Když jsme dorazili, rychle jsem vystoupil z auta a šel pomoct Yuuovi.

Stihl jsem se jen odpoutat a už u mě byl zase Iki, aby mi pomohl. "Myslím, že to už zvládnu sám." ujistil jsem ho a pomalu se začal zvedat.

"No... tak dobře." nechal jsem ho tedy, hned jak vystoupil jsem zamknul auto a do domu šel raději hned vedle něj, kdyby náhodou potřeboval pomoct.

Tedy myslel jsem, že půjdu už trochu líp, ale jak vidím, tak jsem se spletl, a tak jsem se ho trochu přidržoval.

Pomalu jsem mu pomohl do obýváku, kde jsem ho opatrně posadil na gauč a pohladil po tváři. Měl jsem chuť brečet a to i za něj. Tohle si nezasloužil. On ne. "Nemám ti něco donést?" zeptal jsem se starostlivě.

Pomalu a opatrně jsem se posadil na gauč, ale bolesti jsem se stejně nevyhnul. "Ne, nic. Chci.. chci být jen s tebou." řekl jsem tiše a podíval se mu do očí.

Na to jsem se posadil k němu a opatrně ho objal. "Byl bych tu s tebou, i kdyby jsi nechtěl." usmál jsem se a začal ho hladit konejšivě ve vlasech.

Přitulil jsem se k němu a zavřel oči. "Omlouvám se, jak jsem si z tebe vystřelil. Jak jsem řekl, že chci být nahoře." upřesnil jsem. To jsem asi doopravdy přepískl, ale uvědomuju si to až po této zkušenosti. Já jsem takovej idiot!

Pousmál jsem se a pohladil ho po rameni. "Yuu, pro tebe bych to klidně udělal. Neomlouvej se." Políbil jsem ho do vlasů.

"Já jen... že se už nedivím, proč tě to tak znervózňuje a to jsem si ani zdaleka neprošel tím, co ty." vysvětlil jsem a objal ho.

"Už to nech. Miluju tě, jasný?" Políbil jsem ho a držel u sebe. Teď to potřebuje. "Kdyby jsi potřeboval, klidně breč. Nedrž to v sobě." šeptl jsem mu do ucha. Vím, jak mi předtím pomohl, když mě nechal se vybrečet.

Přikývl jsem. "Jo. Já tebe taky miluju. A myslím, že to zvládnu i bez toho." ujistil jsem ho ještě. "Nevím, co bych bez tebe dělal." přiznal jsem, i když jsem to říkal už dřív, ale chtěl jsem mu to říct znovu.

"Nechceš si lehnout třeba? musí to bolet..." staral jsem se. Vím, že i mě sezení dost bolelo.

"Takhle, když se ta bolest nezvětšuje, tak se to dá vydržet. Ale asi půjdu spát, ať je ten den za mnou." povzdechl jsem si a opatrně se od Ikiho odtáhl, abych se mohl zvednout. Neměl jsem dokonce ani hlad a to jsem měl dnes jen oběd.

"Dobře..." Vzal jsem ho opatrně do náruče, aby se nemusel trápit a políbil ho. "Chceš zítra zůstat doma?" zeptal jsem se ho cestou do ložnice.

Měl jsem sice v plánu tam dojít sám, ale když mě vzal, nijak jsem neprotestoval a polibek, který mi věnoval, jsem samozřejmě přijal. "Ne, třeba přijdu na jiný myšlenky." odpověděl jsem a hlavu si na tu chvilku opřel o jeho rameno.

"Tak dobře." usmál jsem se, když si o mě opřel hlavu. Během chvilky jsem ho položil do postele a lehl si k němu.

"Nemusíš jít ještě kvůli mě spát." ujišťoval jsem ho. Nechtěl jsem, aby se jen kvůli mně omezoval.

"Já vím. Neboj, dělám jen to, co chci. A jako vždycky, chci si tě držet, když budeš usínat." usmál jsem se a políbil ho.

"Oh, já tě miluju." usmál jsem se na něj po polibku a přitulil se konečně k němu. Po chvilce jsem se převalil na druhý bok a zády se přitiskl na jeho hruď. Měl jsem tak lepší pocit.

Změna jeho pozice mě překvapila, ale i tak jsem ho láskyplně objímal a přikryl nás peřinou, aby bylo teplíčko. "Vždycky tady budu pro tebe." zašeptal jsem mu do ouška a dal pusu na krk.

