Tak po několika dnech přináším další kapitolu. Já vím, jsem opravdu strašná s tím přidáváním :D  Co jsem koukala, tak vám dlužím sedmnáct kapitol, takže doopravdy jsem zvědavá, kdy vám to stihnu všechno vynahradit. No, o prázdninách se snad dočkáte xD

Hodinu jsem přežil a pak jsem záhadným způsobem přežil i další, ale to už jsem rozdával dokonce poznámky, což nedělám často. Žáci se chovali spíš jako neandrtálci a ke konci hodiny se rozpadla jedna lavice. Pochybuji, že jen tak, a tak jsem si to zkontroloval a zjistil, že byly vytažené šroubky, ale nikdo z mé třídy to neudělal, takže budu později muset mluvit se třídou, která zde byla předtím. Proč se v pátek všichni chovají jako magoři?

Po zbytek hodiny jsem už jen tiše seděl v lavici. Nechtěl jsem tu ježibabu moc provokovat, sice v ropuchu by mě nezaklela, ale mohla by mi klidně přičarovat rovnou dvojku z chování, toho je ona schopná. O přestávce ke mně opět přišla Megumi a tentokrát tvrdila, že jsem to nemusel takhle brát na sebe, ale s tím jsem nesouhlasil. Přeci jen jsem za to mohl, takže bych pak měl výčitky, že to za mě odnesla i Meg. O odpolední pauze jsem se rozhodl vydat za Ikim a to si samozřejmě Megumi nemohla odpustit nějaké své poznámky. Zaklepal jsem na Ikiho dveře a s jeho pozváním vstoupil.

Sepisoval jsem zrovna papíry ohledně té rozbité lavice, když někdo zaklepal. "Dále." vyzval jsem osobu čekající za dveřmi a pro mé překvapení to byl Yuu. "Ahoj, děje se něco?" zeptal jsem se, když jsem si všiml jeho výrazu.

Byl jsem rozhodnutý mu to říct, ale když se mě zeptal, odvaha, kterou jsem nasbíral, se náhle vytratila. "Ahoj. No... nic. Co to děláš?" zeptal jsem se, abych odvedl pozornost od sebe.

Nemohl jsem si nevšimnout té drobné, ale náhlé změny jeho postoje, ale nechal jsem to být. Nemůžu z něj věci páčit. "Sepisuju dokument o poškození školního majetku." odpověděl jsem stručně a prohrábl si vlasy, ale po chvilce jsem se stejně zeptal. "Je vše v pořádku?"

Pokýval jsem hlavou a přistoupil jsem blíž k jeho stolu. Nechtěl jsem si sedat, takhle jsem byl klidnější, alespoň mi to tak připadalo. Stejně jsem ale o něco víc znervózněl, když mi položil otázku, na kterou bych mu měl nejspíš popravdě odpovědět. "No... co by jsi říkal tomu, když by jsem se posunul z nižšího postu na vyšší?" pokusil jsem se chodit chvíli kolem horké kaše. Třeba to nebude nakonec tak řešit.

Šlo vidět, že je nervózní, tak jsem na něj nechtěl tlačit, ale moc jsem ho teda nechápal. Lehce jsem se na něj usmál. "Nooo... já hlavně nevím, jak to myslíš. Takže netuším." pokrčil jsem lehce rameny.

"Noo... protože dnes jsem se z třídní důtky posunul na ředitelskou." řekl jsem se zabodnutým pohledem do stolu.

Chvíli mi trvalo, než jsem ta slova tak nějak pobral. Už jsem se nadechoval, abych ho pokáral, ale uvědomil jsem si, že mi to přišel sám oznámit a navíc mu to není příjemný a tak jsem jen vydechl, přistoupil k němu a dal mu ruce na ramena. "Co se stalo?" zeptal jsem se ho s konejšivým hlasem, aby věděl, že ho za to nechci sežrat.

Docela mě překvapilo, že se nezačal hned zlobit. "No... zapomněl jsem udělat ten úkol z matiky, co jsi mi přinesl, tak jsem poprosil Megumi, aby mi to dala opsat. Jenže mě načapala učitelka a chtěla i Meg dát za pět za to, že mi to půjčila, tak jsem řekl, že jsem jí to vzal." vysvětlil jsem a odvážil se mu podívat do očí.

