Tak jelikož jsem večer nechtěně vytuhla, tak vám kapču přidávám teď, tak snad si jí užijete a mě nezabijete xD

Docela jsem se s tím jídlem patlal, takže mi to trvalo dlouho na to, že šlo jen o namázání chlebů a nakrájení zeleniny. Každopádně teď už jsem to měl hotové, tak jsem zamířil za Ikim, abych zjistil, jak je na tom on. "Ty teda vypadáš." rozesmál jsem se, když jsem viděl, jak je ušpiněný.

"Takhle vypadá pracující muž." uchechtl jsem se a zkontroloval, zda kola drží. "No, můžeme jet." usmál jsem se a do hadru, který jsem měl u sebe, si utřel ruce.

"Jasně, říkej si tomu jak chceš, pokud takhle nehodláš pak vlézt do postele." uchechtl jsem se a zamířil zpět do kuchyně. "Jdu nám pro to jídlo."

Jen jsem se uchechtl a vlezl do auta, které jsem nastartoval a počkal na Yuua. Když se vrátil, počkal jsem až se přikurtuje a pak opět prudce vyjel z příjezdovky. Když už jdeme řádit, tak proč ne?

Přiběhl jsem zpátky k autu se svačinou, nastoupil a připoutal se. Popravdě jsem čekal, že se rozhodne pro tento výjezd, ale přesto jsem radostně vyjekl a rozesmál se.

Musel jsem se začít smát s ním a ještě, než jsme stihli odjet, všiml jsem si ve zpětném zrcátku vykuleného Aoma. Ten pohled za to stál a já se smál dál, ale už jsem dával pozor na cestu. Zas jsem měl namířeno na staré letiště. Tam aspoň nikoho neohrozíme.

Bylo mi hned jasné, kam asi míříme a jak jsem se mohl zanedlouho přesvědčit, měl jsem pravdu. Netrvalo dlouho a ocitli jsme se opět na starém letišti, kde jsme minule blbli společně s Iatem na čtyřkolkách.

Sotva jsme přijeli na letiště, rozjel jsem to jak nejrychleji to moje autíčko umělo až na druhý konec dráhy a tam jsem lehce zpomalil a stočil volant takže jsme se asi třikrát otočili do kola.

Byl jsem celý nedočkavý, co udělá jako první a očima neustále těkal z volantu na ranvej před námi. "To je božíí!" zaradoval jsem se, když už s námi auto točilo. Bylo zvláštní, že kolotoče mi vadily, ale tohle ani v nejmenším.

Rád bych se teď radoval s ním, ale při těchto věcech jsem musel všemi smysly sledovat auto. Jakákoliv chyba by se mohla stát osudnou a tak jsem se do toho aspoň usmíval. Mám rád adrenalin, mám rád srandu a dokonce i nebezpečí do určité míry, ale mám rád i vlastní život a tak si dávám pozor a bezpečnost beru vážně. Teď jsem jel po trati zas zpět a cestou dělal takzvanou myšku, i když moje myška byla asi dost dobře nadopovaná.

Tohle byla vážně sranda. Který kluk má možnost něco takového zažít, jako já s Ikim? Od té doby, co jsem potkal Ikiho, jsem toho zažil víc, než za celý svůj život. Neměl jsem si zkrátka na co stěžovat.

Ještě nějakou dobu jsem různě smykoval a dělal spoustu dalších vylomenin až jsem na konec zastavil, oddechl si a zadíval se na šťastného Yuua. Hřálo mě to u srdce.

Pořád jsem se musel smát. Tohle bylo něco pro mě a Iki to moc dobře věděl. "Tohle je naprosto boží!" zaradoval jsem se znovu a Ikiho hned, jak zastavil, políbil.

Polibek jsem s radostí přijal i vrátil. "Miluju tě." broukl jsem, posunul si sedačku o kousek dozadu a poklepal si mezi nohy na znamení, aby si tam sedl.

Bez váhání jsem si k němu sedl. Zády jsem se mu opřel o hruď, zaklonil hlavu a rukama jsem si ho přitáhl do dalšího polibku. "Taky tě moc miluju." usmál jsem se a nechal jednu ruku se svést po jeho tváři.