"Já vím. A děkuju, moc si toho vážím." Více jsem se na něj natiskl a zavřel oči. "Taky tady pro tebe vždycky budu." pousmál jsem se znovu. On to sice asi věděl, ale stejně jsem mu to chtěl říct.

Pohladil jsem ho po hlavě a dal pusu do vlasů. "Já vím a jsem za to rád."

Namísto odpovědi jsem spokojeně zamručel. Díky němu jsem nabyl pocit bezpečí a postupně začal opravdu upadat do spánku.

V tichosti jsem ho pořád objímal dokud neusnul a ještě docela dlouho poté. Pak jsem ale opatrně vstal, dal mu pusu do vlasů a šel se rychle osprchovat. Čistý a převlečený do spacího jsem se vrátil a zas ho objal a držel ho dokud jsem neusnul.

Spal jsem celou noc a dokonce se mi ani nic nezdálo, za což jsem byl rád. Díky tomu, že jsem šel spát včera dřív, probudil jsem se relativně brzo. Chvíli jsem zůstal ještě ležet a užíval si Ikiho teplo, ale nakonec jsem přeci jen vstal. Zadek mě stále bolel a těžko říct, jestli to bylo lepší, ale pokusil jsem se to moc nevnímat, i když to zrovna dvakrát reálný nebylo. Pomalu jsem došel do koupelny a původně si chtěl dát pořádně teplou koupel, ale došlo mi dost rychle, že to v mém stavu zrovna dvakrát nejlepší nápad nebude, a tak jsem si dal jen sprchu.

Ráno mě probudilo to, že jsem u sebe necítil to známé teplo. Pomalu jsem se posadil a protáhl se. Yuu nikde. Tak jsem se šel podívat, kde bude a jak jsem čekal byl v koupelně. Tak jsem šel udělat snídani.

Tentokrát jsem v koupelně strávil více času, nežli obvykle a své tělo tak hýčkal teplou vodou. Popravdě se mi ven nechtělo, ale věděl jsem, že věčně tu být taky nemůžu, tak jsem vylezl ven a začal se sušit. Pro čisté oblečení jsem si musel opět dojít, protože jsem si ho opět zapomněl vzít sebou, díky čemuž jsem zjistil, že už i Iki vstal a tak jsem se hned po oblečení vydal do kuchyně. Iki stál u linky a připravoval nám snídani, tak jsem ho zezadu objal a pořádně se na něj natiskl. "Dobré ráno." popřál jsem mu s úsměvem.

"Dobré ráno." usmál jsem se a pohladil ho po rukou. "Jak jsi se vyspal?" zeptal jsem se a dodělal nám snídani.

Čelem jsem se opřel o jeho rameno, nasál jeho vůni a zavřel na okamžik oči. "Vlastně docela dobře." odpověděl jsem a věnoval mu polibek na krk. "Chceš nějak pomoct?" optal jsem se.

"To jsem rád a ne, děkuju. Už to mám hotový. Opravdu chceš dnes do školy?" ujišťoval jsem se a dal mu misku s ovesnými vločkami.

"Asi jo." pokrčil jsem rameny a vzal si od něj misku, se kterou jsem se posadil ke stolu. "Dobrou chuť." popřál jsem mu, když už se taky usadil a pustil jsem se do snídaně.

"Dobrou chuť." popřál jsem mu nazpět a oba jsme se pustili do snídaně. "Nechceš odvézt?" usmál jsem se.

Zprvu jsem chtěl zakroutit hlavou, ale než jsem to stihl udělat, představil jsem si, jak by moje cesta do školy pěšky asi vypadala, takže jsem své rozhodnutí nakonec přeci jen přehodnotil. "No... možná."

Musel jsem se usmát. "Takže jo." Natáhl jsem se k němu přes stůl a věnoval mu polibek. "Kdyby byl jakýkoliv problém, tak za mnou."

Polibek jsem s radostí přijal a usmál se. "Jasně, díky." poděkoval jsem vděčně a dal si do pusy další porci ovesných vloček.

Na to jsem kývl a taky si zas dal trochu vloček do pusy. "Hm... a nebo, pokud se ti nechce chodit, můžeš mi napsat."

