Tak tu máte první dnešní kapču a budete moct očekávat i další ^^  taky se pokusím ještě dnes dopsat a přepsat Foula, takže i na toho se budete moct těšit ^^

"Jde se volat." usmál jsem se, na mobilu nastavil, aby jsme slyšeli oba a začal volat. Chvíli to nezvedal ale nakonec se zadařilo.
"U mobilu Aichi Iato, kdo volá?" řekl ospale a já se musel zasmát.
"Tady Ikimo, ty slušný úředníku. Jsi asi měl divokou noc, co?" šťouchl jsem si pobaveně a ještě, než stačil něco namítnout, pokračoval jsem.
"Nechceš si dnes někam zajít a vzít sebou i tu tvojí Arady?" broukl jsem jako andílek.
"To by snad šlo." zívl si. "Kde a v kolik?" zeptal se.
"Kolem jedné v hlavním parku?" navrhl jsem a pak se z mobilu ozval i ženský hlas, ale nerozuměl jsem slovům.
"Ano, děkuji zlato." zavrněl Iato jakoby v dálce. "Tak jo. Ale teď už musím, tak ahoj v parku." řekl zase ke mně.
"Jasně, tak zatím." rozloučil jsem se a hovor ukončil. "Takže vše je domluvené." usmál jsem se. 

Měl jsem co dělat, abych se nezačal hlasitě smát, ale rukama přes pusu jsem nakonec vše utišil. "Super! tak to teď máme ještě nějaký čas, takže navrhuju relaxaci." Tedy, spíše než návrh to bylo oznámení, ale to je jen malý detail. Nečekal jsem ani vteřinu a obsadil gauč, přes který jsem se hezky rozvalil.

Zasmál jsem se a došel za ním do obýváku, kde se rozvalil přes celý gauč. "No a já mám jít kam?" uchechtl jsem se. "Placku z tebe mít nechci." řekl jsem a dal ruce v bok.

"Ts. Děláš, jako by jsi se o to nikdy nepokusil." uchechtl jsem se a podíval se na něj. "Teď vypadáš jako ženská." začal jsem se smát namísto toho, abych se uráčel mu uvolnit alespoň část gauče.

"Tahle ženská ti strkala péro do zadku a za chvilku ti asi i přestane vařit." řekl jsem na oko uraženě. "A víš co? uhni." uchechtl jsem se, zvedl ho z gauče, sám se položil a až pak si ho dal na sebe a vyplázl na něj jazyk. "Tohle je ženská síla, skrčku." šťouchl jsem si.

"No ale to už je taky nějakou dobu, takže si už skoro ani nepamatuju, jaký to je." zabrblal jsem a zabořil mu hlavu do hrudi.

Na to jsem jen vydechl a chvíli mlčel. "Taky mi to chybí, ale.. vždyť víš... nechci ti nic udělat." řekl jsem tiše a začal ho hladit po zádech.

"Jo, vím. Ale ty, když na tom budeš nejhůř, tak si můžeš třeba vyhonit, ale já ne, protože bych si mohl ty stehy znovu zpřetrhat. Je to hrozně těžký." zamumlal jsem mu do hrudi, co možná nejsrozumitelněji to šlo. Asi by se tedy nic nestalo, když bych si takhle ulevil jednou, jenže pak bych asi nemohl jen tak přestat, protože by mě přepadaly další a další myšlenky na něj a já si prostě nemohl pomoct.

"Držím s tebou basu." pousmál jsem se. "Dokud ty nemůžeš, tak já nic neudělám." broukl jsem a začal ho drbat po zádech.

"Hmm..." zamručel jsem trochu posmutněle. Nechtěl jsem po něm, aby se omezoval, když nemusel, ale bylo to jeho rozhodnutí a nemělo cenu ho o tom nijak přesvědčovat, tak jsem na to prostě nic dál neříkal.

Nešlo si nevšimnout toho tónu, ale už jsem raději mlčel, zavřel oči a dál ho lehce drbal. Kéž by se mu to nikdy nestalo...

Na gauči jsme leželi do té doby, dokud už nebyl čas se začít připravovat. Než tento čas nadešel, bavili jsme se o různých věcech, takže se nám i nálada zvedla do normálu.

Začali jsme se s Yuuem normálně bavit, takže nakonec jsme měli dobrou náladu, i když v hlavě mi furt hlodala jeho slova... bylo mi ho líto. Nakonec jsme se zvedli a připravili se na ven. "Chci velkou pusu." zavrněl jsem ještě před odchodem z domu.

