Ahoj,
omlouvám se, že opět přidávám zpožděně, ale nebojte, do opravy dnešního dílu se hned pustím, aby jste ho tu měli co nejdřív. Jinak, kdo čte Don't touch, please!, tak se může těšit dnes na další kapitolu po téměř měsíci ;)

Už jsme šli domůů. Jo! konečně! S Yuuem si to hodlám pořádně užít. Už jsme došli domů a hned, jak jsem zavřel za sebou dveře, jsem přistoupil k Yuuovi a pořádně ho políbil. "Děkuju, potřeboval jsem to." usmál jsem se. "Jestli chceš, převleč se. Já si jdu pro klíče od auta a dojedeme tam."mrkl jsem na něj a odběhl.

Ještě jsem tam chvilku překvapeně stál a díval se, jak mizí za rohem. Musel jsem se nad tím ale pousmát, takováhle překvapení se mi líbí. S ještě tím příjemným pocitem na rtech jsem došel k sobě do pokoje, kde jsem na sebe hodil své oblíbené oblečení. Když jsem se vracel zpět, Iki na mě už čekal.

"Můžeme jet?" usmál jsem se a zatřásl klíčkami. Možná ho trošku potrápím v autě. Nad tím nápadem jsem se usmál. Buď se bude bát a nebo ho to bude bavit. Tak či tak, budu spokojený.

"Jo." přikývl jsem a přitáhl si ho pro polibek. "Děkuju, že mě tam bereš." usmál jsem se na něj a společně jsme už mířili k autu.

"Neděkuj. I já se tam rád podívám." Odemkl jsem auto, nasedl a nastartoval. Pak už jsem počkal jen na Yuua, až se přikurtuje.

Sedl jsem si na místo spolujezdce, připoutal se a zhluboka se nadechl. Už jsem se hrozně těšil a byl jsem rád, že tam budu moct být zrovna s Ikim.

Když už byl Yuu na svém místě a pořádně připoután, jen jsem se zákeřně usmál. Při couvání jsem dupl na plyn a zároveň na brzdu. Párkrát jsem s pískotem nechal protočit kola, a pak jsem brzdu pustil. Auto rychle po zadku vyjelo na silnici, kde jsem stočil prudce volant, tím hodinami otočil auto a prudce se rozjel, ale pak jsem pomalu zpomalil na povolenou rychlost.

Leknutím se mi zatajil dech, když bylo slyšet pískání gum a auto vyrazilo prudce dozadu. Než jsem se nadál, už jsme byli na silnici a řítili se kupředu. "To bylo hustý! Ještě!" vykřikl jsem nadšeně.

Jen jsem se zasmál a jel v klidu dál. "Takže se ti to líbí, jo? tak si někdy na silnici zablbneme. Ale tady už ne."

"Bezva!" zaradoval jsem se znovu a usmál se od ucha k uchu. Pak jsem se ale už díval na cestu, která rychle ubíhala.

Jsem rád, že se mu to líbilo. Příště s ním pojedu na staré letiště a tam se vyřádíme, ale teď, 3... 2.... 1.. "Jsme tu!" zvolal jsem když se za stromy ukázaly první atrakce. "Na co bys chtěl jít jako první?"

Nejdříve jsem ze srandy chtěl říct, že se chci svést na poníkovi, ale když jsem si vzpomněl, jak mě vzal v nemocnici do náruče, tak jsem si to rozmyslel. "Autodrom, rozhodně autodrom!" Nedočkavě jsem vyskočil z auta a netrpělivě poskakoval na místě.

"Autodrom? spolu nebo proti sobě?" ušklíbl jsem se.

"Jasně, že proti sobě, že se ještě tak hloupě ptáš." ušklíbl jsem se a už ho za sebou tahal k pokladně.

