Uáá, nevíte, co tomu wattu hrabe? pořád mi tady maže mezery x<  už se mi to děje dlouho, ale teď mě to fakt štve :D  No nic, užijte si kapču a zítra bude snad pokračování :D

Už bylo téměř hotovo, když se rozezněl zvonek. "To bude Iato. Jdu otevřít." Ještě, než jsem odešel, dlouze jsem Yuua políbil a pak šel otevřít.

Ten polibek jsem si musel pořádně užít, protože teď budu muset nějak dobu abstinovat. Sledoval jsem odcházejícího Ikiho, ale pak jsem pozornost stočil zase k již téměř hotovému rizotu, kterému jsem neodolal a musel rovnou ochutnat.

Otevřel jsem dveře a Iato si to kolem mě nakráčel dovnitř.
"Kááámo... nic se tu nezměnilo!" zasmál se a já musel s ním.
"Yuu byl hodný a uvolnil ti postel." oznámil jsem mu, ale pak jsem s ním šel do kuchyně.
"Za chvilku bude veče-ře?"ukončil jsem zmateně a pobaveně, když jsem koukl na Yuua, který měl rýži na koutku.
"Přistižen při činu." uchechtl se Iato.

Hm, dobrota, jako vždycky, liboval jsem si. Nepovedlo se mi ovšem zničit všechny důkazy mého lupu, takže jsem byl odhalen. "Já jsem hlavní ochutnávač, já můžu." hájil jsem se a olízl jsem si poslední zrnka rýže. "Už to je hotový, chcete rovnou nandat?" zeptal jsem se, když jsem začal v poličce vytahovat talíře.

Musel jsem se zasmát.
"Ano prosím, ty ochutnávači." spustil Iato a posadil se.
"Nebolí to, když se takhle natahuješ?" staral jsem se naopak já.

"Neboj, je to v pohodě." ujišťoval jsem ho. Sice jsem cítil, že to možná trochu přetahuju, ale nebolelo mě to a nemyslel jsem si, že by to bylo nějak závažné. Iatovi, jakožto hostovi jsem nandal jako prvnímu a podal talíř Ikimu, aby mu ho dal na stůl. Pak jsem nandal i jemu a nakonec sobě.

"Díky Yuu." řekl jsem vděčně, když už si k nám přisedl. Iato taky poděkoval, a pak už jsme se všichni pustili do jídla a když už se dojedlo, sebral jsem všechno nádobí a umyl ho. "Yuu, zatím můžeš odvést Iata do pokoje, aby se tam nějak zahrabal." řekl jsem s úsměvem a ještě začal nádobí utírat a uklízet.

"Jasně." přikývl jsem a dovedl Iata do svého pokoje, kde jsem mu ještě převlékl povlečení.
"A ty budeš spát kde? s Ikimem?" zeptal se Iato, když jsem už navlékal prostěradlo na poslední roh matrace, a já přikývl.
"A nebude ti to vadit? nechci tě odsud vytlačovat." zeptal se s povytaženým obočím.
"Ne, v pohodě. Myslím, že to jednou zvládnu." Nedalo mi to a prostě jsem se musel ušklíbnout. Ach Iato, kdyby jsi jen věděl.
"No dobře, ale kdyby něco, stačí říct." řekl pobaveně a mrkl na mě.

Už jsem měl hotovo, a tak jsem ještě pouklidil pár věcí kolem a pak se vydal za těmi provokatéry do pokoje. "Spokojení??"uchechtl jsem se. A pak se Iato nahnul k Yuuovi a cosi mu pošeptal. Mám pocit, že jsem zachytil něco ve smyslu 'pozor na toho úchyla', no a tak jsem se zamračil. "Iato, jen, aby tenhle ÚCHYL neskočil po tobě." zavyhrožoval jsem a na to se on zasmál a dal ruce nad hlavu, jakoby se vzdával.

Zasmál jsem se, když mě Iato zašeptáním proti Ikimu varoval, ale naneštěstí pro něj to Iki slyšel. "Tak to si vyřiďte mezi sebou, to jde mimo mě." uchechtl jsem se, vzal si spací triko a proklouzl kolem Ikiho. "Jdu se vykoupat." houkl jsem na ně ještě z chodby.

