Tak jsem hejbla zadkem a vy tady máte pokračování včas a dokonce ani ne zas tak pozdě. Snad se bude líbit ^^

Usmíval jsem se jako měsíček na hnoji a i když jsem už jedl, vždy jsem to, co mi dal před pusu, snědl, včetně toho, co v misce nakonec zbylo. "Dojdu to umýt." usmál jsem se, ještě ho jednou políbil a už jsem i s miskou mířil do kuchyně.

Po tom, co mě Yuu opustil, jsem konečně vstal a převlékl se do čistých věcí. Ještě jsem chvilku přemýšlel, ale nakonec jsem šel za ním, jestli nechce s něčím pomoct.

V kuchyni jsem kromě misky si opláchl i ruku, protože mi na ní zbylo ještě trochu spermatu a pak ještě nakrmil kočičáky. Koťata už samozřejmě běhala všude kolem a nejen, že se kočkovala mezi sebou navzájem, ale tyranizovala i chudáka Iseriho. Byla sranda je sledovat, tak jsem se posadil na zem vedle jejich pelíšku a tiše je pozoroval.

Našel jsem svého miláčka u kočičího pelechu, jak pozoruje ty koule chlupů. Lehce jsem se uchechtl a posadil se k němu s úsměvem. Taky jsem začal pozoroval koťata a o Yuua jsem si po chvilce opřel hlavu.

Usmál jsem se, když se posadil vedle mě a jakmile si o mě opřel hlavu, opřel jsem se o ni i tu svou. "Aoma si jedno nebo možná i dvě koťata vezme." pravil jsem k němu nespouštějíc z očí dovádějící koťata.

"Opravdu? Bylo by to skvělý." Objal jsem ho ještě kolem pasu a užíval si jeho přítomnost. "Jak ti to vlastně šlo zatím ve škole?" musel jsem se zeptat, i když vím, že tohle téma nemá v lásce.

Až teď jsem si uvědomil, že v nemocnici jsme se o škole vlastně ani nebavili a asi bych se snažil od tohoto tématu normálně utéct, ale dnes výjimečně ne. "Ale jo, dobrý. Podařilo se mi vytáhnout tři předměty, takže propadám už jen ze dvou a ty bych si chtěl opravit další týden." pochlubil jsem se mu. No, ono asi se není moc co chlubit, že budu mít na vysvědčení samé čtyřky, ale u mě je to obrovský pokrok.

Příjemně mě překvapil a tak jsem ho políbil na krk. "To je skvělý. Jsem na tebe mooooc pyšný." zavrněl jsem. "Budeš s tím posledním chtít pomoct?"

Úsměv se mi díky polibku na krk ještě více rozšířil. "Chtěl jsem tě překvapit. A jak chceš. Asi bych to zvládl i sám, ale se skvělým učitelem by to bylo určitě lepší." uculil jsem se.

"Stejně už není pořádně co probírat. Jen opakovat. Takže to bude dobrý." ujistil jsem ho a zavřel oči.

"Dobře, děkuju." odpověděl jsem vděčně a na chvíli se opět zahleděl jen na koťata. "Jo a mám tě pozdravovat od Meg a i všech ze třídy. No a asi i lidí z ostatních tříd. Jsi na škole docela oblíbený, především u holek." poslední část jsem spíše zabručel. Nikdy jsem nic proti žádné holce od nás ze školy neměl, ale od té doby, co mi neustále očumují Ikiho, je skoro nemůžu vystát.

Musel jsem se zasmát, když zabručel to poslední. Je mi naprosto jasný, proč to udělal. Se smíchem jsem ho povalil a hned na to ho zasypal polibky na krk a pak i na rty. Jen jemnými. Abych ho neprovokoval. "Ty víš, že jsem a budu jen tvůůj." zavrněl jsem, když už jsem se nad ním skláněl na všech čtyřech.

Trochu překvapeně jsem zamrkal, když jsem se ocitl povalený na zemi, ale vůbec mi to nevadilo, takže polibky, které se později přesměrovaly na mé rty, jsem s ochotou oplácel. "Já vím." povzdechl jsem si, když už se ode mě odtáhl. "Jen mě štve, že jim nemůžu dát nijak najevo, že ty jsi můj."

