Ehh, ano, já vím, jsem hrozná, že přidávám kapitolu až teď xD tak snad mi to odpustíte a já snad zítra, tedy dneska, přidám další kapitolu v rozumnější dobu.  

Nevěřícně jsem zůstal stát a koukal na něj, jako na nějaký přízrak. O-On mě vážně políbil? Byl jsem z toho totálně mimo a nevěděl, jestli to nebyl jenom sen. Když jsem se ale ujistil, že jsem plně při vědomí, přitáhl jsem si ho znovu k sobě a sám si stoupl na špičky. Své rty jsem opět spojil s těmi jeho a tentokrát si to hodlal více užít.

Chvilku byl zaražený a já se začal bát, že jsem to udělal blbě, ale pak si mě stáhl k sobě a políbil mě sám. Pevně, ale opatrně jsem ho chytil za boky a vyzvedl si ho, abych nemusel být tak nepohodlně sehnutý a aby ke mně Yuu měl lepší přístup. Abych s ním nespadl, raději jsem se zády opřel o zeď. To líbání se mi opravdu líbilo a já Yuuovi vycházel vstříc i přes to, že mě ret občas docela zabolel.

Sevřel jsem nohy k sobě, abych se ho zachytil a nesjel dolů, když mě vytáhl do vzduchu. Ruce jsem mu obmotal kolem krku a naprosto si tento okamžik užíval. Pořád jsem nemohl uvěřit, že se to opravdu děje. Bál jsem se, že je to jen překrásný sen, ze kterého se během chvilky probudím a zjistím, že jenom oslintávám polštář (mmm, jak sexy xD). Pro moje štěstí se tak nestalo, a tak jsem se po chvilce od něj odtáhl, přilísal se k němu a nasál jeho vůni. "A co Mia?" špitl jsem a měl téměř zatajený dech, když jsem čekal na odpověď.

Bylo to úžasný. Nemohl jsem přestat, dokud se Yuu sám neodtáhl od mých rtů. Přitulil se a zeptal se na Miu. "Díky tobě jsem dnes viděl, jaká ve skutečnosti je. Zachránil jsi mě." Pořádně jsem ho na sobě držel, aby se nezatěžoval a doufal jsem, že nepřetížil tu ruku.

Usmál jsem se a nasál jeho vůni se spokojeným zamručením. "Neuděláme si něco k jídlu? Bys mě mohl rovnou něco naučit." Vjel jsem mu rukou do vlasů a pohrával si s jeho prameny.

Usmál jsem se. "A co bys r-ooohhh..." ani jsem nedokončil větu, protože si začal hrát s mými vlasy a to já miluju. Málem se mi z toho podlomila kolena, jak to bylo příjemný.

Musel jsem se nad jeho reakcí uchechtnout, je úplně jako Iseri. Nechal jsem jeho vlasy si proklouznou mezi prsty a podíval se mu do tváře."Nevím, něco jednoduchýho. Třeba špagety." plácl jsem první jídlo, co mě napadlo.

"Tak teda budou špagety." usmál jsem se, políbil ho a pak položil, abych s ním nespadl.

Spokojeně jsem se usmál a cupital za ním do kuchyně, kde začal vyndavat různé suroviny, nádobí a zkrátka všechno, co bude potřeba na přípravu. "Co jsi dělal, že jsi takhle dopadl?" zeptal jsem se a posadil jsem se na volný kousek linky.

"Řekněme, že jsem potkal staré známé." Moc jsem se k tomu nechtěl vracet. Teď už mi bylo dobře, takže tohle bylo nepodstatné. Už za chvilku jsem mu začal vše vysvětlovat a ukazovat.

Vše jsem pozorně sledoval a pokoušel se celý postup zapamatovat. Občas jsem mu něco podal, nakrájel nebo promíchal a za chvíli se kuchyní linula krásná vůně téměř hotového jídla.