"Tvá oběť směřuje do koupelny." broukl Iato s nevinným výrazem ve tváři.
"Já tě jednou zabiju." uchechtl jsem se.
"Proč čekat?!" zasmál se, prudce vstal a chytil mě do kravaty.
"Iato!! sakra, ty jsi pošuk!" zasmál jsem se a snažil se mu vykroutit.
"Ale notak. Víš, jak mi ty hromadné rvačky v šatnách chybí?!" řekl, když mě povalil, což byla chyba. Já mám větší sílu, než on, i když on je rychlejší.
"Tohle nejsou šatny." uchechtl jsem se a povalil ho vedle sebe.

Ten Iato je vážně číslo. Ale neví, že já se tou obětí stanu velmi rád. Zalezl jsem do koupelny, kde jsem si napustil vanu a naložil se do teplé vody. Nechtěl jsem tam být ale zas moc dlouho, když tu byl ještě navíc Iato, tak jsem se umyl a déle se tam zbytečně nezdržoval.

Ještě jsme se docela dlouho přetahovali, dokud jsem Iata nepovalil na břicho a nezasedl ho.
"Ty jsi se od střední vůbec nezměnil." uchechtl jsem se zadýchaně.
"Ty máš co říkat... jsi pořád... děsně těžký!! Slez!!" začal se smát a já se na něm jen lehce zakroutil, abych si udělal pohodlí.
"Uhh... jo, dobře, už jsem klidný." vydechl trošku přidušeně. Asi jsem z něj vymáčkl trochu moc vzduchu. Nevadí. Vstal jsem a oba jsme se po chvilce zasmáli.
"Můžu pak taky použít koupelnu?" zeptal se.
"Jasně, já tam taky dnes budu muset zamířit." odpověděl jsem.

Už jsem byl zcela osušený, tak jsem na sebe natáhl triko a čisté boxerky a vyrazil zpátky do pokoje se podívat, jestli tam ti ještě jsou. "To jste pořád tady?" podivil jsem se, když jsem vlezl do dveří. "Proboha, radši ani nechci vědět, co jste tady dělali." uchechtl jsem se, když jsem si všiml, jak jsou zadýchaný.

"Díky bohu, že jsi tady. Už sem myslel že budu mít natrženou prdel." zasmál se Iato a těsně mi proklouzl.
"Jen počkej, to si vypiješ." uchechtl jsem se a opřel se zády o postel. Iato si to zamířil do koupelny a já tím pádem měl klid.
"Ten by byl schopný si ráno vlézt i mezi nás, jen aby se zasmál." poznamenal jsem s úsměvem.

Na to se nedalo reagovat nijak jinak, než smíchem. "No tak to aby jsme zamkli." uchechtl jsem se a posadil se vedle něj. "To je vážně pořád takovýhle?"

"Jo. S rodinou to neměl lehký, ale ani to ho nezměnilo. Upřímně ho za to obdivuju, i když je občas až moc praštěný." uchechtl jsem se. "Jednou si dokonce sprejem udělal ve vlasech růžový proužek. Přímo uprostřed." naznačil jsem na Yuuovo hlavě, kde přesně. "Parodoval jednu holku z naší třídy."

"Kecáš." zasmál jsem se a opřel si hlavu o jeho rameno. "No a co vlastně tvoje rodina? myslím máma a táta... nikdy jsi o nich nemluvil." pootočil jsem hlavu, abych na něj viděl.

"Nekecám." uchechtl jsem se. "No. Nebylo třeba, ale... Táta byl taky policajt. Bohužel ho srazilo auto, když šel po jednom vrahovi. Zemřel okamžitě při srážce, takže.. to měl aspoň rychlý. Moje matka umřela při porodu." řekl jsem mu.

"Aha, to mi je líto. Promiň." sklopil jsem zrak. Asi jsem se neměl ptát. Ne, určitě jsem se neměl ptát. Mělo mi dojít, že je asi nějaký důvod k tomu, že se o nich ani nezmínil.

"To nic, s tímhle jsem už dlouho smířený." usmál jsem se na něj a pocuchal mu vlasy.

Taky jsem se usmál a nechal si vlasy tak, jak mi je rozcuchal. "Ale stejně. Měl jsi docela smůlu."

"Neumřeli zbytečně. To je důvod proč mi to nevadí. Matka mi prostě dala život, prej věděla, že jí hrozí smrt. Porod byl hodně komplikovaný. Buď já a nebo ona... a ona dala přednost mně." řekl jsem posmutněle, ale usmíval jsem se. "No a táta byl prostě můj vzor. Riskoval pro lidi. Nebál se seřvat ani vlastního šéfa." lehce jsem se uchechtl při vzpomínce, jak byl jeho šéf u nás doma a otec ho prostě seřval. "Já měl pěkné dětství. Tak nemůžu být smutný. Nechtěli by to." vysvětlil jsem a uvolnil se. Je to dlouho kdy jsem naposled mluvil o rodičích.

