Tady máte slíbené pokračování :3 tuhle část jsem si vážně užila a věřím, že vy na tom budete podobně :D

Spokojeně jsem ležel, hladil Yuua a přemýšlel, jak je ten svět vlastně zvláštní. Jak jsem se dal dohromady s Yuuem. Čím vším jsme si prošli a čím si ještě asi můžeme projít. Takhle jsem přemýšlel asi až do večera. Kočky se už v dávno přesunuly k miskám jídla a mně taky hodně vyhládlo. Spícího Yuua jsem opatrně donesl do ložnice, kde jsem ho uložil a pak jsem odešel do kuchyně, kde jsem udělal rychlou večeři, míchaná vajíčka, slanina, zelenina a chleba k tomu, a s tím vším na jednom velkém talíři došel do ložnice. Měl jsem v plánu sníst jen polovinu, aby druhá byla pro mého miláčka, kdyby se vzbudil. 

"Uhmm..." zamručel jsem, když jsem se začal protahovat. Pootevřel jsem oči a pro mé překvapení jsem se nacházel v ložnici. Hustý, já se zvládnu teleportovat... nebo v tomhle spíše mi pomohlo mé automatické přenášecí zařízení, přehodnotil jsem, když můj pohled spočinul na Ikim, který jen tak mimochodem něco jedl a to něco moc dobře vonělo. "Hm... co to tu voníí?" zavrněl jsem, když jsem se znovu začal protahovat.

Musel jsem se usmát, když dal o sobě Yuu vědět. Dal jsem si do pusy poslední sousto a zbytek jsem se rozhodl mu nechat. "Naše večeře." řekl jsem mu, počkal, až se trochu líp posadí a pak mu talíř předal.

Neohrabaně jsem se posadil a před nos mi přiletěl talíř s večeří. "Dííky." poděkoval jsem vděčně a hned se do toho pustil. Musel jsem spát vážně dlouho, když už je večer, pomyslel jsem si, ale dál se nad tím už nezabýval a raději se plně věnoval svému talíři.

"Nemáš zač." pohladil jsem ho po hlavě a dál ho nechal jíst, mezitím co jsem si lehl a s úsměvem ho pozoroval.

Po několika chutných soustech jsem si všiml, že mě pozoruje. "Hele, ale já nejsem žádná televize, tu máš v obýváku." uchechtl jsem se a dal si do pusy další sousto.

"Ale ty se mi líbíš mnohem víc." vysvětlil jsem svůdně a poslal mu vzdušnou pusu. 

Zamračil jsem se na něj. Nesnášel jsem, když mě uváděl do rozpaků. "Tobě to dělá fakt dobře, co?" pravil jsem, když jsem se k němu otočil zády, abych na něj neviděl. Moc dobře věděl, že těsně po probuzení se nechám snadno rozhodit.

"Co myslíš? Tohle?" zeptal jsem se, posadil se a zezadu se na něj natiskl. Ruce jsem mu dal na boky a hlavu si opřel o rameno. Ale jen na chvilku, protože potom jsem mu dýchl na krk a usmál se.

Měl jsem pocit, jako by mi tělem projela vlna elektrického proudu, která mě zcela zbavila myšlení a mého těla se na okamžik zmocnilo vzrušení. "J-jo, přestaň." vysoukal jsem ze sebe. Cítil jsem, že kdyby ještě chvíli pokračoval, tak by to mělo jistý dopad na konkrétní část mého těla.

Všiml jsem si jeho reakce a měl jsem chuť pokračovat, ale věděl jsem, že nesmím, a tak jsem si zas opřel hlavu o jeho rameno. "Víš, zkazil jsi mě." zakňučel jsem a zavřel oči.

Ulevilo se mi, když si znovu opřel jen hlavu o mé rameno. Vydechl jsem všechen přebytečný vzduch, který jsem nevědomky držel po celou dobu v plicích a dal si do pusy další porci vajíček. "Já? a jak prosím tě?" nadzvedl jsem obočí.

Nejdřív jsem zrudl, ale nakonec jsem se přeci jen odhodlal kápnout božskou. "No. Pořád na tebe myslím. Jako... trochu jinak. Trochu... nevhodně." zamumlal jsem mu do zad.