Ani jsme se nenadáli a bylo hotovo. Nandal jsem nám a položil porce na stůl. "Dobrou chuť, Yuu." popřál jsem mu.

"Dobrou chuť." oplatil jsem mu a namotal si špagety na vidličku. "Jak... jak to teď bude se školou? Mia říkala, že mě nechá vyloučit." zeptal jsem se opatrně. Nechtěl jsem se k tomu už vracet, ale zeptat jsem se musel.

Jen jsem se na něj podíval a usmál se. "To zařídím. Buď po dobrém a nebo zažije bývalého poldu." Pak jsem se taky pustil do jídla.

Usmál jsem se, ale hned na to jsem mu musel položit další otázku. " Aty? Nechci, aby tě kvůli mě vyhodili. Jestli tě propustí, tak já tam už ani nepáchnu."

Trochu jsem se zamyslel. "Hele... je možný, že právě kvůli tobě tam i zůstanu. Ředitelka si mě dost oblíbila právě proto, že jsi se hodně zklidnil." usmál jsem se na něj.

Svitla mi naděje a já se musel zase usmát. Sice mi Mia asi bude dělat problémy a možná i Ikimo si vyslechne něco od ostatních kantorů, ale to snad časem ustane.

Má tak krásný úsměv. "Doufám, že se teď budeš usmívat častěji. Sluší ti to." mrkl jsem na něj a pomalu dojídal. 

 "Nesnaž se mě přivádět do rozpaků, nejde ti to." vyplázl jsem na něj jazyk. Dojedli jsme své porce a každý si umyl svůj talíř a já se pustil rovnou ještě do toho nádobí, které jsme během přípravy ušpinili.

  "Nesnažím, myslím to vážně. Jdu se umýt" Cestou jsem mu rozcuchal vlasy a zamířil přímo do koupelny, kde jsem ze sebe sundal zničené oblečení a začal se sprchovat. 

 Pod náporem jeho ruky jsem se přikrčil a zavřel oči. No a můj úchvatný účes alá ranní rozcuch je zničený, povzdechl jsem si a domyl poslední zbytky nádobí. Vzal jsem si batoh, který se válel u vchodových dveří a došel si ho v rychlosti zase vybalit. Pak už jsem nevěděl, co mám dělat a Iki se ještě sprchoval, tak jsem se rozhodl, že na něj počkám u televize, třeba tam budou dokonce dávat i něco zajímavýho.

  Když jsem se umyl, tak jsem šel v ručníku do ložnice, kde jsem si vzal pohodlné šedé tepláky a černé tílko. Pak jsem došel do obýváku, kde Yuu koukal na televizi. Usmál jsem se a sedl si k němu. "Tak co dávají?" zeptal jsem se ho. 

 "Samé blbosti." povzdechl jsem si a opřel se hlavou o jeho rameno. "Na, zkus něco najít ty." podal jsem mu ovladač a hezky se u něj uvelebil.

  Když se o mě opřel, trošku jsem ztuhnul. Ještě jsem nebyl s klukem, tak jsem byl trochu nervózní. Vzal jsem si od něj ovladač a zkusil taky něco najít. Po chvilce jsem narazil na zrovna začínající film Labyrint. 

 Všiml jsem si, že trošku znervózněl, když jsem se k němu přitulil. Vadí mu to? "Jo, to nevypadá tak špatně." kývl jsem s úsměvem. "Jsi v pořádku?" zeptal jsem se ho a klekl jsem si nad něj obkročmo, a tak mu zamezil výhled na televizní obrazovku.

  "Jo jsem v p-" zarazil jsem se, protože mě překvapilo, jak si na mě sedl. "Uhmm... děje se něco?" sice jsem byl nervózní, ale pořád jsem udržoval oční kontakt. 

  Naklonil jsem hlavu lehce na stranu a zkoumavě ho pozoroval. "Ne, nic. Jen... připadáš mi nervózní. Je ti to nepříjemný? nebo jsem udělal něco špatně?" ptal jsem se dál.

