No... já bych se měla učit na zítřejší čtvrtletku, ale jelikož nemám se z čeho učit, tak alespoň opravuju text xD  Snad se tedy bude další kapča líbit a... zítra musím mít za jedna, tak držte palce :'D

Po jeho slovech jsem okamžitě zamířil se taky převléct, protože ve spacím opravdu nikam jít nehodlám a protože jsem byl docela rychlý, skočil jsem do koupelny, kde jsem sebral dva ručníky a sprchový gel se šamponem. Ještě jsem přes dveře do ložnice Ikimu řekl, že do bazénu beru vše potřebné, takže o to se už nemusí starat a zamířil jsem opět k sobě, kde jsem vyházel ze školního batohu všechny věci, abych měl ručníky a mýdla kam dát. Opět jsem narazil na krabičku od cigaret, u které jsem se trochu zarazil. Nakonec jsem se ale pousmál a dal ji na postel, abych ji pak vyhodil. Už jsem ji nepotřeboval.

Už jsem byl téměř oblečený, když se Yuu ozval. Opravdu je jak nadopovaný křeček. Vzal jsem si na sebe své oblíbené věci, bílé přiléhavé triko, pohodlné šedivé kalhoty a modro-černou košili. Vyšel jsem spokojeně z ložnice, zamířil si to do pracovny, kde jsem sebral peněženku, kterou jsem si dal do zadní kapsy u kalhot a pak došel za svým křečkem. "Máš i igelitku?" zeptal jsem se a pohladil ho po vlasech.

Jakmile jsem uslyšel, jak Iki bere za klidu od dveří, hodil jsem na cigarety urychleně batoh, aby si jí nevšiml a otočil se k němu. "Ne, tu nemám, zapomněl jsem." odpověděl jsem rychle.

Bylo zvláštní, jak rychle to ze sebe vychrlil, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. "To je dobrý, dojdu pro ní." řekl jsem mile, políbil ho a odešel pro tašku. Když už jsem jí měl, obul jsem se a zavolal na něj. "Já už můžuu."

Oddechl jsem si, když na tu krabičku nepřišel. Nerad bych, aby si o mě myslel, že jsem nějaký ubožák, který se nezvládl s tím vším vyrovnat nějakým jiným způsobem. Vzal jsem batoh, ještě udělal rychlou zastávku v kuchyni, kde jsem cigarety vyhodil do koše a taky se šel obout.

Usmál jsem se, když přišel, batoh mu ukradl, strčil do něj igelitku a hodil si ho na záda. "Než půjdeme, chci pusuuu." zavrněl jsem a sehnul se k němu, aby se nemusel vůbec namáhat.

Než jsem se nadál, už mi mizel batoh z ruky. Nestihl jsem ani nic namítnout a už se ke mně shýbal, aby dostal to, oč žádá, o což jsem jeho ani sebe nechtěl rozhodně okrást. Na chvíli jsem naše rty spojil, ale pak už jsme vyrazili k autu, kterým jsme zamířili k nákupnímu centru.

Cestou jsem se spokojeně usmíval a když už jsem zaparkoval před obchodem, usmál jsem se opět nad svojí myšlenkou a vystoupil z auta. "Tak pojď. Vybereme ti něco pěkného." V krámu jsem ho nechal zajít do kabinky na vyzkoušení s prvními plavkami, které jsem mu schválně vyměnil za menší, když se nedíval, aby se pak z kabinky vrátil, a mezitím jsem vybíral všechny možné kraviny. Jedny vypadali jako tanga, což... bylo velmi zvláštní, ale já mu to prostě chtěl podstrčit!! Samozřejmě jsem se prohrabal i těmi opravdu pěknými, ze kterých jsem taky vybral pár variant, které mu podám, ale až po tom, co se zasměju.

Už jsme byli v jednom z milionu krámů, které se zde nacházeli a já si zašel do kabinky s prvním potencionálním kouskem plavek. "Přísahal bych, že jsem si bral větší." řekl jsem svou myšlenku nahlas, když už jsem byl u Ikima a v ruce měl plavky, které jsem si vyzkoušel, ale byly mi hrozně malý. "Našel jsi nějaký?" zeptal jsem se a pohledem přelítl po tom, co držel v ruce. Okamžitě jsem ho probodl pohledem, když se mi podařilo spatřit něco jako pánský tygrovaný tanga. "Na to zapomeň, to si na sebe nevezmu." založil jsem si ruce na hruď.

Sakra... to budu muset udělat kompromis. "Jen si to zkus... pak... mi taky můžeš vybrat něco na zkoušku." usmíval jsem se, i když jsem věděl, že mi to dá sežrat. "Prosíííím, pak tady mám i nějaké, které by ti fakt mohli sednout." usmíval jsem se jako andílek a ukázal mu asi troje opravdu pěkné plavky.

