Trvalo mi jen chvilku, než jsem usnul a když jsem se ráno probudil, měl jsem ještě hodinku čas, než zazvoní budík a tak jsem jen tiše pozoroval Yuua a občas ho jemně pohladil po vlasech.

Začal jsem se probouzet a ucítil jsem, jak mě Iki hladí po vlasech. "Umhh... to už je čas vstávat?" zamručel jsem rozespale a oči nechával stále zavřený.

"Uh, promiň. Nechtěl jsem tě vzbudit." usmál jsem se. "Ještě máš půl hodiny." zdělil jsem mu a položil si ruce na jeho záda.

Víc jsem se k němu natiskl a lehce se usmál. "To je dobrý nevzbudil jsi mě."

Na to jsem spokojeně zavřel oči a začal ho drbat na zádech. Zamiloval jsem si to teplo, které mi dával.

Užíval jsem si jeho péči a občas spokojeně zamručel. "Iki? do kdy musíš být dnes ve škole?" zamumlal jsem téměř z polospánku.

"Dnes je... pátek, takže do těch tří." zapojil jsem namáhavě mozek a vysoukal ze sebe odpověď. Ah! díky bohu za pátek!

"A kdy tam máš být dýl?" zeptal jsem se ještě a zívl si. Hm, pátek... a pak volnoo. Sice já měl dá se říct volno až do teď, ale neměl jsem u sebe Ikiho.

Pořádně jsem si zívl a protáhl se. "Každé úterý a čtvrtek." odpověděl jsem a jen lehce se přetočil na bok.

"Umhh... dobře." zívnul jsem ještě a na tu chvilku, kterou jsem se mohl ještě hezky válet, jsem se zachumlal do peřin.

Měl jsem v plánu ležet s Yuuem, dokud nezazvoní budík, ale nakonec mě z postele vyhnala potřeba jít na záchod, a tak jsem se zamručením vstal a pomalu se odploužil z ložnice.

Nespokojeně jsem zamručel, když mi zmizel jeden ze zdrojů tepla, ale zůstal jsem ležet. Netrvalo dlouho a začal přes celý pokoj vyřvávat budík, před kterým jsem se zahrabal pod peřinu ještě víc. Když mi ale došlo, že tím se asi nevypne, neochotně jsem se vyhrabal z postele a vypnul ho.

V koupelně jsem ještě spáchal ranní hygienu. Už jsem se vracel zpět do ložnice a stihl jsem zaslechnout zvuk budíku ještě, než ustal a tak jsem jen pokrčil rameny a šel do kuchyně udělat snídani a svačinu.

Šouravým krokem jsem se dopravil do kuchyně, kde už byl Iki, ke kterému jsem zezadu přistoupil a objal ho. "Chceš pomoct?" optal jsem se ho rozespale.

Už jsem měl téměř hotovou snídani, když mě Yuu objal. "To je dobrý, snídaně už je hotová." řekl jsem, když jsem poslední chleba s máslem namazal ještě džemem. Chytil jsem mu ruce, trochu je od sebe odtáhl, otočil se k němu čelem a taky ho objal. "Miluju tě, ty můj puberťáku." usmál jsem se.

"Miluju tě, ty můj starej kozle." neodpustil jsem si malé rýpnutí a úšklebek k tomu. Věděl jsem, že jednoho dne mi vrátí všechno, co jsem mu do té doby udělal nebo ho pošťuchoval, ale upřímně mi to bylo jedno, rozhodně toho nebudu litovat.

Kdyby byl už víkend, plácl bych mu ten chleba do tváře ale teď jsem mu ho raději nacpal do pusy. "Mlč radši a snídej." uchechtl jsem se při pohledu na jeho plné tváře. "Jsi jako křeček, nenažraný a malý."

Ukousl jsem si z chlebu, rychle ho rozkousal a spolkl. "Já nejsem malý, jsem v průměru. Nemůžu za to, že někdo pochází ze země obrů a tak podle toho taky vypadá." zakousl jsem se znovu do chleba a posadil se ke stolu.

"To ti mrňaví říkají pořád." uchechtl jsem se a posadil se taky ke stolu i s talířem těch chlebů a začal jíst.

"Tss... navíc, jsem ve vývinu. Počkej, tě ještě přerostu." ušklíbl jsem se a dál hodoval na svém krajíci chleba.

