"Jsem tu." broukl jsem, když už jsem nastupoval do auta a vrátil Aomovi zbylé peníze.

"Jo jo. Vidím tě." usmál jsem se a zbytek peněz si uklidil. Zas jsem nastartoval a jeli jsme domů. Cestou jsem přemýšlel nad Yuuem a Ikim. Něco mě k tomu nutilo, ale já nevěděl, co a ani proč a přitom se to zdálo být na dosah ruky. Přes to ne a ne na to přijít. Doma jsem zas zaparkoval a při vylézání z auta se už začal protahovat. "Máš hlad?" zajímal jsem se.

I já jsem se po vystoupení z auta začal protahovat. "Umh... ani moc ne, ale jestli ty jo, můžeme něco udělat." odvětil jsem, když už jsme stáli u dveří a Aoma odemykal.

"Já mám plán jen těsně před spaním." pochlubil jsem se a zatřásl sáčkem čokolády. "A zítra už se jde do školy. Nebudeš něco potřebovat?" zajímal jsem se, když už jsme zalezli do domu.

Zbystřil jsem, když jsem uviděl další čokoládu, ale jakmile se zmínil o škole, nahodil jsem ztýraný výraz. "Ale notak. Bude konec týdne a navíc tím nemůžeme kazit to, že se Iki probral." pokusil jsem se vymyslet nějaký argument.

"Je mi jasný, že se ti nechce, ale budeme muset oba. Navíc, myslím, že učit se zrovna moc nebude. Spíš proběhnou nějaká proti opatření a my učitelé budeme muset mluvit s rodiči žáků. Po tom incidentu byli všichni v šoku. A hlavně tvoje třída. Pro některé žáky bude velmi obtížné znovu vejít do třídy, kde se to odehrálo a tak se musí vše prořešit." Rozkecal jsem se trochu a zas se mi vybavilo pár scén toho dne. Ihned jsem zbělal a opřel se raději o stěnu.

Samozřejmě mi nemohlo uniknout, jak toto je Aomovi nepříjemné, takže jsem se rozhodl dál neprotestovat. "Nechceš se jít dívat třeba na televizi nebo si něco zahrát?" navrhnul jsem, aby zase přišel na jiné myšlenky.

Lehce jsem se pousmál. "To zní dobře. Vyber, co chceš. Pár stolních her mám." ujistil jsem ho a pomalu se odlepil od zdi.

Taky jsem se pousmál a jakmile mě zavedl ke všem těm hrám, které měl, začal jsem vybírat. Nakonec jsem se rozhodl pro Monopoly, takže jsme je v obýváku rozdělaly a začali hrát.

Snažil jsem se soustředit na hru, protože jsem monopoly hrál jen párkrát, ale myslím, že už jsem si to v hlavě urovnal a tak jsem si hru začal i užívat. I když Yuu vedl... ale ne o moc!

Byla to vážně sranda a nakonec jsem Aoma zrujnoval a celou hru vyhrál. Ale jelikož už nastával čas vyrazit na brigádu, netěšil jsem se z vítězství moc dlouho a šel se raději ještě připravit, když už jsme měli hru zase složenou.

Nakonec jsem prohrál, ale nevadilo mi to. Opravdu jsem se bavil. Když jsme to poklidili a Yuu se šel připravit na brigádu, já zašel do kuchyně a udělal mu takovou malou svačinu do práce. "Užij si to." uchechtl jsem se a podal mu sáček s chleby.

Překvapeně jsem se podíval na sáček s chleby, které mi podával a pak na něj. "Nebudu tam tak dlouho, abych umřel hlady." uchechtl jsem se pro změnu já. "Ale díky." poděkoval jsem nakonec a sáček se sváčou si vzal a hodil do batohu. "Tak já razím, čau." houkl jsem ještě, když jsem vykročil ke dveřím, kde jsem se začal obouvat.

Nic jsem mu na to neřekl, jen pobaveně zakroutil hlavou. "Čau, a ne, že se budeš pak někde poflakovat." houkl jsem na něj rychle, než zmizel za dveřmi. Poté jsem se postaral o kočičáky, se kterými jsem si začal nakonec i hrát.

"No jo, neboj." odvětil jsem mu ještě, ale to už ani nevím, jestli slyšel, protože jsem už za sebou zavíral dveře. Cestou jsem si nakonec přeci jen jeden chleba, který mi Aoma připravil, dal a i když jsem hlad neměl, přišel mi k chuti.