Chvíli jsem na něj ještě naštvaně koukal, ale pak jsem si povzdechl a všechno si od něj vzal. "Jsi hroznej." zabručel jsem a zamířil zpátky do kabinky. Fakt se mi vůbec nechtělo brát nic z toho, co se mu podařilo vyhrabat, ale nakonec jsem to na sebe postupně všechno natáhnul a Ikimu se ukázal. Ten se samozřejmě náramně bavil, ale ten smích ho brzy přejde, to mu můžu zaručit.

"Ale zbožňuješ mě." uchechtl jsem se a počkal, až se převlékne. V některých odvážnějších plavkách byl fakt sexy a já se občas musel kousnout do rtu a pak své upřímné obdivování zakrýt smíchem, aby si o mně nemyslel, že ho chci zvrhle očumovat, protože to původně v plánu opravdu nebylo. Moje zábava ale netrvala příliš dlouho a teď plavky vybíral on.

Konečně to bylo za mnou a já si mohl vyzkoušet nějaké z normálních plavek. Jedny jsem si vybral a ostatní šel vrátit zpátky. Rovnou jsem se pustil do vybírání plavek pro Ikiho a samozřejmě jsem se taky vůbec nedržel zpátky a vybral ty nejodvážnější. A ještě, jako bonus, jsem mu vzal jednu minisukni. Teď se budu bavit já, pomyslel jsem si, když jsem mu s andělským úsměvem předával vše, co jsem mu vybral.

Když jsem si mezi tím, co mi podal, všiml mini sukně, nadzvedl jsem obočí. "Na holku jsem trochu moc... vybavený... no ale když chceš ze mě mít holku." prohodil jsem a trochu u toho zčervenal, ale statečně jsem se do toho šel obléct. Nejdřív jsem se mu ukázal jen v plavkách, to jsem byl dost červený, ale když jsem na sebe navlékl tu sukni, chvíli jsem se prohlížel a rozhodl se z toho udělat ještě větší srandu. Sice budu rudý, až na prdeli, ale i já se možná zasměju. Jen jsem rychle vykoukl, abych se ujistil, že mě neuvidí nikdo jiný, než on a pak jsem ven vystrčil jen zadek a chvilku na to jsem vylezl celý a zaujal pózu 'stydlivá holčička' a jak jsem tušil, ano, byl jsem celý rudý.

Náramně jsem se bavil, když se teď předváděl on mně. V některých plavkách vypadal vážně hrozně vtipně, ale v jiných naopak hrozně sexy, což jsem ani nečekal. Největší výbuch smíchu jsem ale dostal stejně až na konci, když vylezl v sukni, kterou jsem mu vybral. "Proboha, zalez zpátky!" vysoukal jsem ze sebe se smíchem a zatlačil ho zpátky do kabinky.

Když mě začal tlačit do kabinky, začal jsem se smát taky. "No počkej, ani jsi mi neřekl, jestli v tom nemám velký zadek!" smál jsem se dál, ale při tom jsem se už převlékal do svých věcí.

Než z kabinky vylezl, zvládl jsem se uklidnit, i když to bylo hodně obtížné. "Tak co, vezmeš si něco z toho, co jsem ti vybral?" zeptal jsem se s výrazem neviňátka, když už vyšel ven.

"Možná tu sukni, ale až jindy." uchechtl jsem se. "A ty? vezmeš si taky něco co jsem ti vybral?" zeptal jsem se a už pokládal plavky, které si vybral, na pultík. Prodavačka se na nás tak podivně koukala, ale nechal jsem to být. Přeci jen, kdo by po tom našem 'výstupu' takhle nekoukal?

"Zapomeň, ani ze srandy." uchechtl jsem se taky. Zaplatili jsme, tedy spíše Iki zaplatil a vyšli jsme z obchodu ven. "Takže teď půjdeme na ten oběd?"

"Jo. Na co bys měl chuť?" zeptal jsem se. "Můžeme klidně zajít do restaurace, takže si řekni." usmál jsem se a v jednu chvilku jsem ho málem chytil za ruku, ale naštěstí mi to došlo a tak jsem ruku stáhl zpět. Ach jo, tak moc bych ho chtěl držet.

Všiml jsem si, jak mě chtěl chytit za ruku, ale nakonec se jí jen lehce dotknul. Bylo mi líto, že si musíme na takové věci dávat pozor. "Nevím, ještě uvidím." usmál jsem se.

"Tak se zatím rozmysli, já zajdu ještě koupit ty náplasti do vody." oznámil jsem a zašel do krámku, který byl zrovna vedle nás. Tam jsem balení náplastí koupil a zas vyšel ven.

