Ahoj lidi!
Ještě jednou s omlouvám, že jsem přes týden nemohla přidávat, ale zlobí mi noťas a nechtěl se chytit na intráckou wifi, ale tak to už víte a snad mi to odpustíte. Dnes mám v plánu přidat všechny kapitoly, které jsem měla během těch uplynulých dní přidat, takže se máte na co těšit ;)

I přes to, že byla neděle a já mohl klidně spát, vstal jsem docela brzy a pro moji smůlu jsem stále měl mizernou náladu. Povzdechl jsem si, vstal a došel do kuchyně, která byla ještě prázdná. Rozhodl jsem se, že nám udělám k snídani vajíčka, i když jsem si nemyslel, že si to tím vyžehlím.

Vzbudila mě jakási vůně. Byl jsem moc ospalý na to, abych vůbec poznal, co to je, ale vstal jsem z postele, vzal si tepláky a šel se podívat, co to je za kouzla. V kuchyni jsem našel Yuua, jak se snaží udělat vajíčka. Jen jsem se opřel o futra a tiše ho s úsměvem sledoval.

Dělal jsem míchaná vajíčka... no... ne, že by mi to úplně nešlo... ale zkrátka bylo víc vajíček všude kolem, nežli na pánvičce. Rozhlídl jsem se kolem sebe, jaký jsem udělal čurbes, když v tom jsem si všiml Ikima, jak se opírá o futra a usmívá se. Že by se z toho zvládl vyspat? A jak dlouho tam stojí? "Dobré ráno." pozdravil jsem ho ještě trochu sklesle.

"Dobré ráno." odpověděl jsem mu s úsměvem, ale všiml jsem si, že on není tak úplně ve své kůži. "Vyspal ses dobře? vypadáš trochu... mm, nevím, jak to nazvat." Přišel jsem k němu a dal mu ruku na hlavu. "A nechceš s tím pomoct?" kývnul jsem hlavou k té malé pohromě, kterou udělal.

"Ne, to je dobrý, už to je stejně hotové." Vypnul jsem sporák a nandal oběma na talíř vajíčka a k tomu ještě krajíc chleba. "Ten binec potom uklidím." dodal jsem a se svou porcí se posadil ke stolu. "Mrzí mě, co jsem ti včera řekl, omlouvám se." odpověděl jsem mu na první otázku a přehodil vajíčka z jedné strany talíře na druhou.

Jo aha, takže jeho mrzí včerejšek. Musel jsem s úsměvem zakroutit hlavou. "To je v pořádku. Já jsem jen občas náladový, ale takové věci mě dost rychle přejdou. A děkuju za jídlo." Pak jsem se do jídla s radostí pustil. Nebylo to nejlepší, ale nebylo to ani špatné. Možná ho i naučím vařit.

"Ne, měl jsi pravdu. Takže... prostě se ti omlouvám." Nechtěl jsem to dál rozpitvávat, takže jsem to radši ukončil. "Není zač, ale jestli ti to nebude chutnat, tak to nejez. Popravdě jsem stál u sporáku poprvé, tak to asi žádná dobrota není." Podíval jsem se na svou porci, kterou jsem zatím jen rozházel po celém talíři.

"Dá se to jíst. Není to zázrak, ale chutná mi. Jestli budeš chtít, můžu tě naučit něco vařit." Chvilku jsem ho pozoroval a nakonec si přisedl k němu a dal mu ruku na záda. "Chápu, že je pro tebe tohle všechno nové. Takže kdyby se něco dělo a nebo by tě něco zajímalo, neboj se svěřit. Teď jsme něco jako parťáci."

"Dobře." usmál jsem se a dal si do pusy první sousto. Tak není to nic extra, ale na to, že jsem vařil poprvé, to zas tak špatné není, pomyslel jsem si.

Pomalu jsem dojedl svou porci a pochválil mu snahu. Svůj talíř jsem si umyl, a pak do kuchyně přiběhl ten malý chlupatý ďáblík a začal mňoukat, že má hlad. Postaral jsem se o něj, a pak zase došel za Yuuem. "Yuu? budeš si chtít někam zajít, až tu nebudu? Cítím se trošku blbě za to, že tu budeš sám."

