Pomalu jsem se začal probírat a protahovat, ale stejně chvilku ještě trvalo, než jsem alespoň pootevřel oči. Podíval jsem se na hodiny, které Iki v kabinětu měl a zjistil, že každou chvilkou bude zvonit. To jsem si to ale hezky načasoval, pomyslel jsem si, ale ještě na tu chvilku zavřel oči.

"Tak. Za chvilku už bude zvonit, takže bych poprosil, aby jste uklidili třídu a zvedli židle než odejdeme." usmál jsem se a celá třída začala uklízet. Se zvoněním se zvedli poslední židle, a tak jsem žáky propustil domů, zatímco jsem se sám vydal do kabinetu za Yuuem. Když jsem vešel, stále byl uvelebený v mé židli, zachumlaný v mé mikině... byl tak sladký.

Uslyšel jsem tiché vrznutí, tak jsem pootevřel oči a podíval se směrem ke dveřím, kde už stál Iki. Začal jsem se protahovat a usmál se. "Ahoooj. Tak jak to šlo?"

"Šlo to dobře." usmál jsem se, zavřel za sebou, přistoupil k němu a pohladil ho po vlasech. "Jak se ti spalo?"

"Mmhh... dobře, ale u tebe se spalo líp." uculil jsem se a pomalu se začal zvedat. "Jo a málem jsem zapomněl... Eriko by si chtěla vzít jedno kotě. Mohla by se pro něj stavit už dnes po práci?" koukl jsem na něj.

"Jasně, že mohla. Budu jen rád." Políbil jsem ho, mikinu mu srovnal na ramenou a zapnul mu ji ke krku. "Housenko moje."

Usmál jsem se a taky ho políbil. "Dííky." poděkoval jsem vděčně a vyhrnul si trochu rukávy. "Tak asi můžeme jít, ne?" zeptal jsem se a ještě se porozhlédl, jestli jsem si tu nic nenechal. "Počkat, musím si vlastně skočit ještě pro batoh do třídy." uvědomil jsem si najednou, když mi došlo, že mi vlastně něco chybí.

"Dobře. Já si zatím poklidím a můžeme jít." usmál jsem se a nechal ho si jít pro batoh.

"Jasně." broukl jsem a už vycházel na chodbu, kde byl již relativně klid. V naší třídě už nikdo nebyl, ale zamčeno naštěstí ještě nebylo, tak jsem si vzal tašku a šel pomalým krokem Ikimu napřed.

Když jsem si zabalil, vyšel jsem na chodbu a kabinet zamknul. Pak už jsem jen čekal na Yuua, který byl během chvilky u mě. "Tak jdeme, spáči." usmál jsem se a málem ho chytil za ruku... ach jo.

Jen jsem se uchechtl a společně jsme vykročili k hlavním dveřím školy. Náhodou jsem si všiml, jak mě chtěl chytit za ruku. Ach, jak já se těším, až se za tu ruku budeme moct chytit, aniž bychom museli řešit naše okolí.

Vyšli jsme ven a nasedli do auta. Během chvilky už jsme byli na cestě, ale místo domů jsem odbočil na křižovatce směrem do města, abych mohl nakoupit.

Koukal jsem z okýnka a cestu moc nevnímal, ale jakmile jsme odbočili jinam, než jsme měli, trochu jsem zbystřil. "Kam jedeme?" podivil jsem se a podíval se na Ikiho. Nějak jsem si neuvědomoval, že mi vlastně chybí doklady a mobil, což jsou docela podstatné věci a bylo by dobrý si je znovu obstarat.

"Nakoupit. A obstarat ti nové věci." usmál jsem se. Rozhodl jsem se mu koupit hodně nových věcí. Taky proto, že jsem za tu dobu, co jsem s ním postřehl, že nemá zrovna moc oblečení a jeho boty jsou už taky hodně ošoupané. Navíc, zítra je vysvědčení. Měl by mít něco slušného.

Teď už mi téměř okamžitě docvaklo, co tím myslí, jen jsem netušil, že má v plánu nakupovat ve velkém. "Aha, tak fajn." pokýval jsem hlavou a už se ho na nic neptal. Zaparkovali jsme na parkovišti jednoho nákupního centra, které se nacházelo asi patnáct minut autem od našeho domu a vyrazili k jeho hlavnímu vchodu.

Hned jsem zamířil k bankomatu a z něj vybral dost tučnou částku. No, ještě si to můžu dovolit. Jako první jsem zamířil koupit mobil a simku. Poté jsem s ním zamířil na normální nákup a prozatím nakonec pro oblečení. "Tak. Vybírej." vybídl jsem ho a usmál se.

