Máme tu pokračování, tak doufám, že jste se těšili a užijete si ho ^^

Vyučování probíhalo překvapivě dobře. Den byl fajn, až na občasné pořvávání na děcka na chodbách. Ve školní jídelně byla výjimečně dobrá polévka, a tak jsem si jí dal a byl si dokonce i přidat. Po jídle jsem byl zjistit, jestli mám Yuuovi donést další učení nebo úkoly. Myslím, že pro jeho radost, je jeden úkol z matiky fajn.

S rukou přiloženou přes tričko a mikinu na ráně jsem došel domů, kde jsem si břicho šel hned ošetřit. Ne, že bych zrovna dvakrát věděl jak, ale tak dezinfekcí, která pálila, jak čert a velkou náplastí snad nemůžu nic zkazit, ne? Ještě předtím jsem si ale musel břicho opláchnout, protože z té rány začala téct krev, a tak mi zašpinila triko, které jsem rovnou hodil do popelnice. Přeci nebudu riskovat, že ho Iki najde a bude se vyptávat. Došel jsem do svého pokoje, kde jsem si lehl na postel a oči si zakryl rukama. "Bože, já jsem takový idiot!" nadával jsem sám sobě a nějakou dobu prostě jen ležel. Uvědomil jsem si, že jsem najednou dostal zase chuť na něco, na co jsem si v poslední době ani nevzpomněl... cigarety. Kouřil jsem hlavně tehdy, když jsem byl v nervu, což jsem byl do té doby, dokud jsem se nedostal k Ikimu, pořád. Od té doby jsem ale neměl potřebu, až teď. Až teď, když se bojím, co se stane, když to zjistí. Pošle mě do nemocnice a nechá mě tam, dokud se mi to nezahojí, určitě. Navíc to bude znamenat, že jsem ho zklamal a to jsem nechtěl... i když tomu tak vlastně ve skutečnosti bylo. Neposlechl jsem ho. S bolestným zaskučením jsem se zvedl z postele a ze školní tašky vyhrabal krabičku cigaret. Chvilku jsem přemýšlel, jestli si vážně mám nebo nemám zapálit, protože jsem věděl, že ani tohle by se Ikimu nelíbilo, určitě by si myslel, že jsem prostě slaboch. Nakonec jsem ale stejně skončil u otevřeného okna s cigaretou u huby. Kurva!

Už jsem chtěl jít domů, ale vzpomněl jsem si, že je úterý a tím pádem mám na krku poškoláky. Ach jo, tak jsem se těšil na Yuua. Jen jsem si povzdechl a vyrazil do třídy, kde ti žáci měli být. Celou hodinu mi hráli na nervy a nejednou jsem je málem seřval. Možná ten úkol napíšu za Yuua jen proto, aby se se mnou po tomhle dnešním hororu mazlil.

Vykouřil jsem ještě další dvě cigarety, než jsem zavřel. Pak už jsem krabičku hodil zpátky do báglu. Už byl čas, kdy se měl vrátit Iki domů a já byl z toho pořád nervóznější a nervóznější. Nejdříve z toho, že jsem se bál, že by mohl zjistit, co jsem provedl, ale postupně jsem se o něj zase začal bát a jančit, kde je, protože se mi samozřejmě hned vybavilo to, jak místo toho, aby byl doma, byl uvězněný Miou. Vzal jsem tedy telefon a napsal mu esemesku, jestli je v pořádku.

Zbývalo přibližně čtvrt hodiny do konce mé práce, když mi v zadní kapse zabrněl mobil, čehož jsem se lekl a na židli si prudce poposedl. Naštěstí si toho nikdo nevšiml. Jen jsem mobil vytáhl s úmyslem schovat ho do stolu, ale neudělal jsem to když jsem si všiml, že napsal Yuu. Musel jsem se usmál, ale hned na to mě sevřely obavy. Proč by mi psal do školy? stalo se něco? Rychle jsem zprávu otevřel a po přečtení mi spadl kámen ze srdce. Hlupáček můj. Přejel jsem pohledem žáky, kteří mě opravdu vůbec nevnímali a to se teď hodilo. Rychle jsem Yuuovi odepsal: "Hlupáčku můj, jsem ještě ve škole. Mám na krku poškoláky. Ale už teď se moc těším na tebe. Do půl hodiny jsem doma." A zprávu jsem odeslal.

