Vychutnával jsem si jeho rty a než jsem se odtáhl, lehce jsem ho zatahal za spodní ret. "Miluju tě." řekl jsem jemně a ještě mu dal pusu na koutek.

"Miluju tě." oplatil jsem mu a taky ho ještě rychle políbil. Potom jsme se ale už museli věnovat našemu obědu, protože jinak by se spálil a i když na jeho přípravě nebylo nic složitého, nerad bych ho dělal znovu. "Není to špatný, viď?" zeptal jsem se, když už jsme seděli u stolu a každý si ukusoval ze své bagetky.

Spokojeně jsme se ládovali a já Yuuovi odpověděl. "Je to moc dobrý. Mmm... těšíš se ven?" zeptal jsem se úsměvem a pozoroval ho.

"Ven?" zopakoval jsem po něm, když jsem spolkl soustu. "Kam ven?" zeptal jsem se trochu přihlouple.

"Na staré letiště." odpověděl jsem, ale víc ze svého plánu jsem mu nevyzradil.

"Co na starém letišti?" nechápal jsem pořád. Čím je kruci staré letiště tak zajímavý, že tam musíme jít?

"To ti nepovím." uchechtl jsem se lehce. Dojedl jsem a šel umýt všechno špinavé nádobí.

"No tak jak se pak můžu těšit, když ani nevím, co tam budeme dělat?" zavrtěl jsem hlavou a protože jsem dojedl, šel jsem Ikimu alespoň pomoct s tím nádobím. Pak jsem si ale vzpomněl, že vlastně říkal něco o nějakém překvapení, které se mi bude určitě líbit. Že by to bylo ono?

Už bylo vše hotové. "Díky za pomoc." pohladil jsem ho po tváři. "Jsi připravený vyrazit?" zeptal jsem se ho a věnoval mu svůj úsměv.

"Jestli se nebude uvádět znovu do provozu, nebude tam přilétat prezident a já se kvůli tomu nebudu muset převlíkat, tak jo." uchechtl jsem se.

"Tak to můžeme vyrazit." lehce jsem ho políbil a zamířil si to ke dveřím, kde jsem se obul a vzal klíčky od auta.

Usmál jsem se, u dveří se obul a už za chvíli jsme seděli v autě. "Jsem opravdu zvědav, co jsi na mě vymyslel." řekl jsem jednu ze svých myšlenek nahlas, když jsem si dopínal bezpečnostní pás.

"Jsem opravdu zvědav na tvůj výraz." řekl jsem stejným tónem a autem vycouval na silnici. Netrvalo dlouho a už jsme byli daleko od města. Prázdné vzletové dráhy byly už vidět v dálce a já se musel cestou stále usmívat nad tím, že na nás čeká Iato.

"No to já taky." zamumlal jsem si potichu pro sebe. Naše auto za chvíli už zastavilo na letišti, ale co mě pro tentokrát překvapilo bylo to, že tam na nás už čekal Iato. "Vy na mě šijete nějaký pikle, že jo?" zeptal jsem se podezřívavě a pohledem těkal z jednoho na druhýho.

"Možnááá." uchechtl jsem se a vystoupil z auta.
"Čauves! Připraveni na zábavu?" spustil na nás Iato.
"Pokud jsi nezapomněl na to nejdůležitější?" uchechtl jsem se.
"Za koho mě máš? pojďte!" mávl rukou a rozešel se k jedné betonové stavbě.
"Energický, jako vždy." poznamenal jsem, dal Yuuovi ruku na rameno a šel za ním.

Jen jsem si povzdechl, vystoupil z auta a pozdravil Iata. "Hele, jestli mě chcete někam dopravit a prodat na černém trhu, tak na to zapomeňte." řekl jsem vážným tónem, i když jsem to myslel ze srandy. Stejně jsem ale pociťoval jistou nervozitu, co na mě čeká.

"Jistě že. Budeš otročit nějakým úchylákům." zasmál jsem se a došel s ním za stavbu, kde měl Iato auto. "Tak co si myslíš že bude?" zeptal jsem se při pohledu na tři čtyřkolky, které Iato dovezl.

Došli jsme za betonovou budovu a mně málem vypadly oči z důlků, když jsem uviděl tři čtyřkolky a chvíli jsem nebyl schopný jediněho slova. Šokovaně jsem se na Ikiho podíval. "Vážně? Vážně vážně? nestřílíš si ze mě? fakt mě necháš řídit čtyřkolku?" valil jsem najednou na něj jednu otázku za druhou a pořád tomu nemohl uvěřit.