Měl jsem chuť se uchechtnout nad jeho hloupostí, ale udělal na mě z větší části dobrý dojem. "Místo pětky raději ředitelskou? Řekl bych ti, že jsi hlupák, ale když jsi bránil kamarádku, nemám nic proti. Jsi správný chlap Yuu, ale prosím tě, už nedělej žádné hlouposti. Máš úžasnou možnost si tu školu dodělat a žít mnohem lepší život, než si možná uvědomuješ. Zkusím tě obhájit, ale nemůžu nic slíbit." řekl jsem a pocuchal mu vlasy.

Usmál jsem se a vlasy si zase upravil. "Díky. Pokusím se o to a snad máš pravdu. No, to je asi všechno, co jsem ti chtěl říct, tak asi půjdu."

Udělal jsem na něj psí oči. "Prosíím, zkus už dnes být hodný." uchechtl jsem se a dal mu rychlou pusu na koutek. "Běž nebo přijdeš pozdě." vyháněl jsem ho už.

"No jo." uchechtl jsem se a vyrazil ke dveřím. "Tak se uvidíme po škole." mávnul jsem ještě na rozloučenou a zamířil do třídy, kde se na mě už šklebila Megu. "To bylo rychlý." utahovala si ze mě a už chtěla pokračovat, ale protože mi bylo jasný, co by jí z té pusy vylezlo, raději jsem jí do toho skočil a odvedl řeč jinam.

Taky jsem na rozloučenou mávl a když odešel, opět jsem se věnoval té hromadě papírů. Tuhle hodinu jsem měl volnou a tu další jsem měl mít druháky a pak ještě třeťáky.

Do konce školního dne už byl relativně klid a když už se něco dělo, tak jsem ale výjimečně nebyl já příčinou, i když učitelé měli tendenci okřikovat mě. Po vyučování jsem si sbalil věci, rozloučil se s Meg a došel k Ikimu do kabinetu. Ještě tam nebyl, tak jsem si sedl k jeho stolu a čekal, až přijde.

U třeťáků jsem se pár minut zdržel kvůli různým dotazům z jejich strany. Nakonec jsem ale došel do kabinetu, kde si v mé židli pro mé překvapení hověl Yuu. "To abych si tady začal zamykat." prohodil jsem pobaveně.

Netrvalo dlouho a už se otevřely dveře, mezi kterými stál Iki. "Nee, takhle mi to vyhovuje víc." zašklebil jsem se a zůstal hezky uvelebený na židli, dokud si Ikimo všechno neuklidil a my nemohli vyrazit.

"Mně to je jasný." uchechtl jsem se a vyšel z kabinetu, který jsem za námi i zamknul a pak už jsme se vydali na cestu domů. Doma jsem Yuua okamžitě políbil, odložil si věci a zamířil si to do kuchyně. "Máš hlad??" houkl jsem na něj.

"Jenom trochu, takže jestli ty nemáš hlad, tak kvůli mně vařit nemusíme." odpověděl jsem, když jsem si pracně zouval boty a málem se u toho zabil.

"Tak udělám něco malého." houkl jsem na něj a začal tvořit salát s mozzarellou. Spokojeně jsem se usmíval a těšil se na ten klid, který si hodlám dnes dopřát.

"Fajn." odvětil jsem ještě cestou do svého pokoje, kam jsem si odnesl tašku a zamířil do kuchyně, kde jsem už mohl jasně rozpoznat, co se bude podávat. Vzal jsem si nůž a začal Ikimu s krájením zeleniny pomáhat. Ovšem já byl tak šikovný, že během chvilky jsem se řízl do prstu. S bolestným syknutím jsem rukou ucukl a po ukazováčku mi začala téct červená krev.

Podíval jsem se na něj. "Ale notak, Yuu. V tom salátu nemá být maso." uchechtl jsem se, vzal ho za ruku, poranění si prohlédl. Pak jsem mu dal prst pod tekoucí vodu a když už jsem našel náplast, zalepil jsem mu to. "Už si sedni, dodělám to." řekl jsem s úsměvem a věnoval mu na prst lehký polibek.