Netrpělivě jsem čekal a doufal, jestli mi přijde esemeska, které jsem se naštěstí dočkal. Okamžitě se mi obrovsky ulevilo, ale netrvalo dlouho a úlevu nahradil opět obrovský strach. Potřeboval jsem se ho ale zbavit a být zase v klidu, protože jinak by mu určitě došlo, že není něco v pořádku hned, jak by mě viděl. Měl jsem na to ale pouze nanejvýš půl hodiny, což mi ale taky moc nepomohlo. Nakonec se mi to ale přeci jen podařilo.

Konečně hodina skončila a já byl ze třídy venku dřív, než žáci. Rychle jsem se ještě stavil v kabinetě, kde jsem si vzal osobní věci a pak už jsem opravdu šel domů. Už jsem byl v chodbě a zouval si boty. "Jsem domaaa." zavolal jsem a už se moc těšil na Yuua.

Uslyšel jsem klapnutí dveří a Ikiho. "Tak jo, nádech a výdech... nádech a výdech. Fajn, můžu." povzbuzoval jsem potichu sám sebe a šel Ikimu naproti. "Ahoj." usmál jsem se na něj a dělal, jako by se vůbec nic nestalo.

"Ahojky." pozdravil jsem, došel k němu a objal ho. "Zažil jsem si peklo a tak chci tvou přítomnost." zabručel jsem smutně a políbil ho na krk. "Jak jsi se měl?" zeptal jsem se s úsměvem, když už jsem se narovnal.

Když ke mně došel a začal mě objímat, musel jsem zatnout zuby, abych nevydal ani hlásku. "Jo, dobrý, normálka." usmál jsem se na něj a doufal jsem, že to znělo dostatečně věrohodně. "Eh, jo, promiň, ale dnes jsem neudělal k jídlu vůbec nic, neměl jsem hlad, tak jsem si to ani neuvědomil."

"To je dobrý. Jedl jsem ve škole." pohladil jsem ho po tváři a trošku víc si ho prohlédl. Zdálo se mi, jakoby se lehce nakláněl na stranu, ale nijak jsem tomu už nevěnoval pozornost. "Donesl jsem ti jeden úkol, alee..." na chvilku jsem se odmlčel. "Nechtěl by ses třeba chvilku mazlit?" zavrněl jsem svou otázku.

Mazlit? zopakoval jsem si v hlavě a já věděl, že tohohle budu hodně litovat. "N-no tak jo." usmál jsem se. Tohle teď asi bude bolet, protože bolí úplně každý pohyb, ale bylo by divný, když bych řekl ne, takže to teď prostě musím vydržet.

Jeho odpověď zněla trošku jinak, než bych čekal, ale tak moc jsem se těšil, že jsem to přehlédl. Vzal jsem ho za ruce, došel s ním ke gauči, kde jsem ho posadil na sebe a pohladil ho po bocích. Téměř okamžitě jsem si začal přivlastňovat jeho rty.

Následoval jsem ho a nechal se posadit na jeho klín. Trochu jsem ztuhl, když mi přejel po bocích, protože to bylo až moc blízko té rány, ale dalo se to vydržet, zvlášť, když mě začal hned líbat. Polibky jsem mu oplácel a snažil se soustředit jen a jen na ně.

Polibky jsem stále prohluboval a nemohl se jeho rtů nabažit. Hladil jsem ho po bocích dolů, na záda, po těch nahoru a pak zas na boky. Stále jsem pokračoval v těchto krouživých pohybech a zas mě začaly přepadat nevhodné myšlenky, ale prozatím jsem je držel na uzdě.

Více jsem se uvolnil, když mě dál líbal a mé tělo si i zvyklo na ty stále se opakující pohyby jeho rukou. Pokud to takhle půjde dál, taky by to nemuselo být tak hrozné, pomyslel jsem si. Pohladil jsem ho po tváři a rukou pokračoval na jeho krk.

Stále jsem pokračoval a po chvilce jsem se s ním začal na gauč pokládat. Když už jsme leželi, začal jsem mu jezdit po zádech a lehce ho do rtů kousat.

Dobře, tak tohle už bylo horší, mnohem horší, protože ležet na tom opravdu nešlo, to bych se asi zbláznil bolestí. Kleknul jsem si tedy a jednou rukou jsem se zapřel o gauč vedle něj, zatímco volnou rukou jsem ho hladil po hrudi. Vůbec mi nevadilo, když mi začal rty okusovat, jenže poloha, kterou jsem si zvolil, tak nebyla tak dobrá, jak jsem si původně myslel a i tak mě břicho pěkně bolelo. "I-Iki... promiň, ale... nemůžu, není mi moc dobře... Vím, že jsi měl těžký den, ale já teď doopravdy nemůžu." řekl jsem provinile, když se mi podařilo se zvednout a teď jsem nad ním klečel.

