Jsem tu zas a přináším novu kapču! Snad se bude líbit ^^

"Dobré ráno po druhé." uchechtl jsem se, když za mnou do kuchyně přišel ten spáč. "Začal jsem připravovat oběd a zvolil jsem pařenou brokolici." sdělil jsem mu svůj výběr.

"Dobré, dobré." usmál jsem se a pak se pokusil o úsměv. "Skvělý výběr." Stoupl jsem si k němu a začal pomáhat s tím vařením.

Netrvalo dlouho a už jsme měli brokolici spařenou a k tomu uvařené i brambory. "Tak dobrou chuť." popřál jsem mu, když už jsme seděli každý se svou porcí u stolu.

"Dobrou chuť." řekl jsem, jak nejlíp sem dovedl a pustil se do.... jídla? Jo, říkejme tomu jídlo. I když mi to nechutnalo, měl jsem hlad a tak jsem se snažil sníst toho co nejvíc, ale stejně jako minule, nezvládl jsem to do sebe nacpat. Pocit plnosti totiž vždy přišel hned po prvních soustech a tak jsem do sebe cpal, co se dalo.

Bylo mi naprosto jasný, že z toho nadšený není, ale to nebude asi z žádného jídla, co smí jíst. "Zbytečně se k tomu tolik nepřemlouvej." pohladil jsem ho po rameni, když jsem se svým talířem šel ke koši, kam jsem vyhodil několik brambor a následně po sobě talíř umyl.

"Musím. Mám hlad a moc toho do sebe nenacpu. A to co jo, mě rozhodně neuživí pokud to bude... tohle." Šťouchl jsem vidličkou do brokolice, kterou jsem hned na to napíchl a pokusil se ji sníst.

Povzdechl jsem si a umytý talíř s příborem jsem dal na odkapávač. "Uvidíš, že si na to za chvíli zvykneš." pokusil jsem se ho ujistit, políbil jsem ho na spánek a posadil se zpět na židli naproti němu. "Taky už jsem si už tak nějak zvykl, když jsem to jedl už týden předtím."

"Budu se snažit." usmál jsem se a už opravdu přeplněný jsem šel po sobě porci uklidit. "Nemáš nápad na dnešek?"

Na okamžik jsem popřemýšlel, ale jelikož byla neděla, tudíž zítra začínala škola a já si potřeboval opravit ještě dva předměty, volba byla jasná. "Pomohl by jsi mi se naučit do školy?" optal jsem se a hlavu jsem si podepřel rukou, kterou jsem si opřel o stůl.

"Rád ti pomůžu. Tak si pro to můžeš zajít. Počkám na gauči." broukl jsem, políbil ho a odebral se do obýváku.

"Dobře." usmál jsem se a koukal se za ním. Když mi zmizel z dohledu, zvedl jsem se a skočil si pro sešity, které jsem potřeboval a došel zpátky za Ikim. Cestou jsem nad tím opět na okamžik zapřemýšlel, jak je zvláštní, že mi teď tak záleží na tom, abych prolezl do dalšího ročníku. Ještě nedávno mi to bylo úplně šumák a teď se sám dokonce dobrovolně učím, abych mohl postoupit dál.

Poklidně jsem čekal na gauči s rukama za hlavou a když už moje princezna přišla, musel jsem se sladce usmát. "Tak mi to ukaž." broukl jsem, když už se ke mně posadil. Vše jsem si důkladně přečetl a pak nechal i jeho, ať si to přečte. Hned potom jsem uplatnil techniku otázek. To, co nevěděl, jsem mu vysvětlil. Všechny otázky jsem několikrát zopakoval, abych si já, ale i on byl jistý, že to umí.

Své zápisky jsem si na dané téma pečlivě přečetl a následně se pokoušel odpovídat na Ikiho otázky. Někdy to bylo lepši, někdy horší a tak v takových případech mi Iki vše srozumitelně vysvětlil, popřípadě jsem měl na něj ještě doplňující otázky, abych si to opravdu pořádně urovnal.

