milého překvapení. Celé to tam bylo velmi příjemně vyzdobené a dost mě překvapilo, když mě chytil za ruku, ale po vysvětlení jsem se uvolnil a taky mu jí stiskl. "Wau..." broukl jsem tiše, když jsme vešli do místnosti plné polštářků. "Ne. To nebyl." přiznal jsem se a pořád si to všechno překvapeně prohlížel.

Byl jsem rád, že jsem mu ukázal pro něj zase něco nového a na tváři si mi pohrával úsměv. "Osobně to tu mám strašně rád a protože tady o tom nikdo moc neví, tak tu je vždy téměř prázdno. Občas jsem si říkal, jak se jim to může vyplatit, ale je to jen takový malý rodinný podnik a dělají to pro radost." pokrčil jsem rameny a vzal si čajový lístek. "Máš na něco chuť? doporučuju ti Touareg. Je to čínský zelený čaj s mátou a i když zelené čaje osobně moc v oblibě nemám, tenhle mi vážně chutná. Běžně se téměř přeslazuje, ale tady ti ho donesou neslazený s cukřenkou, aby sis ho udělal tak, jak ti bude chutnat." vysvětlil jsem ještě.

"Páni... je to tu úžasný." usmál jsem se. Opravdu se mi tady líbilo a až teď jsem si uvědomil, že tady všude to tak nějak hezky voní. "Mmm... tak mi objednej cokoliv, co ti chutná. Já vůbec nevím, co bych si měl vybrat." uchechtl jsem se, když jsem se díval na lístek, ale skoro nic jsem neznal a tak jsem nevěděl, co bych rád a tak jsem vsadil na Yuua.

Prostě jsem se musel usmívat. "Jsem rád, že se ti tady líbí. A prozatím můžeme objednat jen třeba ten Tuareg a k tomu třeba arašídy v čokoládě." navrhnul jsem a zmáčknul tlačítko na přivolání obsluhy. Za chvíli se u nás objevila mladá slečna, která si zapsala naši objednávku a znovu zmizela za závěsem.

"Já jsem rád, že jsi mě sem vzal." zavrněl jsem a.. nemohl jsem si pomoc. Prostě jsem ho políbil a pak se rozvalil do polštářů. Bylo to tady tak fajn a bylo to pro mě tak nové.

Potichu jsem se uchechtl. Sice tu s největší pravděpodobností nikdo nebyl, ale stejně bych nerad rušil tu navozenou atmosféru, kterou čajovna byla tak typická. "Chtěl jsem se ti alespoň částečně odvděčit za to, co všechno jsi pro mě udělal, tak jsem myslel, že by to mohl být dobrý nápad ti ukázat jedno z míst, kam jsem rád chodil. A hospody a bary mi zrovna ideální nepřišly." pravil jsem tišeji a trochu posmutněle. Litoval jsem toho, jak jsem žil předtím.

Vlezl jsem si za něj a pevně ho objal. "Teď už to je pryč. Tak nesmutni. Co bylo, bylo. Jasný?" šeptal jsem mu něžně do ouška, které jsem i obdařil lehkým polibkem. "A navíc, až dokončíš školu, a taky až budeš mít osmnáctiny, mám v plánu to pořádně oslavit, takže se máš na co těšit. Určitě se mi budeš smát, až se s tebou trošku napiju." uchechtl jsem se.

Pousmál jsem se a opřel se mu zády o hruď. "Jasný." špitl jsem, ale pak jsem se musel zasmát. "Vůbec si tě neumím představit opilého." Vlastně byl jednou přiopitý ve škole, ale to bylo něco jinýho.

Taky jsem se krátce zasmál. "Já taky ne. A víš co by byla sranda? Opilý Iato." usmál jsem se zákeřně. On taky, stejně jako já, nepije.

"Ježiši, no to ne!!" zasmál jsem se znovu a musel si dát ruce před pusu. "Bych ho snad přivázal na kšíry radši, aby se jemu nebo někomu v jeho okolí, nic nestalo." uchechtl jsem se a znovu jsem vyprskl smíchy, když jsem si představil Iata v psím postroji a na vodítku.

Teď jsem se začal smát ještě víc a stejně jako on jsem si zacpal pusu a spadl na záda. Když smích neustával, zabořil jsem hlavu i do polštáře.

Proboha, tady máme být v klidu! Jak by řekl Hotako: "Mít čistou mysl a mír v srdci.", ale nee, my se tu dusíme smíchy a utahujeme si z Ikiho nejlepšího kamaráda. "Ta... tak už klid." vysoukal jsem ze sebe, když se mi konečně podařilo trochu uklidnit.

Už jsem se tím polštářem málem přidusil, ale smích nakonec ustal a já celý rudý a s úsměvem od ucha k uchu polštář odložil. "Promiň, tohle jsem měl asi vytáhnout až doma." omluvil jsem se a naposled se uchechtl.

"To je v pohodě." uchechtl jsem se taky ještě jednou a utřel si malou slzičku od toho smíchu. "Ale nemusíš pro mě chystat nic velkýho. Stačí mi, když tam budeš ty. No vlastně, když bych tam nechtěl nic velkýho, tak by jsi tam nemohl být ani ty." rýpnul jsem si a ušklíbl se.

"Vždyť ty máš stejně rád velké věci." usmál jsem se zákeřně a mrknul na něj.

"No to jo." usmál jsem se na něj stejně, jako on na mě a ještě jsem si provokativně olízl rty.

Očkem jsem už ze zvyku koukl, jestli nejsme sledováni a pak jsem ho dlouze a dravě políbil.

Do polibku jsem spokojeně zamručel a zapojil se do něj. Nemohl jsem se od něj odtrhnout a myslím, že on na tom byl podobně, ale to se za chvíli už roztáhl závěs, za kterým byla slečna již s naším čajem a arašídy v čokoládě. Jen se pousmála a vše nám položila na malý stolek. "Děkujeme." poděkoval jsem a taky se lehce usmál, když tedy byla ta naše chvilka přerušena.

Bylo mi trošku líto, že jsme byli přerušeni, ale usmál jsem se na slečnu, která nás obsloužila a poděkoval stejně, jako Yuu. Pak už jsem začal být zvědavý, co se čaje týkalo.

Pokračování opět zítra, tak se můžete těšit ^^