Dost mě překvapilo, když se Yuu odtáhl, ale jeho oznámení mi to objasnilo a já začal mít starost. "Ach Yuu... proč jsi to neřekl hned? Je úplně jedno, jaký jsem měl den. Měl jsi mi to zamítnout." Pomalu jsem se pod ním posadil a podíval se mu do očí. "Bolí tě hlava nebo ti je špatně od žaludku?" začal jsem se starat a pohladil ho po tváři. Začal jsem si vyčítat, že jsem ho prostě zatáhl do mazlení a ničeho si nevšiml. Nebo možná jo?

"No... od žaludku. Chtěl jsem ti udělat radost." pousmál jsem se a pomalu se začal zvedat. "Dáš mi ten úkol? půjdu k sobě a udělám ho.

Jen jsem se mírně pousmál. "Moc děkuju, ale už to prosím nikdy nedělej, když ti nebude dobře. Jasný?" řekl jsem starostlivě a počkal až se zvedne. Potom jsem vstal i já a šel jsem mu pro úkol. "Klidně to můžeš nechat na zítra a jít se teď vyspat." navrhnul jsem mu. "Ještě ti donesu černý čaj." oznámil jsem a zmizel v kuchyni, než stačil něco říct.

Lehce jsem se usmíval, abych ho aspoň trochu uklidnil, ale úsměv zmizel hned, jak on se vytratil za rohem do kuchyně. Měl jsem výčitky, že jsem mu neřekl pravdu, ale doopravdy jsem se bál jeho reakce. Vydal jsem se tedy k sobě do pokoje, kde jsem si sundal kalhoty a mikinu a zalezl do postele, kde jsem se hned zahrabal pod peřinu.

Už jsem měl čaj hotový, a tak jsem ho vzal a šel do obýváku, kde nebyl. Řekl jsem si, že si šel teda asi lehnout a tak jsem šel do ložnice, kde taky nebyl. To mě mírně překvapilo, ale nakonec jsem ho našel v jeho pokoji. "Už ti to nesu." pousmál jsem se a položil mu čaj na noční stolek. "Chceš spát tady?" zeptal jsem se ho.

Netrvalo dlouho a za chvíli ke mně už vcházel Iki. "Radši jo." potvrdil jsem mu a zachumlal se o něco víc pod peřinu.

Trošku mě to mrzelo, ale je pravda, že to pro něj bude lepší. "Tak jo. Vypij ten čaj, dokud je teplý, a pak zkus usnout." pohladil jsem ho po hlavě, dal mu na čelo lehkou pusu a odešel jsem, aby mohl odpočívat. V obýváku jsem se posadil na gauč a začal hladit ty dvě chlupaté koule, když se začali lísat a dožadovat pozornosti.

"Dobře." usmál jsem se na něj hraně, ale nejspíš si toho nevšiml a i kdyby ano, tak by to připisoval tomu, že mi je špatně. Jen jsem si povzdechl a přikryl si peřinou i hlavu. Styděl jsem se teď za sebe. Pak jsem si ale hlavu zase odkryl a vzal si do ruky hrnek, ze kterého jsem začal po doušcích usrkávat.

Nakonec jsem zas skončil v kuchyni. Udělal jsem na zítra Yuuovi kuřecí vývar a rovnou udělal dopředu i snídani, kterou jsem dal do lednice, a pak i svačinu. Po tom všem jsem došel do koupelny, kde jsem si dal rychlou sprchu a jen v trenkách jsem si zalezl do postele. Původně jsem chtěl ještě Yuuovi popřát dobrou noc, ale nevěděl jsem jestli už spí nebo teprv usíná, a tak jsem to raději vynechal, abych ho neobtěžoval, či nebudil.

Nemohl jsem bez Ikiho usnout, ale taky jsem věděl, že teď bude lepší spát samostatně. Stejně jsem si nakonec šel dát ještě sprchu, při které jsem tedy docela dost nadával, protože mě ta rána pořádně pálila. Přelepil jsem si jí novou náplastí, když jsem se osušil a zalezl zpátky k sobě do pokoje a po nějaké době se mi podařilo usnout.

Jak si myslíte, že se z toho Yuu vyhrabe? :P  Myslíte si, že se to Iki nakonec stejně dozví? popřípadě, jak podle vás bude reagovat? klidně můžete napsat do komentářů ^^

Dnes bude minimálně ještě jedna kapča, ale pokusím se ještě pak o jednu nebo minimálně připravit na další den :)