Obdivoval jsem ho, jak o tom zvládl takhle mluvit. Tedy ano, taky mi nedělalo problém mluvit o svých rodičích, jestli se tak tedy dají nazvat, ale to je něco jiného. Nepřinášeli mi nic dobrýho a teď jsou už nadobro pryč. Jenže on ztratil někoho, koho měl rád. Na jeho místě bych o tom asi nezvládl takhle mluvit. Usmál jsem se chytl ho za ruku. Nic jsem neříkal, nebylo třeba, prostě jsem ho jenom držel do té doby, dokud jsem neuslyšel klapnut dveře od koupelny.

Když mi Yuu chytil ruku, stiskl jsem ho. Bylo příjemné ticho a já si Yuuovo přítomnost užíval až do té doby, dokud se neozvaly dveře od koupelny. Rychle jsem dal Yuuovi lehkou pusu na koutek a vstal ze země. Chvilku na to přikráčel Iato jen v boxerkách.
"Ooh, vy jste na mě čekali? To je miléé." zasmál se.
"Tak teď se jdu koupat já." usmál jsem se a odebral se do koupelny.

Taky jsem vstal, když přišel Iato a protáhl jsem se.
"A já si už půjdu lehnout, dnešek mě nějak asi zmohl. Tak dobrou."usmál jsem se a vyšel ke dveřím.
"Jasně, dobrou. A dej si na něj bacha." upozornil mě ještě s úšklebkem, nad čímž jsem se musel uchechtnout. Pak už jsem ale bez dalších zastávek zamířil do ložnice, kde jsem se zachumlal do peřin a čekal na Ikiho.  

V koupelně jsem se jen rychle vysprchoval, ručníkem si trochu vysušil vlasy a s tím samým ručníkem na ramenou a v teplácích došel do ložnice. Zavřel jsem za sebou a musel jsem se usmát, když jsem uviděl zachumlaného Yuua. "Spíš?" špitl jsem a posadil se na okraj postele.

Slyšel jsem tiché vrznutí dveří, ale přesto jsem nechal oči stále zavřené. "Ne." odpověděl jsem a když jsem ucítil, jak se prohnula matrace, usmál jsem se a oči pootevřel. "Čekal jsem na tebe."

"Tos nemusel." Sundal jsem si ručník z ramen, ještě trochu s ním posušil své vlasy a potom, co jsem ho odložil, jsem si lehl. "Dobrou noc, Yuu." popřál jsem mu a přikryl se peřinou.

"Já ale chtěl." odvětil jsem a poposunul se blíž k němu a pod peřinou ho chytil za ruku. "Dobrou noc, Iki."

Usmál jsem se a ruku mu stiskl. Po chvilce jsem se ale přetočil na bok, čelem k němu, pohledem zkontroloval dveře a pak Yuua políbil. Hned na to jsem si zas lehl na záda a už zavřel oči, abych mohl spát.

Usmál jsem se a s úžasným pocitem na rtech jsem začal pomalu upadat do spánku, až jsem usnul úplně. I když jsem věděl, že dnes by jsme kvůli Iatovi, kdyby k nám náhodou vešel, na sobě neměli spát nalepený, jako tomu tak vždy bylo, jenže zvyk je železná košile a já v noci během spánku se k Ikimu stejně přitulil.

Spokojeně jsem usnul a stále držel jeho ruku. Ráno jsem se probudil s příjemným pocitem tepla a když jsem otevřel oči, musel jsem se usmát. Prohrábl jsem něžně Yuuovi vlasy. "Ty si nemůžeš pomoct, co?" šeptl jsem spíš pro sebe. Krásné ráno a ještě hezčí kluk nalepený na mně. Tedy, to jsem si myslel, dokud jsem neuslyšel cvaknutí. Takové mobilní. Ihned jsem se otočil na dveře a v nich stál Iato. Z tváře jsem mu nedokázal nic vyčíst, ale měl lehce potemnělé oči. Všechno se ve mně stáhlo a já nebyl v tu chvilku schopný slova.

He he xD  jak si myslíte, že Iato zareaguje, hm?  sice je to jeho přítel a teoreticky by to měl pochopit, ale co když má jisté důvody, aby se mu tohle zjištění zrovna dvakrát nelíbilo? :P  klidně své úvahy můžete psát do komentů a za každý vote budeme rádi ^^