Uctívejte mě, protože jsem vás nejdříve chtěla zase vošulit a udělat kratší kapitolu :D  Pak jsem si to ale nakonec rozmyslela a vošulím vás někdy jindy xD

Jen chvíli poté, co jsem došel do třídy, vešel i učitel, který mi téměř okamžitě dal test, kterým jsem si měl známku opravit. Byla to už tak nějak má poslední šance a musel jsem to napsat nejhůře za dvě, takže jsem se na to musel pekelně soustředit. Očima jsem nejdříve přelítl celé zadání, díky čemuž se mi docela dost ulevilo, protože vše, co jsem musel napsat, jsem se včera naučil a opravdu si to pamatoval. Rovnou jsem se tedy pustil do práce a neztrácel víc času, protože jsem to měl na celou hodinu a chtěl jsem si to stihnout ještě aspoň jednou zkontrolovat.

Ještě jsem tak chvíli seděl a koukal z okna, dokud jsem se nerozhodl, že už půjdu za paní ředitelkou. Během chvilky jsem zaklepal na dveře a byl vyzván dovnitř. S úsměvem jsem vstoupil a Kaye málem spadla brada.
"Ahoj! Proboha, no to snad není možný." usmála se a ihned mi nabídla židli, do které jsem si rád sedl.
"Ahoj. Jak to zatím šlo?" zajímal jsem se.
"Udělalo se spoustu opatření. Jsou po škole nainstalované kamery a po osmé hodině se do školy můžeš dostat jen zazvoněním na mě. Ale to všechno zjistíš ještě potom. Dáš si kafe?" Už se zvedala, aby dala vařit vodu, ale já jí zastavil.
"Nemůžu si dát kávu. Mám pevně daný jídelníček." usmál jsem se. Do konce hodiny jsme si povídali a ona byla hodně zvědavá ohledně toho hajzla, co to všechno způsobil. Nedivím se jí. Vše jsem vysvětlil a nakonec jsme se zas začali bavit o škole, protože se budu zas muset začlenit do tohoto systému.

Zvonící zvonek oznamoval ukončení hodiny a já byl nucen svůj test odevzdat. Naštěstí jsem to všechno už měl napsané a i dokonce dvakrát zkontrolované, takže jsem si byl jistý, že tam mám všechno. Měl jsem z toho dobrý pocit, tak jsem se rozhodl rovnou zajít za Ikim.

Už zazvonil zvonek a já se usmál. "Jdu zjistit, jak si Yuu vedl při opravném testu." Zvedl jsem se ze židle a ona chápavě kývla.
"Věřím, že to zvládl. Užij si den. Já tady budu muset zas papírovat." uchechtla se a já vyrazil tedy do svého kabinetu. Už cestou jsem viděl, jak se blíží i on.

Iki šel nejspíše od ředitelky, protože jsme se střetli ještě na chodbě. Hned jsem se na něj zářivě usmál, díky čemuž mu asi už bylo jasné, že by to mělo být v cajku. "Ahoj." pozdravil jsem ho a stále se usmíval.

Ten jeho úsměv byl tak dokonalý, že jsem se taky musel usmát. Určitě to je v pořádku. "Ahoj, tak povídej." broukl jsem a odemkl kabinet, kam jsme zalezli. Dnes jsem poddajný.

"No, není moc co." pokrčil jsem rameny, když už jsme byli v soukromí kabinetu. "Myslím, že by to mělo být v pohodě." usmál jsem se na něj a opřel se o jeho stůl.

"Děláš mi radost. Jen tak dál." broukl jsem a políbil ho. "Malá odměna." uchechtl jsem se.

"Ale já chci velkou odměnu." ušklíbl jsem se, stáhl si ho k sobě a hned jsem se mu opět přisál na rty a polibek prohloubil.

Musel jsem se do polibku usmát. Chytil jsem si ho za tváře a spokojeně zamručel.

Objal jsem ho a natiskl ho na sebe, přičemž mi začaly hlavou běhat nemravné myšlenky, tak jsem stisk zase o trochu povolil a více se soustředil na polibky.

