Slíbené pokračování je tu, tak si ho užijte ^^

Ještě, že mě tam Iki hodí a navíc, že to ani není daleko, jinak bych asi vážně přišel pozdě, pomyslel jsem si, když už jsem se začínal obouvat. "Tak asi můžeme." pousmál jsem se, když už jsem si dovázal tkaničky u bot.

"Ještě ne." broukl jsem a dlooouze ho políbil. "Až teď." Pohladil jsem ho po tváři a vyšel k autu, které jsem odemkl a nasedl.

On je vážně úžasný, pomyslel jsem si s úsměvem na tváři, když mě políbil. Hned jak jsme vyjeli, začal jsem ho navigovat a protože to autem bylo opravdu kousek, za pár minut jsme tam už byli. "Tak, tady to je." pousmál jsem se, když už jsme stáli přímo před obchodem.

"Hhmm... hezkýý. Chválím tě, pracante." Pocuchal jsem mu vlasy. "Že bych si pro Iseriho pořídil rybičku?" uchechtl jsem se.

"Dělej si co chceš, ale já už budu muset jít, abych vážně nepřišel pozdě." odpověděl jsem, během toho, co jsem si upravil vlasy. "Budu tady do sedmi, takže mě očekávej tak v půl osmé."

"Dobře. Já pojedu domů, ale než skončíš, napiš mi. Přijedu si pro tebe." usmál jsem se a lehce ho poplácal po rameni.

"Tak jo." kývl jsem. Rozhlédl jsem se kolem nás, jestli by nás nemohl třeba náhodou někdo vidět a pak ho ještě na rozloučenou rychle políbil. "Tak ahoj a pak napíšu." usmál jsem se a začal vystupovat z auta.

Musel jsem se uculit. "Ahoj. Už se těším." zamával jsem mu ještě a zas jel domů.

Mával jsem za odjíždějícím autem a stále se přihlouple usmíval, když v tom mě někdo relativně silně chytil za ramena, až jsem leknutím ztuhnul. Doopravdy jsem se leknul, ale když jsem díky chichotu poznal smějící se Eriko, zase jsem se uvolnil.
"Dal bych přednost prostému ahoj." pronesl jsem, ale usmál se.
"Promiň, promiň." chechtala se dál. "Takže jsi se dočkal, co?" zeptala se, když už se konečně uklidnila a společně jsme vešli do zverexu.
"Myslíš Ikiho propuštění z nemocnice? Jo, dočkal jsem se, ale že to trvalo." uchechtnul jsem se, načež se opět zasmála. Napadlo mě, jestli mě a Ikiho neviděla se políbit, ale to by se asi víc vyptávala, takže jsem to hodil za hlavu a raději se šel věnovat práci, aby mi to rychle ubíhalo.

Viděl jsem ve zpětném zrcátku, jak mi mává. Hřálo mě to. Za chvilku jsem dojel domů, kde jsem i přes svou nechuť začal připravovat jídlo.

I když jsem se snažil zaměstnat se co nejvíce, čas se mi šíleným způsobem vlekl. Vždycky mi to tak hezky rychle uteklo, ale dnes prostě ne. Asi půl hoďky před zavíračkou jsem se každou chvíli díval na čas, jestli je už čas, abych Ikimu napsal. Jakmile se tak stalo, už jsem neváhal ani vteřinu a měl v ruce mobil a na konci smsky jsem nezapomněl zmínit, že ho miluju.

Jídlo jsem udělal a skončil na gauči u televize. Ale ne na dlouho. Miláček mi už napsal a tak jsem mu odepsal nazpět. "Jasně, už jedu. Za chvilku jsem tam, miláčku." A už jsem během chvilky byl v autě a na cestě.