Na to jsem se musel uchechtnout. "Já myslím, že pár kroků mě nezabije." usmál jsem se a dal si do pusy další sousto, ale v tom jsem si něco uvědomil. "No jo vlastně, ale... já nemám mobil. Včera mi ho rozbili ti idioti. A i peněženku s doklady a všemi vydělanými penězi." posmutněl jsem a lžící začal vločky v misce přehrabovat z jedné strany na druhou. Kdybych si uvědomil, co nás kvůli novým dokladům čeká zase běhání, tak bych asi byl nešťastný spíš z toho, než z té ztráty pár šlupek.

Na to jsem se zamračil a zatnul pěsti. "To se vyřeší." zavrčel jsem.

Podíval jsem se na něj a povytáhl obočí. "A jak to chceš řešit? Mobil je v čudu, peníze už určitě rozfofrovaný a peněženka někde na smeťáku vyhozená. Navíc pochybuju, že vystrčí nos z domova, natož, aby šel na poslední dva dny do školy. Konec konců, s docházkou si nikdy hlavu nelámal, tak proč by začínal." pokrčil jsem rameny a znovu věnoval pozornost své misce.

Povzdechl jsem si a dál jedl se zatnutou pěstí. Zabil bych je! Zvlášť toho jednoho!!! Ale budu to muset holt překousnout. Rrrrr!!!! Dojedl jsem, umyl po nás nádobí a dal Yuuovi svačinu. "Už půjdeme?" zeptal jsem se trochu tišeji.

Nemohl jsem si nevšimnout toho, jak ho to užírá, ale s tím se toho bohužel asi moc nenadělá. "Jo, jen si skočím pro batoh. A Iki? Netrap se tím už." pohladil jsem ho po boku a políbil ho.

Po tom, co si odběhl pro batoh jsem si povzdechl a prohrábl vlasy. Budu mu muset pořídit nový mobil... a doklady... a peněženku. Na druhou stranu jsem v tom ale začal vidět možnost koupit mu něco hezkého, a tak jsem se i uklidnil a už s úsměvem čekal na něj. Pořádně ho políbím.

Dal jsem si do tašky svačinu, kterou mi Iki připravil a hned na to se vrátil zpátky ke dveřím, kde na mě už čekal, a tak jsem se obul a natáhl se pro polibek.

"Moc tě miluju." broukl jsem ještě před polibkem, který jsem prohloubil jak jen to šlo.

Nestihl jsem mu ani odpovědět a už jsem ho měl přilepeného na rtech. No ne, že by mi to vadilo, ba naopak. Do polibku jsem se bez váhání zapojil a naplno si ho užil.

Trvalo mi dost dlouho než jsem se od něj odtáhl, ale když už to nastalo, stejně jsem ho ještě na chvíli pevně objal. "Těšíš se na prázdniny?" usmál jsem se s prohrábl mu vlasy, do kterých stejně ještě přistál můj polibek jen chvilku před tím, než jsem otevřel dveře ven.

"Jak se můžeš tak blbě ptát?" uchechtl jsem se, když už jsme vycházeli ven. "Konečně mi dáš pokoj s tím přiblblým učením." zašklebil jsem se na něj a zamířil k autu, i když jsem měl tendenci vyrazit do školy pěšky.

"No to teda nedám." broukl jsem na oko vážně a pak na něj vyplázl jazyk. V autě jsem počkal až se připoutá a už jsme jeli.

"Ts... takový blbý fóry." zatvářil jsem naopak já na oko ublíženě a nasedl jsem si na místo spolujezdce s bolestí, která projela mým tělem. Nic moc jsem na sobě ale nedával znát a připoutal se.

"To víš. Vtipy mi nejdou." usmál jsem se a jel tak, aby se auto třáslo co nejméně.

"No jasně, od toho tu jsem já." zasmál jsem se a trošku si poposedl, aby mé pozadí bylo v co největším pohodlí.

"A já jsem ten do postele?" uchechtl jsem se a během chvilky jsme parkovali před školou.

"Umm... jo. A taky na vaření a jako osobní bodyguard." zeširoka jsem se na něj usmál.

"Vše, jak říkáte, pane." uchechtl jsem se a vystoupil z auta. Když vylezl i Yuu, zamknul jsem ho a oba jsme šli do školy.

Spokojeně jsem se usmál a co nejopatrněji vylezl z auta. Pak už jsme se oba vydali do školy, kde jsme se rozloučili a každý vyrazil svým směrem.

Když už jsme šli každý jinam, začalo se to ve mě prát. Chtěl jsem za ním a pohlídat si ho, ale... jsem učitel a on žák. Navíc, jak by na něj pak koukali? Tím bych mu spíš ublížil.