"To nemusíš. Byl jsem sám celý život, myslím, že chvíli bych to vydržel. Ale možná někam půjdu. Ještě uvidím, jak se mi bude chtít." odpověděl jsem mu a také umyl svůj talíř, který byl již prázdný a rovnou se pustil i do toho nepořádku, který jsem nadělal.

"No právě proto mi to je trochu blbý. A kdyby se něco dělo, tak volej. Ne jako předtím. A jestli bys někam šel, tak tady máš." sáhl jsem do jednoho z ozdobných hrníčků, vytáhl nějaké peníze a podal mu je. "Jediná podmínka. Žádný alkohol." řekl jsem přísně, ale usmíval jsem se. "Někdy někam zajdeme spolu. Tedy, pokud pro tebe nebude trapný jít někam s učitelem." uchechtnul jsem se.

"Díky." řekl jsem docela překvapeně a peníze si od něj vzal. "Už s tebou bydlím, tak bych řekl, že to nebude tak hrozný." ušklíbl jsem se. "No a už víš, kam půjdete? Nějaká restaurace nebo kino?"

"Je to teprve první schůzka, takže jdeme do jedné cukrárny u hlavního parku. Trošku si osladit život neuškodí." Pak jsem se na něj trošku zadíval. "Jsi docela zvědavý, ne?"

"Já? Neee. Jen předstírám zájem." obrátil jsem znovu pozornost od zašpiněného sporáku a vypláznul jsem na něj jazyk. Pohledem jsem však už zůstal u něj a prohlížel si jeho vypracované tělo. Nebyl by vůbec k zahození, uchechtl jsem se v duchu, ale pak jsem si uvědomil, jak blbě to musí vypadat, že na něj takhle zírám. "Ty jsi byl vícekrát postřelený?" ukázal jsem na další jizvu a snažil jsem se tím zamaskovat slintání nad jeho tělem.

"Aah, jsi tak milý." uchechtl jsem se, ale pak jsem si všiml, jak si mě tak zvláštně prohlíží a nakonec mi položil otázku. "No jo. Jak jsem řekl, tohle byl čistý průstřel a stejně tak i tohle." ukázal jsem na jizvu u klíční kosti a pak na jizvu na pravé straně břicha. "Pak mě střelili do podbřišku a ještě jeden srab do zad." otočil jsem se k němu zády, aby viděl jizvu asi pět centimetrů od páteře, tu na podbřišku jsem zrovna moc ukazovat nechtěl. Po chvilce jsem se otočil zpět.

"To z tebe chtěli udělat cedník?" rýpl jsem si. "Půjdu se vysprchovat, včera jsem to nějak nestihl." Musel jsem teď z jeho dosahu, protože jinak bych na něj asi pořád zíral a jizvy, jakožto výmluvu, bych už použít nemohl.

"No asi bych se jim jako cedník líbil." Nad touhle poznámkou jsem se musel krátce zasmát. "Jasně, jen běž." Nechal jsem ho v klidu odejít do koupelny a já jsem si šel vybrat oblečení na to rande.

Shodil jsem ze sebe pracně oblečení a vlezl si do vany, abych se osprchoval. Tentokrát jsem se ani neobtěžoval si chránit tu sádru před vodou. Hrozně mě štvala, takže by mi ani nevadilo, kdyby se zničila. Pořád jsem myšlenkami utíkal k Ikimu a tomu jeho rande. Stále mě to hrozně štvalo a já nevěděl proč. Sice mě mrzelo, co jsem řekl a rád bych to vzal zpátky, ale na tom, jak jsem se kvůli tomu cítil, se nic neměnilo.

Vůbec jsem se nemohl rozhodnout, co si na sebe vezmu. Rande jsem neměl sakra dlouho, ale nakonec jsem si vzal hnědé kalhoty, bílé tričko s krátkým rukávem a na to bílo-šedo-černou košili. Nic extra, ale do města to šlo a navíc to bylo slušné i slušivé. Nic nevhodného. Účes jsem nechal být, měl jsem pořád ten samý, tak proč to měnit? Nakonec jsem se posadil do obýváku a přemýšlel nad tím, jaké to asi bude.