"Ty mě? jestli se ti to povede tak ti klidně budu dělat toho dole." uchechtl jsem se, dojedl snídani a šel dodělat svačinu.

Zaujatě jsem nadzvedl obočí. Ne, že bych věřil, že ho přerostu, ale překvapilo mě, že by se zvládl vzdát pozice semeho... no, i když spíš mu je naprosto jasný, že to, že bych ho přerostl, je naprosto nereálný. Stejně bych ale rád věděl, jestli by byl ochotný se stát aspoň na den tím podřízeným. "No moment, to by jsi mi jinak ani jednou nedopřál si vyzkoušet, jaký to je být nahoře?" hodil jsem po něm vyčítavý kukuč, když už jsem také dojedl.

Sice jsem vtipkoval, ale když to Yuu řekl takhle, trochu jsem se nad tím zamyslel a zároveň zčervenal. Byl to můj Yuu, věřím mu, ale z tohoto mám dost... nahnáno. Ale... jemu se to přeci taky prvně líbilo, tak... proč to nezkusit? Při tomhle uvažování jsem si vybavil, co jsem musel udělat, aby byl on připravený a zrudnul jsem až na prdel. "Eh... t-to..." začal jsem nejistě. "... věřím ti, takže... kdybys někdy chtěl..." Dál už jsem raději nepokračoval a dodělal svačinu.  

Nevěřícně jsem na něj koukal a nemohl pobrat to, co právě řekl. Ne, že by toho řekl obzvlášť hodně, ale úplně bohatě to stačilo. "Ty... by jsi to vážně udělal?" přesvědčoval jsem se ještě, jestli jsem se prostě jenom nepřeslechl nebo špatně nepochopil význam jeho slov.

Opravdu jsem musel vypadat jako paprika, když jsem se na něj otočil. "Vkládám do tebe důvěru." řekl jsem prostě a šel si vzít do pracovny své věci.

Ještě okamžik jsem tam seděl, ale pak jsem rychle vyskočil a už taky rudý ho doběhl. Stáhl jsem si ho k sobě a dlouze ho políbil. "Já... moc si toho cením." Sklopil jsem pohled a raději se rychle vypařil do svého pokoje.

Hodně mě překvapilo, když jsem byl náhle stažen, ale jakmile se naše rty spojily, užíval jsem si to. No a když mi Yuu utekl stejně náhle, jako se ukázal, musel jsem se uchechtnout. On je moje zlato. Z pracovny jsem si vzal věci a pak v kuchyni čekal, až se Yuu ukáže.

Převlékl jsem se a naházel si do tašky potřebné věci. Pak už byla potřeba jen ranní hygiena, kterou jsem zmáknul rychle, ale v koupelně jsem se stejně chvilku zdržel, abych počkal, až dosáhnu své normální barvy a nebudu vypadat jako dozrálé rajče. "Můžeme?" koukl jsem na Ikiho, který seděll v kuchyni, když už jsem byl připravený vyrazit.

"Můžeme." potvrdil jsem mu a šel se obout. Ještě, než jsme vyšli z domu, chytil jsem si ho za bradu a dlouze políbil. Pak už jsme opravdu vyrazili do školy.

S radostí jsem mu polibek opětoval, a pak už jsme společně zamířili do školy, kde jsme se museli chtě nechtě rozloučit. Hm, aspoň, že má Iki už ten samostatný kabinet, pomyslel jsem si, ale hned jsem si taky uvědomil, že za ním nebudu smět chodit moc často, protože jinak bychom mohli vzbudit podezření.

Ve škole jsme se rozloučili a já si šel odložit věci do kabinetu. Ještě, než zazvonilo jsem, se zastavil za ředitelkou, aby jsme krátce zhodnotili včerejší událost. Naštěstí šlo o vážnou věc, takže vše v pořádku. Ještě se zeptala, jak na tom Yuu je a já jí s radostí odpověděl, že je v pořádku a že je dokonce dnes ve škole. Pak už jsem se vydal na první hodinu.

Hned, jak jsem vešel do třídy, tak na mě vyskočila zpoza rohu Megumi a okamžitě mě zavalila miliony otázek ohledně včerejšího dne. Uklidnil jsem jí, že už je všechno v pořádku a že jí všechno pořádně vysvětlím až o velké přestávce, protože teď na to nebylo už dost času. Na to nakonec tedy přikývla, ale stejně si šla sednout ke mně a po zbytek volného času se mi snažila asi udělat do hlavy díru. Překvapivě mi to ale nevadilo, bylo fajn se s někým bavit a zabít tím čas... i když je to zrovna Megumi, která člověku nenechá ani kousek soukromí.