"Tak to se těším." A už jsem se jen nechal Yuuem táhnout a vše jsem zaplatil. V tu chvilku jsem si připadal jako jeho otec, což... bylo docela vtipný. Ten kluk byl rychlí, jako nadopovaný křeček. Ani jsem se nenadechl a už jsem seděl v autíčku.

Už každý seděl ve svém autíčku a oba čekali na sirénu oznamující začátek jízdy. Hned v ten okamžik jsme vyrazili a snažili se jeden do druhého co nejvíce vrazit.

Byla to sranda, i když řízení takového prdítka mi moc nešlo. Ne, že bych to neuměl, ale byl jsem už moc velký, takže to vypadalo hodně vtipně, ale dával jsem Yuuovi dost zabrat.

Už jsem se konečně řítil k němu a byl připraveny to do něj pořádně nabořit, když v tom se opět rozezněla siréna, která tentokrát ohlašovala naopak konec. Autíčko začalo zpomalovat a já do něj nakonec jen lehce ťuknul. "Kruci! Ale už jsem tě měl." zasmál jsem se a vylézal z vozítka. Byla to sranda... a vlastně pořád byla, když jsem pozoroval, jak se Iki snaží vysoukat ven.

"Aahh notááák!!" zavrčel jsem, když jsem odlepoval zadek od sedátka. Když se mi konečně povedlo zvednout, tak jsem se málem zabil při pádu do strany. Pak jsem postřehl, jak se tím Yuu baví. "A co kdyby jsi mi spíš pomohl na nohy? mrně" popíchl jsem ho a zvedl se ze země. "Kam teď?"

"Když tohle je větší sranda." uchechtl jsem se. "Horská dráha, takže valíme." zavelel jsem a vydal jsem se směrem k již z dáli viditelné atrakci. Takto jsme chodili po pouti celý den. Už byl téměř čas jít, ale já jsem chtěl navštívit ještě jednu atrakci. Ruské kolo.

Ten den jsem si užíval a hodně se nasmál. Dokonce jsem zapomněl i na ten bolestivý kousanec na krku. Na konci dne mě Yuu ještě dotáhl na Ruské kolo. To jsem si nechal líbit a s radostí šel s ním. Cestou ve frontě jsem si dával až moc dobrý pozor, jestli tu není někdo, kdo nás zná.

Musel jsem se pořád smát. Tohle je nejlepší den v mém životě a tímhle se nejlíp zakončí. Všiml jsem si, jak se Iki rozhlíží všude kolem a nepotřeboval jsem moc času na to, aby mi došlo proč.

Už na nás přišla řada a já byl spokojený s tím, že jsem nikoho známého nezahlédl. Vlezli jsme do kabinky a začali vyjíždět pomalu nahoru. Ještě chvilku jsem koukal dolů na lidi, abych si byl jistý, že tu nikdo není, a když jsem opět nikoho nepostřehl, usmál jsem se na Yuua a byl rád, že jsme sami. Zase jsem se mu podíval přímo do očí. Musel jsem obdivovat tu změnu od té chvíle, kdy jsem ho viděl poprvé.

Konečně jsme už seděli vedle sebe v kabince. "No, je tu pěkný výhled, co?" uhnul jsem na okamžik pohledem, ale hned se mu znovu podíval do očí a lehce se usmál.

"Je to krásný výhled." I když jsem to říkal, pořád jsem se mu musel koukat do očí. "Ale víš, co je hezčí?" začal jsem se k němu lehce sklánět.

Musel jsem se usmát, ale hned jsem se k němu začal natahovat, abychom konečně mohli spojit zase své rty. Po tom celém dni mi to opravdu chybělo. "Iki... miluju tě." řekl jsem tiše mezi polibky.

Začali jsme se lehce líbat a Yuu něco řekl. Já vím, co to bylo, ale chtěl jsem to slyšet pořádně. "Co-pak... mmh... Yuu?" Hezky jsem si ho k sobě přisunul a držel ho u sebe.