Šlo poznat, že se snaží soustředit na polibky, stejně jako já. Měl jsem na něj takovou chuť... ale musím si jí nechat zajít. Polibky jsem se snažil udržovat na stejné úrovni, aby nás to nerozptylovalo.

Ještě chvíli jsme si jeden druhého užívali, ale pak už jsem polibky začal pomalu zjemňovat, až jsem se odtáhl, opřel si o něj hlavu a dlouze vydechl. "Už aby jsi byl úplně v pořádku." povzdechl jsem si a obličej nakonec schoval u jeho krku.

Překvapilo mě, když polibky začaly být jemnější, ale držel jsem tempo s ním. Pak jsem ho pevně a láskyplně objal. "Taky si to přeju. Moc tě miluju." Pohladil jsem ho po hlavě.

"Taky tě moc miluju. Spolu to zvládneme." pokusil jsem se říct, co nejsrozumitelněji. Heh, trochu paradox, když se právě spolu musíme tolik ovládat, aby jeden po druhem nevyjel a nestrhlo se to v nějaké šílené orgie. Dobře, možná trošičku přeháním, ale stejně. Chtěl jsem ho ještě políbit na krk, ale nakonec i to jsem si rozmyslel. Teď asi budu přemýšlet i nad takovými drobnostmi, kterými jsem se dřív vůbec nezaobíral. "Vyřešil jsi s ředitelkou to, co jsi potřeboval?" zajímal jsem se a o kousek se od něj odtáhl, abych mu viděl do obličeje.

Musel jsem se culit, když říkal jak to zvládneme. Bylo to hezký. "Jo. Dokonce jsme si hezky popovídali. A jestli se budeš ulívat z hodin, budu to vědět." ušklíbl jsem se.

Překvapeně jsem zamrkal a věnoval jsem mu nechápavý výraz. "Jak, když se budu ulívat? Proč bych to dělal?" Heh, dříve bych tuhle větu řekl spíše ironicky, ale teď jsem to myslel vážně. Nemám pro to důvod.

"Třeba, kdyby jsi se chtěl vyhnout testu z matiky." uchechtl jsem se. Jen jsem ho škádlil, ale nakonec jsem mu dal jemnou pusu.

Jooo, tak to bych rád někdy udělal, ale...! Než jsem ale stihl něco namítnout, už si mě stihl zase usmířit malou pusou. No jo, v tomhle směru mi stačí docela málo, zvlášť teď po tom všem, co se stalo. "Jsi pako." uchechtl jsem se nakonec.

"Stejně jako ty." uchechtl jsem se taky. "Už bude zvonit. Měl bys jít na hodinu." upozornil jsem ho a trochu mu upravil vlasy. Měl je rozcuchané. Pako můj.

"Dobře, tak zatím ahoj." usmál jsem se a ještě se natáhl pro polibek na rozloučenou. "Miluju tě." zavrněl jsem ještě u jeho rtů, ale pak už jsem byl opravdu nucen jít, abych nepřišel pozdě.

"Taky tě miluju." zavrněl jsem ještě než mi utekl. Pak jsem si opět sedl do své židle, ve které jsem to nakonec nechtěně zařízl, protože jsem neměl nic na práci.

Měli jsme biologii, takže pohodka. Učitel nám ještě rozdal testy, které jsme psali minulý týden a pro mé překvapení jsem měl jedna mínus. Megumi skoro ani nevěřila, že by to bylo možný, ale tak to vlastně nebyla sama. No jo, časy se mění.

Začalo se mi zas něco zdát. Něco hezkého. Takže jsem se ze spaní začal i usmívat.

Se zvoněním učitel vyšel ze třídy a my opět měli přestávku. S testem jsem znovu zamířil k Ikimu, u kterého jsem se opět samozřejmě neobtěžoval ani klepat a rovnou k němu vstoupil. Už jsem chtěl otevírat pusu, když jsem si všiml, že Iki s největší pravděpodobností spí. Na tváři měl úsměv, tak se mu zdálo asi něco pěknýho. S úsměvem jsem se posadil na vedlejší židli a hlavu, kterou jsem si podložil rukama, jsem položil na stůl a Ikiho nespouštěl z očí. Nechtěl jsem ho zbytečně budit, tak pokud se neprobudí sám, tak mu o biologii řeknu později.