"Mmmmhh..." zavrněl jsem spokojeně, odkurtoval se, pak tím pásem připoutal nás oba a nakonec jsem vzal jeho ruce a položil mu je na volant. "Chceš si zkusit řídit?" zašeptal jsem mu do ouška a lehce ho na něj políbil.

Trochu jsem nechápal, proč nás oba připoutal, ale to jsem během chvilky zjistil. Myslel jsem si, že jsem se musel přeslechnout, takže jsem se na něj znovu otočil, abych se přesvědčil o správném významu jeho slov. "Myslíš to vážně?" zeptal jsem se takřka se zatajeným dechem.

Musel jsem se usmát a dát mu další lehký polibek na tvář. "Stejně vážně jako to, že tě miluju." broukl jsem.

Znovu, jako už několikrát za tento den, se mi rozzářily oči. "Jo, chci! rozhodně chci!" přikývl jsem na to okamžitě, otočil se před sebe a v rukou sevřel volant. Ani jsem nemyslel, že by to mohlo být lepší, ale jak vidím, spletl jsem se.

Krátce jsem se zasmál, zařadil, lehce šlápl na plyn a své ruce lehce položil na ty jeho pro případ, že bych musel řízení převzít. "Třeba tě i někdy řídit naučím." uchechtl jsem se.

"S tím počítám." taky jsem se uchechtl a zvykal si na řízení auta. Když pominu tu čtyřkolku nebo autíčko na pouti, tak jsem snad... určitě nikdy nic neřídil, takže tohle byla moje premiéra a já si jí pěkně užíval, i když šlo jen o točení volantem.

Spokojeně jsem ho nechal zvyknout si na chování volantu i celého auta, když s ním otáčel a když už 'řídil' s jistotou, jednou nohou jsem tu jeho opatrně přesunul na plyn a tu druhou na brzdu. Třetí pedál jsem si pro dnešek nechal a taky jsem byl připravený zašlápnout mu nohu na brzdě pokud by to přehnal.

Nečekal jsem, že bude ještě nějaké pokračování, takže to znamenalo, že jsem se opět spletl. Už jsem se po něm ale nijak neohlížel a dával pozor, co se děje přede mnou, i když jsme byli jen na starém letišti, kde mi s těží může něco vběhnout do cesty. Když už jsem si byl jistý, trošku jsem si přidal i plyn, na který jsem si taky musel zvyknout, protože byl citlivější, než jsem čekal. Všechno jsem ale rychle vypiloval, ale ani přes to jsem to s rychlostí nijak nepřeháněl.

Bedlivě jsem ho pozoroval a usmíval se při tom. Vždyť on je i hodně vnímavý a přizpůsobivý. Jsem opravdu hodně zvědavý, jakou si najde práci.

Jezdil jsem docela dlouho, ale když už jsem zastavil, znovu jsem se k němu natočil a objal ho kolem krku. "Díky, jsi prostě nejlepší." usmál jsem se na něj a políbil ho. Za tohle mu jsem vážně vděčný. Jsem mu vděčný za všechno, co pro mě udělal.

Celé to řízení, tedy to, co jsem mu zatím přenechal, mu šlo a tak jsem vlastně už sledoval jen jeho šťastnou tvář. Potom zastavil a objal mě, což jsem udělal i já jemu. "Neděkuj. Prostě ti chci udělat hezké zážitky." usmál jsem se a polibek mu vrátil. "Chceš řídit i domů?" zeptal jsem se a pohladil ho po bocích.

"Myslíš to vážně? Jako opravdu vážně?" Tohle doopravdy musí být sen, protože to snad jinak ani není možný. "Rozhodně chci!" odpověděl jsem dřív, než stihl cokoliv udělat nebo vůbec odpovědět on mně.

Musel jsem se krátce zasmát. "Tak jedem, princezno. Princ ještě musí stihnout koupel." usmál jsem se a políbil ho na krk.

"Jak si můj princ přeje." uchechtl jsem se a pomalu se rozjel a zamířil zpátky k domovu.

Cestou, jelikož už jsme byli na používaných silnicích, jsem dával dobrý pozor na to, co jede za námi, před námi a jak Yuu jede. Jeli jsme pomalejším tempem, ale to bylo spíš dobře a když už jsme byli před příjezdovou cestou sehl jsem se k Yuuovo uchu. "Myslíš, že zvládneš zaparkovat?" zeptal jsem se.