Jeho slova mě trochu zarazila, ale zároveň potěšila. "Noo... a není to normální? co je špatného na tom si představovat něco s někým, na kom ti záleží? Neřekl bych, že to je nevhodný, nikomu tím neubližuješ a mně to lichotí." Na první pohled to asi vypadá, že tím chci Ikiho přesvědčit o pravdivosti svých slov, ale ve skutečnosti jsem si jimi nebyl úplně jistý ani já sám a potřeboval jsem, aby mi to odsouhlasil a i já se zbavil toho pocitu, že snad dělám možná i něco špatného, protože jak bych mohl o Ikim takto nepřemýšlet? 

Musel jsem ho pěkně obejmout, protože mě to uklidnilo a to hlavně v tom, že mu to nevadí. "Asi jo. Jen... jsi první, nad kým takhle přemýšlím a je těžký udržet se."

"První? ty jsi fakt nad nikým takhle nepřemýšlel?" zeptal jsem se až nevěřícně a pootočil k němu hlavu, abych na něj alespoň trošku viděl.

"Asi bych to měl upřesnit... jsi první, nad kým takhle přemýšlím velmi často a... velmi rád." Zas jsem o něco víc zčervenal a tak jsem si opřel čelo o jeho páteř přímo mezi lopatkami. 

Usmál jsem se. "No a když říkáš, že je těžký se držet, tak proč se držíš?" Teď už i mně tváře lehce zrůžověly. "Vím, že teď se bojíš, že mi ublížíš, když mám ty stehy, ale proč jsi se držel i před tím?"

"N-No... mhh!! Yuuu proč se tak ptáš?!" To už jsem byl opravdu rudý až na prdeli. Že já raději nemlčím. "Prostě... mi přišlo, že... mhhh!! Nechci, aby to vypadalo, že mi jde jen o sex!" vychrlil jsem, ale to už jsem se od něj odtáhl a celý rudý se raději schoval pod peřinu. 

Pobaveně jsem sledoval, jak mizí pod peřinou. Odložil jsem na noční stolek již téměř prázdný talíř a lehnul si vedle něj. Nechal jsem ho klidně pod peřinou, jestli mu to nějak pomůže, ať si tam klidně je. "Je docela fajn i tebe občas takhle vidět... když se stydíš." řekl jsem až blaženě a chvilku se odmlčel. "Vím, že ti nejde jen o sex, ale i ten ke vztahu patří, takže není nic špatnýho na tom, když ho chceš."

Stáhl jsem si peřinu těsně pod oči a pozoroval ho. "Jak jsem to dopadl? teď mi dává moudra puberťák." uchechtl jsem se a nakonec ze sebe peřinu sundal. "Myslím, že by ses mě možná začal bát, kdybych si tě vzal všude, kde mě to napadlo. A že těch nápadů přibývá."

Stále jsem ho pozoroval, jak postupně ze sebe stahuje peřinu. "Hele, já vím, že by jsi to do mě asi neřekl, ale já nejsem zas takový andílek, na jakého vypadám." uchechtl jsem se. "Takže nejsem proti, aby jsme to vyzkoušeli někde jinde. Mohlo by to být vzrušující." podepřel jsem si hlavu rukou a věnoval mu svůj sladký úsměv.

Chvíli jsem se snažil být v klidu, ale to nešlo. Začal jsem se smát. "T-Ty a andílek?! Ha ha ha!!" Zacpal jsem si už raději pusu rukou a rozdýchal to a až pak mluvil dál. "Hele, broučku. Oceňuji tvůj souhlas, ale jaksi máš díru v břiše, kterou tam budeš ještě nějakou dobu mít, takže já si raději nechám prozatím zajít chuť. Jasný?" usmíval jsem se.

"Samozřejmě, kdo by si přece o mně nemyslel, že jsem andílek?" zatvářil jsem se jako neviňátko. "No fajn, tak ne teď, ale potom. Musíme zkoušet nové věci." Znovu jsem si vzal talíř a dojedl těch posledních pár soust. "Protože život je děsně krátkej a ani puberťák nemá hafo času na to, aby poučoval starýho kozla." rozesmál jsem se, když už jsem mizel do kuchyně, abych opláchl talíř.

On mě nazval kozlem?! To si vypije. Schoval jsem se mu za dveře a měl jsem v plánu ho pěkně pevně chytit, aby si neublížil a trošku potrápit jeho krk. Drzoun.

Došel jsem do kuchyně a umyl špinavý talíř, který jsem rovnou i osušil a uklidil. Vydal jsem se zase zpátky do ložnice a už měl v plánu si z Ikiho znovu utahovat, ale pro mé překvapení tam nebyl. Kam zmizel?