"Jistě, jak jinak." uchechtl jsem se a chytil ho za triko, abych si ho pořádně přitáhl. Pak jsem ho dlouze políbil a mohli jsme vyrazit do parku, kde jsme měli sraz s těmi dvěma.

Polibek jsem si pořádně užil. Cestou do parku jsme si povídali a když už jsme dorazili, museli jsme ještě čekat, než se ty hrdličky vůbec ukážou.

Když už jsme byli v parku a čekali, začínal jsem být trochu nervózní. Nevěděl jsem pořádně, jak se mám chovat a co říkat, protože jsem nevěděl, jestli ji Iato o nás něco řekl. Už jsem v dáli viděl Iata a vedle něj šla menší krátkovlasá slečna. Zhluboka jsem se nadechl, aby na mě nervozita nebyla znát a už jen čekal, až k nám dojdou.

Lehce jsem se usmál, když se Iato s tou jeho vyvolenou objevili v dálce, ale úsměv se změnil v úšklebek, když jsem si všiml, že Iato je slušně upravený.
"Ahoj Iato, představíš nám slečnu?" broukl jsem zdvořile, když už byli u nás.
"Arady, tohle je Ikimo a Yuu. Kluci, tohle je MOJE Arady." představil nás a všichni jsme si podali ruku. "Těší mě." usmála se a po potřesení rukou se zas stydlivě postavila k Iatovi.

No teda! kdybych takhle potkal Iata na ulici, tak ho snad normálně nepoznám. Vzpomněl jsem si, jak mi Iki říkal, že když měl Iato holku, tak se choval jako učiněný beránek a musím uznat, že měl pravdu, tohle totiž vůbec nebyl takový Iato, jakého jsem znal. Iato nás s Arady, se kterou jsme si následně podali ruku, seznámil a bylo vidět, že je opravdu docela stydlivá, čímž vypadala i dost roztomile. "No, chcete se jít projít nebo někam zajdeme?" zeptal jsem se, abychom tady nestáli jako tydýti a očima těkal z Iata na Arady.

"Možná bychom mohli jít do kavárny?" zeptal se Iato a já i Arady jsme s úsměvem přikývli.
"Tobě asi pořídím čokoládu, že?" usmál jsem se na Yuua a pak jsme všichni vyrazili směr kavárna. "Yuu, že ano?" koukla na něj a usmála se. "Kolik ti vlastně je?" zeptala se ho s neskrývanou zvědavostí a já se nad tím musel usmát.

"Jo, čokoláda bude fajn." odpověděl jsem Ikimovi s úsměvem a vykročil jsem společně se všemi ke kavárně, když v tom mě oslovila Arady a mě to trochu překvapilo. "No, v lednu mi bylo sedmnáct." odpověděl jsem s úsměvem.

Na to trochu překvapeně zamrkala ona, ale pak se jí rozzářili oči.
"Myslela jsem, že jsi starší, než já." uchechtla se, objala Iata kolem ruky, ale pořád se věnovala Yuuovi. "Jak jste se vy dva seznámili?" zeptala se tentokrát nás obou a já s uchechtnutím drcl do Yuua, aby se pochlubil.

Wow, to vypadám opravdu starší? Ale je pravda, že ona taky vypadá tak na mou věkovou kategorii, zamyslel jsem se na okamžik, ale položila mi další otázku, kterou mé myšlenky převedla úplně jinam. Takže to vypadá, že ví, že jsme spolu. Aspoň se nemusím bát, že bych se třeba prokecnul. "No... je to trochu na dlouho." začal jsem a rychle přemýšlel, jak bych to měl v kostce vysvětlil. "Iki se stal mým třídním a já byl trochu problémový..." podrbal jsem se trošku nervózně na zátylku. "... zkrátka, stalo se toho docela dost, ale Ikimo mi hodně pomohl, a tak jsme si k sobě našli cestu." vysvětlil jsem a lehce mi zrůžověly tváře.

"To je hezký." usmála se a konečně se trochu typicky ozval Iato.
"Holky si začaly povídat, tak co my dva?" uchechtl se a koukl na Yuua. V tu chvilku jsem si ho chtěl přitáhnout a říct mu na to něco svého, ale zase jsem se zarazil.
"No cos čekal? Holky si téměř vždy dobře rozumí." pokusil jsem se to zamluvit a na tváři vykouzlil hraný úsměv.

