Opět přidávám dílek s jednodenním zpožděním, za což se omlouvám. Text sice opravený mám, ale nemám ho již rozdělený na kapitoly a vytížení a lenost mi v tom maličko brání.
No, tak snad si to alespoň užijete, když už jste se konečně dočkali pokračování :p

Všechno se seběhlo tak rychle a já byl tak mimo, že než jsem se nadál, už si bral mou již zcela ztopořenou chloubu do úst. "I-Iki..." podařilo se mi ještě ze sebe dostat, ale bohužel to vyznělo jako jeden z dalších stenů namísto protestu, jak jsem to měl původně v plánu.

Začal jsem jeho chloubu sát a zároveň začal pohybovat hlavou v pomalém tempu nahoru a dolů. Už mě dost tlačil rozkrok, takže jsem jednu ruku přesunul i ke své chloubě, kterou jsem přes látku zatím jen hladil.

Rukou jsem mu vjel do vlasů, které jsem začal vískat a občas je i lehce sevřel, což doprovázelo zasténání. Z tohohle už rozhodně nebylo cesty zpět, takže když už jsem se do této situace dostal, rozhodl jsem se si jí taky pořádně užít.

Lehce jsem zavrněl, když si jeho ruka hrála v mých vlasech, ale následně jsem lehce zamručel a začal otevírat oči. Svou činnost jsem ale ani za nic nepřerušil.

Bylo to úžasné, jako vždycky předtím... ne, teď to snad bylo ještě lepší! A s kombinací mé momentální nadrženosti bylo naprosto jasné, že ten slastný okamžik přijde o něco dříve, než obvykle.

Netrvalo dlouho a mou pusu zalilo horko. V tu chvilku jsem se asi už úplně probral. Vykulil jsem nechápavě oči. Nadílku jsem sice polkl, ale hned na to jsem se rudý až na prdeli vyšvihl do sedu.

Po slastném uvolněný jsem se několikrát zhluboka nadechl a pohled stočil k Ikimu, který už zaujímal polohu v sedě a měl poněkud divný výraz. "Promiň?" omluvil jsem se spíše formou otázky za to, že jsem ho před mým vrcholem předem neupozornil, protože mě opravdu nenapadalo nic jiného, co by tohle mohlo způsobit, takže jsme si vyměnili nechápavé výrazy.

Nechápavě jsem zamrkal a pak se kousl do zápěstí. "Ts!" Zaškubal jsem rukou. Jo, tohle už není sen. "P-p-pro.. Promiň!" Natáhl jsem mu zas boxerky a dal si ruku na čelo. Bože, já jsem idiot!! Co jsem to vyvedl?! Vždyť já ho znásilňuju ze spaní!!! křičel jsem na sebe v duchu.

Nějak jsem netušil, která bije a asi právě kvůli tomu jsem taky tak trochu zrudnul. Když jsem se trochu vzpamatoval, taky jsem se posadil a chytil ho za ruku. "Proč se mi omlouváš?" zeptal jsem se nechápavě.

Stiskl jsem nervózně nohy k sobě. Bolelo to... stiskl jsem ale taky vděčně jeho ruku a pak ho objal. "Já... promiň... Zdál se mi sen a... asi se to trochu víc přeneslo do reality... Nevěděl jsem, že ti to dělám..." zakňučel jsem provinile.

Objetí jsem mu opětoval, i když jsem stále nechápal, nač se tohle celé děje a v čem je problém, ale protože on ten problém nejspíš viděl, mohlo ho to třeba alespoň částečně pomoct. Když mi ale pověděl o snu, chvíli jsem sám nevěděl, jak mám zareagovat. Bylo ale jasně slyšet, že ho to trápí, tak jsem se rychle zmátořil a stisk trochu zesílil. "To... to je v pohodě." uklidnil jsem ho a pohladil ho po zádech. "Jen jsem vážně vůbec netušil, že by jsi mohl pořád spát." přiznal jsem a pořád nějak nechápal, jak jsem to nemohl poznat. Ne, že bych měl moc možností jak, ale stejně.

Dlouze jsem vydech a položil se s ním na bok. "Já tě tak miluju. Co bych bez tebe dělal? Mmnhhh... Promiň broučku." Schoval jsem tvář k jeho krku a držel si ho jako ten nejdražší poklad. To taky proto, že byl.

Pousmál jsem se a políbil ho do vlasů, když už jsme zase leželi. "Taky tě moc miluju a nemáš se za co omlouvat. Spíš... co hodláš dělat s tím svým problémem...?" Vážně jsem nevěděl, jestli může. Ono asi by to jednou nevadilo, ale stejně bych byl asi opatrnější.

Zas jsem nabral rudý nádech. "Víš... tak trošku jsem doufal že si nevšimneš... no.. nevím." přiznal jsem se a začal se smiřovat s dlouho trvající bolestí v těchto partiích.

