Spokojeně jsem usnul s Yuuem v objetí a probudil se asi až v půl páté. Brouček pořád spal, tak jsem ho spát nechal, pomalu se vysoukal z jeho objetí, natáhl si trenky po tom, co jsem je na zemi našel a šel jsem do kuchyně uvařit něco dobrého. Asi to budou bramboráky.

Celou dobu jsem nerušeně spal, ale nakonec mě vzbudila změna matrace, na které jsem ležel. Nespokojeně jsem zamručel, když jsem zjistil, že místo na osobním zahřívacím radiátoru ležím na obyčejné matraci. Absolutně jsem netušil, co je za den a už vůbec jsem netušil, kolik je hodin. Vlastně mi to bylo úplně jedno, protože jsem se ani nepodíval na budík na nočním stolku, který tyto údaje sděloval. Bylo mi jedno úplně všechno, kromě toho, že mi chyběl můj chodící radiátor... a taky to, že mám úplně prázdný žaludek. Rozhodl jsem se tedy zamířit do kuchyně, protože si jsem jistý, že tím se náhle oba moje problémy vyřeší. Když jsem ale chtěl vstát, povalila mě zpátky bolest mého namoženého pozadí. "No skvěle." broukl jsem si pro sebe a znovu se začal zvedat, ale tentokrát se značnou opatrností. Popadl jsem první kus oblečení, co se mi dostal pod ruku a natáhl ho na sebe. Bylo to sice Ikiho triko, ale nijak zvlášť jsem to neřešil a vzal si ještě své boxerky, pro které jsem se musel namáhavě a s doprovázenou bolestí shýbat k zemi. Došel jsem plouživým krokem do kuchyně a přesně, jak jsem si myslel, se mé oba problémy rázem vyřešily. Radiátor, tedy Iki stál u sporáku a cosi kuchtil. "Ahoj." promnul jsem si ještě rozespalé oči a s úsměvem došel až k němu.

Už jsem měl skoro hotovo, když se za mnou ozval Yuu. S úsměvem jsem se otočil a chtěl pozdravit, ale zarazila mě jeho chůze. Sakra já mu fakt něco udělal!! Chytil jsem ho za ramena a lehce se sehnul. "Bože Yuu... promiň... já opravdu nechtěl." začal jsem se omlouvat a tak trochu zapomněl na jeden bramborák, který byl na pánvi už o něco déle.

Chtěl jsem se zeptat, jestli nechce ještě s něčím pomoct, když v tom ke mě přiskočil a začal se mi omlouvat. "Eh? co jsi nechtěl? spálit ten bramborák?" zeptal jsem se pobaveně a ukázal na pánvičku, kde se už jedna z bramborových placek začala připalovat.

Chvilku jsem to nechápal, ale pak jsem se rychle otočil ke sporáku a seškrábl... něco, co bylo dřív bramborákem a vyhodil to. Pak jsem se otočil zpět k Yuuovi a ztrápeně vydechl. "Omlouval jsem se... vždyť víš. Za... tu bolest. Neměl jsem to dělat." natáhl jsem k němu ruku a prohrábl mu vlasy.

Stále pobaveně jsem hleděl, jak se snaží seškrábat ještě před chvilkou poživatelný bramborák, ale nyní již cosi... neidentifikovatelného. Pak se ale otočil ke mně a měl na tváři ten ztrápený výraz. Povzdechl jsem si. "Vždyť jsi mi nic neudělal, navíc jsem to chtěl. To je normální, prostě jenom nejsem zvyklý." snažil jsem se ho povzbudit úsměvem.

"...dobře." úsměv jsem mu oplatil a doufal, že to není tak moc zlé. Až chvilku poté jsem si vlastně uvědomil, co má na sobě. "Vypadáš v tom docela vtipně. Divím se, že z tebe to tričko ještě nesjelo." popíchl jsem ho. Nandal jsem mu na talíř pár bramboráků a položil mu porci na stůl. "Dáš si k tomu čaj?" optal jsem se.

"Jo, dám si čaj." odpověděl jsem a opatrně si sedl ke stolu, kde jsem měl už připravené jídlo. "Neobtěžoval jsem se hledat svoje triko, když to tvoje bylo hned po ruce." pokrčil jsem rameny a pustil se do prvního bramboráku.

Dal jsem vařit vodu a pak se opřel o linku. "Zvládneš jít zítra do školy?" Stále jsem si ho v tom mém triku prohlížel. On by to mohl mít skoro jako noční košili a vypadal v tom sladce.

Dával jsem si do pusy jedno sousto za druhým, abych zasytil žaludek, který se každou chvílí ozýval. "Nevím. Nemám s tím zkušennosti, tak nemůžu odhadnout, jak na tom budu zítra." odpověděl jsem popravdě. Ale rozhodně je fakt, že bych si rád pobyl hezky doma alespoň o jeden den déle.

Pokýval jsem hlavou a po chvilce si k němu přisedl se svou porcí a podal mu čaj, který jsem mu udělal. "Dnes by ses měl teda něco málo naučit. A zítra mě vzbuď, uvidíme, jak na tom budeš." usmál jsem se a začal taky jíst. Musím říct, že na dnešní zážitek v životě nezapomenu.

Ta část s učením se mi vůbec nelíbila, ale kromě nespokojeného zabručení jsem nic nenamítal. Slíbil jsem to, a tak to musím dodržet, i když se mi to nelíbí.

