Uff, tak tady máte tu druhou kapču, snad se bude líbit :D

"Yuu, co to břicho?" zeptal jsem se po chvilce ticha. Pořád jsem se o něj dost bál. Jooo asi jsem s tím hrozný, ale nemůžu si pomoct. Prostě to nejde.

"Dobrý, nemusíš si dělat starosti." usmál jsem se na něj. Bylo mi jasný, že teď se bude strachovat asi ještě o to víc po tom, co jsem udělal za blbost a ani jsem se mu vlastně nedivil.

"Dobře." usmál jsem se a pevně ho objal. "Miluju tě." zamumlal jsem mu tiše do ramene.

"Taky tě miluju." přivinul jsem se k němu a chvíli ho nepouštěl. "Nemáš tu nějaký hry, aby jsme si mohli něco zahrát?" vzhlédl jsem k němu.

Hluboce jsem se nadechl, nafoukl tváře a pak dlouze vydechl. Dlouho jsem nic nehrál. "Myslíš... stolní, počítačové, na play-station nebo kinect? Někde mám od každého něco, tak si řekni." broukl jsem a počkal, až se rozmyslí.

"To mi je jedno, prostě něco, čím by jsme se zabavili a abychom nedělali každý den jedno a to samý." pokrčil jsem rameny. "Prostě to, co najdeš jako první."

"Dooobře." kývl jsem a pomalu od něj vstal. Ještě, než jsem odešel do pracovny, kde jsem měl tyto věci někde v krabici, jsem ho pohladil po vlasech.

Usmál jsem se a koukal se za ním, dokud nezmizel za dveřmi. Pak jsem si sedl na zem, kde jsem začal pošťuchovat Sayuri. Iseri samozřejmě nebyl pozadu, takže momentálně jsme na tu chuděru byli v přesile. Netrvalo dlouho a raději se přesunula do pelíšku, aby od nás měla pokoj, což se jí moc nepovedlo, protože Iseri jí stále pronásledoval a nad tím se nešlo nesmát. Bylo to vážně k popukání ty dva sledovat.

V pracovně jsem se už hrabal ve skříni, kterou jsem používal jako úschovnu pro věci, které používám málo kdy. Vytáhl jsem krabici s nápisem 'Zábava' a začal se v ní přehrabovat. Našel jsem vše, o čem jsem mluvil, ale raději jsem sebou vzal jen Scrabble, Dostihy&sázky, šachy a karty na žolíky. S tím vším jsem se přesunul do obýváku. "Něco máám." houkl jsem a počkal, dokud nepřišel.

Hned, jak na mě Iki zavolal, vyskočil jsem na nohy a došel k němu. "Hmm, tak co tady máme." řekl jsem si jen tak pro sebe a začal si vybírat z her, které přinesl. "Co třeba začít kartami?" navrhl jsem.

S úsměvem jsem sledoval, jak si hry prohlíží. "Tak jo." přitakal jsem. "Rozdám to." oznámil jsem, karty mu vzal, promíchal a začal nám je rozdávat.

Srovnal jsem si v ruce karty a mohli jsme začít hrát. Zpočátku to pro mě vypadalo dobře, protože jsem skládal jednu postupku za druhou, ale ke konci mi moc štěstí už nepřálo, takže nakonec přeci jen vyhrál Iki.

Hodně jsem se soustředil, ale prostě mi nepadly karty, tak to vypadalo dost bledě, ale náhle mi svitla naděje, které jsem se hned chytil! "Jo!" zaradoval jsem se, když jsem vyhrál. "Mícháš." usmál jsem se na něj, jako naprostý andílek.

Uchechtl jsem se, sebral karty a pečlivě zamíchal, aby po sobě nešly a hra nebyla kvůli tomu jednodušší. Karty jsem rozdal a i když to po celou dobu bylo hodně vyrovnaný, nakonec jsem přeci jen vyhrál. "Ha a máš to!" zaradoval jsem se. Postupně jsem si zahráli snad všechny hry, které tam přinesl, takže jsme hráli až do večera.

Hráli jsme fakt dlouho a já si to užíval. Dost často jsem se na Yuua podíval a byl jsem vděčný za to, že rád něco dělá, protože já sám bych spíš dělal skoro každý den to samý už z toho důvodu, že bych se neměl s kým bavit. "Ááh, nééé." zasmál jsem se, když jsem projel hru. "Chválím tě. Chceš si ještě zahrát?" zeptal jsem se ho.

"Joo!!" zaradoval jsem se naopak já a hlasitě se rozesmál. "Ne, mám dneska dost." svalil jsem se vyřízeně na záda a začal se protahovat, i když kvůli stehům jsem to nesměl moc přehánět.

Usmál jsem se a chvilinku ho pozoroval, než jsem hry šoupl na stranu, přisunul a položil se na něj. Dával jsem si pozor, aby ho to nebolelo a tak jsem se rukama raději nadzvedal.