Podle mě šlo to učení jako po másle. A to hlavně díky tomu, že Yuu se aktivně projevoval. Byl jsem na něj opravdu hrdý.

Takto se mi podařilo s Ikiho pomocí naučit oba dva předměty, za což jsem mu byl vděčný. I když to netrvalo tak dlouho, jak jsem si původně myslel, nějaký čas nám to zabralo, takže jakmile Iki odložil sešit stranou, vyčerpaně jsem se o něj opřel a zavřel oči. "Mám dost." vydechl jsem vyřízeně.

"A já se ti nedivím. Děláš úžasné pokroky. Jsem na tebe hrdý." pochválil jsem ho a začal mu 'masírovat' ramena. Zaslouží si to.

Usmál jsem se a pootevřel oči, ale jakmile se začal věnovat mým ramenům, znovu jsem je zavřel a do toho spokojeně zamručel. "To je příjemný." zamumlal jsem blahem a o kousek se od něj odtáhl, aby měl více prostoru a já si mohl dál užívat jeho péči.

"Aspoň, že to. Neumím masírovat." uchechtl jsem se a pokračoval v tom, aby byl spokojený.

I já se krátce uchechtl, ale už jsem na to nic neříkal a dál si se zavřenýma očima tohle užíval. Po nějaké době jsem se ale protáhl a otočil se k Ikimu. Než stihl jen otevřít pusu, už byl na gauči svalený a já uvelebený na něm. "Díky, ale teď mám tulící já, tak to prozatím stačí." zavrněl jsem a ještě ho pořádně objal.

Překvapeně jsem zamrkal a pak se uchechtl. "Rád ti posloužím jako plyšák." zazubil jsem se a začal ho hladit po zádech.

"Umhh... možná spíš jako polštář." odvětil jsem už trochu ospale. To učení je vážně šíleně vyčerpávající. To snad musí být trestuhodné takovýmhle způsobem mučit.

"Chceš spát?" zajímal jsem se a nepřestával ho hladit. Chudáček můj malinkej. Je úplně vyřízenýýý.

"Nevím... možná." zamumlal jsem a následně si zívl. Začala mě pomalu zdolávat únava a mé 'možná' se začalo přetvářet na 'určitě'.

Pomalu jsem se posadil a prohrábl mu vlasy. "Tak pojď. Já bych tě klidně odnesl, ale tobě by se to nelíbilo." broukl jsem a lehce ho políbil.

Nespokojeně jsem zamručel a pootevřel oči. "Hm, tho-uaaahh...je pravda." zívl jsem uprostřed věty a trochu se protáhl, abych ještě na ten okamžik přiměl svaly ke spolupráci. Pak jsem se už ale zvedl a šouravým krokem se dopotácel až do ložnice.

S úsměvem jsem ho pozoroval a v závěsu za ním také došel do ložnice. Jeho jsem nechal svalit se na postel, sám jsem se převlékl do lehkých věcí, protože mi bylo teplo a lehl si k němu.

Bez jakýchkoli dalších úkonů jsem zapadl do postele a aniž bych se například přikryl, jsem téměř okamžitě usnul. Ne, že bych to měl v plánu, chtěl jsem se ještě předtím hezky přitulit k Ikimu, ale tak holt ne vždy všechno jde tak, jak si to představujeme.

Tiše jsem sledoval jeho už nehybnou tvář a musel se usmívat. On je tak dokonalý. "Moc tě miluju." zašeptal jsem, něžně si ho přitáhl na svou hruď a ještě, než jsem zavřel oči, dal jsem mu pusu do vlasů. "Dobrou." 

No, dneska trošku kratší, než normálně, tak snad mi to prominete xD já vám to zase někdy vynahradím ;3
Tak zatím páčko!