Už jsem pomalu dojedl a talíř po sobě umyl. "Já se zatím osprchnu, takže jestli v koupelně něco potřebuješ, měl bys to udělat do deseti minut." mrkl jsem na něj a došel do ložnice, kde jsem posbíral zbytky oblečení, vytáhl si čisté a pak zamířil do koupelny.

"Jasně." houkl jsem na něj a zamával rukou na znamení, že chápu a dál se věnoval svým bramborákům a svému hrnku horkého čaje, ze kterého jsem občas usrkl. Když jsem dojedl, došel jsem si i já připravit čisté oblečení, které si vezmu, až se vykoupu.

Celý spokojený jsem si už po chvilce stoupl pod proud teplé vody. Chvíli jsem prostě jen tak stál a ohříval se tím, a pak se mi vybavil ranní milostný akt mezi mnou a Yuuem, při čemž jsem zrudl, protože v začátku toho všeho jsem se nepoznával. Od kdy já něco takového začínám? Ty myšlenky se mi po chvilce podařilo zahnat a já se začal usmívat, když jsem pohlédl na svou flekatou hruď. Teď už to není její práce, ale Yuuovo práce. Asi po patnácti minutách jsem se konečně vyhrabal z koupelny.

Téměř jsem se s Ikim na chodbě srazil, když jsem se šel podívat, jestli už je vykoupaný. "Nechal jsi mi tam aspoň nějakou vodu?" neodpustil jsem si do něj znovu rýpnout.

"Promiň, asi budeš muset jít do řeky." usmál jsem se, rozcuchal mu vlasy a pak se šel postarat o Iseriho.

Neodpovídal jsem, jen jsem se ušklíbl a vydal se do koupelny, která teď ale připomínala spíše saunu. Rozhodl jsem se, že se ještě předtím učením naložím do krásně teplé vody, tak jsem si začal napouštět vanu. Svlékl jsem si boxerky a velké triko, které zakrývalo několik fialových flíčků od Ikima a také ještě pár téměř zahojeným modřin. Spokojeně jsem si vlezl do vany, kde jsem ještě s úlevným vydechnutím zavřel blaženě oči. Je možné, že se mi chce pořád spát? asi ano, protože jsem během chvilky s podepřenou hlavou znovu usnul.

Už uběhlo asi půl hodiny a já si stále hrál s Iserim, který byl asi přesvědčený, že mi ukousne prsty. Už bylo něco po šesté a Yuu by se měl ještě učit. Lehce jsem se zamračil. Jestli se chce vykroutit ze slibu, tak mu ukážu, jak takové chování nemám rád. Došel jsem ke koupelně a zaklepal. "Yuu, ještě se musíš učit, tak si pospěš. Bolavý zadek tě tolik zpomalit nemůže."

Klidně jsem oddechoval, když v tom jsem zaslechl zaklepání a já se šíleně lekl. Rychle jsem vyskočil, nebo spíše se o to chtěl pokusit, ale ozval se znovu namožený zadek a já sklouzl zase zpátky a dokonce i hlava se mi ponořila pod vodu. Vyděsil jsem se ještě o to víc, ale zachytil jsem se rukou o kraj vany, ke kterému jsem se přitáhl a začal vykašlávat vodu, kterou jsem vdechnul. "Jo, promiň... už jdu." odpověděl jsem hned poté, co se mi podařilo nabrat zase dostatek kyslíku do plic.

Chvilku na to, co jsem zaklepal se ozvalo hlasité šplouchání a pak Yuua. "Jsi v pořádku?" Měl jsem chuť nakouknout, abych se ujistil, že je v pořádku, ale chtěl jsem zachovat jeho soukromí.

Vylezl jsem co nejrychleji jsem byl schopny a už se v rychlosti sušil. "J-jo, dobrý." odpověděl jsem, když už jsem si na stále vlhké tělo natahoval čisté oblečení. Vlasy jsem měl stále mokré a mně se nechtělo je teď sušit, tak jsem každý pramen jen přehodil na správnou stranu a kolem krku si hodil ručník, aby jsem neměl hned mokré triko a vylezl z koupelny ven.

Yuu už vylezl ven a já se musel usmát. "Jsi tam usnul, ne? Měl by ses kouknout na to učení. Já udělám ještě něco malého k večeři." Než jsem odešel do kuchyně, dal jsem mu pusu.

Podíval jsem se na něj pohledem říkající: "Jak to sakra víš?" Pak mi dal ale ještě malý polibek a já se musel pousmát. "Jo, už jdu." Ještě jsem se za ním podíval, ale pak už jsem zalezl do... svého pokoje...? Už ani nevím, jestli se to dá nazývat mým pokojem, když už stejně spím u Ikima. Sedl jsem si na postel, vzal si skripta, protože jsem ještě téměř nic neměl přepsaný a začal se učit na test, který jsem v pátek prošvihl.

V kuchyni jsem přemýšlel, co bych udělal k večeři a nakonec jsem se rozhodl, že zabalím šunku se sýrem do listového těsta a nechám to upéct. Jednoduchý a dobrý (skoro jako od Ládi Hrušky :D). Všechno jsem měl do pěti minut připravené a pak už jsem to jen dával dohromady. Nakonec, když už se to v troubě peklo, jsem u stolu přemýšlel, co vlastně sakra budu doma dělat sám když mám teda to volno.