"Tak si představ ty jejich tváře, až mi po ukončení střední skočíš kolem krku. No nebude to skvělý pohled?" snažil jsem se ho navnadit na to, aby to do té doby vydržel a pohladil ho po tváři. "Moc tě miluju." zavrněl jsem a přitulil se k jeho hrudi... ehm... jo. Mám hodně přítulné období.

On prostě ví, jak mi zvednout náladu. Široce jsem se usmál a jakmile se ke mně přitulil, láskyplně jsem ho objal. "Taky tě miluju." opětoval jsem mu a políbil ho do havraních černých vlasů.

Spokojeně jsem zamručel a držel si ho jako plyšového méďu. Užíval jsem si tu chvilku s ním. Stejně jako všechny chvilky. I když jsme vlastně leželi na zemi. Přemýšlel jsem, co by jsme mohli vlastně dělat celý den a když se má mysl stočila k obědu, zkroutil jsem znechuceně tvář.

Nevím, jak dlouho jsme tam tak leželi, ale nejspíš jsme vzbudili pozornost u koťat, protože se k nám začala sbíhat. Byla to banda neposedů, takže nás hned začaly tyranizovat, především naše vlasy.

Se smíchem jsem si schoval tvář k Yuuovo hrudi, aby mi neokusovali nos, i když uši jsem už moc neschoval. Ty chlupaté koule se asi rozhodli zabít nás svou roztomilou vražedností, když začali útočit na naše vlasy. "Yuuuu. Pomoooc." chechtal jsem se a natáčením hlavy do stran se snažil těch pár koťat setřást, ale tak, aby se jim nic nestalo.

Ani já jsem se neubránil smíchu a těm malým rošťákům už vůbec ne. Když se mi jedno z koťat zakouslo do ušního lalůčku, pokusil jsem se ho nějak šetrně od sebe odehnat a následně jsem se uchechtl. "Že oni nás někdy šmírovaly a zkoušejí nás napodobovat?"

"V tom případě doufám, že ten, co mi leze po zádech dolů se nebude dobývat do tepláků." zasmál jsem se a zakroutil, když mi jedno z nich olízlo tím drsným šmirglákem krk.

Zasmál jsem se a ještě nějakou dobu jsme nechali koťata na sobě řádit, ale pak už to opravdu začalo být docela nepříjemné, protože těmi jejich jehličkami, co měly v tlamičkách okusování zrovna dvakrát příjemné nebylo a už vůbec nemluvím o tom, když vytáhly ty jejich drápky. "Ale ústup, ne? Tady to není na válení zrovna dvakrát ideální." zašklebil jsem se na Ikiho za špatný výběr místa.

"Tak jooo." zasmál jsem se znovu, pomalu se zvedl, aby koťata stihla seskočit a pak za ruku vytáhl na nohy i Yuua, kterého jsem si přitáhl přímo na své tělo a chytil si ho kolem pasu. Sakra! Fakt bych měl brzdit

Nechal jsem se ze země vytáhnout na nohy a hned jsem byl opět v bezprostřední blízkosti Ikiho, který si mě k tomu všemu kolem pasu přidržel. "Dneska jsi vážně nějaký přítulný." zavrněl jsem a pohladil ho po zádech. Zprvu jsem mu chtěl přejet po boku, ale nechtěl jsem jeho a vlastně i sebe zbytečně dráždit.

"Já za to nemůžu." uculil jsem se, snížil se na jeho výšku a láskyplně ho objal. A nehodlal jen tak pustit. Rrrr... můj!

Nevím proč, ale přišlo mi to hrozně vtipný, takže jsem se začal hrozně smát, ale o to víc jsem ho stiskl. "Takhle jsi hrozně roztomilý." dobíral jsem si ho, ale byla to vlastně pravda.

Zamručel jsem a zakroutil hlavou na nesouhlas. "Nejsem." zabrblal jsem, ale nepouštěl ho. A dlouho nepustím!! ....nechci oběd.

"Ale jo, jsi." rozesmál jsem se znovu. On mi taky říká, že jsem roztomilý, jen s tím rozdílem, že já roztomilý opravdu za žádnou cenu nejsem!

"Pfffff..." vydechl jsem a rozhodl se pro rychlý a nenápadný odchod z kuchyně. "To je fuk." Vzal jsem ho do náruče, i když jsem věděl, že bude protestovat a znovu ho zalehl, tentokrát na gauči.