Objal jsem ho a s úsměvem na rtech ho políbil. Bylo od něj hezké, že nechtěl riskovat, aby mě rána na břiše bolela a proto se raději přidržoval rukama. "Půjdeme spát, ne?" zeptal jsem se a zezadu mu prohrábl vlasy.

Polibek jsem si s úsměvem užil a téměř jsem zavrněl, když mi prohrábl vlasy. Po zádech mi okamžitě přejela příjemná husina. "Tak jo. Běž si lehnout. Já to tu uklidím a hned přijdu za tebou." řekl jsem spokojeně a na chvilinku si opřel čelo o to jeho a pak, než jsem vstal, jsem ho políbil.

Polibek jsem mu s ochotou vrátil a hned, jak ze mě vstal, jsem se posadil. "Pomůžu ti." Přeci ho to nenechám uklízet všechno samotnýho, to já jsem si tohle vymyslel.

Jen jsem se uchechtl a nijak mu to nevymlouval. Společně jsme vše uklidili a za chvilku už jsme byli v posteli.

Společně jsme to měli uklizené raz dva, takže za chvíli jsme už leželi v posteli. "Dobrou." popřál jsem mu a ještě ho políbil.

"Dobrou." oplatil jsem mu a hezky ho držel u sebe. Docela mi trvalo, než jsem usnul, ale nakonec se mi to přeci jen povedlo. Spal jsem spokojeně a docela dlouho. 

Jako obvykle jsem s usínáním neměl sebemenší potíže. Ráno jsem se probudil dřív a z teplé postele mě vypudila potřeba na záchod. Když už jsem byl venku, rozhodl jsem se udělat rovnou snídani. Během toho, co jsem dělal volská oka se slaninou, jsem ještě stihl nakrmit kočky. Snídaně už byla hotová a Iki se tu stále neobjevil, tak jsem i s jídlem zamířil do ložnice, kde jsem měl co dělat, abych nevybuchnul smíchy, protože Iseri se asi rozhodl převzít mojí funkci. Uvelebil se na Ikiho hrudi a začal mu olizovat rty. No Iki, přeju ti dobrou chuť, protože Iseri měl k jídlu tuňákovou konzervu.

Spokojeně jsem spal, dokud se náhle kdosi nezačal starat o mé rty. Zprvu jsem si myslel, že to je Yuu, ale ten pocit byl jiný, takový škrábavý a smrdělo to. Sice jsem zamumlal jeho jméno, ale začal jsem uhýbat, až jsem se nakonec vzbudil úplně a nechápavě hleděl na tu malou chlupatou kouli na mé hrudi. Až po chvilce mi to docvaklo. "No Iseri, fuuj!" začal jsem si utírat pusu a odstrčil ho od sebe. Až pak jsem si všiml asi dobře bavícího se Yuua, který byl ihned probodnut mým pohledem.

Začal jsem se hrozně smát, když už se Iki probouzel. Musel jsem se zády opřít o zeď a měl jsem co dělat, abych ty talíře, co jsem držel, neupustil. "Dobré ráno." uchechtl jsem se ještě, když už jsem se z větší části uklidnil.

"Přímo skvělé." utrousil jsem a vstal z postele, abych si zašel do koupelny, umýt a vyčistit si pusu. "Jdu do koupelny." oznámil jsem a odešel z ložnice. Byl jsem z toho otrávený, ale když jsem si tak čistil zuby a přemýšlel nad tím, přeci jen jsem se usmál. Jo, taky bych se Yuuovi smál. A tak jsem se do ložnice vrátil s úsměvem. "Jak se ti spalo?" zeptal jsem se.

Položil jsem Ikimu talíř na noční stolek a sám se uvelebil v posteli a pustil se do jídla. "Dobře, co ty?" odpověděl jsem a zároveň se hned zeptal, když jsem spolkl sousto.

Usmál jsem se a vzal si talíř se snídaní. "Děkuju." řekl jsem vděčně a pak odpověděl. "Usínání nic moc, spánek fajn... probuzení hrozné." poslední jsem dodal naprosto vážně, ale pak jsem se uchechtl a pustil se do té skvěle vypadající snídaně.

Taky jsem si znovu neodpustil menší uchechtnutí. "Ale za to probuzení nemůžu, to udělal Iseri sám od sebe." obhajoval jsem svou osobu jen tak pro jistotu, kdyby si snad myslel, že s tím mám co do činění.

"Hmmm... dobře, budu ti věřit." usmál jsem se a vtiskl mu dlouhý polibek, jako takové potvrzení těch slov.

Spokojeně jsem do polibku zamručel a opětoval ho. Pak jsme se už ale oba věnovali snídani, aby nám úplně nevystydla.

Spokojeně jsem dojedl a když na tom byl Yuu stejně, talíř jsem mu vzal a šel to umýt, ale ještě než jsem odešel, poslal jsem mu vzdušnou pusu a lehce zakroutil zadkem.

S úsměvem jsem zakroutil hlavou. Provokatér jeden. Vyhrabal jsem se z postele a šel do koupelny taky spáchat ranní hygienu.