Blaženě jsem se usmál, když jsem za okamžik četl jeho odpověď.
"Yuu, tady máš peníze za minulý týden." podala menší obnos peněz, když už zamykala pokladnu. "Jo, díky." poděkoval jsem s úsměvem. Společně jsme vyšli ke dveřím a v tom jsem uviděl i přijíždějícího Ikiho, takže můj úsměv se ještě více rozšířil.

Sotva jsem přijel, už jsem viděl Yuua, na kterého jsem krátce zatroubil. "Ahoj." pozdravil jsem, když jsem mu ze svého místa otevřel dveře. "Oh, dobrý den." pozdravil jsem i slečnu.

"Ahoj." odvětil jsem okamžitě.
"Zdravím." pozdravila s menším úculkem i Eriko.
"Ehm... Eriko, tak tohle je Iki. Iki, Eriko." ukázal jsem rukou.
"Těší mě." usmála se Eriko vřele. "Já vás nebudu zdržovat, tak se oba mějte a ráda jsem Vás poznala." rozloučila se ještě zamáváním a už mířila svou cestou, zatímco já jsem si nasedl do auta.

"I mě těší." usmál jsem se na ni přívětivě. Ještě jsem jí zamával na cestu a když už byl Yuu v autě, rozjel jsem se domů. "Tak jak bylo v práci?" zajímal jsem se.

Vyřízeně jsem se opřel o sedadlo a povzdechl si. "Ale jo, práce dobrý, jen se to dnes šíleně vleklo." pousmál jsem se. "Dostal jsem peníze, tak doma ti vrátím to, co ti dlužím z té čajovny a část ještě možná vyjde na ten druhý dluh. Podíval jsi se už, kolik to je peněz?" zeptal jsem se a pootočil k němu hlavu. Nemyslím si, že by se díval na účet, protože kdyby zjistil, že jde o pokutu od policie, tak by to nehodil jen tak za hlavu.

"To se občas stává." usmál jsem se. "Dobře a nekoukal. Nechci ani vidět kolik toho strhli za tu nemocnici." povzdechl jsem si se zoufalým uchechtnutím.

Na chvíli jsem se zamyslel. "A neměla by ti to proplatit škola? Přeci jen se ti to stalo v práci." zeptal jsem se a stále nad tím lehce dloumal.

Zakroutil jsem lehce hlavou. "Tohle bylo napadení. Ne, pracovní úraz. Navíc bych ty peníze od školy stejně nechtěl." pousmál jsem se a za chvilku už jsme dojeli domů. "Udělal jsem jídlo, dáš si?"

Už jsem na to nic neřekl, protože stejně nebylo co, tak jsem jen pokýval hlavou. Stejně mě ale překvapilo, že by si to nenechal uhradit, kdyby mohl. "Jo, dám. Mám docela hlad." přiznal jsem.

Vypnul jsem motor, vystoupil a když vystoupil i Yuu, zamknul jsem auto. "Tak pojď, pracante." usmál jsem se a už jsme zašli do domu, kde jsem hned šel nandat jídlo. Teď bylo teplé tak akorát.

Následoval jsem Ikiho až do kuchyně, kde jsem se posadil ke stolu. Když přede mnou přistála večeře, okamžitě jsem se do toho pustil, protože jsem měl už doopravdy hlad, i když tohle nebylo jídlo úplně podle mých představ.

Dal jsem si jídlo s ním, ale tentokrát jsem si nandal přibližně to, co jsem do sebe za posledních pár dnů vždy narval... takže toho bylo míň než polovina talíře. Na dlabajícího Yuua jsem se jen usmál a taky se pustil do jídla.

Za chvíli jsem měl vše snědené, stejně jako Iki, takže jsem sebral talíře a než Iki stihl cokoliv namítnout, umyl jsem je. "Umhh... asi si půjdu dát sprchu a půjdu si lehnout." pronesl jsem, když jsem se k němu otočil opět čelem a opřel se za sebou rukama o linku.