Jel jsem autem. Ne mým, ale tím, co jezdí na dráhách. Zrovna se sjíždělo z prudkého kopce a dole mě ocákla voda. V pozadí jsem slyšel smích od přihlížejících a já se tomu taky začal trochu smát a... ehm... vlastním smíchem jsem se vzbudil. "Škola?" pronesl jsem trošku překvapeně, když jsem otevřel oči a hned na to mi padl pohled na Yuua. Ehm... jak dlouho tady asi je?

Tiše jsem se uchechtnul, když se ze spaní začal Iki smát a ještě zábavnější byl ten jeho nechápavý pohled, když se probudil. "Je občas vážně vtipný tě pozorovat, když spíš." pronesl jsem pobaveně.

Nafoukl jsem tváře, jak malé dítě a zamračil se. "Ne, není." zabručel jsem 'naštvaně' a pozoroval ho. Už chci domůůů!!

"Nemrač se a koukej." uchechtl jsem se a dal mu před obličej svůj test. Vlastně jsem si ho ani neprohlídl, takže nevím, co tam mám za chyby.

Překvapeně jsem zamrkal a test si převzal. "No páni. Yuu, ty jsi tady úplně zazářil! To je úžasný!" Rozzářil jsem se a šťastně ho objal. Hned na to jsem ho políbil!

Krátce jsem se zasmál, když mě objal, ale hned na to mě utišil polibkem, který jsem mu s radostí opětoval. "Věděl jsem, že budeš mít radost." uchechtl jsem se, když jsme se od sebe odtáhli.

"Jasně, že mám radost. Jsi úžasný. Ani nevíš, jak moc jsem rád za to, že jsem přišel na tuhle školu a potkal tebe. Jsi jen můj a nikomu tě nedám." Usmíval jsem se a pohladil ho po tváři. Opravdu si neumím představit, že bych byl bez něj.

"No ještě, aby jsi mě někomu dal." zatvářil jsem se na oko dotčeně, ale pak se k němu přitulil. "Taky jsem strašně rád. Neumím si život bez tebe představit. Takže vůbec nechápu, co sis dovolil mě strašit a padnout do kómatu." dodal jsem ještě a uchechtl se. Teď si z toho sice už dělám srandu, ale stejně se mi vždycky téměř zastaví srdce, když si vzpomenu na TEN den.

"Jako promiň? Já se snažil přežíít." řekl jsem podobně jako on a pak se uchechtl a pohladil ho po rukou. "I kdyby na mě spadlo letadlo, vrátím se ti. Protože s tebou je ten svět úžasný." zavrněl jsem mu do ouška po tom, co jsem si ho stáhl blíž.

"Ty jsi úžasný." zavrněl jsem mu na oplátku do ucha já, které jsem ještě políbil a pak ho objal kolem krku.

"Neskládej mi tolik komplimentů. To je moje práce." usmál jsem se a stáhl si ho na klín a dlouze políbil.

Než jsem mu na to stihl odpovědět, už opět věnoval péči mým rtům, což mi ale vůbec nevadilo, spíše naopak, a tak jsem mu prohrábl rukou zezadu vlasy a polibek s ochotou oplatil.

Spokojeně jsem zamručel, ještě párkrát ho políbil a pak už jsem ho ale musel poslat na další hodinu. "Utíkej ty můj Einsteine." usmál jsem se a daroval mu poslední pusu.

Nerad jsem ho zase opouštěl, ale nebylo na výběr. "Drž mi palce, teď budu psát zase opravný test." Teď už jsem si byl zase o něco jistější díky tomu, že jsem zvládl první test a navíc jsem dostal i tak dobrou známku z biologie.

"Držím, neboj." podpořil jsem ho a s úsměvem i rychlou pusou a pak už sledoval, jak odchází.

Tentokrát jsem do třídy došel již po příchodu učitelky, ale díky tomu, že jsem svůj pozdní příchod svedl na nějaké vyřizování s Ikim, nad tím jen mávla rukou a s testem mě posadila do lavice. Říkal jsem si, že na chodbě je nějaký klid, takže jsem asi přeslechl zvonění.