Umyl jsem a uklidil nádobí, potom se chvilku věnoval Sayuri a z té chvilky se stalo posedávání na gauči a rozmazlování té dámy na mém klíně. "Tak ty budeš mamča. Určitě se těšíš." říkal jsem tiše a jako odpověď se mi dostávalo její vrnění.

Zamířil jsem za Ikim a všiml si, že sedí na gauči a nejspíše se mazlí s Iserim nebo Sayuri. Došel jsem k zadní straně gauče a Ikiho zezadu objal. "Tak co dnes budeme dělat?" zeptal jsem se a pohladil spokojenou Sayuri.

"Mám zkusit zavolat tomu bláznovi nebo chceš den jen pro nás dva?" usmál jsem se a chytil ho za ruku.

"Jestli na něj máš nervy." uchechtl jsem se a dal mu pusu na tvář. "Ale možná bude mít něco v plánu s tou svojí přítelkyní... eh, jakže se jmenovala? (vážně jsem to zapomněla xD )" snažil jsem se zapátrat v paměti, ale marně. "No to je jedno. Každopádně v tom případě bychom si stejně museli vystačit jen my dva." řekl jsem provokativně.

"Při nejhorším ho zabiju." uchechtl jsem se. "A možná by jsme ji mohli i poznat." zašklebil jsem se. "Myslím, že říkal... Arady? možná... No a ve dvou mi to taky nevadííí." zavrněl jsem a už do kapsy sahal pro mobil.

"To je taky řešení." krátce jsem se zasmál, ale jakmile se zmínil, že bychom mohli pozvat, nejspíše tedy Arady, sebou, pochybovačně jsem se na něj podíval. "Jsi si jistý, že je to dobrý nápad? Nevím, jestli o Iatovi ví, jak šíleně střelený je a nevím, jestli bude v tvé přítomnosti se moct chovat nějak extra ukázkově. Nechceme jim ten vztah přeci rozbít, ne?" zašklebil jsem se pro změnu já.

"Za zeptání nic nedáme." uchechtl jsem se a začal volat.
"Halo?" ozvalo se.
"Tu Ikimo. Máš dnes čas nebo jsi zaneprázdněn?" usmál jsem se.
"Normálně bych měl čas, ale zavolali mě k jedné bouračce za městem, takže tam jedu. Promiň." omlouval se.
"Ale v pohodě. Kdyby jsi chtěl a mohl, tak zavolej." řekl jsem a pak jsme se rozloučili.

Z toho, co říkal Iki do telefonu, mi hned došlo, že plán 'Iato' padá. "Takže přeci jen budeme mít dnešek pro sebe, jo?" uculil jsem se.

"Joooo." zavrněl jsem s úšklebkem. "Zásadní otázka... půjdeme z domu nebo zůstaneme doma?" Dal jsem mu ruku na hlavu a přitáhl si ho do polibku.

"Mhh..." zamručel jsem do polibku. "Když po mně chceš odpověď, tak by jsi mi k tomu měl dát taky dostatek prostoru." uchechtl jsem se. "Někam bych šel. Mám dost energie, tak bych se aspoň malé části potřebovat zbavit." odpověděl jsem bez rozmyslu.

"Stejně se ti ty polibky líbí." vyplázl jsem lehce jazyk. "Mmmm... můžeš s tím do vody? jakože.. být ve vodě dlouho?" zeptal jsem se zamyšleně.

"No... nevím, doktor o tom nic neříkal. Ale kdyby se to přelepilo nějakou speciální náplastí, tak asi jo." pokrčil jsem rameny. "Proč?"

"Mohli by jsme si zajít do bazénu." podíval jsem se na něj, jestli se mu bude chtít nebo ne.

Rozzářily se mi oči. "Jooo?" ujišťoval jsem se a už se chtěl začít radovat, když v tom mi něco došlo. "No jo... ale já nemám plavky." zanaříkal jsem a zabořil hlavu do jeho ramene.

"Stále je ráno. Prostě zajdeme do obchodu a nějaké ti pořídíme." řekl jsem klidně, ale náhle mě napadlo, jak moc bych se mohl bavit, kdybych mu s výběrem pomáhal. "Až to bude za námi, někde se můžeme naobědvat a pak jít rovnou do bazénu." usmál jsem se a opět začal lehce drbat Sayuri, aby se vzbudila. Nechtěl jsem jí s tím břichem moc zvedat a tak jsem si počkal, až odkráčí sama.

"Bezva!" vyskočil jsem radostně, ale malá bolest mě zase rychle usměrnila. Tohle vypadá vážně na super den, takže doufám, že nám to něco nepřekazí. "Vyrazíme hned?" zeptal jsem se, když už byl Iki odprostěn od Sayuri a protahoval se.

"Klidně můžeme, jen zabalím potřebné věci a převleču se." přitakal jsem a zvedl se, aby Yuu nemusel moc dlouho čekat.