Ještě jsem se stihl uchechtnout, ale to už mě bral do náruče, což se mi tentokrát ale vůbec nelíbilo. "Iki! nesmíš mě nosit." pokáral jsem ho, ale vůbec na mě nebral žádný ohled a opět mě zalehl, jen s tím rozdílem, že ne v kuchyni na podlaze, ale teď na gauči. Stále jsem se na něj ale mračil, aby věděl, že tohle se mi prostě nelíbí. Musí se šetřit!

Chvilku jsem mu koukal do očí, ale nijak jsem nebral ohled na to, že se mračí. Z provokace jsem párkrát zvedl obočí a pak zas svou tvář zavrtal do jeho hrudi. Bože, já si zahrávám. Ale když to se nedááá...

On mě v tomhle normálně ignoruje! Měl jsem chuť ho za to trochu potrápit, jak jsem měl ve zvyku, ale vzhledem k tomu, že by měl být v klidu, jsem se rozhodl to odložit a namísto toho ho vytrestat svou nepřítomností, když má tu tulící náladu. "Zlobíš!" pokáral jsem ho a začal se od něj vyprošťovat. Já jsem asi nějaký psychický masochista, protože tímhle trestám i sebe.

Jakmile mi došlo, že mé tulení je v ohrožení, přitulil jsem se tak pevně, že se skoro nemohl hnout. "Už jsem hodnýý..." zakňoural jsem, jen aby zůstal tady se mnou. Hhh.... vůbec se mi nechtělo, ale přemohl jsem se i k tomu udělat na něj prosebná očka. To jsem v životě udělal snad jen dvakrát... fuj.

On mě snad chce rozmačkat, pomyslel jsem si, ale jakmile na mě udělal ta úžasná prosící očka, jejich účinek mě na chvíli zastavil. "Jenom proto, že máš to, co chceš." zamračil jsem se na něj znovu, ale zůstal jsem tentokrát na místě, protože jsem se potřeboval trochu oklepat a stát se imunním vůči tomu jeho kukuči.

Zářivě jsem se usmál a přilísal se k jeho krku kam jsem mu jako omluvu, ale i poděkování věnoval něžné polibky. "Vše, co chci jsi tyyy." zavrněl jsem mu do ouška, které jsem chtěl jemně skousnout, ale nakonec jsem to nahradil lehkým otřením rtů a zas se mu přitulil ke krku odhodlaný nepouštět ho. Prostě ne.

Povzdechl jsem si a zase ho objal, protože jsem prostě neměl na to se od něj nemilosrdně odtáhnout. "Jsi strašnej." řekl jsem mu již ale s úsměvem na tváři.

"Já vííím." přiznal jsem provinile. Jooo jsem strašnej... zvlášť, když se snažím něčemu vyhnout... ale to nemusí vědět.

Zavřel jsem oči, jednou rukou ho pohladil po vlasech a chvíli jsme tam jen tak mlčky leželi. "Už víš, co by sis dal podle novýho jídelníčku k obědu?" zeptal jsem se ho, aniž bych otevřel oči.

Spokojeně bez hnutí jsem u něj ležel a když se zmínil o obědě, jistě, že se mi do žádného z těch blafů nechtělo a tak jsem oddechoval stejně klidně jako do teď, k tomu zavřel oči a pooomalu uvolnil celé tělo, aby si myslel, že spím. Bože, já jsem fakt hroznej...

Když se mi nedostávalo odpovědi, oči jsem pootevřel a podíval se na Ikiho. To vážně stihl tak rychle zase usnout? ptal jsem se sám sebe, ale nakonec jsem to nechal být a chvíli tam s ním ještě jen tak ležel a občas si trošku pohrál s nějakým tím pramínkem jeho vlasů. Pak jsem se od něj ale začal pomalu vymaňovat, protože už byl čas připravovat oběd. Nejen, že musí dodržovat přísný jídelníček, ale taky musí jíst ve stejnou dobu.

Měl jsem co dělat, abych nezavrněl, když si pohrával s mými vlasy, ale vydržel jsem. Pak se ode mě začal vyprošťovat, což se mi nelíbilo, ale nic jsem neudělal. Iki... ty jsi tady ten dospělý. Jdi tomu klukovi příkladem!! vynadal jsem si a asi pět minut na to, co mě opustil, jsem pomalu vstal a šel za ním mu pomoct. Jistě, že jsem hrál, že jsem se probudil. Ehm... pšt!