"Heh, toho si nejde nevšimnout." uchechtl jsem se lehce, ale rychle jsem se zase uklidnil a prohrábl mu vlasy. "Mám... ti s tím pomoct?" zeptal jsem se váhavě po chvíli ticha. Bál jsem se, aby to pro jeho tělo nebyla příliš velká zátěž, ale ani jsem nechtěl, aby se trápil kvůli bolesti.

"Vůbec nevím na co narážíš." zabrblal jsem a pak se pousmál. "Já... no, jak chceš." Byl jsem trochu nejistý. Nééé že bych nechtěl...

Pohladil jsem ho po hlavě a sjel až mezi lopatky, ale odsud jsem se přesunul už na jeho boky až k jeho podbřišku, na kterém jsem se ale zastavil. "Mně to nevadí, jen... aby se ti kvůli tomu nepřitížilo."

"Rozhodně mě to nezabije." uchechtl jsem se a pohladil ho vděčně po hlavě. "Moc tě miluju."

"Taky tě strašně moc miluju." šeptl jsem s úsměvem a vklouzl rukou pod jeho boxerky, které mu už byly poněkud těsnější. Musel jsem se o kousek posunout dolů, abych na něj pořádně dosáhl, ale hned na to jsem ho začal dráždit, přičemž jsem ho políbil na ty jeho úžasné rty.

Vzrušeně jsem zalapal po vzduchu, když mě začal dráždit a polibek jsem s nesmírnou radostí oplatil. Ach jo, jsem vzor na nic.

Původně jsem měl v plánu se i já přesunout níž, ale jeho rtům se zkrátka nedalo odolat, ne teď, tak jsem doufal, že mu to nebude moc vadit. Však já mu to někdy příště vynahradím. Nyní jsem tedy alespoň začal nabírat na tempu, protože dnes jsem rozhodně ho nechtěl nikterak trápit, jako jsem to měl občas... fajn, skoro pořád v oblibě.

Spokojeně jsem mu vzdychal do rtů a stále si je plně užíval, stejně, jako jeho ruční pomoc. Už jsem ho nechtěl moc provokovat, tak jsem mu dal ruce aspoň na boky, po kterých jsem ho hladil místo původního plánu chytit ho za zadek.

Tohle všechno mi opravdu chybělo. Jeho polibky, doteky i vzrušené vzdychy. On mi chyběl a já si to hodlal všechno vynahradit. Nám vynahradit. Nevím ještě přesně jak, ale tohle mi pro začátek bude stačit.

"Y-uuu..." zasténal jsem spokojeně a zas se vrhl na jeho rty, které mi rozhodně jen tak nestačily.

Spokojeně jsem se usmál a pokračoval ve své rozdělané prácičce dál, v čemž mě jeho vzdechy stále utužovaly a ujišťovaly, že vše dělám správně a že se mu to líbí.

"Mmhh... a-ani nevíš... jak moc bych tě-ahh chtěl..." svěřil jsem se mu mezi vzdechy i polibky. My se v těch úrazech podivně střídáme...

Jeho slova mě docela dost opět nabudila. "Taky... bych tě chtěl." přitakal jsem a trochu nejistě polknul. Znovu jsem začínal mít chutě, ale ještě jsem se to pokusil ovládnout. Neměli bychom tohle dělat!

"T-ohle je tak... hhhh... božee..." Zaklonil jsem hlavu a cítil, jak se rychle blížím k vrcholu. Po takové době se nedivím.

Začal jsem ho líbat na krk, který mi teď tak hezky vystavil a ještě jsem rukou o trošku zrychlil, jenže to už ani nebylo moc třeba, protože se jen pár okamžiků na to udělal. Spokojeně jsem se usmál a ještě se mu na krk lehce přisál, abych si na něm udělal novou menší značku. "Udělal jsi tu nepořádek." uchechtl jsem se, ale než stačil něco říct, znovu jsem ho políbil na rty.

Než jsem něco řekl, zacpal mi pusu tou svou. To mi nevadilo a tak jsem polibek ještě prohloubil. "Jsi úžasný." pochválil jsem ho vyčerpaně, ale s úsměvem.

Do polibku jsem spokojeně zamručel. "Mám úžasnou druhou polovičku." zavrněl jsem a opřel si čelo o to jeho, přičemž jsem se mu díval přímo do těch jeho nádherných modrých očí a na tváři měl stále blažený úsměv.

Stejně jako on, i já se zahleděl do jeho rubínových očí. Stále jsem oddechoval a nakonec ho ještě jemně políbil. "Ta první je taky úžasná."

Už jsem na to nic neříkal, jen se usmál a nechal jeho rty sklouznout po těch mých. "Přinesl jsem ti snídani." pravil jsem a natáhl se k nočnímu stolku pro misku, kterou jsem mu podal, když se posadil.

"Oh, děkuju. Jsi hodný." usmál jsem se a schoval svého hada zas do boxerek. Stejně to tu budu muset převléct. Vzal jsem si misku a jako poděkování ho opět obdařil polibkem. S chutí jsem se do toho pustil, aspoň něco se dalo jíst, a občas se lžičkou přiletěl i k jeho puse. Opravdu jsem toho do sebe moc nenacpal.