Konečně přicházím s dalším dílem, volejte sláva!! :D  a dnes vám taky částečně splatím dluh, protože sem přiletí další dva díly, tak doufám, že si je užijete :3

"To jsem zvědavý, jestli ti z minula něco zůstalo." pronesl jsem, když jsem mu podával už nabitou zbraň. "A žádné blbosti."

"Jo, neboj." ujišťoval jsem ho, když jsem si od něj bral pistoli. Vybavil jsem si vše, co mi minule radil a pokusil se to tak udělat. Zamířil jsem na nejbližší terč a stisknutím spouště jsem vypálil první kulku, která se strefila kousek od středu.

"Šikovnej." poplácal jsem ho lehce po rameni. "Pamatuješ si hodně. Procvičuj se, jak dlouho chceš." dal jsem mu lehkou pusu do vlasů a posadil se ke stromu, který byl jen kousek za ním, takže jsem dobře viděl, co všechno dělá.

"Dobře." odvětil jsem a opět se zaměřil na terč. Postupně jsem začal střílet i na ten vzdálenější a i ten nejvzdálenější. Nakonec jsem se snažil co nejrychleji vystřelit na všechny terče za sebou, ale stále s co největší přesností. Ze začátku to tedy nebylo úplně podle mých představ, ale nakonec i to se mi začalo docela dařit. "Pojď si taky zastřílet. Chci vidět mistra v akci." pobídl jsem ho s menším úšklebkem, i když jsem věděl, že střílí opravdu dobře.

Spokojeně jsem ho sledoval a když udělal chybu, jen jsem se pousmál a nechal ho, aby si na ni přišel sám, což mu šlo. "Mistra? od kdy jsem mistr?" postavil jsem se a přišel k němu, abych si převzal zbraň. "Já nemám tolik nábojů, jako Iato. Opravdu se chceš jednoho zásobníku vzdát?"

"Klidně i více. Nechci střílet jenom já a navíc i tím, když tě budu pozorovat, tak se něco naučím." Podal jsem mu pistoli a znovu se na něj zadíval. "A ty jsi MŮJ mistr." uculil jsem se na něj.

"Když to teda říkáš, ty MŮJ žáku." usmál jsem se a zbraň si od něj vzal. Jednou jsem si zkušebně vystřelil a trefil střed terče. "Tak teda zkusíme rychlou, nepravidelnou střelbu." oznámil jsem a chvilinku na to jsem začal v nepravidelném míření do různých vzdáleností co nejrychleji vyprazdňovat celý zásobník. Asi jen jedna střela byla těsně vedle středu. Se svým výkonem jsem byl spokojený. Na někoho, kdo už u policie nepracuje, to byl skvělý výsledek. "Tak co si myslíš?"

Před každým výstřelem jsem ho pozoroval, jak je soustředěný, a pak v rychlosti vždy jen mrknul na terč. "Boží!" vykřikl jsem nadšeně a oči mi přímo jiskřily. "Ještě jednou." podal jsem mu nový zásobník a znovu ho pozorně sledoval.

"Ještě jednou?" zeptal jsem se s úsměvem a sehnul se k němu. "A za co?"

"Co jen budeš chtít." řekl jsem svůdně a přitom se téměř dotýkal jeho rtů, pak jsem ale couvl. "Ale to až potom." Zkratka mě bavilo ho provokovat ve všech směrech.

"Ts. Tak teda máš za úkol mě doma POTĚŠIT. Něco si vymysli ty sám." Rychle jsem si zas nabil zbraň a po chvilince opět vystřílel co nejrychleji celý zásobník. Zas jsem mířil úplně jinak, než předtím, abych si nezvykal na opakování a výsledek byl pro mě překvapivě lepší, než předtím.

Jak ten to dělá, fakt nechápu, pomyslel jsem si s úžasem, když jsem pozoroval, jak tentokrát zásobník vystřílel bez sebemenší chybičky. Vím, že je cvičený na tohle, ale stejně si neumím představit, že bych třeba já byl někdy něčeho takového schopný. Už se pomalu začalo šeřit a já jsem k Ikimu přistoupil. "Co kdyby jsme to tu zabalili a šli se projít? Můžeme se podívat třeba na západ slunce." přejel jsem mu prsty po paži a podíval se do těch jeho úžasných modrých očí.

"To je skvělý nápad." odpověděl jsem mu a chytil ho jednou rukou za pas a druhou mu dal na tvář. "Je docela zvláštní, jak jsi sladký, ale líbí se mi to." políbil jsem ho a pak se s ním pustil do úklidu terčů. Když to všechno bylo naložené v autě, zamkl jsem ho, chytil Yuua za ruku a propletl si s ním prsty. "Veď mě, ty malá pohromo." rejpl jsem si.