"Trhni si." uchechtl jsem se. Jestli si myslí, že to řeknu ještě jednou, tak to se plete. "Nejsem přehrávací automat."

"Ts. Nevděčníku malej." usmál jsem se a kousl ho lehce do rtu. "Já bych to mohl opakovat pořád dokola."

"No jasně, ale mluvit o tom je něco jinýho, než to dokázat." mrkl jsem na něj provokativně a jazykem si přejel po rtu, do kterého mě před malým okamžikem kousl.

"Já si myslím, že jsem toho už udělal hodně, ale když to říkáš. Tak co bych třeba měl, udělat abych ti to dokázal?" usmál jsem se a pomalu narovnal.

"Řekni mi to." řekl jsem tentokrát již vážně, ale s úsměvem na tváři. Udělal toho pro mě opravdu hodně, ale já jsem ta slova od něj stejně chtěl slyšet.

Lehce jsem zčervenal, ale usmíval se, a při tom jsem dal Yuuovi jednu ruku na tvář. "Miluju tě, Yuu." Když jsem to dořekl, zčervenal jsem ještě víc. Očekával jsem zase nějakou jeho poznámku, a tak jsem ho rychle políbil v domnění, že ho umlčím.

Spokojeně jsem se usmál, a než jsem měl šanci na to jakkoli reagovat, už mě znovu líbal. "Taky tě miluju, Iki." řekl jsem už dostatečně srozumitelně, když se ode mě zase lehce odtáhl.

"Heh, jsem rád, že jsem s tebou Yuu." Dal jsem mu čelo na čelo a pevně ho objal.

"Nepoučitelnej."uchechtl jsem se a přitulil jsem se k němu. "Taky jsem rád, že jsem s tebou." odvětil jsem mu a zakoukal se na narůžovělou oblohu. Byl tady opravdu krásný výhled. Tento den jsem se opravdu bavil, ale tohle bylo přes to všechno nejlepší.

Pořádně jsem ho stiskl a taky začal sledovat oblohu. "Myslíš, že to se mnou vydržíš?" zeptal jsem se zamyšleně.

"Hm, je fakt, že je trochu opruz mít učitele pořád za zadkem." uchechtl jsem se a dál koukal na oblohu. "Proč si myslíš, že bych to s tebou neměl vydržet?" pootočil jsem k němu hlavu a zadíval se na něj.

"Já ani nevím, jen... kluka mám poprvé, takže to asi se mnou nebude nejlepší a... asi z tebe udělám šprta." zasmál jsem se při představě Yuua s brejličkami v první lavici a sešitem plném výpisků.

Pousmál jsem se. "No a co, že máš kluka poprvé? Řekl bych, že to nebude tak hrozný, jak si myslíš. A k tomu druhému... dovol mi se zasmát, to se nestane." ušklíbl jsem se na něj provokativně a vzpomněl si na test z biologie, který budeme v pátek psát a já k té látce nemám takřka žádné poznámky.

"Mmm, uvidíme. Ale rád bych byl s tebou. Nikoho dalšího už nemám a po zkušenosti s ní..." sáhl jsem si na krk. "Asi už nikdy nepůjdu na rande domluvené přes esemesky s někým z práce." zašklebil jsem se. "Dáš mi pořádnou pusu, než půjdeme? pomalu jedeme dolů."

"No to si piš, že nepůjdeš, nikam tě nepustím." zašklebil jsem se a natáhl jsem se, abych ho ještě políbil. Vůbec se mi nechtělo vystupovat, nejraději bych jel ještě jedno kolo, ale už jsme museli jít. Takhle navíc budeme i dřív doma, kde zase si budeme moct dělat, co budeme chtít.

Natáhl se ke mě a já ho nenechal čekat, spojil jsem naše rty a odtáhl se až po hodné chvilce. "Tak pojď." Pomalu jsem vstal a počkal, až se otevřou dvířka. Potom už jsme šli k autu a jeli domů.