Dorazil jsem na první hodinu těsně po zvonění a hned začal vykládat látku a zrovna dnes jsem se rozhodl nikoho nešetřit. Po mém včerejším zklamání, jakožto učitele, si děcka musí vše dopsat a víc jak polovina tříd, které mám v průběhu dne na krku, jsou pozadu. Takže i kdybych je chtěl nechat, nemůžu. Je to pro jejich dobro, i když mě dnes budou nenávidět.

První hodinu jsme měli chemii a i když tenhle předmět rád nemám, tentokrát to byla pohoda. Druhou hodinu jsme ale měli Ikima a ten se rozhodl nás dnes asi zničit nebo nevím. Každopádně jsme to přeci jen přežili a jakmile zazvonilo na přestávku, přiřítila se ke mně opět Megumi a dožadovala se přislíbených informací. Jen jsem si povzdechl a začal jí vše vysvětlovat, ale během toho mi několikrát skočila do řeči. Nechápala moc souvislosti, protože jsem si nějak neuvědomil, že vlastně ani neví o tom, že mě vůbec někdo pobodal. Zazvonilo znovu na hodinu a Megu se už vracela na své místo, když já si najedou všimnul, jak se na stole kupí papíry. Trochu mě to zarazilo, protože to by znamenalo, že máme matiku a že jsme měli... ÚKOL! Sakra!
"Megumi, půjčíš mi prosím na opsání úkol? zapomněl jsem ho udělat." zažadonil jsem a ona se na mě jen překvapeně podívala.
"Od kdy ty děláš úkoly?" zeptala se pobaveně, ale jen to dořekla, už se šibalsky usmívala.
"Nemusíš mi to říkat, je mi to naprosto jasný. Prostě jsi se nechal ochočit a teď mu pěkně zobeš z ruky." uchechtla se a donesla mi papír s úkolem. Samozřejmě jsem si to nechtěl nechat líbit, ale teď jsem neměl čas. Musel jsem to rychle napsat, protože jsem Ikiho nechtěl zklamat.

Byla už velká přestávka a já si v kabinetě s radostí vychutnával kafe. Netrvalo dlouho a ukázal se Aoma. Nejdřív jsem byl trochu nevrlý, ale to netrvalo dlouho, protože jsme si začali docela zábavně povídat i přes to, že se přišel jen zeptat na výukové zdroje. Nakonec jsme oba kabinet opustili a vydali se na další hodinu, která mě asi chtěla připravit o zdravý rozum.

Byl jsem tak zabraný do opisování úkolu, že jsem si ani nevšiml, že do třídy vstoupila učitelka. Všichni se samozřejmě postavili, jen já jediný jsem zůstal sedět a dál zběsile opisoval. Vyrušilo mě až hlasité odkašlání přímo u mé lavice, přičemž jsem leknutím téměř nadskočil.
"Fujiwaro, proč myslíš, že se tomu říká domácí úkol?!" pronesla přísně a sebrala mi papír, který začala trhat.
"Za pět. A kdo ti to dal opsat?" aniž by čekala na mou odpověď, sebrala mi i druhý papír, ze kterého jsem opisoval a pohledem probodla Megumi, když si na papíru přečetla její jméno.
"Taktéž za pět." Už chtěla i Megumin domácí úkol roztrhat, ale na to jsem pohotově zareagoval. Nechtěl jsem, aby kvůli mě dostala špatnou známku.
"Ne, to ne! ona... nechtěla mi to dát, tak jsem jí to sebral." vymyslel jsem si rychle lež a sklopil hlavu. Ta stará ježibaba se začala samozřejmě hned vztekat a cosi pokřikovat. Pochopil jsem z toho to, že mě má už plné zuby, a tak ať počítám s ředitelskou důtkou. Pro vysvětlení... třídní důtku jsem totiž už měl dávno přislíbenou od své minulé třídní učitelky, takže teď prý postupuju o level výš. Ikimo nebude mít radost.

Tak tu máme po delší době zase pokračování. Zítra se pokusím toho opravit víc a přidat, aby jsem zase o něco málo zmenšila svůj ohromný dluh xD