Už jsem měl nový mobil a i nákup jsme měli sfouknutý, tak jsem si myslel, že už půjdeme zase domů nebo popřípadě zařídit ty doklady, takže jsem moc nechápal, proč teď stojíme v obchodu s oblečením. "Ehm..." podrbal jsem se na zátylku. "... ale já nepotřebuju nové oblečení." No, sice nemám toho oblečení zrovna moc a ani není nejnovější, ale nosit se ještě dá, takže jsem nechtěl Ikiho peněženku zbytečně zatěžovat, nebo spíše odlehčovat.

"Hele, mazej si něco vybrat. Je mi jedno co to bude, hlavně aby se ti to líbilo. A povinně aspoň dvoje boty. Šup." popoháněl jsem ho s úsměvem před sebou.

"Ale... no tak fajn." chtěl jsem ještě něco namítnout, ale nakonec jsem to stejně vzdal, protože jsem věděl, že to nemá cenu. Navíc mi asi vážně chce koupit něco, co by se mi líbilo, tak mu to nechci kazit. Zamířil jsem tedy do levé části obchodu, kde se nacházelo pánské oblečení a začal si vybírat.

Tak a teď byl přesně čas pro mě. "Tak vybírej, a kdyby jsi měl vybráno rychle, tak na mě počkej. Skočím si na záchod." oznámil jsem mu s úsměvem a vydal se najít záchody.

"Jasně, neboj." usmál jsem se, když jsem se k němu na okamžik otočil a pak dál vybíral nějaká trička z věšáků, které byly kolem mě rozestavěny.

Mířil jsem na toalety, ale před nimi jsem svůj kurz změnil a vlezl do klenotnictví, kde jsem začal vybírat něco, co by se Yuuovi mohlo líbit.

Dobře, tak teď jsem si připadal jako věšák já, pomyslel jsem si, když jsem už prohrabal nejspíš všechno a od všeho jsem měl něco vybraného, dokonce už i boty. Proto jsem si tedy sedl na jednu lavičku téměř na začátku krámu, aby mě pak Iki nemusel hledat a počkal tam na něj.

S už zaplaceným stříbrným řetízkem vyrobeným jednoduchým, ale krásným stylem jsem se vracel zpátky za Yuuem. Řetízek jsem si v krabičce schoval do kapsy a vešel do krámu. "Takhle se mi to líbí." poznamenal jsem, když jsem si všiml mého miláčka v hromadě věcí. "Vše vyzkoušené? Nic dalšího nechceš?" ujišťoval jsem se.

Netrvalo to ani moc dlouho a už se přede mnou objevil Iki. "Jo, mám všechno vyzkoušené a ne, nic dalšího nechci. Připadám ti snad ověšený málo?" uchechtl jsem se a začal se zvedat. "Vezmeš prosím ty boty? už bych to nepobral." poprosil jsem ho a pohled nasměroval k botám vedle sebe.

Uchechtl jsem se s ním a vzal boty. Po chvilce jsem od něj ale vzal i několik kusů oblečení, aby se s tím tak netáhl.

"Dobrý den. Příprava na modeling?" usmála se prodavačka a já s úsměvem přikývl.

"To víte. Tenhle fešák musí mít jen to nejlepší." uchechtli jsme se naráz a já jí tam všechno položil, aby nám mohla vyúčtovat cenu. Ještě jsem k tomu přiložil dvě tašky, aby jsme se s tím tak netáhli.

Jen jsem tam mlčky stál a raději na to nic neříkal, vždyť to byl vlastně kompliment. "Na shledanou." pousmál jsem se na prodavačku a vzal do každé ruky jednu tašku. "Potřebuješ se tady ještě někde stavit?" zeptal jsem se, když už jsme vycházeli z obchodu ven.

Rozloučili jsme se s prodavačkou a vyšli ven. "Už to chce jen zařídit ty doklady..." povzdechl jsem. No, ještě štěstí, že jeho kreditku mám u sebe já. Došli jsme k autu, nákup dali na zadní sedačky a už jsme mohli vyrazit.

"Jo, s tím počítám." povzdechl jsem si taky. Ach jo, snad to nebude takový děs, jako tenkrát v té bance, protože to by mi asi kleplo, vzpomněl jsem si na to nepříjemné vyřizování, když už jsme seděli v autě a vyjížděli pryč z parkoviště.

Netrvalo dlouho a dojeli jsme k úřadu. Tam jsem nechal Yuua, aby se vyfotil a podepsal papíry. Pro jeho občanku si budeme muset zajít později. Pak jsme jeli do pojišťovny a opět vše zařídili. Byla to fuška, ale měli jsme štěstí, takže to bylo celkem rychle.

Omlouvám se za kratší kapitolku, ale přes to doufám, že se vám líbila ^^