I když jsem u těch kuliček vydržel dlouho, nakonec jsem se začal připravovat do školy. Udělal jsem svačiny a taky začal tvořit 'večeři' v podobě máslem namazané vánočky, ke které udělám horkou čokoládu. Ale to až přijde Yuu. Jinak to nebude dobrý.

V práci probíhalo všechno tak nějak stejně. Poznal jsem další spolupracovníky, kterým jsem pomáhal ať už s čištěním terárek nebo doplňování zboží do regálů. Když se ale blížil konec a s ním i zavírací doba, v obchodě se poflakoval ještě jeden cápek. Vypadal divně, ale to jsem zpočátku nijak neřešil, jenže tak nějak pořád pokukoval kolem sebe a celkově mi připadal dost podezřelý, takže jsem se rozhodl ho oslovit.
"Dobrý den, potř-" nedořekl jsem ani větu, když jsem k němu přistoupil, protože už na mě padal jeden z menších regálů, který na mě shodil a on prchal pryč z krámu. I když jsem se pokusil regál, ze kterého padalo všemožné zboží zachytit, nepodařilo se mi to a já skončil přimáčknutý na zemi, přičemž jsem se pořádně praštil do hlavy.
"Sss... auu..." zaúpěl jsem tiše a sáhnul si na týl, ale ruku jsem opět rychle stáhnul, protože to bolelo ještě víc.
"Jsi v pořádku?" vykřikla zděšeně Eriko a regál, který mě držel přišpendleného na zemi zvedla.
"Bože, ty krvácíš!" vykřikla a zase rychle odběhla a vrátila se i s lékárničkou. Mezitím se mi podařilo alespoň posadit a všimnout si, že ruku, kterou jsem si sáhl na hlavu, mám trochu od krve.
"Zůstaň sedět, podívám se ti na to." přikázala mi Eriko, když se zase přiřítila zpátky a opatrně mi začal ránu prohlížet. Během toho někdo další z personálu ještě zavolal policii, která si dala tedy docela načas a přijela až asi hodinu po zavíračce a do té doby jsme se nikdo nesměl z obchodu ani hnout a ani s vyšetřováním nijak extra nepospíchala, takže jsme tam všichni ztvrdli až někdy do půl deváté. Snad se Aoma teď moc nerozčiluje, pomyslel jsem si, protože jsem mu nijak nedal vědět, že se zdržím. Jak bych taky mohl, když tak nějak pořád nemám jeho telefon? Alespoň nás odvezli domů, když už nic jinýho a já teď doufal, když policejní auto zastavovalo před domem, že Aoma moc nešílel.

Už každou chvilku by měl přijít, ale tak se nedělo. Chodil jsem po kuchyni sem a tam v marném pokusu o uklidnění. Opil se zas? Je nějaký průser? Co když se mu něco stalo?! panikařil jsem ve vlastní mysli. Jak jsem chodil pořád dokola, ani nevím jak dlouho, málem jsem párkrát přišlápl nějaké to kotě, které se potulovalo kolem mě. Naštěstí jsem si ho ale vždy včas všiml. Už jsem vyhlížel i z oken a nakonec sáhl po mobilu, abych zavolal na policii, ale to jsem nemusel. Policie přijela před dům a mně málem spadla brada. "Co se zas stalo?!" zavrčel jsem pro sebe a šel otevřít.

Vystoupil jsem z auta, které se hned na to opět rozjelo a já s hlasitým povzdechem vykročil ke dveřím, ve kterých pro mé překvapení, i když to vlastně zas tak překvapující nebylo, stál Aoma, takže mi hned došlo, co se mu asi díky té policii honilo v hlavě. "Ehm... buď v klidu." pravil jsem první, co mě napadlo, když jsem uviděl ten jeho výraz.

Už jsem se nadechoval, abych promluvil, ale pro mé překvapení mě zarazil a... tak nějak jsem ztratil řeč. Dost mě to vykolejilo a tak jsem jen rozhodil rukama do stran v tázavém gestu.

Lehce úlevně jsem si oddechl, když se mi podařilo ho přimět být nadále zticha. "Nic jsem neprovedl. Teď jsem výjimečně ve všem nevinně." ujistil jsem ho tedy hned na začátku.