Když Yuu přišel, chvilinku jsem si vychutnával ten úžasný pocit, že je v naprosté nevědomosti. Rychle jsem ho chytil, přesně tak, jak jsem měl v plánu, aby si neublížil, kdyby sebou chtěl škubnout. "Kozel umí pěkně potrkat." zašeptal jsem mu do ucha, které jsem následně olízl a začal se mu věnovat zubama.

Už jsem se chtěl otočit a podívat se třeba do pracovny, jestli nebude tam, když v tom mě obepnuly silné ruce, ze kterých jsem neměl nejmenší šanci se dostat. "I-Ik-hii." zavzdychal jsem, když se začal věnovat mému uchu.

"Zlobíš." zašeptal jsem mu, naposled jeho ucho potrápil. Přesunul se na jeho krk, na kterém jsem zanechal pěkný cucák a pak jsem ho pustil. Musel jsem se usmívat, když jsem spatřil svou úžasnou práci.

Přivřel jsem oči a už se ani nesnažil od něj dostat, tohle se mi líbilo. Líbilo se mi i to, když se přisál na můj krk, ovšem až do té doby, dokud jsem si neuvědomil, že ten flek se nebude moc dobře schovávat. Promnul jsem si místo, kde jsem měl teď od něj poskvrněnou kůži, otočil jsem se na něj a zamračil se. "Já nezlobil." řekl jsem na oko dotčeně.

"Ale ano, zlobil. A jestli budeš zlobit dál, udělám ti problém v kalhotech, ale už ti s ním nepomůžu." usmál jsem se zákeřně a vyplázl na něj jazyk.

"To není fér hra." nafoukl jsem tváře. "Aby jsem neudělal problém já tobě." přejel jsem mu prstem po hrudi, pokračoval na břicho a zavadil o lem jeho kalhot. 

Jen jsem nadzvedl obočí a usmál se. "No, ale v tom případě já si bez problému vyhoním, ale... ty se na to budeš muset jen dívat." sdělil jsem mu. Páni, on mě dostává do nálady a to není moc dobrý. 

"Hmm... ale to by nebylo ono, ne?" pravil jsem svůdně a kousl se do spodního rtu, přičemž jsem mu rukou přejel přes podbřišek a přejel na bok. 

Lehce jsem se zachvěl, ale snažil jsem se držet. "No, to sice nebylo, ale... potřetí s tebou na šití nechci." pousmál jsem se. Už teď mi dělalo velký problém nepředstavovat si ho nahého.

Bavilo mě ho provokovat a pozorovat, jak se snaží odolávat. Nakonec jsem se ale uchechtl a dál ho netrápil. "Jdu se vykoupat." oznámil jsem a vyrazil do koupelny.

"Jen běž, já půjdu po tobě." usmál jsem se a plácl ho lehce přes zadek. Musím uznat, že tímhle oznámením mi taky moc nepomohl. 

Usmál jsem se a zadkem ještě schválně zakroutil a ohlídl se, abych se ujistil, že to viděl. Pak už jsem ale zmizel v koupelně, kde jsem si dal rychlou sprchu.

Hned, jak odešel, jsem se raději zahrabal do peřin a snažil se myslel na cokoliv jiného, než na jeho božský zadek... bože proč já s ním nedokážu přemýšlet dopředu?! zanadával jsem si a pak začal myslet na školu. Ano! nic vám nezkazí náladu lépe, než škola!

Vyšel jsem z koupelny s ručníkem kolem pasu a už chtěl zamířit si pro oblečení na spaní, ale v půli cesty jsem se zastavil. "Hm, ještě se půjdu mrknout na Ikiho." ušklíbl jsem se pro sebe a došel do ložnice, kde byl Iki zahrabaný v peřinách. Lehnul jsem si na něj a objal ho. "Co tam děláš?" uchechtl jsem se.

"Co bych-..." zasekl jsem se, když jsem si všiml, že je jen v ručníku. Sebekontrola v tu chvilku asi vzala nohy na ramena, protože jsem si ho přitáhl a začal vášnivě líbat. Až po chvilce jsem se zas sebral a odtáhl se od něj. Raději jsem zabodl pohled jinam a dal si ruku na pusu. Bože co to do mě vjelo? byl jsi polda!! kruci chovej se tak!! zanadával jsem si v duchu. 