  Určitě jsem v tu chvilku trochu zčervenal. "Ne, to ne, jen... ještě... jsem neměl kluka tak..." ani jsem nevěděl, jak pokračovat. Bylo to pro mě nové. 

 Usmál jsem se. Byl jsem rád, že to bylo jen kvůli tomu. "Jestli tě to uklidní, tak jsem taky žádný vztah s klukem neměl." pokrčil jsem rameny. "Tedy ne, že bych měl s holkou... no, asi chápeš." Posadil jsem se zase zpátky vedle něj, abych ho dál nerozrušoval a mohli jsme se nerušeně dívat na film.

  Usmál jsem se a potom, co ze mě Yuu slezl jsme koukali v klidu na film. Mohlo by to být to samé, co s holkou, jen prostě tak trošku jinak? Neurazí se, když se k němu budu chovat jako k holce? ptal jsem se sebe. "Yuu? takžee... my dva, jsme teď jako pár? jakoo... doopravdy spolu chodíme?" prostě jsem se musel ujistit ale usmíval jsem se. 

 Trochu jsem se zarazil, ale ve skutečnosti jsem se na to chtěl taky zeptat. "No... asi jo?" odpověděl jsem spíše otázkou a kouknul na něj. Usmíval se, takže tím mě trochu uklidnil. "Nevím, jak to chodí. Nemám s tím zkušenosti." řekl jsem popravdě.

  "Tak teda" podrbal jsem se za krkem a trošku zrudl. "budeš mým klukem, Yuu?" 

  Ještě chvilku jsem na něj koukal, než mi došel význam těch slov a že nejspíše chce moji odpověď. "Jo, budu." odpověděl jsem rychle, aby si nemyslel, že váhám a natáhl se k němu pro letmý polibek na rty.

  Chvilku neodpovídal, tak jsem se začal trochu bát, ale nakonec odpověď vychrlil a natáhl se ke mně. Usmál jsem se a vyšel mu vstříc. Teď, když už se nestresuju, si jsem stoprocentně jistý. Ano, já ho miluju.

  Byl večer a na obrazovce už se objevovaly závěrečné titulky, za což jsem byl vděčný, protože dnešek byl vážně docela náročný a já z něj byl celý unavený. "Půjdu se vykoupat." oznámil jsem a začal se neohrabaně zvedat z gauče. 

 Já už u filmu skoro usnul, ale naštěstí se ozval Yuu. "Uhm. Jo jasně." promnul jsem si oči a z gauče se zvedl. "Já už radši zalehnu, jinak zítřek nedám." věnoval jsem mu svůj unavený úsměv a taky se zvedl.

  Vypadalo to, že Iki už snad i spal nebo od toho minimálně neměl daleko, podle toho jeho výrazu. "Jo, jasně. Tak dobrou." oplatil jsem mu úsměv a s malou zastávkou pro věci na spaní jsem pelášil do koupelny, kde jsem se rozhodně nemínil dlouho zdržovat. 

 "Dobrou noc, Yuu" popřál jsem mu a šel do ložnice, kde jsem hned usnul.

  S ještě trochu vlhkými vlasy jsem vylezl z koupelny, kde jsem jen v rychlosti prolítl sprchu, a chtěl si jít lehnout, když v tom jsem se uprostřed chodby zastavil. Ehm, kde mám vlastně spát? Znamená to, že když spolu chodíme, že máme spát spolu v jedné posteli? Nějakou dobu mi trvalo, než jsem udělal několik dalších kroků a vzal za kliku jedněch dveří. "Iki?" špitl jsem do temnoty obklopené tichem. Trochu jsem zaváhal, ale nakonec jsem vešel dovnitř a potichu za sebou zavřel dveře. Ikimo už klidně oddechoval, takže jsem si byl jistý, že spí. Opatrně jsem si k němu tedy vlezl, přikryl se a doufal, že mu to nebude ráno vadit.