Já i Iato jsme se zasmáli. "Střílíš i z pistole, takže jo. Jen doufám, že zatím budeš opatrnější, než se ti úplně zahojí to břicho." usmál jsem se a poplácal ho po zádech. "Iato ti dá helmu a chrániče."

"Jo, neboj. Děkujuuu." radoval jsem se a pevně Ikiho objal. Chtěl jsem ho v tu chvíli i políbit, ale naštěstí jsem si hodně rychle uvědomil, že před Iatem by to asi zrovna nejlepší nápad nebyl, takže jsem od toho ustoupil. "Oběma děkuju." usmál jsem se i na Iata, za kterým jsem došel, aby mi dal helmu a všechny potřebné chrániče, které jsem si začal hned nasazovat.

Byl tak úžasný, když měl radost a navíc by se měl odreagovat. "Neděkuj a upaluj." oplatil jsem mu objetí, ale to moje bylo spíš v tuto chvilku takové otcovské. Nebylo by to lehký, kdyby Iato dostal podezření. Je kámoš, ale ani já nevím, jak by to vzal a dokud Yuu neukončí školu, nechci riskovat. "Ty sis ho pěkně ochočil." pronesl pobaveně Iato (chudák Iato, ani neví, jak moc si ho Iki ochočil :'D ) a dal chrániče i mně. Oba jsme si je začali navlékat.

Tak jo, všechno mi sedí, včetně helmy, takže by mělo být vše v pořádku. Mezitím, co jsem kontroloval, jestli mám vše správně utažené, se připravil i Iki s Iatem. "Takže můžeme vyrazit?" zeptal jsem se nadšeně a nedočkavostí poskakoval na místě.

Zrovna mi cinkl mobil, a tak jsem se podíval na zprávu. "Za chvilinku. Iato ti ještě ukáže, jak to řídit a podobně." usmál jsem se na něj. "Já si zatím ještě zavolám." oznámil jsem a o něco se vzdálil. Iato zatím Yuuovi vše ukázal a vysvětlil a já volal na stanici abych zjistil, jak to dopadlo.

"Jasně." Byl jsem tím tak hrozně nadšený, že jsem si ani neuvědomil, jaký telefonát si to musí teď Iki vyřídit. Nasedl jsem na jednu ze čtyřkolek a Iato mi všechno začal vysvětlovat a já, jako vzorný žák, jsem ho pozorně poslouchal. Teď už jen musíme počkat na Ikiho a budeme moct vyrazit.

Telefonát byl krátký. Jakmile jsem ho ukončil, došel jsem za tím sluníčkem a Iatem. "Já můžu!" pochlubil jsem se a nasedl na jednu z čtyřkolek.

"Super!" usmál jsem se na něj. Už i Iato se posadil na zbylou čtyřkolku a vyrazil jako první. Já jsem vyjel kousek za ním a Iki za mnou. Pořád jsem nemohl uvěřit tomu, že se tohle fakt děje, bylo to prostě skvělý. Ještě nedávno bych si ani nepomyslel, že budu žít normální spokojený život a už vůbec ne to, že ho budu sdílet s někým, koho budu tak strašně milovat a on pro mě bude dělat spoustu takových úžasných věcí.

Už jsem jel za nimi. Iato se zas předváděl tak, jak má v oblibě, ale já držel basu s Yuuem, aby mu to nebylo líto. Jen jsem trochu přidal na rychlosti a jel kus vedle něj.

Musel jsem se usmát nad tím, jaké blbosti Iato dělal. Rád bych taky takhle blbnul, ale přeci jen sedím na čtyřkolce poprvé a slíbil jsem Ikimu, že budu opatrný, takže bych ho nerad zklamal. Když už jsem ale dostal úplnou jistotu a byl jsem si jistý, že zvládnu čtyřkolku plně ovládat, začal jsem postupně zrychlovat.

Ach, ten blázen Iato. Jízda na dvou kolech a různé smyky, to je jeho. Všiml jsem si, že Yuu zrychluje a musel se usmát. Já si jel klidně a užíval si tu jízdu, ale pak Iato vyjel ze silnice a na trávě začal jezdit do kola. Hrozně se u toho smál. On je povahově stále puberťák.