Povzdechl jsem si, ale mlčel jsem. Věděl jsem, že nemá cenu mu to rozmlouvat, že jsem sladký, protože si stejně bude stát za svým. Ale pravda, že jemu jsem odhalil i svou druhou stránku, kterou nikdo jiný neznal, protože pak bych se cítil hrozně zranitelný. Neznal ji nikdo, kromě Hotaka. Tedy ne úplně tuto stránku, protože my dva jsme se vždy brali spíše jako bratři a já si neuměl představit, že by mezi námi snad mohlo být něco víc. Navíc to byl stoprocentní heterouš. Ale věděl, že takovýhle jsem. Teď je to ale asi už všechno jedno, protože Hotako mě teď bere asi jako zrádce a už nikdy nejspíše nebudeme takoví přátelé, jako dřív. Toto se mi začalo náhle honit zase hlavou, když už jsme ruku v ruce s Ikim kráčeli lesem, který byl ozářen ještě stále svítícím sluncem. Co mě ale znovu vyděsilo, byla vzpomínka na rozčíleného Hotaka. Takového jsem ho neviděl hodně dlouho a bál jsem se, aby mu prostě neruplo v bedně a neudělal nějakou hloupost.

Klidně jsme se procházeli. Moc se mi les v této denní době líbil. Asi po pěti minutách chůze jsem se na Yuua s úsměvem podíval a vím, že jsem mu něco chtěl říct, ale zarazil mě jeho téměř nepřítomný a smutný pohled. Co se děje? ptal jsem se sebe a zastavil, Yuua jsem otočil na sebe a pevně ho objal. Víc jsem v tu chvilku nezvládl. Nezvládl jsem se ho na nic zeptat, ani ho povzbuzovat... jen ho pevně držet u sebe. Pokud by chtěl, řekne mi, co ho trápí. Já se budu ptát, až to bude hodně divné. Jednu ruku jsem mu lehce vsunul do vlasů a hladil ho, zatím co druhou jsem ho tiskl na své tělo.

Procházeli jsme se, když v tom Iki zničeho nic zastavil a objal mě...? heh? "Iki? Ty snad umíráš, že mě k sobě tak najednou tiskneš? Nebo jestli mi chceš říct, že Santa Claus (nebo co jim to tam lítá xD ) neexistuje, můžeš být klidný, na něj už nějakou dobu nevěřím." musel jsem se zasmát, ale ruce jsem obtočil kolem něj.

Byl jsem tím lehce překvapený, ale taky jsem se musel zasmát. "Jen jsi vypadal smutně, tak proto." jemně jsem ho zatahal za vlasy, čímž jsem ho trochu zaklonil, sehnul jsem se a něžně ho políbil.

Lehce jsem už automaticky pootevřel pusu a nechal jeho rty spočinout na těch svých. "To nic. Jen jsem přemýšlel nad Hotakem, pořád mě to trápí. Promiň, nechtěl jsem tenhle moment tím kazit." Cítil jsem se trochu provinile, protože jsem rozhodně nechtěl mu zbytečně přidělávat nějaké starosti.

"Nic nekazíš." pohladil jsem ho po tváři. "Vše pro mě děláš hezčím, tak se takto neobviňuj. Chápu tvou starost a je mi líto, že jsem to způsobil já. A kdyby se cokoliv dělo, neboj se mi to říct. Jsi můj miláček." zas jsem ho lehce políbil a pak se narovnal. "Chceš se ještě procházet?"

Byl jsem rád, že ho tím neobtěžuju, nebo to alespoň tvrdil. "Jo,chci. Pojď, kousek odtud budeme mít pěkný výhled." zatáhl jsem ho za ruku a vykročil. "A neberu to tak, že by jsi to způsobil ty, nemůžeš za to, nic špatného jsi neudělal." Nerad bych, aby si tohle dával za vinu, když to ani v nejmenším není pravda.

Nechal jsem se vést a usmíval jsem se. "No. Každý má svůj pohled, znáš to." pravil jsem klidně a lehce stiskl jeho ruku. "Už víš, čím mě doma potěšíš?" odvedl jsem téma stranou.

Pokýval jsem hlavou na znamení, že to chápu, ale přesto jsem chtěl ho přesvědčit o tom, že tím se nemusí trápit, ale než jsem tak stihl učinit, změnil téma. "Ještě jsem nad tím nepřemýšlel." pokrčil jsem rameny. "Ale určitě něco vymyslím. Podívej, už jsme tu." ukázal jsem na mýtinu, která se kousek před námi rozprostírala.