Oblékl jsem si čisté oblečení a přes ramena si hodil ještě ručník, kterým jsem si sušil mokré vlasy. "Nervózní?" zašklebil jsem se na něj, když jsem vešel do obýváku, kde seděl už připravený na gauči.

Yuu mě vytrhnul z myšlenek, tak jsem se na něj trošku překvapeně kounul. "Mm... trochu jo." přiznal jsem, ale usmál jsem se. "Za půl hodinky vyrazím. Nemám ti udělat něco k jídlu, abys mi tu pak nehladověl?" optal jsem se starostlivě. "Nevím, na jak dlouho to bude."

Zavrtěl jsem hlavou. "S tím si nedělej starosti, když budu mít hlad, tak si něco splaším." ujistil jsem ho a sjel ho pohledem odshora dolů. "Sluší ti to." pochválil jsem mu volbu oblečeni a otočil se k televizi. "Nepodíváme se na něco? trochu tě to rozptýlí."

Jen jsem se usmál. Pochválil mi vzhled, tak jsem se trochu uklidnil a navíc se mi snažil i trochu pomoct. "Klidně můžeme. Výběr nechám na tobě a díky."

Usmál jsem se, ale bylo to jen předstírané. Neměl jsem z toho radost, ale nechtěl jsem, aby to dopadlo jako včera. Vzal jsem ovladač a začal přepínat kanály, dokud jsem nenarazil na nějakou komedii, kterou jsem tam nechal. To by ho mohlo trochu rozptýlit... a mě taky.

Yuu tam zapnul komedii, a tak jsem se i uvolnil. Spokojeně jsem to sledoval a občas se zasmál. Možná jsem se uvolnil až moc, protože jsem zapomněl na čas, a když jsem se kouknul na hodiny, se zděšením jsem zjistil, že už mám být dávno na cestě."JEŽIŠMARJADUPOZDĚ!!" vychrlil jsem ze sebe děsně rychle a už jsem se běžel obout. Těsně před odchodem jsem ještě houknul na Yuua. "Díky za všechno! Zatím se měj!" Chvilinku na to jsem za sebou zavřel a pomalejším během si to zamířil na místo srazu. Snad to dopadne dobře.

"Jo, nemáš zač..." hlesl jsem si posmutněle jen tak pro sebe, když už byl pryč. Chvíli jsem jen tupě zíral na obrazovku televize, ale vůbec jsme nevnímal, co na ni právě probíhá. Chtěl jsem přijít na jiné myšlenky, tak jsem se rozhodl, že taky někam nakonec vyrazím. Na nic jsem tedy nečekal, vzal peníze, skočil do bot a už si to štrádoval po ulici. Automaticky jsem si začal prohrabovat kapsy a hledal krabičku s cigaretami. "Kruci, musím si jít koupit novou." řekl jsem si pro sebe, když jsem ji po hmatu nenašel a vyrazil k nedaleké trafice, kde s prodejem nikdy nebyl žádný problém. Říkal, že si nemám kupovat alkohol, o cigaretách se nezmiňoval, takže ani nic neporušuju, tedy aspoň nic z jeho pravidel. Hned jsem si jednu zapálil a šel, kam mě nohy nesly. Ehm... proč mě ale musely zavést zrovna sem?! rozčiloval jsem se, když jsem stál kousek před cukrárnou, kde měl mít Ikimo údajně rande. Šel jsem ven, abych přišel na jiné myšlenky a skončím tady, bezvadný. Chtěl jsem se otočit a jít někam jinam, ale v tom jsem se zarazil a rozhodl se, že omrknu, jak si vede. Schoval jsem se za keř na kraji parku, který byl hned přes ulici od cukrárny a díky tomu, že seděli téměř u velké prosklené stěny, jsem měl dobrý výhled.