Ten skřet mi zase ukradl talíř. No nic. "Taky bych se měl vykoupat a pak jít spát." Podrbal jsem se ve vlasech a usmál se na něj. "Tak utíkej ať usínáme spolu." mrkl jsem na něj.

Zprvu jsem chtěl navrhnout společnou koupel, ale dřív, než jsem stačil ta slova vyslovit, jsem si to rozmyslel a s lehkým úsměvem přikývl. "Tak já letím a pak na tebe počkám v ložnici." políbil jsem ho ještě a už jsem si šel pro věci na spaní.

"Dobře, dobře." usmál jsem se, polibek oplatil a nechal ho jít. Já si mezi tím přisedl ke koťatům. Už jsou pěkně velká. Budu je muset co nejdřív někomu dát.

V koupelně jsem se moc dlouho nezdržoval, ostatně, jako téměř vždy. Umyl jsem si hlavu, pořádně se umyl a pak již osušený se nasoukával do spacího. V rychlosti jsem si ještě vyčistil zuby a pak už jsem se vydal do ložnice, přičemž jsem na chodbě ještě na Ikiho houkl, že má volno.

Po tom, co mě Yuu zavolal jsem si do ložnice zašel pro věci a ještě před odchodem mu poslal vzdušnou pusu. V koupelně jsem si dal rychlou sprchu, při které jsem se pořádně vydrbal i za ušima a pak se oblékl. Ještě před odchodem jsem si ale triko vyhrnul a podíval se, kde budu mít další jizvy. Pak jsem ale natěšeně zamířil do ložnice za miláčkem.

Jak Iki zmizel znovu za dveřmi na chodbě, zahrabal jsem se pod peřinu a zavřel oči. V hlavě se mi začaly přemítat vzpomínky na poslední uběhlé dny, takže mi unikla dokonce i nějaká ta slza. Tyto černé myšlenky jsem ale zase rychle zahnal, protože už nemělo cenu se tím dál trápit. Teď už je zase vše v pořádku a to je hlavní. Chvilku poté, co jsem si otřel malé cestičky od slz, vešel opět Iki, tak jsem pootevřel oči a usmál se. "Tak pojď, už na tebe čekám." zavrněl jsem.

Usmál jsem se a zachumlal k němu pod peřinu. Přitáhl jsem si ho do objetí a pohladil ho po... vlhké tváři? Zmateně jsem se zamračil a palcem mu přejel přímo pod okem. "Yuu? Ty jsi brečel?" prohrábl jsem mu ještě vlhké vlasy. Ehm... no jo. Ona to může být voda. Trochu jsem se nad tím pozastavil, protože mě to v tu chvilku nenapadlo.

Trochu překvapeně jsem se na něj podíval, ale pak jsem zavrtěl mírně hlavou. "To nic, jen se mi vybavil TEN den." vysvětlil jsem a přitulil se k němu. "Ale teď už to je dobrý. Mám tě zase u sebe a to je hlavní." řekl jsem už s úsměvem, který mi byl znatelný z hlasu.

Pevně jsem ho stisk a začal mu volnou rukou prohrabávat vlasy. "Už na to nemysli. Nikdo a nic mě od tebe jen tak nedostane." Usmíval jsem se a dal mu ještě pusu do vlasů.

Zavřel jsem oči a nasál jeho vůni. "Hmm, já vím. Jsem totiž pijavice, která si tě nenechá vzít." uchechtl jsem se mu do hrudi.

"Tak spát, ty pijavice. Jinak nevstaneme." uchechtl jsem se, trošku uvelebil a jednu ruku si dal za hlavu.

"Jasně." uchechtl jsem se krátce i já. "Tak dobrou." popřál jsem mu, ještě ho objal a pak už jsem na nic nemyslel, jen jsem se nechal pomaličku odnášet do říše snů.

"Dobrou." popřál jsem mu i já a za chvilku už jsem spal až do rána, ale i tak jsem měl ještě dobrou hodinu do budíčku, když jsem otevřel oči.