Soustředil jsem se a dával si pozor na provoz kolem sebe, i když jsme jeli jen po menších silnicích. "No jasně." odpověděl jsem sebevědomě, když už jsme byli u naší příjezdové cesty. Dlouho jsem nezahálel a zaparkoval. "Heh, vidíš? Jsem profík."

"Ten největší." pochválil jsem ho, odpoutal nás a oba jsme vystoupili. Pořádně jsem se zadíval na auto a zamyslel se. "Mmm... no, zatím to přezouvat nebudu." usmál jsem se. "Budeš něco potřebovat, než zalezu do vody?" zeptal jsem se, když už jsme se zouvali.

"Umm... asi ne." zamyslel jsem se na okamžik, když jsem zápasil s botou, aby si nevzala i moji ponožku.

Uchechtl jsem se při pohledu na jeho 'zápas' a obdařil jeho koutek pusou. "Tak já tedy jdu do vany." broukl jsem a odešel do ložnice, kde jsem si vzal věci na spaní a pak šel do koupelny, kterou jsem se už ani neobtěžoval zamykat a začal se mýt.

Pousmál jsem se, když mi dal pusu. "Jasně." odvětil jsem a konečně se mi podařilo nad tou proradnou botou zvítězit. Došel jsem se převléct, a pak se znovu vrátil do obýváku, kde jsem si na gauči sedl do tureckého sedu, koukal na televizi a jedl chleby, které jsme nesnědli.

Trvalo mi docela dlouho, než jsem ze sebe dostal špínu z pneumatik, které jsem přendaval na auto, ale když už to bylo dole, pořádně jsem se vydrbal sprcháčem a šamponem si umyl i vlasy. Důkladně jsem všechnu pěnu ze sebe opláchl, usušil se a oblečený jsem se vydal za svým miláčkem.

Zaujatě jsem sledoval televizní obrazovku, když se u mě objevil Iki. "Dáš si?" nabídl jsem mu chleby, které jsem naskládal na talíř.

"Ale jo." usmál jsem se, posadil se vedle něj, nabídl si a než jsem si poprvé kousl, políbil jsem ho. "Děkuju" broukl jsem a zakousl se do chlebu.

"Není zač." opětoval jsem mu úsměv. Přisunul jsem se k němu blíž, položil si hlavu na jeho rameno a s mírným úsměvem na tváři jsem dál sledoval dění v televizi.

Spokojeně jsem jedl a užíval si Yuuovo přítomnost. Dění v televizi mě nezajímalo. Ne dnes. Když jsem dojedl, dal jsem kolem Yuuovo ramen svou ruku a lehce ho stiskl.

Když mě objal, natiskl jsem se na něj ještě o to víc a ještě ho objal kolem pasu. Na chvíli jsem obličej zabořil do jeho ramene a nasál jeho vůni. Pak jsem ale stejně pozornost rychle přesměroval zpět na televizi, protože jinak by mohlo jít do tuhýho... doslova.

Bylo mi jasný, proč tak zareagoval a proto jsem stisk trochu uvolnil. "Yuu, jdu si už lehnout, ale počkám si na tebe." oznámil jsem po pár minutách, lehce ho políbil a odešel do ložnice, kde jsem se zachumlal do peřin.

"Dobře." špitl jsem a sledoval ho, jak mizí za rohem, a pak se opět zaměřil na televizi. Už to ale nebylo ono, když mi zmizelo to příjemné teplo, které mi dodával, takže netrvalo dlouho a i já to zabalil a vydal se za ním do ložnice.

Netrvalo dlouho a já si v posteli uvědomil, jak moc jsem unavený, ale zvládl jsem být vzhůru, dokud Yuu nepřišel. Byl jsem rád, že už je tu a tak jsem počkal i na to, až si ke mně lehne.

Iki ještě nespal, a tak hned, jak jsem si k němu vlezl, vtiskl jsem mu na rty ještě malý polibek. "Dobrou noc." popřál jsem mu, když už jsem se chumlal do peřiny a tulil se k němu.

Tím, že jsem od Yuua dostal pusu před spaním, jsem splnil svůj poslední úkol za tento den a tento lehký polibek jsem opětoval. "Dobrou..." Sotva jsem domluvil, už jsem usnul. Dnešek byl pro mě hodně nabitý.