Jen jsem přikývl a počkal na něj před obchodem, zatímco jsem přemýšlel, co bych si mohl dát. "Tak já si asi dám kuřecí medailonky polité medem s pečenými bramborami." oznámil jsem nadšeně, když se vrátil, i když jsem netušil, jestli něco takového v nějaké místní restauraci vaří. Nikdy jsem tady v žádné restauraci nebyl, tak jsem neměl přehled.

Nejdřív jsem zapřemýšlel, kde by něco takového mohli mít, ale nakonec jsem ho tedy zavedl do jedné velmi oblíbené restaurace v tomhle místě i okolí. Nebyla zrovna největší a ani nevypadala ze všech nejlépe, ale ze zkušenosti vím, že jídlo je skvělé, obsluha milá a pozorná a ceny jsou přijatelné. Přisedli jsme si tedy ke stolu, který byl spíše v rohu. Za chvilku nám byly doneseny jídelní lístky a tak jsme mohli vybírat. "Nevím, jestli tady mají přesně to, co chceš ale kuřecí medailonky tu jsou stoprocentně." usmál jsem se na něj.

Zavedl mě do takové menší skromné restaurace. Popravdě jsem byl rád, protože mám taková místa radši, než nějaké nóbl. Nevěděl bych, jak se tam mám chovat, a tak tady jsem se cítil mnohem příjemněji. Když nám přinesli jídelní lístky, hned jsem začal hledat své jídlo. Neměli sice přímo medailonky s medem, ale sladká omáčka by taky nemusela být špatná, takže jsem si nakonec objednal to.

V klidu jsem vybíral z lístku a nakonec jsem se rozhodl pro lososa se sójovým dipem s ledovým salátem a kuličkami z rýže. Potom už jsme v klidu čekali, než nám jídlo donesou. "Zatím spokojený?" zeptal jsem se s úsměvem.

"Naprosto." usmál jsem se. Byl jsem rád, že spolu můžeme trávit čas, i když s jistým omezením.

"To sem rád. Aspoň tě nenudím k smrti." uchechtl jsem se a pak se mu zadíval do očí. Strašně mě naše situace štve. Nejraději bych si ho prostě chytil kolem pasu a procházel se s ním, aby všichni věděli, že je můj... jenže já nesmím...

Usmál jsem se a taky mu pohlédl do očí. Nemohl jsem si nevšimnout, jak jeho nálada trochu poklesla a ani mi netrvalo moc dlouho si uvědomit, kvůli čemu to je, protože jsem na tom byl úplně stejně. Pokusil jsem se na něj tedy povzbudivě usmát a začal jsem se s ním bavit o různých věcech, abychom si udrželi dobrou náladu.

Musel jsem se zase usmát, když Yuu začal nadhazovat různá témata na povídání, která jsme rozebrali. Jsem tak hloupí, že se nechám ovlivnit pouhou myšlenkou, co by mohlo být. Raději bych měl být vůbec rád, že ho mám... ale doma si budu muset aspoň na pár minut přivlastnit jeho rty! Netrvalo moc dlouho a donesli nám to skvělé jídlo. "Dobrou chuť." popřál jsem mu a počkal, až si dá první sousto abych zjistil, zda mu chutná.

"Dobrou chuť." popřál jsem mu taky a s chutí jsem se pustil do kuřecích medailonků. Byly opravdu výborné, takže jsem své volby ani v nejmenším nelitoval. "Je to moc dobrý, chceš ochutnat?" poposunul jsem k němu talíř, aby si vzal, kdyby chtěl.

"Jsem rád, že ti chutná." broukl jsem a jeho nabídku vděčně přijal. Kousek jsem ochutnal a musel jsem se olíznout. "Máš to moc dobrý, chceš taky ochutnat?" zeptal jsem se a přisunul mu svůj talíř. Tohle jídlo jsem odtud znal, takže jsem věděl už dopředu, že mi chutnat bude.

Pousmál jsem se a taky kousek od něj ochutnal. "Umm... taky to máš moc dobrý." kývl jsem uznale. Vařili tady fakt skvěle.

"Vím, co si vybrat." mrkl jsem a pustil se do toho. Celou tu dobu jsem si jídlo vychutnával a občas pohledem zabloudil na něj. Byl úžasný. Vždycky! ...dobřee... téměř vždy, ale to je jedno. Spokojeně jsem vše snědl a ještě chvilku si poseděl, aby mi jídlo trochu slehlo.

Také jsem už dojedl a spokojeně si rukou přejel po břiše. Ještě chvíli jsme si tam poseděli, než jsme zaplatili, protože jsme chtěli, aby nám slehlo. Když se tak stalo a my měli zaplaceno, už jsme pomalu zamířili k autu, aby jsme konečně dojeli k nedalekému bazénu.

Tak... mám jednu kapitolu a učení stále nikde, tak se tu asi dnes objeví ještě jedna kapča xD