Trochu vyjeveně jsem zamrkal, ale přikývl jsem a uhnul ze dveří, aby mohl vejít. "Tak... co se stalo?" zeptal jsem se a vykročil si to do kuchyně, kde jsem začal připravovat horkou čokoládu tak, jak jsem měl původně v plánu.

Bylo vtipný pozorovat, jak se jeho výraz v obličeji stále mění a já se nad tím zkrátka musel uchechtnout. Následoval jsem ho do kuchyně, kde jsem se posadil ke stolu a pohled mi utkvěl na čokoládě, kterou Aoma připravoval, takže mi taky chviličku trvalo, než mi došlo, že chce vědět, proč jsem tedy přišel tak pozdě a ještě k tomu mě OPĚT přivezlo policejní auto. "No... v obchodě byl nějaký divný týpek, tak jsem se ho chtěl zeptat, jestli chce poradit nebo tak, ale on na mě shodil regál a utekl pryč. Trvalo celou věčnost, než přijela policie, vyslechla nás a vzala si záznam z kamery." vysvětlil jsem zkráceně.

Chvilku jsem si to v hlavě urovnával, ale nakonec jsem talíř vánoček a hned na to i hrníčky s horkou čokoládou, položil na stůl. Čokoládu jsem ještě dozdobil šlehačkou, do které jsem zapíchl oplatku a podal mu lžičku. "A jsi v pohodě?" zajímal jsem se a zvedl k němu pohled.

Zajiskřilo mi v očích snad ještě víc, když ty dobroty a především právě ta čokoláda, přistály přede mnou. "No, tekla mi trochu krev z týlu, ale je to jen povrchové zranění, takže nic vážnýho." odvětil jsem a taky se na něj krátce podíval. Pak už jsem se ale na lžičku, kterou mi Aoma podal, nabral trochu šlehačky a strčil si jí do pusy. Bylo mi až líto to sníst, protože to vypadalo vážně dobře.

Dost se mi ulevilo, když řekl, že to není nic vážného. "Díky bohu. Iki by mě asi roztrhl vejpůl, kdyby se ti něco stalo." uchechtl jsem se a pustil se do naší 'večeře'.

I já se uchechtl. "S tímhle jsi nemohl nic dělat. To se může stát kdykoliv." odpověděl jsem stále ještě lehce pobaveně a napil se trochu čokolády. "Mňam! ta je snad ještě lepší, než ta z té kavárny, kde jsme byli s Ikim." řekl jsem nadšeně. No, taky tahle čokoláda asi nebyla zrovna nejlevnější.

Pořádně jsem upil ze svého hrnku tak, že mi na rtu zůstalo trochu šlehačky, kterou jsem slízl. "Tu mě naučila babička." pochlubil jsem se a zas se napil.

"Je vážně výborná." pochválil jsem a vzal si k tomu i vánočku. "Naučil bys mě jí taky někdy? Chtěl bych jí udělat Ikimu, i když on nezbožňuje čokoládu, jako já, ale určitě by mu taky chutnala." usmál jsem se nad představou, že brzy snad budu mít Ikiho zase doma.

"V tom nevidím problém. Rodinné tajemství to není." uchechtl jsem se a taky si vzal vánočku. "Můžu tě naučit i domácí zmrzlinu a podobné blbosti." broukl jsem.

"Tak jo." souhlasil jsem nadšeně. Heh, Ikiho někdy překvapím. Ještě chvíli si asi poleží v nemocnici, takže i když bych ho měl nejraději už u sebe doma, takhle si pro něj budu moct aspoň něco připravit.

Pomalu jsem dojedl a spokojeně si oddechl. "Už půjdu spát. Zítra si do školy nemusíš brát učení, ale pro jistotu by se hodil sešit a propiska." řekl jsem s úsměvem, poklidil po sobě a vydal se na kutě. "Dobrou."

"Jasně a dobrou." přikývl jsem a oplatil mu přání. "No a já se jdu ještě vykoupat." řekl jsem spíše sobě, když jsem i já dojedl, ale před vydáním se do koupelny jsem se ještě trošku poňuchňal s koťaty a Sayuri a nakonec i Iserim, který se k nám přifařil. Pak už jsem ale zamířil i s věcmi na spaní do koupelny, kterou jsem rychle prolítl a už jsem zalézal do postele, ve které jsem během chvilky usnul.