Musel jsem se smát. Taky jsem vjel na trávník, ale zastavil jsem a počkal, až bude projíždět Iki. V tu chvíli jsem prudce přidal plyn, ale přitom držel brzdu. Kola se začala protáčet a na Ikiho začala lítat hlína. Jel docela daleko, takže hlína se zvládla rozlétnout více do stran, a tak to nebylo takové, jako kdyby projížděl přímo kolem mě, ale i tak to bylo dobré. Takhle ho aspoň nemohl trefit žádný velký kus.

Koukal jsem, jak Yuu zastavil. Že by problém? No, nevypadá to tak, a tak jsem jel dál, ale najednou přilítla sprška hlíny. Otočil jsem se a musel se zákeřně usmát. Rozjel jsem se přímo k němu, ale pár metrů od něj jsem to smykem prudce zabrzdil, takže ho taky Trochu ohodila hlína.

"Jej, odplata se řítí." řekl jsem si sám pro sebe, když jsem viděl, jak si to Ikimo namířil ke mně. Zasmál jsem se, když i na mě dolítly kusy hlíny a podíval se na Ikiho. "Tohle je skvělý!" vykřikl jsem nadšeně. "Dáme závod?" vyzval jsem ho s úšklebkem.

"Chlapi jedem! jedem! jedem!" smál se.
"Zrovna se rozmýšlím, jestli přijmu Yuuovo výzvu na závod." sdělil jsem mu a on se ihned zákeřně usmál.
"Ber toooo!! jo a... já jedu taky!" zas se zasmál a já musel pobaveně zakroutit hlavou.
"No tak dobře. Ale opatrně." svolil jsem.

Rozesmál jsem se a dojel na přistávací dráhu, kde jsme se seřadili na pomyslné startovní čáře. "Pojedeme k támhletomu keři." ukázal jsem na vzdálené rozrostlé keřisko vedle naší 'dráhy' a začal s odpočítáváním ke startu. "Tři... dva... jedna... START!" Všichni jsme se okamžitě vyřítili kupředu. Zvolil jsem prudký rozjezd, což nebylo zrovna moudré, protože se kola nejdříve několikrát protočila, než zabrala, takže mi ti dva stihli už o kousek ujet. Ale rozhodně jsem to nevzdával a jejich náskok začal pomalu zmenšovat.

Už jsem byl na startu a čekal, až budu moct vyjet a když to nastalo, musel jsem se zasmát, protože Yuu udělal přesně tu začátečnickou chybu, kterou jsem čekal. Jel jsem hodně rychle, ale ne naplno. Chtěl jsem Yuuovi udělat radost, takže jsem dělal, že jedu na plno, ale přitom jsem mohl jet i rychleji. No... a Iato... ten jel jako šílenec!

Ikiho jsem nakonec předjel, ale na Iata jsem neměl. Když jsme projeli kolem křoví značící náš cíl, začali jsme postupně zpomalovat. "Iki! ty jsi se nechal schválně předjet, že jo?" ptal jsem se dost podezřívavě.

Zastavil jsem vedle Yuua a usmál se. Využiju toho že moje čtyřkolka vypadá už hodně staře. Sice je ve skvělém stavu, ale to on nemohl vědět. Nechci lhát, ale chci, aby měl radost. "Ne. Jel jsem naplno, ale asi jsem na tuhle starou mršku těžký." odpověděl jsem klidně a protáhl se. "Joo... a bacha na protáčení kol." uchechtl jsem se a mrkl na něj.

"Jo, díky, už mi to taky došlo." uchechtl jsem se a znovu se začal rozjíždět a otáčet se opět nazpět. "Ale stejně ti nevěřím, že jsi to neudělal schválně." zasmál jsem se a znovu se rychle rozjel zpátky.

Je chytrý. Kdyby víc zapojil mozek i ve škole, tak je za vodou. No nic. Rozjel jsem se za ním a i Iato jel a vyjímečně v klidu.
"Ikimouši?" spustil na mě a já si povzdechl.
"Co je? Iatoši?" oplatil jsem mu.
"Myslíš, žeee... bych u vás mohl dnes přespat?" zeptal se a při tom trochu zrudl a to je u něj stejně časté jako zatmění slunce, takže jsem vyvalil oči.

Tak co myslíte, z jakého důvodu bude chtít Iato u Ikiho přespat? Jinak mám na zítřek připravené další dvě kapči, takže se můžete těšit. Ano, postupně zmenšuju svůj dluh vůči vám ^^