Cože?! jak mě to Iato nazval?!! přísahám, že kdyby tu nebyla Arady, tak bych si to s ním na místě vyřídil... no, sice bych asi nevyhrál, ale v žádném případě bych si tohle nenechal líbit. Ehm... a proč mě vůbec neudivuje, že se k němu Ikimo přidal? To jsem si ale líbit už rozhodně nemohl nechat, a tak jsem si ho přitáhl k sobě. "Aby jsi se tou holkou nestal ty hned potom, co se zbavím těch stehů." řekl jsem mu tiše do ucha, ale přesto tak, aby to mohl Iato s Arady slyšet. Samozřejmě jsem si neodpustil svůj klasický úšklebek.

Trochu mě to zarazilo, ale rozhodl jsem se zariskovat. Pohledem jsem prohlédl okolí a pak mu lehce olízl ucho.
"Věřím, že na svou holku budeš jemný." zavrněl jsem tak tiše, že to mohl slyšet jenom on. Arady se uchechtla a Iato měl co dělat, aby se nezačal smát při předešlé Yuuovo poznámce.
"Kluci, jste sladcí. S váma se ani nebojím mluvit." svěřila se usměvavě Arady.
"To je pravda." zasmál se Iato.

Dobře, tak tohle jsem opravdu nečekal. On to udělal na veřejnosti?! Trochu překvapeně jsem se na něj podíval a začal pomalu rudnout. Normálně vnímat jsem začal až tehdy, když jsem si uvědomil význam slova 'sladcí' a okamžitě jsem začal protestovat. "V žádném případě! nejsme sladcí." založil jsem si ruce na hrudi. "Nebojíš mluvit? proč?" zeptal jsem se ale potom trošku nechápavě.

Musel jsem se usmát od ucha k uchu, když zrudnul a Arady se uchechtla u jeho protestů, ale stále nepouštěla Iatovu ruku. Když se Yuu zeptal trochu se za Iata schovala, ale on jí s úsměvem vytáhl před sebe a objal.
"Svěřila se mi, že její bývalý přítel jí mlátil a nepouštěl z domu. Takže se převážně bojí u mužů, které nezná." vysvětlil za ní a pohladil jí po hlavě, na kterou po chvilce dopadl i jeho něžný polibek.
"Může být ráda, že má teď tebe." usmál jsem se a opravdu jim ten vztah přál.  

Páni, zažila si něco podobného, jako já. Vůbec se jí tedy nedivím, že má z mužů strach. Na druhou stranu jí ale zase závidím, že se s Iatem na veřejnosti může držet právě třeba za ruku nebo ho políbit, což si my s Ikimem dovolit rozhodně nemůžeme. "To mě mrzí. Zažil jsem si něco podobnýho s otcem, takže vím, jaký to je. Ale naopak jsem to řešil tak, že jsem dělal všemožné průšvihy a nikoho si nepouštěl k tělu." svěřil jsem se taky a doufal, že to nevezme tak, že se snad lituju, protože tak jsem to vůbec nemyslel.

Arady se na Yuua soucitně podívala a pak se lehce usmála.
"Tak teď máme oba toho svého ochránce." řekla roztomile a trochu u toho zrudla. Chvilku na to se zas Iato projevil a vtáhl nás všechny do velkého objetí, při kterém Arady zůstala uvězněná uprostřed. Sice se smála, ale byla celá rudá a začala do Iatovo hrudi bouchat rukama, aby jí pustil z tohoto kruhu, čemuž jsme se všichni začali smát a ona si k němu nakonec tvář schovala. "To není féér." zakňučela.

Všichni jsme se museli hrozně smát, ale přes to jsem se co nejvíce nalepil na Ikiho, protože teď jsem si mohl užít jeho bezprostřední blízkost, které se na veřejnosti chtě nechtě musíme vyvarovat. Sice je fakt, že na nás teď lidi museli koukat trochu jako na blázny, ale to mi bylo v tuhle dobu popravdě úplně jedno. Když Iato ten náš objímací spolek rozpustil, mohli jsme znovu vyrazit ke kavárně, ke které jsme měli namířeno.

Cítil jsem, jak se na mě Yuu natiskl, což jsem udělal též a když se kroužek zas rozpustil, už jsme šli přímo do kavárny.