Jen jsem si povzdechl a jeho poznámku nikterak nekomentoval. Se zalepeným prstem jsem se posadil ke stolu a pozoroval Ikiho, jak pokračuje v přípravě salátu. "Jsou nějaké plány na víkend?" zeptal jsem se, když už mísa se salátem byla uprostřed stolu a každý si nabral do misky.

Se svou porcí jsem si přisedl k němu. V klidu jsem jedl a potom jsem mu dal polibek na rty.  

Překvapeně jsem zamrkal. Nakonec jsem se ale musel odtáhnout, protože jsem nezvládl udržet uchechtnutí. "To měla být odpověď?" podíval jsem se na něj pobaveně.

"A co když jo?" pravil jsem svůdně a pak se taky uchechtl. "Jestli máš nápad, klidně povídej." usmál jsem se.

"Ne, nic mě nenapadá." pokrčil jsem rameny a dal si do pusy další rajče s mozzarellou.

"Tak dnes bych zas nechal odpočinkový den a zítra... třeba něco praštěného s Iatem? On nemá o nápady nouzi." navrhl jsem a dal si do pusy další nálož té dobroty. Trochu jsem se na něj zakoukal a přemýšlel nad tím, jaký asi bude, až bude opravdu dospívat. Změní se třeba chováním? nebo vzhledově? Jak jsem tak přemýšlel, musel jsem se usmívat. Nejsem zas o tolik starší než on ale i tak vím, že ho čeká ještě spousta nových věcí a zkušeností a mnoho z nich ještě, než ukončí školu.

"Hmm... souhlas." odkýval jsem jeho plán s úsměvem. Je pravda, že Iato asi bude mít vždy něco v rukávu. Už jsem měl dojedeno a všiml jsem si, že i Iki má už prázdnou misku, takže jsem se zvedl, abych je obě umyl. "Co je?" zeptal jsem se trochu nechápavě, když jsem zaregistroval, že mě sleduje, a dal misky do dřezu, kde jsem je začal mýt.

Poděkoval jsem, když vzal i mojí misku a stále ho pozoroval. "Aaale, jen tak přemýšlím." vysvětlil jsem a můj úsměv se ještě rozšířil. Bylo docela zábavné představovat si, jaký by mohl asi být.

Nadzvedl jsem obočí, protože z jeho hlasu jsem slyšel, jak se stále usmívá. "A nad čím prosím tě, že záříš jako sluníčko?" vyzvídal jsem zvědavě a dal jednu čistou misku na odkapávač.

Nedalo mi to. Došel jsem k němu a zezadu ho objal. "Nad tebou." zavrněl jsem mu do ucha schválně tak, aby to vyznělo dvojsmyslně.

Pootočil jsem k němu hlavu a musel se uchechtnout. "Tak bacha, ať za chvíli z toho nemáš problém." ušklíbl jsem se na něj a dal na odkapávač i druhou misku.

"To se neboj." uchechtl jsem se a dal mu na ucho lehkou pusu. "Nakrmím kočičáky." oznámil jsem mu a šel tak udělat.

"Hej! to znělo, jako bych tě snad nevzrušoval." zatvářil jsem se na oko dotčeně a otřel si ruce do utěrky.

"Víš Yuu, nevím jak ty, ale... já myslel na to, jaké to asi bude za pár let, úchyláku." uchechtnu se. "Ale neboj, vzrušuješ mě." mrkl jsem na něj a vyklopil kočkám do misek konzervu. "Či či či." přivolával jsem je a v tu ránu, jakoby se z ničeho nic objevily u misek a začaly jíst.

"To víš, jsem zkaženej." uchechtl jsem se. "A tebe taky kazím." vyplázl jsem na něj jazyk a objal ho kolem pasu sledujíc, jak se už i ti čtyřnozí chlupáči cpou.

Usmál jsem se a chytil ho za ruce. "Jo, pěkně jsi mě zkazil." potvrdil jsem. Užíval jsem si pohled na chlupáče a Yuuovo teplo, které mi dával.

"Aspoň něco se mi pořádně povedlo." uchechtl jsem se. No jo, něco takového by mi opravdu šlo. Kéž by existovalo takové povolání, protože pak bych se stal miliardářem.

Teď se půjdu najíst a pokud se mi pak bude ještě chtít, tak bych přidala ještě jednu kapitolu, protože i tu mám už skoro celou opravenou, tak snad to klapne :D