V duchu jsem se spokojeně culil, když mě začal líbat a já se samozřejmě hned zapojil. Znovu jsem se kousl do rtu a usmál se, když se ode mě odtáhnul. Ani okamžik jsem ale dál neváhal a začal ho laskat na krku.

Nečekal jsem, že něco takového udělá a tak jsem zavzdychal, když se začal věnovat mému krku. V tu chvilku utekl asi i mozek, protože jsem zůstal ve stejné pozici a nezačal se mu bránil. "Y-huu... hhh..." dostal jsem ze sebe až po chvilce.

Samozřejmě jsem toho využil, když se nikterak nebránil a párkrát jeho kůži lehce skousl. Pak jsem se pomalu přesunul o kousek výš, k jeho uchu, u kterého jsem mu začal ocucávat boltec, za který jsem občas lehce zatahal.

Tiše jsem vzdychal a lehce se pod ním kroutil. Naštěstí jsem se zas pomalu vracel k sobě a snažil se ho opatrně od sebe odtáhnout. No jo, ale když se snažíte o něco opatrně, tak to prostě nejde! Takže Yuu nakonec skončil pode mnou a já se snažil rozdýchat účinky jeho péče.

Cítil jsem, jak už se začíná lehce bránit, tak jsem ještě o to víc na své péči o něj přidal, jenže nakonec se mu stejně podařilo mě z něj dostat a to rovnou pod něj. Jenže to moc asi nedomyslel, protože ručník kolem mého pasu se povolil, takže já teď pod ním ležel úplně nahý.

Nejdřív jsem si se sklopenou hlavou a zavřenýma očima oddechl, že už mě Yuu nepřipravuje o rozum, ale když jsem oči otevřel, naskytl se mi pohled přímo mezi jeho nohy. Okamžitě jsem zrudl a zakryl ho peřinou, ale to už jsem měl začínající stoják. "Yuuu... co mi to děláš?" zaskučel jsem.

To už jsem taky zrudl a peřinu, kterou mě přikryl, jsem si přetáhl i přes hlavu. "Za tohle nemůžu, ten ručník sjel sám." obhajoval jsem se a držel si peřinu přetaženou přes hlavu. Chtěl jsem ho sice potrápit, ale tohle v plánu už nebylo a ani jsem nic podobného v úmyslu neměl!

Jen jsem se lehce uchechtl, vstal z něj, vzal si ve skříni věci a zamířil si to do koupelny. "Já se jdu teda vysprchovat." oznámil jsem a zmizel z ložnice.

Uslyšel jsem klapnutí dveří, tak jsem pomalu stáhl peřinu a ujistil se, že je opravdu pryč. Vzal jsem si tedy ručník a znovu si ho ovázal kolem pasu a došel si k sobě pro věci.

V koupelně jsem se místo sprchování nakonec naložil do teplé vody a hodnou chvíli relaxoval. Samozřejmě, že jsem se zbavil i svého problému, a tak jsem za půl hodiny z koupelny vylezl.

Převlečený jsem se vracel do ložnice, ale když jsem procházel kolem koupelny, uslyšel jsem tiché zavzdychání. Hmm, tak se mi to přeci jen povedlo, uculil jsem se a došel do ložnice, kde jsem přes topení ještě hodil ručník, který jsem potřeboval vrátit do koupelny, a pak už jsem se znovu zahrabal do peřiny.

Došel jsem do ložnice, lehce se usmál na Yuua, který už byl v posteli a lehl si k němu. Na tváři mu pohrával ten jeho úšklebek a tak jsem jen nechápavě zamrkal a přikryl se peřinou.

Samozřejmě jsem si neodpustil úšklebek, ale rozhodl jsem se ho pro tentokrát už nechat a dál ho nepošťuchovat, tak jsem si prostě jen lehnul a zavřel oči. "Dobrou."

"Dobrou." oplatil jsem mu a zavřel oči, abych mohl spát, ale netrvalo dlouho a já si Yuua opatrně přitáhl k sobě a až pak jsem byl opravdu spokojený a připravený spát.

Spokojeně jsem se usmál, když si mě k sobě přitáhl. Jo, takhle to bylo rozhodně nejlepší, takže jsem se ještě trošku uvelebil a dál se nerušeně ponořoval do hlubin spánku.

Pokračování bude nevím kdy, protože čerpám z textu, který jsem si opravila přes víkend dopředu, protože tento týden budu mít ve škole opravdu záhul, takže mějte prosím strpení :)