"No páni. O tomhle nevím." pořádně jsem se rozhlédl a pak se na Yuua usmál. "Je to tady nádherný." Chvilinku na to jsem Yuua vzal do náruče a šel s ním na mýtinu. "Skvělý výběr, princezno." řekl jsem s lehkým úšklebkem. Výjimečně jsem nepoužil 'Dámičku'.

"Pche, ty toho ješt... tak moment!" nedokončil jsem větu a rozesmál jsem se, když mě vzal do náruče. "Konečně jsi se to naučil. Když mi říkáš dámičko, tak si připadám jako stará rašple." uchechtl jsem se.

"No a já si takhle přijdu jako pedofil." (přiznal se xD) uchechtl jsem se, a když jsem s ním došel asi na to nejhezčí místo, posadil jsem se do tureckého sedu a Yuua si posadil mezi nohy. (Arrr :3) "Neuvěřitelně moc tě miluju." zavrněl jsem mu tiše do ucha a objal ho.

Trošku jsem se zachvěl, protože mě to lechtalo, když mi zašeptal ta slova do ucha. Opřel jsem se zády o jeho hruď a zaklonil hlavu, abych na něj viděl. "Vždyť já tě taky miluju." Na tváři se mi samozřejmě roztahoval úsměv, jako tomu vlastně v poslední době bylo pořád.

Pořádně jsem se usmál, jednou rukou ho objal kolem krku, ke kterému jsem se i sehl a obdařil ho pár polibky. Potom už jsem klidně pozoroval krajinu před námi.

Po celou dobu jsem se usmíval a sledoval, jak slunce pomalu zachází za obzor a krajina kolem nás se začíná zahalovat do temnoty, kterou pro změnu osvětloval zářivý měsíc, který se nyní vyhoupl na oblohu a společně s hvězdami, které se postupně vynořovaly, započaly svou noční směnu. Trošku se ochladilo, ale ještě jsem nechtěl jít, tak jsem se proste více natiskl na Ikiho, který příjemně hřál a sledoval jsem oblohu plnou třpytících se světýlek.

Západ slunce i noční obloha mě příjemně udivovala a já se toho pohledu nemohl nabažit. Když se na mě Yuu o kousek víc natiskl, usmál jsem se a víc si ho držel u sebe. Oba navzájem jsme si předávali teplo. Asi až po půl hodině jsem k Yuuovi tiše promluvil. "Zvládneš zítra vstát?"

S přivřenýma očima jsem se na obloze snažil najít nějaký řád, ale zrovna dvakrát mi to nešlo. "To se uvidí zítra." pokrčil jsem rameny. "Kromě domova nemůžeme být takhle spolu nikde, tak si to chci užít."

Měl pravdu. Prohrábl jsem mu vlasy a dál si užíval tuhle chvíli, když v tom jsem si všiml něčeho, co vychází z lesa. "Yuu, podívej." zašeptal jsem mu a ukázal na nemalé stádo srn, které se nevědomky procházelo přibližně naším směrem.

Podíval jsem se směrem, který ukazoval. Naskytl se mi pohled na docela velké stádo srn, které si nás nejspíše nevšimlo a stále se k nám pomalu přibližovalo. "Jsou nádherný." špitl jsem tiše, abych je nevyplašil.

Lehce jsem se sehl a dal mu párkrát pusu na krk a stále stádo pozoroval. Nikdy jsem neviděl tolik srn najednou.

S úsměvem jsem naklonil hlavu trochu na stranu. Srnky byly od nás jen několik metrů, když nás spozorovaly. Pak ale někde zapraskalo několik větviček a celé stádo zmizelo několika skoky zpátky do lesa. Znovu se kolem nás rozprostilo ticho, které jsem prolomil. "Půjdeme?" zaklonil jsem hlavu, abych na něj viděl a stále se usmíval.

Ještě jsem si ho chytil za bradu, dlouze políbil a až pak odpověděl s lehkým úšklebkem. "Je-li to vaše přání, princezno."

"Ano, je, ty můj pedofile." uchechtl jsem se a vydrápal se pracně na nohy, i když dost nerad, protože bych tu chtěl být déle a navíc u Ikiho bylo pěkné teplo. Ale je fakt, že bych zítra asi nevstal, takže jsem usoudil, že bude lepší jít. No a hlavně jsem už měl taky hlad. Chytl jsem ho za ruku a společně jsme se vydali zpátky k autu.

Taky jsem se musel uchechtnout. Společně jsme v příjemném tichu došli zpět k autu, do kterého jsme hned nasedli. Zapnul jsem topení a jeli jsme domů.